Markingy pro KAMIKAZE TOKKŌTAI 1/48
c/n 4271?, poručík Yukio Seki, 1. Kamikaze Tokubetsu Kōgekitai, Shikishima-tai, letiště Mabalacat, Filipíny, říjen 1944
V rámci 1. Kamikaze Tokubetsu Kōgekitai bylo v říjnu 1944 zorganizováno prvních devět skupin letců kamikaze, převážně z Kōkūtai 201, včetně jednotky Shikishima. Jejím velitelem byl por. Yukio Seki. Narodil se v roce 1921 a námořní akademii absolvoval v roce 1941. Nejdříve sloužil na bitevní lodi Fusō, bitvu o Midway zažil na nosiči hydroplánů Chitose. V září 1944 byl přidělen ke Kōkūtai 201 na Filipínách a pomáhal s výcvikem bombardování lodí s letouny A6M pomocí odrazu pum od vodní hladiny. Po těžkých ztrátách jednotka převzala v Mabalacatu náhradní stroje od jiných útvarů, včetně Hikōtai 602 (Kōkūtai 381), od níž stroj 02-112 pochází. Seki vedl 25. října jednu ze sedmi skupin Zer při útoku na letadlové lodi svazu Taffy 3 během Bitvy u Leyte. Stíhací doprovod zajišťoval Sekimu legendární stíhač Hiroyoshi Nishizawa z Kōkūtai 203. Letoun, který s největší pravděpodobností pilotoval Seki, zasáhl letadlovou loď USS St. Lo, která se po 30 minutách potopila. Z 889 členů osádky jich zahynulo nebo zůstalo nezvěstných 113, asi tři desítky dalších zemřely na následky zranění. Jeden z přeživších, ACOM Earl F. Roberts, před opuštěním lodi našel výrobní štítek z ocasních ploch stroje A6M5 s výrobním číslem komponentu 2968 firmy Mitsubishi. Z toho lze odhadnout, že výrobní číslo letounu mohlo být 4271 a byl vyroben na přelomu listopadu a října 1943.
Kōkūtai 653, Hikōtai 165, palubní jednotka letadlové lodi Zuihō, základna Ōita, Japonsko, září 1944
Letoun vyrobený u firmy Mitsubishi byl přidělen ke Kōkūtai 653, jež byla založena v únoru 1944. Dělení barevných polí na trupu je charakteristické pro stroje tohoto výrobce. Na palubách letadlových lodí Chitose, Chiyoda a Zuihō se Kōkūtai 653 zúčastnila v červnu 1944 bitvy ve Filipínském moři. Většinu její výzbroje tvořily A6M2 Model 21 v roli stíhacích bombardérů. Z devíti velitelů palubních perutí bitvu přežil jen jeden. Poté byla Kōkūtai 653 reorganizována do struktury čtyř Hikōtai. Stíhací letouny A6M5 byly pod vedením por. Kenji Nakagawy soustředěny v Hikōtai 164 a 165, každá měla 48 letounů. Hikōtai 166 se 48 stíhacími bombardéry A6M vedl por. Tetsuo Endō a bombardéry byly zařazeny u Hikōtai 263. Na podzim 1944 byla Kōkūtai 653 nasazena z pozemních základen při obraně Taiwanu a utrpěla 50% ztráty. Během obrany Filipín operovala Hikōtai 164 z pozemních základen. Letouny Hikōtai 165 byly při bitvě v zálivu Leyte nasazeny na palubách letadlových lodí a číslice na horní části SOP označovaly jejich mateřské plavidlo – Zuikaku (1), Zuihō (2), Chitose (3) a Chiyoda (4). Po potopení letadlových lodí operovala Kōkūtai 653 ze základen na Filipínách. Operací Kamikaze se několik jejích letců v rámci Reisen-tai zúčastnilo 29. října a 6. listopadu jako stíhací doprovod jiných Kamikaze jednotek. Kōkūtai byla rozpuštěna 15. listopadu 1944.
