Info EDUARD
Synced!
Žádost o souhlas s ukládáním volitelných informací

Pro základní fungování webu nepotřebujeme ukládat žádné informace (tzv. cookies apod.). Rádi bychom vás ale požádali o souhlas s uložením volitelných informací:

Anonymní unikátní ID

Díky němu příště poznáme, že se jedná o stejné zařízení, a budeme tak moci přesněji vyhodnotit návštěvnost. Identifikátor je zcela anonymní.

Vaše souhlasy a odmítnutí si ukládáme do vašeho zařízení, abychom se vás už příště znovu neptali. Můžete je kdykoli později upravit ve Správě cookies

Více informací

Aa

Aa

Aa

Aa

Aa

 

 

 

 

aA

Esem během jediného souboje

Ilustrace: Piotr Forkasiewicz


Text: Michal Krechowski

 

S legendárními stíhacími letouny Spitfire v průběhu 2. světové války bojovali a vítězili letci mnoha národností. Řada z nich se během válečných let stala leteckými esy, někteří z nich tohoto statusu docílilo během jednoho dne. Avšak na letounech Spitfire jen jeden pilot dokázal sestřelit pět letadel během jednoho souboje. Byl jím kanadský pilot F/Lt Richard Joseph „Dick“ Audet.

 

Spitfirem, se kterým F/Lt Audet dosáhl tohoto výjimečného úspěchu, byl stroj LF Mk.IXe sériového čísla RR201. V záznamech No. 411 Squadron RCAF se RR201 poprvé objevil 26. prosince 1944 a následně se stal osobním letounem F/Lt Johna Josepha „Jacka“ Boyleho (5+1 vítězství), který si na počest své dcerky nechal na levou stranu krytu nádrže namalovat bílý nápis „Sweet Sue V“. Spitfire RR201 létal nejprve s kódy DB-G. Poté, co v lednu 1945 převzal Jack Boyle velení B Flightu No. 411 Squadron RCAF, byl i jeho Spitfire předán k B Flightu a překódován na DB-R. K samotné realizaci změny označení došlo až počátkem února 1945 po návratu Boyla ze čtrnáctidenní dovolené. Během té doby došlo k výměně Spitfirů mezi Flighty A a B. Letoun RR201 DB-G (u B Flightu nově jako DB-R) byl vyměněn za MK950 DB-R (u A Flightu nově jako DB-G). Po rošádě letounů létal F/Lt Boyle se strojem RR201 nepřetržitě od 6. února do 4. dubna 1945, kdy mu skončil operační turnus. V kokpitu RR201 absolvoval 36 operačních letů a zničil dva Bf 109 při ostřelování nepřátelských letišť. Ačkoliv se jednalo o osobní stroj F/Lt Jacka Boyleho, největších úspěchů s RR201 dosáhl jiný kanadský pilot, jeho kamarád, F/Lt Richard Joseph „Dick“ Audet.

Richard Audet se narodil 13. března 1922 v Lethbridge v provincii Alberta. Od mládí vynikal ve sportovních disciplínách, především v hokeji, basketbalu a baseballu. Na prahu dospělosti se rozhodl vstoupit do vojenského letectva. Základní pilotní výcvik dokončil v říjnu 1942. Po přesunu do Velké Británie byl 20. července 1943 zařazen k první bojové jednotce, kterou se stala No. 421 Squadron RCAF, jež byla součástí elitního Kenley Wingu, kterému v té době velel slavný James Edgar “Johnnie” Johnson (34+7 vítězství). Velitelem No. 421 Squadron RCAF bylo eso z bojů nad Maltou, S/Ldr Robert W. McNair (16 vítězství), a byla vyzbrojena Spitfiry Mk.IX. U jednotky se však „Dick“ zdržel jen krátký čas. V srpnu byl poslán k druholiniovému útvaru, No. 1623 Flight (od 1. prosince 1943 přeznačen na No. 691 Squadron), jehož úkolem byla spolupráce s protiletadlovou obranou. Hlavní náplní operační činnosti jednotky bylo vlekání terčů pro výcvik dělostřelců. „Dick“ tak dostal možnost zlepšovat své pilotní schopnosti a příležitost sednout do kokpitu různých typů letadel. Mladý Kanaďan nakonec v druhé linii strávil rok a během této doby se stihl i oženit s Iris Gibbins z Northamptonu.

