Markingy pro Spitfire Mk.Ia 1/48
COL A
R6709, P/O Colin F. Gray, RNZAF, No. 54 Squadron, RAF Hornchurch, Velká Británie, březen 1940
Tento R6709 s označením KL-T nesl na jaře 1940 standardní kamuflážní schéma RAF, Temperate Land Scheme, tvořené tmavou zelenou barvou Dark Green a tmavou hnědou Dark Earth na horních plochách. Spodní plochy byly zbarveny bílou na pravé straně a černou na levé straně letounu. Na trupu nesl tříbarevné kokardy Type A, na horních plochách dvoubarevné Type B. Spodní plochy byly v té době bez kokard. Stroj byl vybaven automaticky stavitelnou vrtulí Rotol. Radiovybavení tvořila starší radiostanice TR.9B s drátovou anténou nataženou mezi anténním stožárkem a vrcholem směrovky. Izolátor na anténním stožárku byl poněkud kratší než u novějších radiostanic TR.9D. Letoun neměl zpětné zrcátko ani pancíř za hlavou pilota. Colin Gray dosáhl svého prvního sestřelu 25. května 1940 během doprovodu Swordfishů nad Gravelines. Do začátku září, kdy byla No. 54 Squadron stažena z první linie, dosáhl celkem 14,5 oficiálně uznaných sestřelů. Válku skončil v hodnosti Wing Commander s 27 sestřely. Jeho celkové skóre s dalšími dvěma sestřely ve spolupráci, šesti pravděpodobnými sestřely a čtyřmi pravděpodobnými sestřely ve spolupráci z něho činí nejúspěšnější Novozélandské stíhací eso 2. světové války.
COL B
N3250, P/O Allan R. Wright, No. 92 Squadron, RAF Croydon, Velká Británie, konec května / začátek června 1940
No. 92 Squadron byla přezbrojena z Blenheimů Mk.IF na Spitfiry Mk.I začátkem března 1940 a operačního statutu dosáhla 9. května 1940. Je zajímavé, že si i na Spitfirech ponechala až do konce července své předválečné kódy GR, poté je změnila na přidělené QJ. Kódová písmena, stejně jako trupový znak typu A, se ostatně také mírně odchylují od standardu. Standardní jsou spodní plochy s křídlem v kombinaci bílá/černá se zbytkem spodních ploch ve stříbrné barvě. Povšimněte si černého kódového písmene S na spodní ploše přídě. Stroj má drátěnou anténu radiostanice TR.9D. Předpokládá se, že tento stroj pilotoval P/O Allan R. Wright, který letěl svůj první bojový let 23. května 1940, a během něj nad Dunkerque poškodil dva Bf 110 a jeden pravděpodobně sestřelil. Následující den jeden Bf 110 sestřelil a další sestřelil pravděpodobně. Alan Wright dosáhl během 2. světové války celkem 11 vzdušných vítězství.
COL C
R6690, P/O John C. Dundas, No. 609 Squadron, RAF Middle Wallop / RAF Warmwell, Velká Británie, srpen 1940
V tomto Spitfiru Mk.Ia R6690 PR-A sestřelil P/O John Dundas odpoledne 13. srpna 1940 západně od Portlandu Ju 87A Stuka od II./StG 2. Během útoku na další stuku byl jeho stroj zasažen obrannou palbou zadního střelce do olejového systému motoru a Dundas s vážně poškozeným strojem nouzově přistál na letišti Warmwell. Spitfiry No. 609 Squadron v té době ještě neměly kokardy na spodních plochách křídla, nařízené direktivou Air Ministry 11. srpna 1940. Černé individuální písmeno letounu, v tomto případě A, bylo u této jednotky zvykem malovat na spodek přídě na světlou barvou, pravděpodobně bílou, zbarveném panelu. Není jisté, zda byl R6690 již vybaven zpětným zrcátkem, pravděpodobně nikoli. Měl starší radiostanici TR.9D, vyznačující se drátovou anténou nataženou mezi anténním stožárkem a vrchem směrovky. Identifikační přístroj IFF nebyl v té době namontován, takže stroj neměl jeho drátěné antény natažené mezi boky trupu a koncovými oblouky výškovky.
COL D
R6835, F/O Brian J. Carbury, No. 603 Squadron, RAF Hornchurch, Velká Británie, konec srpna 1940
Tento Spitfire Mk.Ia R6835 XT-W pilotoval Novozélanďan Brian J. Carbury 27. srpna 1940, když sestřelil dva Bf 109E. Došlo k tomu během prvního dne působení No. 603 Squadron na základně RAF Hornchurch, kde vystřídala těžkými boji vyčerpanou No. 65 Squadron. Carbury dosáhl během Bitvy o Británii 15,5 sestřelu letadel Luftwaffe. Dne 31. srpna sestřelil během tří operačních letů pět nepřátelských letadel, čímž se stal jedním ze dvou britských es jednoho dne během Bitvy o Británii. Jeho letoun nesl standardní Temperate Land Scheme se spodními plochami v barvě Sky. Kokardy na spodní ploše křídla byly nařízeny direktivou Air Ministry z 11. srpna 1940. Stroj byl vybaven radiostanicí TR.9D, vyznačující se drátovou anténou nataženou mezi anténním stožárkem a vrchem směrovky. Identifikační přístroj IFF nebyl dosud instalován, takže stroj neměl jeho drátěné antény natažené mezi boky trupu a koncovými oblouky výškovky. Neměl také zpětné zrcátko ani pancíř za hlavou pilota.
