Tariffs!

V této stati bych vám chtěl, vážení modeláři, vysvětlit naši reakci na zavedení amerických cel. To je vpravdě historická záležitost, která hýbe světem už od dubna, kdy došlo k první vlně uvalování různých celních sazeb na různé státy světa. Že tato událost není zákazníkům lhostejná, ukázaly i naše dva posty na Facebooku, v nichž jsme ohlásili pozastavení posílání zásilek do USA z důvodu zrušení bezcelního režimu pro individuální zásilky (de minimis) a zastavení příjmu zásilek do USA ze strany evropských pošt, a vysvětlovali i náš budoucí postup. Reakce na ně byla bouřlivá, diskuse dlouhá a vypjatá. Něco takového se u nás na Facebooku strhne málokdy.

Ono tedy, po pravdě řečeno, je uvalování celních sazeb na všechny státy světa pěkný chaos. V srpnu situace kolem cel gradovala jednak navýšením americké celní sazby na evropské zboží, tím pádem i na naše výrobky na 15% z předchozí výše této sazby 10%, zavedené v dubnu krátce po nástupu Donalda Trumpa do funkce amerického prezidenta. Na konci srpna se pak situace vysloveně vyhrotila po tom, co evropské pošty zastavily příjem malých zásilek pro individuální zákazníky v USA v důsledku zrušení systému de minimis. Ten umožňoval zasílání malých zásilek v hodnotě do 800 USD adresátům v USA bez toho, že by se za tyto zásilky vybíralo clo nebo jakákoli jiná forma daně. Během posledních měsíců, zhruba od června, procházel tento systém poněkud chaotickým vývojem, takže po pravdě řečeno, v srpnu už bylo poměrně složité dobrat se toho, co vlastně platí a co bude platit od 28. srpna. Nebudu vás zatěžovat vyprávěním o tom, jak se to celé vyvíjelo, ztratili byste se v tom, takže výsledek připomínající rozetnutí pověstného gordického uzlu je vlastně vysvobozením. Žádná výjimka nebude, na všechno bude 15% clo a basta!

Na to ovšem reagovaly evropské pošty výše zmíněným zastavením přijímání zásilek pro individuální zákazníky, které dosud trvá. To byl od pošt i jiných dopravců celkem logický krok, protože lze očekávat, že by zákazníci, typicky zákazníci e-shopů, odmítli přijmout zásilky, za které by najednou museli zaplatit dalších 15% z deklarované hodnoty zásilky. Pošty se tedy evidentně obávaly, že uvíznou v patové situaci, kdy adresát balík odmítne a pošle ho zpět. Takové jednání zákazníků by pro pošty znamenalo značné ztráty, a pro odesilatele ovšem také. Celé by to bylo na hraně poštovní apokalypsy a celkového kolapsu služeb. Navíc z vyjádření pošt vyplynulo, že po obnovení služeb bude clo a náklady s proclením, platit odesílatel. Pošta pak zprostředkuje odvedení cla americké celní správě (USCBP), zaplacení poplatků, a následné bezproblémové doručení zásilky zákazníkovi. Ve chvíli, kdy toto píšu, není jasné, zda je tento postup explicitním požadavkem americké strany a součástí výnosu o zrušení systému de minimis, nebo zda jde o iniciativu evropských pošt a dalších dopravců, z nichž někteří tuto službu začali ve stejnou dobu nabízet jako standardní součást odbavení zásilky. To znamená přenesení povinnosti zaplatit clo na exportéra, což je naprosto ofenzivní záležitost, která se netýká jen individuálních odesílatelů, ale také e-shopů, jako je ten náš. Alespoň na první pohled, protože na to, aby jen tak z ničeho nic platil takové vysoké poplatky, nikdo nemá. Ani exportér, ani importér. Jen aby bylo jasno, normální stav je, že clo platí importér, tedy ten, kdo zboží do země, uplatňující clo, dováží. Ten si pak ovšem zaplacené clo promítne do svých cen. Je to další náklad, musí se s ním počítat. Představa, že by někde kdokoli zaplatil dodatečnou daň ve výši 15 % a s konečnou cenou v obchodě by to nepohnulo, je zcela iluzorní.  