 F/Lt Richard Joseph „Dick“ Audet. (DND PL 41192)

F/Lt John Joseph „Jack“ Boyle ve svém Spitfiru Mk.IXe RR201 “Sweet Sue V”. (Jack Boyle, Spitfire The Canadians VOL.1, s laskavým svolením Andyho McNiece)


Změna v kariéře přišla 22. července 1944, kdy se Audet hlásil u No 1. Tactical Exercise Unit. Jednotka se zabývala stíhacím a stíhacím bombardovacím výcvikem. V srpnu se Audet přesunul na kontinent a 14. září 1944 byl poslán ke své druhé bojové jednotce, No. 411 Squadron RCAF, jež byla jednou z nejstarších kanadských perutí v Evropě.  Od července 1943 byla součástí No. 126 Wingu v rámci 2nd TAF a z předsunutého letiště Advanced Landing Ground (ALG) B.88 poblíž města Heesch, v Severním Brabantsku v jižní části Holandska úspěšně bojovala nad okupovanou Evropou. Do 28. prosince 1944 vykonal „Dick“ 52 bojových letů, ale ani jednou se nesetkal s nepřátelským letounem. Vše se však změnilo během následujícího dne.

V pátek 29. prosince 1944, krátce před jednou hodinou odpolední, nasedl Audet do „Boylova” Spitfiru LF Mk.IXe RR201 DB-G a vzlétl v čele žluté sekce (Yellow Section) na hlídku do prostoru měst Rheine – Osnabrück – Münster. Na jednom z nádraží nedaleko Osnabrücku Kanaďané zničili čtyři lokomotivy, 39 železničních vozů a další poškodili. Poté spatřili trojici nepřátelských letadel, na které zaútočili a dvě padla za oběť F/Lt Irelandovi a F/Lt Cookovi. Následně zahlédl „Dick“ nad městem dalších 12 protivníků a v čele své žluté sekce k nim zamířil. Německé letouny, identifikované jako osm Fw 190D a čtyři Bf 109G, si blížících Kanaďanů nevšimly. Ti udeřili rychle a německá formace mající přesilu 12 proti 4 následně utrpěla těžký debakl. První vítězství si připsal F/O McCracken, pak již úřadoval Audet. Jeho souboj netrval déle než pět minut a pilot nahlásil pět vítězství. Audet se tak během svého prvního střetnutí s nepřátelskými stíhači stal nejen esem, ale také jediným pilotem Spitfiru, který sestřelil pět letadel během jednoho souboje. Tato událost udělala z 22letého mladíka celebritu a následně se mu dostalo velké pozornosti mnoha tiskových dopisovatelů a fotografů.

Snímek z 29. prosince 1945. Zcela vlevo F/Lt R. J. Audet předvádí kolegům z No. 411 Squadron, WO J. A. Kerrovi a R.M. Cookovi a Olsenovi svoji působivou show, při které sestřelil pět německých stíhacích letadel. (Public Archives of Canada PMR 78-252)

Spitfire RR201 při servisní prohlídce krátce poté, co byl počátkem února 1945 přemístěn k B Flight a překódován z DB-G na DB-R. Trupové kódy DB-R nosil předtím Spitfire MK950, se kterým létal pravidelně F/Lt Jack Boyle od 7. ledna do 3. února 1945 poté, co převzal velení B Flightu No. 411 Squadron. Mezitím Boylův RR201 DB-G „Sweet Sue V“ létal u A Flightu po celý leden jeho kamarád F/Lt Richard Audet a docílil s ním sedmi ze svých jedenácti potvrzených sestřelů. Po výměně Spitfirů mezi Flighty A a B (patrně dohoda mezi oběma spřátelenými piloty), převzal F/Lt Audet 6. února letoun MK950, nyní nově kódovaný jako DB-G a létal s ním pravidelně až do 3. března 1945, kdy byl při útoku na ozbrojený vlak sestřelen. F/Lt Boyle se vrátil ke svému RR201 „Sweet Sue V“, který od té chvíle nosil nový trupový kód DB-R. Poté, co F/Lt Jack Boyle ukončil počátkem dubna operační službu u No. 411 Squadron, stihli kanadští piloti s RR201 dosáhnout dalších dvou potvrzených sestřelů. F/O Wilson 20. dubna 1945 v RR201 sestřelil He 111 a během následujícího dně F/Lt McClarty sestřelil jeden Bf 109. Letecký osud RR201 byl zpečetěn 30. dubna 1945, kdy po zásahu flakem do motoru F/Lt McClarty nouzově přistál poblíž Scharesbeku. [DND]


