Jako na malířském plátnu
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Antonis Karydis
Kat. č. 7476
Market Garden byla největší spojeneckou výsadkovou operací, která byla zahájena 17. září 1944 v Nizozemsku. Jejím cílem bylo pomocí výsadkářů (část „Market“) a rychlého postupu pozemních jednotek (část „Garden“) obsadit důležité mosty přes řeky a kanály a vytvořit cestu pro útok do Německa. Operace však selhala kvůli silnému německému odporu, špatné koordinaci a zpožděním spojeneckého postupu, především u města Arnhem, kde britští výsadkáři nedokázali udržet klíčový most.
Zásadní roli v této operaci hrály letecké síly jak z hlediska zajištění výsadku, tak i zásobování a podpory pozemních sil. Jako první během 17. září nad výsadkovým prostorem hlídkovaly Mustangy III z 122. Wingu RAF. Ze strany Luftwaffe se do cílového prostoru dostala jako první II./JG 6 s Focke-Wulfy Fw 190. Ve střetnutí pravděpodobně s 65. perutí RAF, přišla německá jednotka o čtyři stroje a další byl poškozen. Do boje zasáhly i všechny tři Gruppe JG 26 a při ztrátě dvou letounů a pilotů si připsala 11 vítězství v boji s různými jednotkami britského a amerického letectva.
Luftwaffe během 17. září a následujícího dne pro boje nad výsadkovým prostorem vyčlenila dva štáby eskader a osm stíhacích Gruppe, na úkor letecké obrany proti americkým čtyřmotorovým bombardérům. Vysokou prioritu dostaly útoky na dopravní letouny a kluzáky. K těm se však němečtí letci probojovávali velmi obtížně.
Během 18. září Luftwaffe za velmi nepříznivého počasí nasadila jen asi 200 letounů a pro jejich nepřátele byly letové podmínky rovněž náročné. Do boje s nepřítelem se dostali Kanaďané ze 125. a 126. Wingu RCAF, ale svůj velký den zaznamenala 357th FG s letouny P-51. Tato americká jednotka si připsala 22 vítězství v boji s formacemi Bf 109 a Fw 190, které patřily především k JG 6 a JG 300.
Stíhací jednotky britské 2nd TAF se 19. září nad zónu výsadku v podstatě nedostaly kvůli nepříznivému počasí na své straně fronty. Počasí se z pohledu německé strany zlepšilo, nad bojištěm operovalo asi 150 stíhačů Luftwaffe. Nedokázali se sice dostat k transportním letounům, ale podařilo se jim dosáhnout vzdušné převahy. Bylo to však vykoupeno tvrdými boji se stíhacím krytím, které zajistilo téměř 130 Spitfirů ADGB (budoucí Fighter Command RAF) a více než 180 Mustangů z 8th Air Force. Němečtí stíhači z II./JG 6, II./JG 11, II./JG 26, III./JG 26 a III./JG 27 nárokovali celkem 11 vítězství při ztrátě 16 vlastních strojů.
Jeden z okamžiků tohoto dne zachycuje boxart Antonise Karydise, na němž 1st Lt. Arval James Roberson z 362nd FS, 357th FG dosahuje svého pátého vítězství. Jeho jednotka se do cílového prostoru dostala kolem páté hodiny odpoledne. Před sebou uviděl sluncem osvětlenou vysokou oblačnou stěnu táhnoucí se až k pobřeží a před ní letecký boj, který na něj působil jako výjev z malířského plátna nebo hollywoodského filmu. Jeho vyprávění si můžete přečíst v článku, jehož autorem je Merle C. Olmsted. Více informací zde.
Robersonově jednotce se podařilo napadnout Messerschmitty Bf 109, patrně z II./JG 11, které se pokoušely odpoutat z bojové zóny. Z následného střetnutí si američtí piloti odnesli dvacet vítězství nad Bf 109 a připsali si na konto i pět Fw 190. Roberson první Bf 109 zasáhl do kokpitu, ze kterého vyšlehly plameny a pilot ze stroje nevyskočil. Poté zaútočil na druhý Bf 109, který nejdříve zasáhl do ocasních ploch a pak do motoru. Z letounu vyrazil kouř a chladící kapalina. Soupeře sice v posledních sekundách ztratil z dohledu, ale po přistání mu vítězství dosvědčil jeho wingman, Charles Goss. Jejich protivníci z II./JG 11 ztratili čtyři stroje a jeden z pilotů byl zabit na padáku.
Po boji však u 357th FG chybělo pět pilotů. Přinejmenším čtyři z nich padli za oběť Focke-Wulfům z 5./JG 26 pod vedením Lt. Vogta. Mezi padlými byli velitel 363rd FS Maj. Edward Hiro, který letěl na své poslední misi před návratem do USA. Na základnu se nevrátil rovněž Capt. Bruce McIntyre z 364th FS a jeho dva wingmani. Naštěstí přežili, byť to znamenalo pobyt v německém zajateckém táboře. Jeden z těchto letců byl na bojovém letu jako náhradník a letěl ve vycházkové uniformě. Původně měl totiž v plánu rande s půvabnou dívkou v Londýně. Posledním sestřeleným letcem z 357th FG byl James Blanchard z 362nd FS, jehož si zřejmě na konto připsal pilot Messerschmittu z II./JG 11. V následujících dnech 357th FG provedla další bojové lety nad Nizozemskem, ale do kontaktu s nepřítelem se již nedostala. Částečně to bylo způsobeno nepříznivým počasím ať už na základnách v Anglii, tak i nad Nizozemskem. Tvrdé letecké boje nad prostorem výsadku probíhaly až do konce operace, 25. září 1944.