Markingy pro Ju 88A-4 1/48
COL A
1./KG 1, Charkov-Vojčenko, Sovětský svaz, leden 1943
I. Gruppe Kampgeschwader 1 byla založena 1. května 1939 přejmenováním IV. Gruppe 152. Původní KG 152 byla pojmenována po Paulu von Hindenburgovi, pojmenování Hindenburg převzala i nově vzniklá KG 1. Tato jednotka, zpočátku vyzbrojená bombardéry He 111, se s nimi zúčastnila bojů nad Polskem, Francií, Velkou Británií. Do bojů nad Sovětským svazem již zasáhla s novou výzbrojí, jíž byly bombardéry Ju 88A. V polovině roku 1943 byl Stab, I. A II. Gruppe po krátkém odpočinku v Německu přesunuty na jižní frontu. Koncem roku 1943 byla celá Geschwader vybavena bombardéry He 177 Greif. Během působení na východní frontě v zimních měsících byly letouny kvůli lepšímu maskování přetírány smytelnou bílou barvou. Její nanesení v polních podmínkách způsobovalo její odírání a loupání během provozu. Stroj nese rozpoznávací prvky používané na východní frontě v podobě žlutého pruhu na trupu před ocasními plochami a žlutě natřené spodní plochy konců křídla.
COL B
Hptm. Klaus Häberlen, Stab I./KG 51, Bagerovo, Sovětský svaz, duben 1943
Budoucí držitel Rytířského kříže, Klaus Häberlen, se narodil 14. dubna 1916 v Geislingenu. Jeho vojenská kariéra začala 1. dubna 1935 u Wehrmachtu, leteckou kariéru začal studiem na Grosse Kampffliegerschule v Lechfeldu dne 1. listopadu 1936. V srpnu 1940 byl jmenován velitelem 2. Staffel KG 51, vyzbrojené Junkersy Ju 88. S KG 51 létal po celou svou bojovou kariéru, zúčastnil se cca 300 bojových misí, za což byl 18. března 1943 dekorován Německým křížem ve zlatě a k 20. červnu 1943 obdržel Rytířský kříž. V říjnu 1943 po slovní rozmíšce s Göringem byl zbaven velení jednotky a nadále působil ve štábních funkcích. Zemřel 7. dubna 2002 v Konstanzi. Během působení ve funkci velitele I. Gruppe KG 51 používal tento Ju 88, nesoucí na přídi nejen znak KG 51 Edelweiss, ale také znak svého bydliště, erb města Memmingen. Je autorem knihy A Luftwaffe Bomber Pilot Remembers.
COL C
4./KG 54, Catania, Sicílie, jaro 1943
Po předchozím působení v bojích nad Francií, Velkou Británií a nad širými pláněmi Sovětského svazu byla i II. Gruppe KG 54 na konci října 1943 přesunuta k sesterským Gruppe KG 54, působících již dříve se svými Ju 88 na jižní frontě převážně proti Maltě, lodním konvojům zásobujícím tento ostrov či bojující vojska na africké půdě a také proti spojeneckým letištím a přístavům v Alžírsku, Libyi a Tunisku. KG 54 Totenkopf se také zúčastnila podpory německých vojsk v bojích v Africe. Během nasazení na jižní frontě byla kamufláž strojů změněna ze standardní kamufláže v podobě lomených polí na horních a bočních plochách barvami RLM 70/71 a spodních ploch v barvě RLM 65, na nástřik horních a bočních ploch barvou RLM 79, zatímco spodní plochy byly v barvě RLM 78. Horní RLM 79 byla doplněna o vlnky barvami RLM 70 a bílou barvou, spodní plochy obdržely vlnky barvou RLM 70. Od malování znaku jednotky, umrlčí lebka se zkříženými hnáty, viditelná na Ju 88 v předchozích bojích, se v roce 1943 pomalu opouštělo, o jeho umístění na přidi nechť modelář rozhodne sám, z fotografií tohoto stroje není jasné, zda zde byl či ne.