Svůj boj s nepřáteli popsal Audet v bojovém hlášení takto:

„Vedl jsem žlutou sekci No. 411 Squadron v oblasti RHEINE/OSNABRUCK, když kontrola ohlásila Huny u Rheine a peruť se obrátila tímto směrem. Byl spatřen Me 262 a právě v té době jsem na našem pravoboku na 2. hodině spatřil 12 nepřátelských letounů. Ukázalo se, že to byla směs přibližně 4 Me 109 a 8 FW 190.

1) Zaútočil jsem na Me 109, který byl posledním ve dvanáctičlenné formaci, všechny letěly v řadě za sebou. Palbu jsem zahájil ve vzdálenosti přibližně 200 yardů a 30° zprava, ve výšce 10 000 stop, a viděl jsem zásahy po celém trupu a kořenech křídel. 109 vzplála pouze na pravé straně trupu a táhl se za ní intenzivní černý dým. Poté jsem útok přerušil.

2) Po prvním útoku jsem letěl v obranném kruhu ve výšce asi 8500 stop, dokud jsem nezahlédl FW 190, na který jsem okamžitě zaútočil z 250 yardů až na 100 yardů a z 30° až (do pozice) přímo zezadu. Viděl jsem zásahy po celém kokpitu a do zadní části trupu. Od motoru šel plamen a když jsem proletěl velmi blízko nad ním, uviděl jsem pilota zhrouceného v kokpitu, který byl také v plamenech.

3) Můj třetí útok následoval bezprostředně po druhém. Sledoval jsem, domnívám se, že to byla Me 109 v mírném střemhlavém letu. Pak prudce stoupala do výšky asi 3 až 4 000 stop. Dal jsem velmi krátkou dávku z asi 300 yardů přímo zezadu a jeho letadlo se střemhlav řítilo dolů. Pilot se pokoušel dostat z kokpitu. Viděl jsem černý předmět na okraji kokpitu, ale jeho padák se roztrhal na kusy. Poté jsem pořídil záběry jeho letounu, jak padá k zemi, a kousků padáku, které se snášely kolem. Viděl jsem, jak tento letoun dopadl a rozbil se na zemi na mnoho hořících kusů. Nepamatuji si na žádné zásahy tohoto letadla. Možná bylo pouze tím, že jsem stiskl tlačítko Browningů.

4) Ve výšce asi 5 000′ jsem spatřil FW 190 pronásledovaný Spitfirem, který byl zase pronásledován FW 190. Vyzval jsem onoho pilota žluté sekce, aby se odpoutal a zaútočil jsem na FW 190 zezadu. Souboj probíhal strmým střemhlavým letem dolů. Když jsem byl asi 250 yardů a přímo za FW 190, zahájil jsem palbu. Došlo k mnoha zásahům po celé délce trupu a ten okamžitě vzplál. Viděl jsem, jak se tento FW 190 zabořil přímo do země a shořel.