Kōkūtai 210, základna Meiji, Japonsko, zima 1944-1945
Letoun vyrobený firmou Nakajima má dělení barevných polí na trupu charakteristické pro tohoto výrobce. Kōkūtai 210 byly založena v září 1944 na základně Meiji jako operačně výcviková jednotka se stíhacími letouny A6M a N1K1-J, nočními stíhacími J1N a také bombardovacími a průzkumnými stroji. Jednotce Zer, jež čítala 48 strojů, velel por. Toshio Shiozuru. Během náletů amerických palubních letounů na Japonsko 16. a 17. února 1945 si piloti Zer z Kōkūtai 210 nárokovali 14 jistých a čtyři pravděpodobná vítězství při ztrátě jednoho letounu. Od konce března bylo 32 A6M a 14 letounů N1K1-J přesunuto na základnu Kokubu č. 1 pod velením Kōkūtai 601. Od 6. dubna se stíhači z Kōkūtai 210 podíleli na bojích nad Okinawou a zaznamenali šest vítězství při ztrátě 10 strojů. Během speciální útočné operace Kikusui I zorganizovala Kōkūtai 210 několik Kamikaze jednotek, včetně Dai 210 Butai Reisen-tai, jež byla vyzbrojena Zery. Ta nasadila 6. dubna 12 Zer v doprovodu desítky N1K1-J proti nepřátelskému svazu 80 námořních mil od Tokunoshimy. Další tři Zera s Kamikaze piloty byla nasazena 11. dubna proti letadlovým lodím východně od Okinawy. V polovině dubna byla Kōkūtai 210 z bojů nad Okinawou stažena, reorganizována na čistě stíhací jednotku a ponechána v záloze pro případ invaze do Japonska.
Podporučík Seizō Yasunori, Kamikaze Tokubetsu Kōgekitai, Dai 7 Shōwa-tai, základna Kanoya, Japonsko, 11. květen 1945
Ačkoli tento letoun nese označení Yatabe Kōkūtai a byl přidělen ke Kamikaze jednotce Shōwa č. 7, jež byla vyčleněna z Yatabe Kōkūtai, její pilot náležel k jinému útvaru. Byl jím podporučík Seizó Yasunori ze stíhací Hikōtai 306, která v rámci Kōkūtai 721 „Jinrai Butai“ (božský hrom) zajišťovala stíhací doprovod pro bombardéry G4M Betty, modifikované jako nosiče pro raketové letouny Yokosuka MXY-7 Ōka. Seizō Yasunori také patřil mezi letce, kteří se připravili na nasazení s letounem Ōka, ale kvůli ztrátám bombardérů Betty byl zařazen ke Kamikaze jednotce Kenmu č. 10. Ta byla jednou z více než 20 Kamikaze jednotek, které byly vytvořeny v Kōkūtai 721 z pilotů Zer, jichž nasadila více než 200. Větší počet letců Kamikaze s letouny Zero nasadila jen Kōkūtai 201 při obraně Filipín. Podpor. Yasunori byl jedním z letců, kteří 11. května 1945 zaútočili na letadlovou loď USS Bunker Hill. Loď nejdříve zasáhl bombou a poté vlastním letounem Yasunoriho kolega podpor. Yoshiaki Shibata. Poté v hořícím letounu zasáhl bombou palubu nám. prap. Kyioshi Ogawa. K ráně z milosti pro letadlovou loď se chystal Yasunori, ale byl sestřelen protiletadlovou palbou. Na palubě lodi USS Bunker Hill zahynulo nebo bylo nezvěstných 393 členů posádky a 264 bylo zraněno. Byly to největší ztráty způsobené Kamikaze útokem.
Poručík Nao Sugisaki, Kōkūtai 352, základna Ōmura, Japonsko, březen 1945
U letounů vyrobených firmou Nakajima, jako je tento, byly až do konce války vrtulové kužely při konečné montáži ponechány v barvě kovu. Na úrovni jednotky pak byly obvykle přetírány tmavě zelenou nebo hnědou barvou, nebo ponechány bez nátěru, případně dostaly určitý identifikační nátěr. Kōkūtai 352 byla založena v srpnu 1944 kvůli letecké obraně měst Sasebo, Nagasaki a Ōmura. Jednotka byla vyzbrojena letouny Zero, Raiden a nočními stíhacími stroji Gekkō a s letouny Zero se podílela na doprovodech letců Kamikaze. Jednotka používala neobvyklé provedení číselného označení na ocasních plochách a její jednotku Zer vedl Hikōtaichō poručík Nao Sugisaki. Sugisaki se narodil v roce 1920, námořní akademii absolvoval v jejím 69. ročníku v březnu 1941. Od srpna 1944 se jednotka střetávala se svazy bombardérů B-29 a při boji s těmito stroji Sugisaki zahynul 31. března 1945 nad Misumi v prefektuře Kumamoto. Letoun 352-177 patřil pravděpodobně právě jemu, ale není jasné, zda v něm i zahynul. Část Zer z Kōkūtai 352, kterou vedl por. Manae Uematsu, se v dubnu přesunula na základnu Kokubu a účastnila se doprovodu a pozorování výsledků akcí Kamikaze při obraně Okinawy během operace Kikusui. Kōkūtai 352 ale nedostala za úkol vyčlenit své letouny a piloty pro útoky Kamikaze.
