Tail End Charlie
O dvoudenních výstavách
Text: Jan Zdiarský
Hned několik událostí mi v nedávné době dalo příležitost zúčastnit se debaty na téma dvoudenního schématu modelářských výstav v České republice a také na Slovensku. Nejintenzivněji se toto téma otevíralo těsně po skončení letošního E-Daye a naposledy to bylo minulý víkend v restauraci Stará kotolňa, kde jsme s kamarády z nitranského modelářského klubu debatovali o plánech pro příští ročníky jejich soutěže.
Zdá se, že dvoudenní schéma, u větších zahraničních výstav jaksi samozřejmé, naráží u českých a slovenských modelářů na rozporuplné reakce. A ne že bychom dvoudenní akce i u nás doma neznali – například E-Day byl dvoudenní po mnoho let a teprve několik posledních ročníků se smrsklo na jeden den. Oproti tomu akce jako Scale Model World v Telfordu, Moson Model Show v Maďarsku, Scale Model Challenge v Eindhovenu, polský Bytom Model Festival a další jsou celovíkendové a nikoho ze zahraničních (a dokonce ani českých a slovenských) modelářů to nepřekvapuje. Americká National Convention bývá dokonce čtyřdenní.
Takové akce nejsou totiž jen soutěžní přehlídkou, kde si modeláři poměří své schopnosti, rozeberou si ceny a kde prodejci postojí několik hodin u svých stánků, aby polepšili své prodejní bilanci. Takové akce jsou především modelářskými svátky, místy setkávání, interakcí vzájemnosti. Samozřejmě, že dvoudenní schéma není vhodné pro všechny soutěže. Akce takříkajíc okresního rozsahu, kde se sejde dvě stě nebo o něco málo více modelů, nemá smysl rozkládat do dvou dnů. Nároky na organizátory i samotné modeláře by v takovém případě byly příliš velké. Ovšem akce nadregionálního charakteru si jistě takovou úvahu zaslouží.
Zajisté, pořádat modelářskou soutěž ve dvou dnech má své výhody, ale také svá nezanedbatelná úskalí. Mezi ty hlavní patří zvýšení finanční náročnosti a zároveň nároky na organizátory. Pokud jde o finanční stránku, mám pochopitelně na mysli především náklady na pronájem prostor a energie. Ne každý klub najde pochopení v provozovateli potřebného zařízení, nebo podporu chápavého sponzora. V takovém případě se úvahy o dvoudenní akci eliminují hned s první otázkou. Podobné je to s lidskými zdroji. Náročnější akce si mohou dovolit pouze silné a stabilní kluby. Ten, kdo se rozhodne do modelářského kalendáře vsunout větší akci, by si měl být jistý tím, že ji v dalších letech dokáže zopakovat.
Dvoudenní akce mají samozřejmě dopad i na samotné vystavující a soutěžící modeláře. Pokud jeden den model přivezete a vložíte do soutěže, vzít si jej můžete zpátky obvykle až druhý den. To znamená mít kde přespat, věnovat takové akci v podstatě celý víkend. To nejsou zanedbatelné argumenty.
Nikdy asi nevymizí ten typ modelářů, kteří na akci přijedou, svižně oběhnou svých pár drobností u prodejců, a už už posbírat případné ceny, svůj model ze stolu a být zase pryč. Především takoví zůstávají hlavními oponenty myšlenky, zda by daná akce měla trvat déle než jeden den. S reptáním a možná i dočasným poklesem počtu vystavujících modelářů musí určitě počítat každý, kdo bude chtít svou jednodenní soutěž transformovat na dvoudenní. Je to prostě výzva, úvaha, které se nevyhne asi nikdo, kdo chce, aby jeho akce směřovala někam dál a ve svém významu a prestiži rostla. Samozřejmě dvoudennost není jediným způsobem, jak z vaší soutěže udělat modelářskou hvězdu.
Na druhou stranu dvoudenní akce přináší mnoho výhod a přidružených efektů. U výstav, kde se organizátoři snaží zajistit zajímavý doprovodný program jako workshopy, přednášky, výlety atd., předejdete přílišným stresům a hektičnosti. Pokud je soutěžní část akce náročnější, dáváte tím také rozhodčím více prostoru, aby se mohli věnovat své práci – třeba až v sobotu večer po uzavření výstavy veřejnosti. V neposlední řadě také prodejci, kteří bývají zejména na větších akcích zastoupeni, dokáží ve dvoudenním schématu zvýšit svoje tržby (rozuměj – udělat více radosti modelářům) za cenu ne příliš zvýšených nákladů. A nakonec jsem záměrně nechal důvod, který považuji za nejdůležitější – volný večer (popřípadě dva, počítáme-li i pátek) dává účastníkům skvělou příležitost k socializaci, k tomu sednout si někde v hospodě, přiblížit se vyřešení nekončících modelářských debat, záhad a otázek.
Když jsem se zmiňoval o náročnosti na lidský potenciál organizátorů, měl jsem pochopitelně na mysli také potřebu doprovodného programu na oba dny, což jistě není samo sebou. Ovšem pokud si to můžeme dovolit, a akce se dokáže ufinancovat sama, či s přispěním sponzorů, máme dostatek rukou, prostory a nápady, a k tomu i dostatečnou tradici i chuť modelářů naši akci nevynechat, úvaha o dvoudenním řešení určitě stojí za zvážení.
Přesto, nedělejme si iluze, že by se většina modelářských akcí v České republice a na Slovensku měla být dvoudenní. To by ani nebylo ku prospěchu věci. Různorodost charakteru akcí dává větší pestrost, a navíc většina modelářů nejsou rentiéři, kteří by volného času měli habaděj a mohli si s ním nakládat jen podle svých představ. Přesto by jistě bylo ku prospěchu, kdyby se především ty větší akce také v Česku a Slovensku posunuly do skutečného modelářského svátku, který si jeho účastníci vychutnají intenzivněji i delším časem stráveným společně.
První českou vlaštovkou bude následující E-Day, který s sebou ponese hned dvě velké změny. Nejen, že se přesouvá do nového termínu na konci června 2026, zároveň se totiž vrací i ke dvoudennímu programu.