Markingy pro P-40N Warhawk 1/48
COL A
42-105128, P-40N-5, 2Lt. Philip R. Adair, 89th FS, 80th FG, Nagaghuli, India, early 1944
Philip Reed Adair se narodil 15. dubna 1920 v Oklahomě a po útoku na Pearl Harbor se přihlásil k vojenskému leteckému výcviku. U 80th FG sloužil v letech 1943 a 1944 po dobu osmnácti měsíců a absolvoval 139 bojových letů. K tomu nejpozoruhodnějšímu došlo 13. prosince 1943, kdy absolvoval osamocený boj proti formaci 24 japonských bombardérů a 40 stíhačů. Byl mu přiznán jeden jistý sestřel a tři další letadla jako poškozená, především se mu ale povedlo rozbít nepřátelskou formaci a narušit bombardování vlastní základny. Sám byl v tomto boji několikrát zasažen a obdržel za něj Stříbrnou hvězdu za statečnost v boji. Při této akci letěl se svou první Lulu Belle, což byl Warhawk verze P-40N-1. Druhý letoun stejného jména, zobrazený zde, již představoval verzi P-40N-5. Adair jej obdržel na začátku roku 1944 a 17. května s ním sestřelil, opět v boji proti přesile, dva Oscary. V červnu 1944 se již začal společně s celou skupinou přeškolovat na Thunderbolty, na nichž už ale dalších sestřelů nedosáhl. 80th FG nesla název Burma Banshees (Barmské víly) a většinu jejích letounů zdobila kresba lebky na přídi. Žádná z nich nebyla stejná, i když se leckdy lišily jen v detailech. Primárním úkolem skupiny bylo poskytování vzdušného krytí základen, které byly zapojeny do leteckého zásobování jednotek v Číně přes Himaláje (Hump operations). Později, od října 1943, se skupina zapojila do letecké podpory jednotek v severní Barmě. Philip Adair zemřel ve věku 97 let 13. května 2017.
COL B
42-105116, P-40N-5, Capt. Gilmer L. Snipes, 45th FS, 15th FG, Nanumea, December 1943
I když 15th FG sídlila na Havajských ostrovech, odesílala během války jednotlivé squadrony na různá místa v centrálním a jižním Pacifiku. Jedním z nich byl i atol Baker, kam byla 45th FS odeslána v září 1943, aby se ještě na podzim 1943 přesunula na ostrov Abemama a následně Makin, odkud podnikala až do března 1944 výpady proti základnám na atolech Julait a Mili. Přesun Warhawků 45th FS na Baker v polovině září 1943 Japonce zaskočil a zaplatili za to ztrátou létajícího člunu H8K Emily. Dne 23. října 1943 byla na letoun stejného typu navedena dvojice pilotů, kteří jej poslali do vln Pacifiku. Sestřel si připsal Capt. Gilmer L. Snipes, nicméně střílel i 2nd Lt. R. Hendrickson, letící na čísle. Jednalo se o vůbec první sestřel 45th FS ve válce. V dubnu 1944 převzal „Buck“ Snipes velení squadrony a po přezbrojení na Mustangy se účastnil nasazení 15th FG z Iwodžimy včetně tří VLR misí nad Japonsko. Při první z nich mu byl 7. dubna 1945 přiznán sestřel Ki-44 Tojo. Protože standardní zbarvení P-40 s Olive Drab na horních plochách neplnilo na korálových atolech svůj účel, namíchal technický personál ještě před přesunem perutě na atol Baker pískovou barvu, která odpovídala tamním podmínkám. Spodní plochy byly přetřeny světle modrou barvou, která byla namíchána z modré na výsostné znaky a bílé. Popisky na horních plochách byly většinou při přetírání zamaskovány a mají tedy olivový podklad.
COL C
P-40N-20, 43-23400, Maj. Donald L Quigley, CO of 75th FS, 23rd FG, Kweilin, China, srpen 1944
Donald Quigley se narodil 28. prosince 1919 v Shippensburgu, Pennsylvania a po škole pracoval pro Marion Power Shovel Company. Do řad Army Air Corps vstoupil v březnu 1941 a ještě během výcviku na základně Randolph Field v Texasu se zasnoubil se svou budoucí ženou Irene Klingel. Na její počest si nechal Quigley na kapotu motoru své osobní P-40N namalovat nápis Rene The Queen (Rene je domácký tvar jména Irene). Ještě před působením u 75th FS, 23rd FG sloužil Quigley také v řadách 80th FG, kde v rámci 90th FS podnikl 23 bojových misí. V červnu 1944 převzal Quigley velení 75th FS a během července a srpna 1944 sestřelil pět nepřátelských letadel, než byl sám 10. srpna 1944 sestřelen nad nepřátelským územím. V zajetí pak strávil dlouhých 13 měsíců a po svém propuštění byl povýšen do hodnosti Lieutenant Colonel. Po válce z armády odešel a živil se dlouhých šedesát let jako šperkařský rytec na volné noze, pracující pro významné šperkařské společnosti. Zemřel v 13. března 2021.
