Strana 52
#82151BOXART STORY
Bitva o Británii je jedním z legendárních mil-
níků druhé světové války a současně první bi-
tvou, která se odehrála zcela v režii leteckých sil.
Z pohledu RAF započala 10. července a trvala
až do konce října 1940. Její mezinárodní dopad
umocňuje fakt, že na straně RAF se bojů zú-
častnili letci dalších třinácti zemí. Z německého
pohledu začala bitva až o necelý měsíc později
a skončila prvním vojenským neúspěchem od
vypuknutí války. Německé velení po předcho-
zích bojích nad Kanálem zahájilo bitvu o Británii
8. srpna 1940, kdy začala fáze takzvané "zostře-
né letecké války proti Anglii" (verschäferte Luft-
krieg gegen England), která trvala až do konce
října 1940.
Němci zahájili "Operaci Orlí útok" (Unter-
nehmen Adlerangriff) 13. srpna 1940 po dvou
dnech rozsáhlejších bojů nad Anglií. Byla to in-
tenzivní fáze konfrontace s RAF a nálety na její
infrastrukturu. Tento den měl krycí jméno "Den
Orlů" (Adlertag) a přinesl změnu německé stra-
tegie. Namísto námořních konvojů Němci chtěli
systematicky ničit letiště a další infrastrukturu
RAF Fighter Command. Výběr jejich cílů však na-
značoval, že zpravodajci a stratégové na straně
Luftwaffe nemají přehled o účelu a důležitosti
řady základen RAF.
Dlouho plánovaný Adlertag se pro Němce
zkomplikoval již na samém počátku. Nálety měly
začít koordinovaně v 07:00, avšak hustá oblač-
nost, přízemní mlhy a špatná viditelnost nad
okupovanou severní Francií zkomplikovaly ko-
ordinované provedení náletů. Rozkaz k odvolání
startů byl sice vydán, ale neobdržely jej všechny
bombardovací jednotky. Výsledkem byly jednotli-
vé nálety, často bez stíhacího doprovodu a někdy
bez dosažení cíle. Po oficiálním obnovení rozka-
zu k Adlertagu byla po poledni zahájena nejkon-
centrovanější série náletů, ovšem opět kompli-
kovaná oblačností a navigačními problémy. V této
fázi dne tvořily významnou část bombardovacích
sil Stuky.
Osádky z St.G 1 a II./St.G 2 měly zasáhnout
Warmwell a Yeovil, ale kvůli počasí skončily
nad Portlandem. Jejich doprovod tvořily Bf 109
z I. a II./JG 53 „Pik As.“ Jejich kolegové z JG 27 do-
provázeli velkou formaci Stuk z St.G 77 a stíhači
z JG 26 „Schlageter“ zajistili volným stíháním
cestu pro Stuky z IV.(St)/LG 1, jejichž cílem bylo
letiště Coastal Command v Detlingu.
Posledně jmenovaná formace zasáhla svůj
cíl velmi úspěšně a bez vlastních ztrát. Celkem
22 letadel bylo zničeno na zemi, o život přišlo
67 příslušníků ozbrojených sil a civilistů včetně
velitele základny Gp Capt. E. P. Meggs-Davise
a více než 40 lidí bylo zraněno. Letiště bylo
dočasně vyřazeno z provozu, ale strategický
význam tohoto náletu byl malý, neboť letiště
nespadalo pod Fighter Command. Tento úspěch
lze připsat částečně na vrub oblačnosti, která
ztěžovala obráncům Stuky zpozorovat a svůj po-
díl mělo i volné stíhání všech tří Gruppe z JG 26,
které byly poprvé nasazeny v akci společně.
Obtížnost doprovodu střemhlavých bombar-
dérů ve svých pamětech vysvětluje Günther
Rall (275 v.): „Doprovod Stuk nad Kanálem, to
je přibližně tak obtížné, jako když se někdo po-
kusí převést rodinku ježků přes dálnici. Stuky
dosahují v horizontálním letu cestovní rychlosti
250 km/h, to není o moc více, než kolik potřebuje
plně natankovaná a vyzbrojená stodevítka, aby
se udržela ve vzduchu. ... Na dálnici se vám ježky
také podaří zachránit jen když zastavíte provoz
daleko od nich, a ne když jdete vpravo i vlevo
přímo s nimi.“
Podstatně jinak proběhl nálet II./St.G 2. Vol-
ným stíháním je měli chránit kolegové z JG 53,
ale částečně se zapletli s protivníky, ztratili o si-
tuaci přehled a část doprovodu se naopak ocitla
za bombardéry se zpožděním několika minut.
Této situace využili piloti Spitfirů z 609. peruti
RAF, včetně polských letců, kteří se na stupňo-
vitě uspořádanou formaci Stuk vrhli u Solentu.
Nárokovali devět bombardérů sestřelených jistě,
tři zničené pravděpodobně a tři další jako poško-
zené. Ve skutečnosti bylo sestřeleno šest Ju 87,
převážně z 5. Staffel.
Jedním z britských pilotů, který v této akci za-
znamenal úspěchy, byl F/O John Charles Dundas,
DFC & Bar. Právě jeho stroj je zobrazen na bo-
xartu stavebnice. Tento vynikající letec zahynul
28. listopadu 1940 během leteckého boje, při
němž byl ztracen i Kommodore JG 2 Helmut Wick.
Dundasův bratr, Hugh Spencer Lisle Dundas, rov-
něž bojoval v bitvě o Británii, dožil se konce války,
za svou službu obdržel CBE, DSO & Bar, DFC a byl
povýšen do šlechtického stavu.
Od 13. do 18. srpna 1940 němečtí stíhači
(s Bf 109 a Bf 110) nahlásili 386 leteckých vítěz-
ství při ztrátě 61 sestřelených nebo těžce poško-
zených Bf 109 a 70 dvoumístných Bf 110. Během
necelého týdne Luftwaffe přišla o 93 dvoumoto-
rových bombardérů a 42 Stuk. Nad Británií ne-
byly Ju 87 nadále nasazovány. Ale nebylo tomu
tak díky ztrátám, které byly ihned nahrazeny,
ale kvůli jejich krátkému doletu.
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
Proti Stukám v Den orlů
INFO Eduard52
Listopad 2025