5) O několik minut později jsem při pokusu o opětovné zformování své sekce z výšky 4000 stop spatřil FW 190, který byl ve výšce asi 2000 stop. Vrhl jsem se na něj a on se ke mně otočil zprava. Pak se otočil v levotočivé zatáčce a pokusil se o čelní útok. Zpomalil jsem a počkal, až 190 proletí na dostřel. Asi na 200 yardů a z úhlu 20° jsem dal velmi krátkou dávku, ale neviděl jsem žádné údery. FW 190 se prudce mihl okolo a pokračoval, dokud nenarazil do země. Zbytek mé sekce tento souboj viděl a Žlutá 4 (F/O McCracken) viděl, jak se FW 190 zřítil v plamenech“.

Na snímku v popředí je zachycen Spitfire MK686 DB-L, se kterým 25. prosince 1944 sestřelil „Jack“ Boyle německý stíhací Me 262 (pilot Oberleutnant Hans Georg Lamle od 4./KG(J) 51).  V pozadí je Jackův RR201 DB-R “Sweet Sue V”. [Spitfire The Canadians VOL.1, s laskavým svolením Andyho McNiece] 

F/Lt Richard Joseph „Dick“ Audet u svého Spitfiru MK950 DB-G v únoru 1945.  [DND PL 41719, Steve Sauvé]


Protivníky No. 411 Squadron byly s největší pravděpodobností letouny Fw 190 D-9 od 9./JG 54. Dvanáct „Dor“ startovalo do akce s úkolem hlídkovat v oblasti Rheine. Mise ale skončila „krvavou lázní“. Šest pilotů padlo, další dva letouny byly poškozeny, včetně stroje velitele 9. Staffel Oblt. Williho Heilmanna. Ztráty tak odpovídají nárokům kanadských pilotů. Tato Staffel náležela k III./JG 54 „Grünherz“, jež spadala pod velení JG 26 a v únoru 1945 byla přeznačena na IV./JG 26. Během 29. prosince tato zkušená Jagdgruppe ztratila v několika bojích přinejmenším 17 letounů, padlo 13 letců a dva utrpěli zranění.

Že nešlo o náhodu potvrdil Audet během následujícího měsíce. Hned na Nový rok se podílel na porážce Luftwaffe v operaci Bodenplatte dvěma sestřely, do konce ledna jich nasbíral dalších šest. Poslední z nich zaznamenal 23. ledna 1945. Tehdy dosáhl ceněného sestřelu, proudového Me 262. Toho dne vedl Audet ve stroji RR201 DB-G ozbrojený průzkum v oblasti Münsteru. Nejprve zničil Me 262 (poválečné výzkumy potvrzují Arado Ar 234, T9+KH, WNr. 140349) zaparkovaný na letišti poblíž Rheine. O pět minut později narazil v prostoru Osnabrück na osamělý Me 262. Pravděpodobně se jednalo o stroj WNr. 170295, jehož pilotem byl Hptm. Hans Holzwarth z 12./KG 51 a nekompromisně jej poslal v plamenech k zemi. O den později poškodil další Me 262 na zemi.

Snímek z 25. prosince 1944, na němž klečícímu zpravodajskému důstojníkovi P/O Gordonu Pancukovi „předvádějí“ piloti No. 411 Squadron Flt/Lt J. Boyle, Sqn/Ldr J.Newell a Flt/Lt E. Ireland úspěšný Boylův útok na německý proudový letoun Me 262. [www.spitfiresite.com, s laskavým svolením Harry van Grinsvena]


V únoru obdržel Audet za akci z 29. prosince 1944 Distinguished Flying Cross (DFC) a stal se velitelem A Flightu. V následujících dnech patřily mezi hlavní úkoly No. 411 Squadron útoky proti pozemním cílům, ty byly ale silně bráněny flakem, který byl v té době mnohem nebezpečnější než stíhači Luftwaffe, se kterými se již Audet ve vzduchu nesetkal. Osud F/Lt Audeta se naplnil 3. března 1945. Po návratu z týdenní dovolené vzlétl ve svém Spitfiru MK950 DB-G a se svou sekcí se vydal na ozbrojený průzkum do oblasti Dinslaken-Emmerich. U Coesfeldu Audetova sekce zaútočila na ozbrojený vlak, ale obsluha flaku měla bohužel dobrou mušku a Audetův Spitfire dostal zásah. Zpráva No. 411 Squadron říká, že Spitfire začal hořet a zřítil se do lesa. F/Lt Audet je dodnes veden jako nezvěstný (MIA, Missing In Action).