nám. praporčík Kōzō Koizumi, Kamikaze Tokubetsu Kōgekitai, Dai 7 Shōwa-tai, základna Kanoya, Japonsko, 29. duben 1945
Letoun nese označení Ya, což jej zařazuje k Yatabe Kōkūtai. Tato výcviková jednotka byla založena v roce 1939 a po reorganizaci v prosinci 1944 pokračovala pod tímto názvem výhradně ve stíhacím výcviku s letouny A6M Zero, N1K Shiden, J2M Raiden a s dvoumístnými A6M2-K. Celkem disponovala 180 stroji. Na počátku roku 1945 se podílela na obranných bojích nad Japonskem a v dubnu vytvořila z kádru svých instruktorů Kamikaze jednotky Shōwa č. 1 až 5. Kōzō Koizumi byl nasazen při Kamikaze útoku 29. dubna 1945 proti letadlovým lodím východně od Okinawy. Byl to poslední den operace Kikusui IV, která probíhala od 21. dubna. Během operace Kikusui IV bylo útoky Kamikaze zasaženo 18 plavidel, z nichž byla potopena minolovka USS Swallow, Landing Craft Support (LCS-15) a nákladní loď Canada Victory se 7000 tunami výbušnin. Během 29. dubna byly poškozeny torpédoborce USS Haggard a USS Hazelwood. Jen u těchto dvou plavidel si Kamikaze útoky vyžádaly 57 mrtvých a 66 zraněných. Po téměř měsíc trvající japonské letecké ofenzivě, která kombinovala konvenční nálety a útoky Kamikaze, trpěly spojenecké osádky díky nepřetržité pohotovosti spánkovou deprivací a neměly ani čas na výměnu ošacení.
Kasumigaura Kōkūtai, Sentōki Tokubetsu Kōgekitai, základna Chitose, Japonsko, červenec 1945
Kasumigaura Kōkūtai byla třetí nejstarší leteckou jednotkou císařského námořnictva. Byla založena v listopadu 1922 a mezi její první typy letounů patřily Avro 504 a Sparrowhawk. Tato jednotka hrála klíčovou roli ve výcviku kádrů japonského námořního letectva. Mezi instruktory, kteří u této jednotky sloužily patřil například Akio Matsuba (18 vítězství) nebo Kunioshi Tanaka (17 vítězství). Výcvikem u Kasumigaura Kōkūtai prošel například Wataru Nakamichi, který dosáhl 15 vítězství a byl jedním z pilotů doprovodných Zer v rámci Kōkūtai 721 při nasazení letounů Yokosuka MXY-7 Ōka. V závěru války Kasumigaura Kōkūtai vyčlenila dvacet cvičných letounů A6M2-K pro nasazení při Kamikaze misích, ale do konce války rozkaz k nasazení nepřišel. Japonské armádní a námořní letectvo šetřilo rezervy a doplňovalo stavy všech kategorií letounů pro Kamikaze útoky proti předpokládanému spojeneckému vylodění na mateřských japonských ostrovech. Japonci plánovali díky předpokládané blízkosti cílů při vylodění zasáhnout (nikoliv potopit) přibližně 50 % nepřátelských plavidel.
