Červencové Stirlingy
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
Kat. č. 84206
Když byla v létě 1941 denní letecká ofenzíva RAF nad okupovaným evropským pobřežím na svém vrcholu, britské velení již vědělo, že tato strategie přináší vlastní vysoké ztráty, které jsou výrazně vyšší, než ztráty Luftwaffe. RAF se pokoušelo své protivníky zapojit do boje především v rámci operací Sweep a Circus. Zatímco v prvním případě šlo o nasazení pouze stíhacích perutí, v případě Circusu se jednalo o rozsáhlý stíhací doprovod pro malou skupinu Blenheimů. V doletu těchto formací však bylo velmi málo cílů se strategickou hodnotou pro německé okupanty.
Po útoku Německa proti Sovětskému svazu velení RAF denní operace nad kontinentem ještě vystupňovalo s předpokladem, že se podaří ve Francii udržet více jednotek Luftwaffe a odlehčí to nápor na Sověty. Byl to však mylný předpoklad. Němci na sovětském území rychle postupovali a rovněž na africkém bojišti se jim dařilo. Ve Francii v druhé polovině roku 1941 ponechali JG 2 „Richthofen“ a JG 26 „Schlageter“. V obou případech se jednalo o zkušené jednotky, které ve spolupráci s pozemními návodčími dokázaly využívat taktiku udeř a uteč.
Na počátku července 1941 se velení RAF rozhodlo, že do operací Circus zapojí čtyřmotorové bombardéry Short Stirling z No. 7 a 15 Sqn. RAF, jež spadaly pod No. 3 Group, které velel Air Vice-Marshal Jack Baldwin. Při plánování jejich nasazení se patrně počítalo s větší užitečnou zátěží, kterou bombardér nesl ve srovnání s Blenheimem. Nicméně, během jednoho dne bylo celkem nasazeno nejvýše osm bombardérů Stirling a při jednotlivých operacích Circus společně letělo nejvýše šest.
Na počátku července se velení RAF také při výslechu zajatého nepřátelského letce dozvědělo, že německé stíhací formace mají pokyn útočit pouze, pokud jsou v britské formaci bombardéry. Němečtí letci vyhodnocovali složení britských formací přibližně v prostoru pobřeží. Pakliže se jednalo z britské strany pouze o stíhací operaci, měli Němci pokyn nezapojovat se do boje. To RAF rychle přivedlo k řešení v některých případech nechat bombardéry letět jen k pobřeží, vylákat Němce do boje a za vhodných podmínek bombardéry rychle stáhnout zpět nad vlastní území.
Jedním z útvarů, které se operací Sweep a Circus účastnily, byl Tangmere Wing pod velením proslulého Douglase Badera. V první polovině roku 1941 stíhači RAF stále používali formace tří letounů s vedoucím a dvěma wingmany. Jejich němečtí protivníci již od dob války ve Španělsku používali flexibilnější formaci čtyř letounů s dvěma dvojicemi. Na straně Britů vedly lety v trojicích k většímu riziku pro oba wingmany, kteří museli dávat pozor, aby do sebe nenarazili. Navíc to odvádělo jejich pozornost od dění v okolí a neustále museli měnit chod motoru. Problémy to přinášelo i vedoucím, jimž většinou zbývalo více paliva než jejich wingmanům, kteří se zuby nehty drželi za nimi. Formace se proto musely z nepřátelského území vracet dřív, než bylo nezbytné.
Na to si stěžoval i Douglas Bader. Podle jeho slov mohl sestřelit daleko více Hunů, kdyby jeho wingmani nehlásili nedostatek paliva. U Tangmere Wingu a dalších jednotek byla čtyřčlenná formace „Finger Four“ zavedena až v polovině roku 1941. Bader byl také velmi tvrdohlavý ohledně výzbroje. Byl přesvědčen, že osm kulometů je u Spitfiru efektivnější výzbroj ve srovnání s dvěma kanony a čtyřmi kulomety. Namísto Spitfiru Mk.V proto preferoval variantu Mk.IIa. Později přiznal, že se v tomto ohledu mýlil.
Wing Commander Bader během července sestřelil sedm Bf 109 jistě, čtyři sestřelil pravděpodobně a sedm poškodil. To se počtem vítězství dalo přibližně srovnat s celým jeho skóre, které zaznamenal během bitvy o Británii. A v létě 1941 jeho podřízení vykazovali obdobné vyčerpání, jaké zažívali stíhači RAF v létě a na podzim 1940. Bader své muže neúnavně vedl do dalších akcí, což vedlo část jeho podřízených až na hranici vzpoury.
Douglas Bader byl i při posledním nasazení bombardérů Stirling v rámci operací Circus. Během ranního náletu 21. července 1941 na Lille (Circus 54) byla formace tří Stirlingů snadným terčem pro německý flak. Jeden z bombardérů nouzově přistál v Manstonu se dvěma vyřazenými motory. Sestřel bombardéru si poněkud optimisticky připsal velitel I./JG 26 Hptm. Seifert. Jeho jednotka v soubojích s doprovodem ohlásila čtyři Spitfiry jako sestřelené. Další tři si připsala III./JG 2 pod velením Hptm. „Assi“ Hahna. Stíhačům RAF se podařilo sestřelit jeden Bf 109 E-7 z II./JG 26 a z II/JG 2 jim padl za oběť jeden Bf 109 F a další byl těžce poškozen. Bader si při dopolední akci připsal polovinu jistého sestřelu a během odpoledne (Circus 55) ještě jeden BF 109 poškodil. Při odpolední akci ale byly tři Stirlingy odvolány zpět na základnu a tím se nasazení tohoto typu při operacích Circus uzavřelo. Douglasu Baderovi zbývaly již poslední tři týdny bojové kariéry.