16. listopad 1944
16. listopad 1944 se ukázal být na východní frontě těžkým dnem plným leteckých bojů. Fliegerkorps 1, náležící k Luftflotte 4, uskutečnila asi 420 letů, z toho 163 se stíhacími variantami Bf 109. Do konce dne bylo zničeno 28 nepřátelských letadel a dalších 6 bylo poškozeno. Všechna bojová stanoviště, ať už operační či jiná, měla plné ruce práce s přizpůsobováním se maďarskému sektoru, v němž se nyní nacházela. Skutečnost, že se frontová linie blížila k hlavnímu městu Budapešti, vyvíjela tlak na nejvyšší výkony všech bojujících stran: německé, maďarské i sovětské. Stíhací pilot Hptm. Erich Hartmann z II./JG 52 nebyl výjimkou. S více než 300 nárokovanými vítězstvími na kontě se od něj a jeho jednotky očekávalo, že se ubrání širokému sovětskému náporu směřujícímu na západ. Toho dne mělo počasí dosáhnout až 9 stupňů Celsia s částečně zataženou oblohou, což bylo ideální prostředí pro překvapivé útoky stíhacích letounů.
#70161
BOXART STORY
16. listopad 1944 se ukázal být na východ-
ní frontě těžkým dnem plným leteckých bojů.
Fliegerkorps 1, náležící k Luftflotte 4, usku-
tečnila asi 420 letů, z toho 163 se stíhacími
variantami Bf 109. Do konce dne bylo zničeno
28 nepřátelských letadel a dalších 6 bylo poško-
zeno. Všechna bojová stanoviště, ať už operační
či jiná, měla plné ruce práce s přizpůsobováním
se maďarskému sektoru, v němž se nyní na-
cházela. Skutečnost, že se frontová linie blížila
k hlavnímu městu Budapešti, vyvíjela tlak na
nejvyšší výkony všech bojujících stran: němec-
ké, maďarské i sovětské. Stíhací pilot Hptm.
Erich Hartmann z II./JG 52 nebyl výjimkou.
S více než 300 nárokovanými vítězstvími na
kontě se od něj a jeho jednotky očekávalo, že se
ubrání širokému sovětskému náporu směřující-
mu na západ. Toho dne mělo počasí dosáhnout
až 9 stupňů Celsia s částečně zataženou oblo-
hou, což bylo ideální prostředí pro překvapivé
útoky stíhacích letounů.
Ráno Hartmann vzlétl směrem k řece Tise.
Do bojové zóny se z východu přiblížilo 10 so-
větských letců, kteří měli za úkol krýt své po-
zemní síly v trojúhelníku Jászberény - Puszta-
monostor - Jászárokszállás. Patřili k 73. GvIAP,
5. letecké armády a letěli ve výšce 4000 m.
Dvě letky vedli velitel jednotky, gardový pod-
plukovník Porfirii A. Mikhailyuk, a vedoucí letu
gardový kapitán Pyotr P. Fomichev.
Nad Jászárokszállásem se od své skupi-
ny oddělila dvojice tvořená piloty Vladimírem
M. Savčukem a Alexandrem S. Šuvalovem.
Jejich rádiové spojení se skupinou zůstalo sta-
bilní a nebyly hlášeny žádné souboje. Ovšem
poté bez varování zmizel gardový mladší poru-
čík Alexandr S. Šuvalov. Poslední místo, kde byl
spatřen, se nacházelo asi 20 km východně od
Gödöllő u Pusztamonostoru.
Hptm. Hartmann podal v 08:45 místního času
nárok na vítězství nad stíhačkou Jak-9 ve výšce
4000 m, v souřadnicovém čtverci PlQu. 14 Ost
98368, který se nachází právě SZ od Gödöllő.
Je možné, že gardového mladšího poručíka
Šuvalova sestřelil Erich Hartmann během pře-
kvapivého útoku, přičemž nedošlo od sovětské-
ho pilota k žádnému kontaktu radiem.
Vzhledem k tomu, že se informace z obou
stran zcela neshodují, rozdíl v udávané poloze
je přibližně 20 km, můžeme Hartmannův sestřel
klasifikovat pouze jako možné vítězství. Pro po-
drobnější ověření vítězství a toho, jak je vítěz-
ství ověřováno, doporučujeme čtenářům publi-
kace
Combat Kill: The Drama of Aerial Warfare
in World War 2 a the Controversy Surrounding
Victories, Verified Victories: Top JG 52 Aces Over
Hungary 1944-45
, a originální směrnice, které
se nacházejí v Bundesarchivu. Další informace
o kontroverzích v oblasti potvrzování vítězství
se objeví v brzké době.
Z tohoto střetnutí jsou známy konkrétní úda-
je o Hartmannově potenciální oběti: gardový
mladší poručík Šuvalov (1921-1944) letěl na
stíhacím letounu Jakovlev Jak-9D, vyrobeném
okolo března 1944 v závodě Novosibirsk pod
číslem kontraktu 2015315 a sloužil u sovětské
5. letecké armády (2. ukrajinský front), 6. GvIAD,
73. GvIAP, 2. Sq, postaveném kolem března 1944.
Letoun poháněl motor VK-105PF č. 415-1333, vy-
robeným v prvním čtvrtletí roku 1944. Letouny
této jednotky byly označeny krátkým nápisem
nad bílým vodorovným bleskem pod kokpitem
na obou stranách letounu. (TsAMO RF)
Podrobnosti o Hartmannových letadlech
je obtížnější určit, nicméně jeho obvyklým
Messerschmittem v této době byl Bf 109
G-14 s černým tulipánovým vzorem na přídi
a s kódovým označením „bílá 1“. Podle autora
tohoto článku by se podle kamuflážních skvrn
a vzhledem k umístění výrobního štítku před
pilotní kabinou mělo jednat o letoun varian-
ty G-14/U4 vyráběné společností WNF (Wie-
ner Neustadt, Rakousko) v sérii 51x.xxx. Série
51x.xxx se začala vyrábět v druhé polovině roku
1944. Nedostatek dalších důkazů omezuje naši
možnost s jistotou Hartmannův letoun identifi-
kovat. Vzhledem k tomu, že letoun byl vybaven
vstřikováním metanolu do vody, o čemž svědčí
krycí deska bateriového prostoru vyčnívající
do kabiny, byl motor v tomto letounu modelu
DB 605AM schopný výkonu přibližně 1700 PS ve
výšce 4000 m, zatímco VK-105PF mohl ve stejné
výšce vyvinout pouze přibližně 1050 PS. Převe-
deno na rychlost, při použití systému MW-50
se Hartmannův Bf 109 G-14/U4 mohl ve výšce
4000 m přiblížit 625 km/h, zatímco Šuvalo-
vův Jak-9D mohl dosáhnout jen asi 590 km/h.
Pokud by se střetnutí odehrálo bez systému
MW-50, měl by Jak-9D ve skutečnosti vyrov-
nanou rychlost, což ukazuje, jak velkou pomoc
systém MW-50 pilotům Luftwaffe poskytoval.
Ilustrace: Antonis Karydis
16. listopad 1944
Text: Daniel Horvath
INFO Eduard
25
Prosinec 2024