Audetův Combat report z 29. prosince 1944, potvrzená čtyřmi dalšími piloty a zpravodajským důstojníkem.

Audetův Combat Report z 23. ledna 1945 z boje s proudovým Me 262.


Oficiální poválečné vyšetřování vedl major H. Cleaver, který provedl důkladnou a komplexní studii, která čítala 120 stran důkazů a poznámek. Na základě té se podařilo vystopovat osádku protiletadlové baterie, která Audeta 3. března 1945 sestřelila. Během jejich rozhovoru šéf protiletadlové osádky potvrdil, že Audetovi se podařilo s poškozeným Spitfirem nouzově přistát, stihl jej zapálit a byl zajat. Poté pilota převezli do města Gelsenkirchen-Buer, kde byl vyslýchán. Vzhledem k tomu, že Audet neprozradil žádné informace kromě svých základních identifikačních údajů, měl být převezen do zajateckého tábora v Dortmundu. Zde bohužel Audetova stopa končí.

V německém městě Gelsenkirchen-Buer dostala v únoru 1945 místní Volksgemeinschaft, což byla "lidová komunita" místních obyvatel, povolení od šéfa "bezpečnostní policie", aby mohla popravit kohokoli bez udání důvodu. Když byl Audet přiveden do tohoto prostředí, kde nevybíravé vraždění ze strany civilistů, policistů a vojáků bylo nejen samozřejmostí, ale také podporováno, není těžké si představit, jaký osud jej mohl potkat. Zda byl Dick Audet zavražděn nebo zemřel při pokusu o útěk a kdo byl vinen, se pravděpodobně nikdy nedozvíme. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno.    

Během 83 bojových misí dosáhl F/Lt Audet jedenácti potvrzených sestřelů (další dva letouny zničil na zemi) a dvakrát obdržel vyznamenání DFC (druhý mu byl posmrtně udělen 9. března 1945). Celkem 15 operačních letů (mezi 29. prosincem 1944 a 3. únorem 1945) uskutečnil Audet ve Spitfiru RR201 DB-G “Sweet Sue V” a dosáhl při nich sedmi potvrzených sestřelů (šest FW 190D a jeden Me 262 + další dva zničené na zemi). Díky těmto výjimečným Audetovým výkonům se „Boylův” Spitfire RR201 řadí mezi nejslavnější Spitfiry druhé světové války.

 Barevná podoba Spitfiru RR201 DB-G „Sweet Sue V“ z 29. prosince 1944, kdy v jeho kokpitu F/Lt Richard Audet sestřelil pět německých stíhacích letounů během jediného souboje. Letoun nese prvky rychlé identifikace platné od začátku září 1944 do konce roku 1944, kdy zůstaly na spodní části trupu poslední zbytky invazních pruhů.

Barevná podoba Spitfiru RR201 DB-R „Sweet Sue V“ s prvky rychlé identifikace platnými od 3. ledna 1945. Všechny stíhací letouny u Second Tactical Air Force (2nd TAF) měly revidované výsostné znaky na typ C1 se žlutým vnějším lemem, byly odstraněny zbytky invazních pruhů na spodní straně trupu, vrtulový kužel byl natřen černou barvou a kamuflážní barvou byl zatřen pruh na trupu, původně v barvě SKY. Než byl počátkem února 1945 RR201 překódován na písmeno „R“, létal v tomto zbarvení (do 3. února 1945) a s kódovým písmenem „G“.

