Markingy pro Spitfire Mk.IIa 1/48
P7966, W/Cdr Douglas R. S. Bader, Tangmere Wing, RAF Tangmere, Velká Británie, březen-červenec 1941
Spitfire Mk.IIa sériového čísla P7966, který byl opatřen darovacím nápisem Manxman, je prvním Spitfirem, který nosil Baderovy iniciály coby kódové označení. Ten využil svého privilegia když v březnu 1941 převzal velení nad Tangmerským wingem a svůj nový stroj opatřil iniciálami D-B a k tomu také vlaječkou velitele wingu. Jeho osobní volací znak byl Dogsbody. Poté, co se v květnu 1941 k Tangmere Wingu připojila No. 145 Squadron, které velel Baderův přítel, S/Ldr Stan Turner, byla na osobní Spitfiry obou velitelů nakreslena na levou stranu krytu motoru bota nakopávající Hitlera, což byla připomínka emblému, který používaly Hurricany No. 242 Squadron, u níž Bader a Turner během Bitvy o Británii létali. Baderův Spitfire měl kovový potah křidélek a nesl kamuflážní vzor A, ovšem s nestandardním rozvržením kamuflážních polí za trupovou kokardou. Směrovka a obě výškové plochy pak byly při kompletaci letounu použity s největší pravděpodobností z jiného Spitfiru, který nesl kamuflážní vzor B. Bader s P7966 sestřelil 10 letounů, další čtyři pravděpodobně a sedm poškodil. Dne 9. září 1941 byl během souboje s německými stíhači nad Saint Omer omylem sestřelen svým wingmanem. Při nouzovém opouštění svého Spitfiru Mk.Va W3819 přišel o jednu ze svých protéz, byl zajat a zbytek války strávil na hradě Colditz, kde byl osvobozen v dubnu 1945. Celkem za svoji kariéru dosáhl Douglas Bader 24 sestřelů, z toho čtyř ve spolupráci, sedmi pravděpodobně a 11 letounů nepřítele poškodil.
P7619, S/Ldr Brian J. E. Lane, No. 19 Squadron, RAF Duxford/RAF Fowlmere, Velká Británie, leden-červen 1941
Brian John Edward Lane DFC byl stíhacím esem a respektovaným velitelem No. 19 Squadron. Narodil se 18. června 1917 a do RAF vstoupil v roce 1936. Po dokončení výcviku byl v lednu 1937 přidělen k No. 66 Squadron a v červnu k No. 213 Squadron. Krátce po vypuknutí války se stal velitelem flightu u No. 19 Squadron. Za své úspěchy nad Dunkerquem byl koncem července vyznamenán DFC a 5. září se stal oficiálně velitelem squadrony. Spitfiry, se kterými Brian Lane pravidelně létal, měly pod kabinou osobní Laneho znak – svastiku protnutou žlutým bleskem. Spitfire P7619, se kterým S/Ldr Brian Lane létal po celou první polovinu roku 1941, měl emblém svastiky a blesku znázorněn pod velitelskou vlajkou. Po určitý čas nesl jeho Spitfire nestandardní systém zpětných zrcátek s přídavnými zrcátky po obou stranách rámu čelního skla, ale protože byla účinnost takové sestavy pochybná, byla brzy odstraněna. V červnu 1941 byl Lane přidělen na velitelství No. 12 Group a v listopadu byl vyslán na služební cestu na Blízký Východ. V červnu 1942 se vrátil do Velké Británie a převzal velení No. 61 OTU. Dne 9. prosince 1942 převzal velení No. 167 Squadron. Čtyři dny po svém příjezdu vedl tři další Spitfiry nad nizozemským pobřežím a naposledy byl spatřen při pronásledování dvou Fw 190. S největší pravděpodobností byl sestřelen nad Severním mořem. Za svou válečnou kariéru dosáhl sedmi potvrzených sestřelů, dvou neověřených, jednoho pravděpodobného a jeden nepřátelský letoun poškodil.