COL D
W.Nr. 140206, Hptm. Heinrich Paepcke, Stab II./KG 77, Gerbini, Itálie, říjen 1942
Heinrich Paepcke se narodil 11. prosince 1910 ve vestfálském Wattescheidu. V květnu 1929 započala jeho kariéra u obchodního loďstva, v červenci 1934 vstoupil do řad armády, v roce 1935 se přihlásil k Luftwaffe, jíž zůstal věrný až do své smrti. Po leteckém výcviku byl v prosinci 1939 zařazen ke KG 30, vyzbrojené Junkersy Ju 88. V dubnu 1940 byl jmenován velitelem 7. Staffel, v září 1940 byl dekorován Rytířským křížem. K 1. říjnu 1941 byl povýšen do hodnosti Hauptmann a jmenován velitelem II. Gruppe KG 77, v té době na odpočinku a přezbrojení na letišti Ansbach a připravující se na nasazení na jižní frontě. Na sicilské letiště Comiso byla Paepckeho jednotka přesunuta v lednu 1942, odtud podnikala útoky na Maltu a proti dopravě zásob na tento ostrov. Dne 17. října 1942 byl v zobrazeném stroji Hptm. Paepcke spolu se svou osádkou zabit během čelní srážky se Spitfirem přibližně 15 km od pobřeží Malty během náletu na letiště Luqa. Heinrich Paepcke byl posmrtně dekorován Dubovou ratolestí k Rytířskému kříži a povýšen do hodnosti Major. Kamufláže jeho stroje, tvořená lomenými poli v barvách RLM 70 a 71 na bočních a horních plochách, byla doplněna o skvrny barvami RLM 65 a RLM 79.
COL E
W.Nr. 1016, Lt. Johannes Geismann, 1./KG 77, Catania, Sicílie, září 1942
Johannes Geismann se narodil 20. června 1920 v Hattingenu v Porúří a k Luftwaffe se dobrovolně přihlásil 15. listopadu 1939. Po leteckém výcviku byl v létě roku 1941 zařazen k 1. Staffel KGr. 606, specializující se na útoky proti lodní dopravě. Geismann svůj první úspěch proti lodím dosáhl 29. srpna 1941 a jeho skóre začalo narůstat i po přesunu jednotky v prosinci 1941 na letiště Catania na Sicílii. V září 1942 byla jednotka přejmenována na 1./KG 77, v prosinci 1942 obdržel Lt. Geismann Rytířský kříž za potopení 98.000 BRT nepřátelských lodí. V potápění lodí pokračoval až do srpna 1944, kdy absolvoval stíhací výcvik a následně přešel k noční stíhací IV./NJG 1. Dožil se konce války, po válce vstoupil do obnovené Bundesluftwaffe, z níž odešel do důchodu dne 30. září 1979 v hodnosti Oberst im Generalstab. Zemřel 15. srpna 1994 v Aurichu.
COL F
Lt. Gerhard Brenner, 1./LG 1, Eleusis, Řecko, březen 1942
Gerhard Brenner, rodák z württemberského Ludwigsburgu, se narodil 29. srpna 1918. Dne 3. listopadu 1937 vstoupil do Luftwaffe a po výcviku byl 28. listopadu 1939 zařazen k 2./LG 1, v té cobě vyzbrojené Heinkely He 111. Na počátku roku 1940 obdržela jednotka nové Junkersy Ju 88A, s nimiž se zúčastnila tažení proti Francii, Velké Británii, Jugoslávii a Řecku. V květnu 1941 během bojů proti lodní dopravě ve Středomoří zasáhl britský křižník, v červenci 1941 byl vyznamenán Rytířským křížem. Dne 14. června 1942 opustilo posádku Oblt. Gerharda Brennera štěstí a po zásahu protiletadlovou palbou během útoku na lodní konvoj a jeho doprovod dopravující zásoby na těžce zkoušenou Maltu, byla donucena opustit svůj stroj sto kilometrů jižně od Kréty. Část posádky se dostala do záchranného čluny, ale pravděpodobně se utopila v bouři jižně od ostrova Gavdos. Posádka se nikdy nenašla…