Clo zkrátka zvyšuje cenu dováženého produktu v cílové zemi. Pokud je clo nízké, v řádu řekněme jednotek procent, zvedne se cena jen málo nebo vůbec. Vláda importujícího státu si vybere nějaké ty daně navíc, nicméně cenový systém zůstává stabilní a všichni mohou být spokojeni. Teoreticky, protože v minulosti tomu tak nebývalo, a zavádění celních sazeb byť v řádu jednotek procent mívalo poměrně drastické následky v podobě inflačních tlaků a zpomalení hospodářského růstu. Zavedení cel vládou USA na konci dvacátých let dvacátého století je považováno za významný faktor, vedoucí k vypuknutí Velké hospodářské krize ve třicátých letech. Současná cla, zavedená administrativou prezidenta Trumpa, ale v řádu jednotek procent nejsou. Americká vláda pálí větším kalibrem. V dubnu vyhlásila cla na zboží z EU 10%, v srpnu je navýšila na 15%. U jiných zemí jsou cla ještě vyšší. U tak vysokých cel už je pro koncového zákazníka v cílové zemi úplně jedno, kdo clo zaplatí. Clo se dříve nebo později propíše do maloobchodní ceny dováženého zboží, takže cla tak jako tak nakonec zaplatí zákazník.

Při zavedení 10% celní sazby v dubnu jsme postupovali tak, abychom pokud možno udrželi maloobchodní cenu (MSRP) v USA na stejné úrovni a nezdražili. Vzali jsme tedy značnou část zátěže na sebe a snížili jsme prodejní cenu našim distributorům. Zároveň jsme opustili americký systém stanovení obchodní ceny pro distributory a zavedli jsme evropský způsob. Abyste rozuměli, v čem je rozdíl. V Americe se z výrobcem doporučené maloobchodní ceny bez daně, která se oficiálně jmenuje MSRP (Manufacturer´s Sugested Retail Price), stanoví sleva pro obchodníka a z výsledné ceny pak další sleva pro distributora. Obecně to za starých časů bylo tak, že distributor dostal s MSRP slevu 55% a to byla jeho nákupní cena. Staré časy skončily někdy na začátku století s příchodem Číňanů, kteří začali nabízet větší slevy, aby urvali větší podíl na trhu, a od těch dob distributoři chtějí víc. V Evropě je to většinou naopak, výrobce stanoví obchodní cenu, ze které si distributoři v různých zemích vytvoří podle podmínek na jejich trhu svoji Maloobchodní cenu. Rozdíl je také v tom, že v USA je maloobchodní cena na pultech obchodů nebo v e-shopech uváděna bez daně, zatímco Evropě je cena na pultě včetně daně, což je tady DPH (VAT).

My jsme po uvalení 10% cla přešli na evropský způsob stanovení ceny, a fakturujeme našim americkým distributorům fixní obchodní cenu. Zároveň jsme jim zvýšili jejich marši, to znamená, že jsme jim zlevnili, a tím jsme na sebe vzali část zátěže, kterou naši američtí distributoři nesou. Doporučenou maloobchodní cenu, MSRP, jsme nechali stejnou. Tato operace nám umožnila držet na americkém trhu stabilní cenu a nezdražit. Udělali jsme tedy alespoň z části to, co si Donald Trump a jeho příznivci představovali, že se po zavedení cel stane. Nejsem si jistý, co by se stalo, kdyby cla zůstala na úrovni 10%. Možná bychom museli zdražit, protože jsme se pro udržení cenové hladiny z doby před cly museli vzdát části naší marše. No ale o tomu už nemusíme spekulovat, protože americká administrativa nám tento problém vyřešila, když cla zvedla na 15%. Po tomto kroku už nám tak jako tak nezbylo než zdražit. Zdražení je v průměru 11%, takže to stále není na úrovni celního zatížení 15%, ale nic jiného už nám bohužel nezbývalo. I tak s námi po zavedení 15% cla jeden z našich čtyřech amerických distributorů přestal obchodovat. Řekl, že se mu naše zboží za těchto podmínek kupovat nevyplatí.

Když jsme odlétali z USA tak to vypadalo, že základní nastavení nového po tarifového systému máme hotové a teď už jen můžeme čekat, jak v něm budeme schopni mi, naši distributoři i naši zákazníci fungovat. Nevěděli jsme, jak budou vypadat změny v systému de minimis, ale věděli jsme, že přijdou a že bychom se s nimi v rámci nového nastavení, tedy s vyšší MSRP a fixní obchodní (exportní) cenou měli vypořádat. To, jak bylo nové nastavení systému doručování oznámeno, nás moc nepřekvapilo, stále věříme, že se s tím vypořádáme. Nejčerstvější zpráva z USA ale říká, že federální odvolací soud shledal většinu Trumpových cel nezákonnou. Upřímně řečeno, začínám propadat mírné skepsi. Dokážeme se vypořádat s lecčím, ale chaos, v němž nikdo pořádně neví, co platí a co ne, je to nejhorší, co může nějakou zemi a obchod s ní potkat. Bůh ochraňuj Ameriku, a jestli Ti, Bože, zbude nějaká volná kapacita, tak si prosím Tě vzpomeň i na nás. Amen!

 Vladimír Šulc