Strana 23
#11194
BOXART STORY
Středomořský ostrov Malta byl jedním z nejvý-
znamnějších strategických bodů v oblasti mezi již-
ní Evropou a Afrikou. Říkalo se, kdo ovládá Maltu,
ten může kontrolovat zásobovací trasy mezi Itálií
a Marokem, Alžírskem, Tuniskem a Lybyí či obsa-
zenou částí Egypta. Proto byly o „britskou“ Maltu
svedeny tvrdé boje. Italská Regia Aeronautica
začala s bombardováním v červnu 1940, od roku
1941 se do bojů zapojila rovněž Luftwaffe, operující
z pevninské Itálie a později ze Sicílie.
S příchodem Luftwaffe se boje zintenzivnily
a svého vrcholu dosáhly v roce 1942. Sám ostrov
byl však velmi vyčerpán nejen pokud šlo o civilní
obyvatelstvo, ale také o vojenské zásoby, zbraně
a techniku Spojenců. Britské zásobovací konvoje
byly decimovány a britská obrana byla i přes vy-
trvalost, vynalézavost a odvahu obránců téměř na
pokraji zhroucení.
Bod zvratu přišel s přelomem léta 1942, kdy za-
čala bránící se RAF získávat převahu a neustáva-
jící italské, a především německé útoky doprová-
zely stále větší ztráty. S následným podzimem se
situace pro německé a italské letce stala kritickou.
Do tohoto období patří také příběh boxartu Antoni-
se Karydise s pestře kamuflovaným Ju 88.
Jednou z jednotek podílejících se na bombar-
dování Malty byla KG 77. Velitelem její II. Gruppe
byl Hptm. Heinrich Paepcke. Tento Watterscheid-
ský rodák byl ve svých téměř dvaatřiceti letech
zkušeným bombardovacím pilotem. Jeho vstu-
pu do Luftwaffe v roce 1935 předcházela služba
v obchodním loďstvu (Handelsmarine) a kratší
mezizastávka u Wehrmachtu. V roce 1939 absolvo-
val pilotní výcvik a od té doby se jeho denním chle-
bem i osudem stal střemhlavý bombardér Ju 88A.
Tento dvoumotorový letoun velmi dobře plnil Hit-
lerovy tužby po Schnelbomberu (rychlém bom-
bardéru), schopném bleskově zasáhnout pozice
nepřítele a rychle se vrátit na vlastní území, a při
tom mít šanci ubránit se nepřátelským stíhačům.
Ač se role Junkersu Ju 88 během let 1939 – 45 vy-
víjela a měnila, zejména proto, že charakter války
v jejích posledních dvou letech použití útočných
letounů Luftwaffe značně omezoval, předurčené
použití Ju 88 jako bombardéru zůstalo dominantní
takřka až do konce války.
První Paepckeho bojovou jednotkou byla Kam-
pfgeschwader 30, ke které nastoupil v prosinci
1939. Již po několika měsících, v dubnu 1940, se
stal velitelem její 7. Staffel a o pět měsíců později
mu byl udělen Rytířský kříž.
V říjnu 1941 byl Heinrich Paepcke povýšen do
hodnosti Hauptmann a převzal velení II. Gruppe
KG 77, se kterou se přesunul do Středomoří. Z ital-
ské základny Comiso jeho jednotka od ledna 1942
podnikala útoky na Maltu a její zásobovací cesty,
převážně námořní konvoje. Luftwaffe, a spolu
s ní i Regia Aeronautica nepolevovaly ani v útocích
na infrastrukturu RAF, zejména ve snaze oslabit
stoupající schopnost Spojenců uštědřovat útoční-
kům stále těžší rány. Mezi bombardovacími cíli se
tedy často objevovala maltská letiště.
Tak tomu bylo i 17. října 1942, kdy KG 77 zaú-
točila na letiště Luga v jižní části ostrova. Krátce
po půl sedmé ráno se severovýchodně od Malty
objevila skupina sedmi Ju 88, doprovázená při-
bližně 25 stíhači. Proti útočníkům takřka okamžitě
odstartovalo ze základny Ta Qali pět Spitfirů od
249. squadrony RAF, ke kontaktu s nepřítelem však
nedošlo. V 6:45 odstartovalo z Hal Far dalších osm
Spitfirů 185. squadrony, ke kterým se brzy přidaly
letouny ze základny Luga – osm od 126. squadro-
ny a čtyři od 1435. squadrony. Jihovýchodně od
hlavního města Valletta, přibližně 12 mil od nejvý-
chodnějšího bodu Malty, u městečka Żonqor došlo
k boji, při kterém bylo několik Ju 88 sestřeleno
a většina ostatních byla donucena odhodit svůj
pumový náklad do moře a otočit zpět.
Pilotem jednoho z útočících Spitfirů byl americ-
ký stíhač F/Lt Ripley O. Jones z Cooperstownu ve
státě New York, sloužící ve Volunteer Reserve RAF.
Během střetu se skupinou Ju 88 se čelně srazil
s Junkersem Heinricha Paepckeho. Oba piloti při
srážce zahynuli a jejich letouny se zřítily do moře.
Z Paepckeho Junkersu se během pádu podařilo
některým z členů osádky vyskočit, byli z moře vy-
loveni a zajati (některé zdroje uvádějí, že osádka
zahynula celá).
Stíhači RAF v tomto boji mimo jiné nárokova-
li čtyři zničené bombardéry, včetně Paepckeho
Junkersu sraženého Jonesem, další dva pravdě-
podobně zničené a jeden poškozený. F/Lt. Jones
byl jedinou ztrátou tohoto boje mezi piloty Spitfirů.
Jeden další Spitfire se vrátil domů s poškozením,
jeho pilot byl nezraněn.
Heinrich Paepcke byl posmrtně vyznamenán
Dubovými ratolestmi (Eichenlaub) ke svému
Rytířskému kříži a povýšen do hodnosti Majora.
Spojencům se i přes tvrdé boje podařilo Maltu
uchránit. Po vítězství u El Alameinu, a zejména
po vylodění Spojenců v Severní Africe v listopadu
1942, přestala být Malta pro Německo a Itálii na-
tolik důležitou, aby si na ní dále lámaly zuby a in-
tenzita útoků značně oslabila. Později, v létě 1943,
se ostrov stal významným prvkem invaze na Sicílii.
Ilustrace: Antonis Karydis
Na dohled od Malty
Text: Jan Zdiarský
INFO Eduard
23
Září 2025