Podporučík Tamotsu Kaneko, Kamikaze Tokubetsu Kōgekitai, Dai 1 Tsukuba-tai, základna Kanoya, Japonsko, 6. duben 1945
Výcviková jednotka Tsukuba Kōkūtai byla v prosinci 1938 vyčleněna z Kasumigaura Kōkūtai. Postupně se měnila úroveň výcviku, který jednotka zajištovala. V listopadu 1944 Tsukuba Kōkūtai vyčlenila zkušené instruktory a vytvořila z nich stíhací peruť s letouny Zero a Shiden. Do střetů s letouny B-29 a americkými palubními letouny se dostala již v lednu a únoru 1945. Na konci března dostala Tsukuba Kōkūtai rozkaz zformovat vlastní jednotky Kamikaze, které dostaly označení Tsukuba č. 1 až 6. Poslední dvě Kamikaze jednotky však již byly zajištěny kádry pilotů Zer z Kōkūtai 721. S letounem Tsu-460 byl 6. dubna 1945, v první den operace Kikusui I, nasazen podporučík Tamotsu Kaneko. Společně s dalšími 16 piloty své jednotky zaútočil na konvoje u Okinawy. Během 6. dubna bylo ze základen na Taiwanu a v Japonsku do oblasti Okinawy vysláno 391 námořních a 133 armádních letounů, z nichž námořnictvo vyčlenilo 215 a armáda 82 strojů pro útoky Kamikaze. Relativně velký počet letounů se však musel vrátit kvůli závadám nebo jiným příčinám. Útoky Kamikaze bylo zasaženo dvacet amerických plavidel, potopeny byly torpédoborce USS Bush, Colhoun a Emmons. Poškozena byla i britská letadlová loď HMS Illustrious.
Tsukuba Kōkūtai, základna Tsukuba, Japonsko, 1944
Na návrhu dvoumístného cvičného stroje, který vycházel ze stíhacího palubního letounu A6M2 Model 21 pracoval 21. námořní letecký arsenál na základně Ōmura od roku 1942 a prototyp byl dokončen v listopadu 1942. Letoun dostal označení A6M2-K Model 11. Z křídla byly kvůli odlehčení odstraněny kanóny. Někteří autoři uvádí, že v letounu byl ponechán jen pravý kulomet, jiní uvádí výzbroj dvěma kulomety. Přední kokpit pro pilotního žáka nebyl vybaven překrytem kabiny a na bocích měl sklopná dvířka. Na potahu zadní části trupu byly přidány dva konstrukční prvky kvůli zlepšení stability. Výroba A6M2-K v 21. námořním leteckém arsenálu začala v lednu 1943 na základě komponentů firem Mitsubishi a především firmy Nakajima. Celkem jich zde bylo do července 1945 vyrobeno 218. Výroba A6M2-K probíhala také ve firmě Hitachi, která jich od května 1944 do července 1945 dodala 279. Na základě předpisu ze září 1942 byly cvičné letouny natřeny žluto-oranžovou barvou na všech plochách. Z tohoto důvodu dostaly výsostné znaky na spodních plochách bílý lem. Použití čísel na spodních plochách strojů A6M2-K u Tsukuba Kōkūtai není fotograficky prokázáno kvůli úhlu záběru na dostupných fotografiích. Na některých jednomístných cvičných letounech A6M2 této jednotky jsou třímístná čísla na spodních plochách křídla zdokumentována, takže je možno předpokládat i jejich použití u A6M2-K.
Tsukuba Kōkūtai, základna Tsukuba, Japonsko, 1944
V červenci 1943 byl vydán předpis, který mimo jiné nařizoval, že cvičné letouny, které jsou nasazeny do bojových akcí, nebo mají základny v oblasti, kde operuje nepřítel, mají být kamuflovány jako bojové stroje. V praxi to vedlo ke změně zbarvení již vyrobených cvičných A6M2-K. Jedním z takových letounů je Tsu-415, který je znám z fotografie se žluto-oranžovým nátěrem na všech plochách, ovšem na fotografii pořízené později je již kamuflován tmavě zelenou barvou na horních plochách, zatímco původní nátěr a označení na SOP zůstal beze změny. Letouny A6M2-K byly při výcviku používány také k vlekání terčů. V únoru 1945 dostala Tsukuba Kōkūtai rozkaz zformovat jednotky Kamikaze. Výcvikový program pro tyto piloty měl následující náplň: minimálně osm okruhů kolem letiště, min. sedm letů ve formaci, min. deset letů podle přístrojů, min. deset nácviků Kamikaze útoků, min. šest letů při soumraku, pět letů k určenému cíli a min. pět navigačních letů.