Barevný profil Fw 190D-9, W. Nr. 210079, Lt. Theo Nibela z 10./JG 54 se základnou Varrelbusch v Německu, během operace Bodenplatte dne 1. ledna 1945


Prameny:

BRACKEN, Robert: Spitfire Canadians

CHAPIS, Stephen, THOMAS, Andrew: Osprey Aircraft of the Aces 136 Allied Jet Killers of World War 2

CALDWELL, Donald: The JG 26 War Diary, Volume Two 1943 -1945

NIJBOER, Donald: Osprey – Aviation Elite Units No. 126 Wing RCAF

SHORES, Christopher, THOMAS, Chris: 2nd Tactical Air Force Vol.2 - Breakout to Bodenplatte - July 1944-Jan 1945

SHORES, Christopher, THOMAS, Chris: 2nd Tactical Air Force Vol.3 - From the Rhine to Victory - Jan-May 1945

THOMAS, Andrew: Osprey Aircraft of the Aces 122 Spitfire Aces of Northwest Europe 1944-45

National Archives, složky: AIR-27-1804-23, AIR-27-1804-24, AIR-27-1804-25, AIR-27-1804-26, AIR-27-1804-27, AIR-27-1804-28, AIR-27-1804-29, AIR-27-1804-30, AIR-27-1804-31 a AIR-27-1804-32

valka.cz: Audet, Richard Joseph

wartimes.ca: F/L Richard “Dick” Audet, 411 Squadron RCAF

acesofww2.com: Dick Audet

http://spitfiresite.com

předchozí článek

Úvodník

následující článek

Válečné muzeum Atény

Článek pochází z vydání 12/2024

Info EDUARD 12/2024, Esem během jediného souboje
Info EDUARD 12/2024, Page 7
Prolistovat PDF
12/2024
Info EDUARD 12/2024

INFO Eduard je modelářsko-historický měsíčník, který od roku 2010 v českém a anglickém jazyce publikuje společnost Eduard Model Accessories. Magazín je dostupný zdarma na platformě Triobo a je možné jej stáhnout také v PDF verzi. Společnost Eduard je výrobcem plastikových modelů a doplňků s více než 30letou tradicí. Během svého působení v oboru plastikového modelářství se společnost Eduard zařadila mezi jeho světové lídry. Další podrobnosti o společnosti a jejím sortimentu najdete na www.eduard.com. Zde se můžete mimo jiné zdarma přihlásit k odebírání magazínu INFO a produktových informací: https://www.eduard.com/cs/info-eduard/

 

Číst

Nenechte si ujít

Esem během jediného souboje

Esem během jediného souboje

S legendárními stíhacími letouny Spitfire v průběhu 2. světové války bojovali a vítězili letci mnoha národností. Řada z nich se během válečných let stala leteckými esy, někteří z nich tohoto statusu docílilo během jednoho dne. Avšak na letounech Spitfire jen jeden pilot dokázal sestřelit pět letadel během jednoho souboje. Byl jím kanadský pilot F/Lt Richard Joseph „Dick“ Audet.

12/2024

Úvodník

Úvodník

03/2025

Flying Knights v Austrálii

Flying Knights v Austrálii

03/2025

GALERIE DB 605 D / Messerschmitt Bf 109 G-10

GALERIE DB 605 D / Messerschmitt Bf 109 G-10

Bf 109 G-10/U4 WNr. 611943 s motorem DB 605 D, který se v současné době nachází ve sbírce Planes of Fame Air Museum v Arizoně. Stroj nese charakteristické prvky výrobní série závodu WNF. Letoun byl ukořistěn v květnu 1945 po skupinovém přeletu a kapitulaci II./JG 52 z Rakouska do Neubibergu v Bavorsku. Tento Bf 109 patrně původně nesl označení „žlutá 13“ a díky jeho výrobnímu číslu je doloženo, že patřil maďarské jednotce 101. vadászezred.

03/2025

Válka na Ukrajině

Válka na Ukrajině

A je tu ďalší rok. V tomto pokračovaní seriálu sa pozrieme na udalosti, ktoré sa odohrali od 1. 1. 2025 do 31. 1. 2025. Vo vzduchu sa žiadne zásadné veci neodohrali, no na politickej scéne sa schyľovalo k zemetraseniu.