COL D
P-40N-5, 7th FS, 49th FG, Finschhafen, New Guinea, September 1944
Letoun číslo 22 byl další z řady Warhawků 7th FS ozdobených kresbou dívky na kapotě chladiče motoru. Autorem malůvek byl Johnie Dunne, který svým typickým stylem malby ozdobil také přídě strojů Daddy Please / Milky Wagon Express, Dawn Patrol, Island Dream, Empty Saddle nebo třeba Scarlet Night a dalších. O historii nasazení stroje pojmenovaného Grade A není mnoho známo. Uvádí se, že jej příležitostně používal Capt. Elliott E. Dent Jr. Další informace se váže k letci polského původu Lt. Warrenu Greczynovi který měl na Grade A sestřelit 15. května 1944 nad Biakem dvě Ki-43 Oscar. Toto schéma představuje finální podobu Grade A u 7th FS, jak byla zdokumentována na letišti Finschhafen v září 1944. Zde byla společně s ostatními Warhawky od 7th FS zbavena výzbroje a odstavena. Letoun byl neobvyklý tím, že neměl bíle natřené náběžné hrany křídel. Nenesl ani modrý nátěr vrcholu směrovky značící příslušnost k 7th FS a zatřeno bylo i sériové číslo. Mnoho z odstavených Warhawků 49th FG našlo následně uplatnění u 71st TRG, která je používala ještě během bojů na Filipínách začátkem roku 1945.
COL E
P-40N-5, 1/Lt. Benjamin H. Ashmore, 26th FS, 51st FG, Kunming, China, 1944
Otec Benjamina Howarda Ashmoreho byl pilot a jeho syn hodlal jít v otcových šlépějích. V roce 1942 zahájil armádní letecký výcvik, který ukončil o rok později, kdy se přeškolil na Thunderbolty. Původně měl zamířit do Evropy, ale na poslední chvíli byl přesměrován do Indie, kde se připojil k 26th FS 51st FG. U této jednotky odlétal 78 misí, ve vzdušných bojích si připsal dva sestřelené letouny a vysloužil si kromě jiných vyznamenání také čínský pilotní odznak, který mu udělil osobně generál Čankajšek. K bojovým letům používal postupně dva Warhawky P-40N a později P-51B Mustang. Všechny tři letouny nesly pojmenování Anvil Chorus a emblém hlavy býka na mapě Texasu s rozsápanou japonskou vlajkou na jednom z rohů. Dle zvyklostí u perutě byl emblém velmi pravděpodobně aplikován na oba boky jeho letounů. Po válce vystudoval University of Nebraska a sloužil v řadách USAF dalších 21 let. Létal v rámci berlínského vzdušného mostu, reaktivoval pět leteckých základen RAF v poválečné Anglii a na počátku 60. let sloužil jako velící důstojník na tehdy nově otevřené Akademii amerického letectva. Létal s F-84, F-100 a F-102. Po odchodu z armády strávil 15 let jako chovatel dobytka na svém pozemku v Garfieldu a hospodařil v Monte Ne. Vlastnil soukromé letadlo a hangár na letišti poblíž Ingleside a létal až do svých 90 let. Zemřel 30. března 2014 ve věku 92 let.
COL F
A29-651, F/O John Noel Olivier, No. 80 Squadron, Noemfoor Island, 1944
No. 80 Squadron byla zformována v Townsville 10. září 1943 a do výzbroje dostala P-40 Kittyhawk. Dne 9. října se přesunula do Aitkenvale a 13. listopadu se stala součástí operační skupiny No. 10 Operational Group, jejímž hlavním úkolem byla podpora postupu spojeneckých jednotek podél severního pobřeží Nové Guineje. No. 10 OG byla 25. října 1944 přeznačena na First Tactical Air Force. No. 80 Squadron se přesunula 21. ledna na Morotai, kde pokračovala v operacích nad Malukskými ostrovy. Nedostatek významných cílů v této oblasti způsobil od konce roku 1944 pokles morálky jednotky a dalších jednotek RAAF v oblasti. Letoun s kresbou disneyovské postavičky, králíka Thumpera, byl na konci roku 1944 předán No. 78 Squadron a přeznačen na HU S. Kresba králíka na něm zůstala.