P8084, F/Lt James J. O’Meara, No. 64 Squadron, RAF Drem, Velká Británie, srpen-říjen 1941
Tento Spitfire Mk.IIa od No. 64 Squadron nesl v té době nové kamuflážní schéma Day Fighter Scheme, zavedené rozkazem Air Ministry z 19. srpna 1941. Po tomto datu byly denní stíhačky Stíhacího velitelství RAF zbarveny na horních plochách barvami Dark Green a Ocean Grey (Mixed Grey), na spodních plochách barvou Medium Sea Grey. Kódová písmena byla v barvě Sky, stejnou barvu měly také pás na trupu a vrtulový kužel. Stroj nesl z obou stran krytu nádrže darovací nápis GARFIELD WESTON SVI. Třináct symbolů sestřelů náleželo F/Lt Jamesi Oְ’Mearovi, který začal svoji bojovou kariéru v řadách No. 64 Squadron nad Dunkerque v květnu 1940, od konce srpna 1940 pak sloužil u jiných jednotek, aby se v dubnu 1941 vrátil zpět k No. 64 Squadron. V říjnu byl uvolněn z bojových operací a převelen k No. 1491 Squadron, která tahala vlečné cíle v Tain. Později velel Wingu výškových stíhacích Spitfirů verze Mk.VII. Jeho celkové válečné skóre dosáhlo 11 potvrzených sestřelů samostatně a dvou ve spolupráci plus jeden nepotvrzený a čtyři pravděpodobné sestřely. K tomu přidal 11 poškozených letounů samostatně a jeden ve spolupráci.
P7542, S/Ldr Adolph G. Malan, No. 74 Squadron, RAF Biggin Hill, Velká Británie, prosinec 1940 - březen 1941
No. 74 Squadron byla mezi prvními jednotkami Fighter Command přezbrojenými v září 1940 na nové Spitfiry Mk.II. Pod velením Adolpha „Sailora“ Malana se stala jednou z nejúspěšnějších squadron RAF v Bitvě o Británii vůbec. Sám Malan byl elitním stíhacím esem a s osmi sestřely i jedním z nejúspěšnějších pilotů létajících na verzi Mk.II. Jeho druhým Spitfirem verze Mk.IIa byl stroj s/n P7542, který nesl standardní zbarvení Temperate Land Scheme se spodními plochami v barvě Sky, s výjimkou levého křídla, které bylo zespod černé. Jednalo se o prvek rychlé identifikace, který se používal u RAF od prosince 1940 do března 1941. Koncem března 1941 se Malan stal velitelem nově zřízeného Biggin Hill Wingu a převzal nový Spitfire Mk.Vb. Během válečných let dosáhl 34 sestřelů, z toho sedmi ve spolupráci, tří pravděpodobných a k tomu 16 nepřátelských letounů poškodil.
P8088, P/O Alec S. C. Lumsden, No. 118 Squadron, RAF Ibsley, Velká Británie, duben-srpen 1941
Tento Spitfire byl darován v lednu 1941 nadací Borough of Lambeth Spitfire Fund a prošel operační službou u No. 66, 118, 152 a 19 Squadron u které byl poškozen během nočního přistání. Po opravě sloužil u No. 61 OTU. Osud P8088 se naplnil 16. září 1944, kdy se během cvičného letu zřítil i se svým pilotem F/Sgt Johnen Barrym. V letech 1944/45 a 1978 byly části P8088 vyzvednuty záchranným týmem v Cosfordu a uloženy. Zobrazená podoba Spitfiru P8088 znázorňuje jeho čtyřměsíční službu u No. 118 Squadron, kde obdržel kódové znaky NK-K a stal se osobním Spitfirem P/O Aleca Lumsdena. Lumsden si na svůj nový Spitfire nechal pod čelní štítek namalovat kresbu postavy, kterou byl Capt. Reilly-Ffoull z válečného kresleného seriálu Just Jake. Z obou stran překrytu kabiny byl namalován také nápis BETTE, což byla přezdívka jeho přítelkyně. Alec Lumsden se narodil v roce 1921 a studoval na Malvern College. Po vypuknutí 2. světové války se přihlásil do dobrovolnické zálohy RAF jako pilot ve výcviku. Jeho válečná kariéra byla pestrá. Během 12 měsíců v letech 1941/42, létal bojové mise ze základen v Anglii, severní Africe a na Maltě, zúčastnil se také dvou atlantických konvojů jako pilot Sea Hurricanu. Zbytek války strávil létáním u jednotek údržby a operačního výcviku. Po válce zastával různé pozice, z nichž všechny byly tak či onak spojeny s letectvím. Jako významný historik letectví napsal nespočet článků a několik knih na různá témata.