03/2025

Souboj nad Rennes

Souboj nad Rennes

Když se v ranních hodinách 6. června Spojenci vylodili v Normandii, Luftwaffe byla na tuto situaci připravena. Měla plán, jak posílit šest stíhacích Gruppe, jež ve Francii operovaly v rámci Luftflotte 3. Přípravy k obraně proběhly pod krycím názvem Dr. Gustav West (Drohende Gefahr West – Hrozba přicházející ze západu) a tak měly být do večera 6. června přesunuty z Německa do Francie dvě Nahaufklärergruppe, pět Kampfgruppe, dvě Schlachtgruppe a jeden Geschwaderstab, osm Nachtjagdgruppe a dva Geschwaderstaby a konečně dvě Jagdstaffel a devatenáct Jagdgruppe s pěti Geschwaderstaby. Z výše uvedených devatenácti bylo osm Jagdgruppe převedeno do podřízenosti II. Fliegerkorpsu jako Jabo Gruppe (Jagdbomber – stíhací bombardovací) a zbylé stíhací útvary podléhaly II. Jagdkorpsu. V Luftflotte Reich nadále operovaly mimo druhořadých jednotek jen čtyři Jagdgruppe a útvary "Wilde Sau".

03/2025

Ze Středomoří do Německa

Ze Středomoří do Německa

Když v dubnu 1943 došlo ke změně na pozici Kommodora Jagdgeschwader 27, žádná část této letecké jednotky se již nenacházela v Africe. Její I. Gruppe, u níž se proslavil stíhací letec Hans-Joachim Marseille, byla v listopadu 1942 stažena do Německa a od ledna 1943 byla bojově nasazena ve Francii. Štáb JG 27 a její II./JG 27 v dubnu 1943 operovala ze Sicílie, zatímco III. a IV. Gruppe měla základny v okupovaném Řecku nebo na jeho ostrovech. Břímě vrcholících leteckých bojů v Tunisku nesly JG 53 a JG 77 a II./JG 51. Všechny výše uvedené jednotky byly vyzbrojeny Messerschmitty Bf 109, převážně verze G-6.

03/2025

TEC - Nefňukat a tisknout!

TEC - Nefňukat a tisknout!

03/2025

Nepřehlédněte další vydání

© 2025 Eduard – Model Accessories, s.r.o.

Mírová 170

435 21 Obrnice

Czech Republic

https://www.eduard.com

support@eduard.com

+420 777 055 500

Article Esem během jediného souboje waiting for thumbnails …

Sending statistics … done (1183 ms)

Rendering Esem během jediného souboje (381719): (15/15) (8 ms)

No sync content to local

Viewport set: width=device-width, user-scalable=0; scale = 1

No sync content to local

Screen: easyReading

--==[ RUN ]==--

Info EDUARD: theme set to 8895

Device info: input=mouse, webkitPrefix=no, screen=1264x0(1)

Mozilla/5.0 AppleWebKit/537.36 (KHTML, like Gecko; compatible; ClaudeBot/1.0; +claudebot@anthropic.com)

 r85/appLogo-123.png

 r85/pubLogoa-156-cz.png

 i9972/item1185189-small.jpg

 i9972/item1185190-small.jpg

 i9972/item1185191-small.jpg

 i9972/item1185192-small.jpg

 i9972/item1185193-small.jpg

 i9972/item1185194-small.jpg

 i9972/item1185195-small.jpg

 i9972/item1185196-small.jpg

 i9972/item1185197-small.jpg

 i9972/item1185198-small.jpg

 i9972/item1185199-small.jpg[p2]

 i9972/item1185200-small.jpg[p2]

 i9972/item1185201-small.jpg[p2]

 i9972/item1185202-small.jpg[p2]

 i9972/item1185203-small.png[p2]

 p156/vth488854-1.jpg[p1]

 r85/appLogoa-123.png[p1]

 r85/vth488981-0.jpg[p1]

 r85/vth507691-0.jpg[p1]

 r85/vth507692-0.jpg[p1]

 r85/vth507265-0.jpg[p1]

 r85/vth507702-0.jpg[p1]

 r85/vth507949-0.jpg[p1]

 r85/vth507950-0.jpg[p1]

 r85/vth507961-0.jpg[p1]

 p156/vth507252-1.jpg[p1]

 i9972/vth488981-1.jpg

 i9972/vth488982-1.jpg