COL E
P9386, S/Ldr Brian J. Lane, No. 19 Squadron, RAF Fowlmere, Velká Británie, září 1940
Spitfire P9386 se dostal k No. 19 Squadron na základnu RAF Fowlmere jako náhrada za problematické kanónové Spitfiry Mk.Ib dne 3. září 1940. Žlutý kužel byl patrně pozůstatkem markingu předchozího uživatele, No. 7 OTU. Tento stroj reprezentuje finální styl zbarvení a označování strojů Fighter Command v době Bitvy o Británii, tedy s kokardami na spodní ploše křídla, na které nejsou vidět žádné popisky. Stroj měl drátěnou anténu, identifikační přístroj IFF nebyl instalován. Na spodní ploše křídla nejsou zřetelně vidět výdechy horkovzdušného vytápění palubních zbraní, je tedy možné, že tento stroj byl vybaven elektrickým vytápěním kulometů. Ačkoliv je zmiňováno, že stroj přišel k jednotce v horším technickém stavu, dle mechaniků „poněkud hůře udržován“, je zároveň uváděno, že tento letoun měli v oblibě význační příslušníci No. 19 Squadron, F/Lt Walter Lawson a S/Ldr Brian Lane. S/Ldr Lane na něm 7. září dosáhl sestřelu Bf 110 od Stab II/ZG 2, další dva Bf 110 na něm sestřelil o čtyři dny později a F/Lt Lawson na P9386 sestřelil Bf 110 dne 9. září 1940.
COL F
X4253, P/O Wilfrid G. Duncan Smith, No. 611 Squadron, RAF Hornchurch, Velká Británie, únor 1941
Spitfire Mk.Ia X4253 FY-N reprezentuje styl kamufláže a markingu stíhaček Fighter Command v zimě 1940/41 a první polovině roku 1941. Předpisem Air Ministry z 27. listopadu 1940 bylo znovuzavedeno zbarvení spodní plochy levé poloviny křídla černou barvou (Night). Výsostný znak na této ploše byl nadále lemovaný obvykle tenčím žlutým lemem. Zároveň byl pro lepší identifikaci vlastních letadel zaveden nátěr vrtulového kužele barvou Sky, stejnou barvou byl proveden také 18 palců široký pruh před ocasními plochami. Barva kužele a identifikačního pruhu byla obvykle mírně odlišná od standardní barvy Sky spodních ploch (více do modra). Některé zdroje ji uvádějí jako barvu Air Ministry Blue. Tento stroj byl vybaven modernější radiostanicí TR.1133 pracující v pásmu VKV, která se vnějškově vyznačuje absencí drátové antény mezi anténním stožárkem a vrcholem směrovky. Stroj byl také vybaven identifikačním přístrojem IFF typu R.3002, který se vyznačuje dvěma drátěnými anténami nataženými z boků trupu z bodu v bílém mezikruží výsostného znaku vlevo nahoře od červeného středu znaku na náběžnou hranu výškovky. Stroj má také vnější zpětné zrcátko a pancíř za hlavou pilota. Pilotem tohoto Spitfiru byl budoucí Group Captain a stíhací eso Wilfrid G. Duncan Smith, který nastoupil službu u 611. perutě v říjnu 1940 v hodnosti Pilot Officer.
COL G
X4828, F/Lt Wojciech Kolaczkowski, No. 303 Squadron, RAF Speke, Velká Británie, září 1941
Spitfire Mk.Ia X4828 RF-K polské No. 303 Squadron reprezentuje nové kamuflážní schéma denních stíhačů RAF, Day Fighter Scheme, zavedené výnosem Air Ministry 19. srpna 1941. Stíhačky Fighter Command byly nadále na horních plochách zbarvené barvami Dark Green a Ocean Grey a na spodních plochách Medium Sea Grey. Kódová písmena byla nadále provedena barvou Sky, pruh na trupu a vrtulový kužel v barvě Sky zůstaly také zachovány. Kódová písmena a nápisy na plochách zbarvených barvou Ocean Grey měla tenký tmavý lem, předpokládáme, že jde o pozůstatky původní hnědé barvy Dark Earth. Polská No. 303 Squadron se přestěhovala z Northoltu, kde zanechala své Spitfiry Mk.IIb, na letiště Speke 17. července 1941. Převzala zde starší Spitfiry Mk.Ia a věnovala se výcviku a odpočinku. RF-K byl osobním strojem velitele letky A F/Lt Wojciecha Kolaczkowskiho. Jméno Vojtek byla zdrobnělina Kolaczkowskiho křestního jména, Krisia je zdrobnělina jména Kristýna. Není ovšem jisté, zda byly tyto nápisy také na pravém boku. No. 303 Squadron se vrátila do Northoltu 7. října 1941. Čekaly tam na ni nové Spitfiry Mk.Vb a boje s novými Fw 190A, nově zaváděnými do výzbroje jednotek Luftwaffe na druhé straně Kanálu.