Barmská Banshee
Barma (dnešní Myanmar) v období druhé světové války mohla budit dojem méně významného bojiště, které leží poněkud ve stínu bojů o Guadalcanal, Novou Guineu, ostrovy centrálního Pacififku, Filipíny, Iwo Jimu nebo Okinawu. Na straně Spojenců bylo nakonec na barmském bojišti nasazen milion vojáků několika států.
#82242
BOXART STORY
Barma (dnešní Myanmar) v období druhé svě-
tové války mohla budit dojem méně význam-
ného bojiště, které leží poněkud ve stínu bojů
o Guadalcanal, Novou Guineu, ostrovy centrál-
ního Pacififku, Filipíny, Iwo Jimu nebo Okinawu.
Na straně Spojenců bylo nakonec na barmském
bojišti nasazen milion vojáků několika států.
Japonci v roce 1942 nejdříve usilovali o udržení
dopravního spojení mezi dobytými územími v Číně
a barmským Rangoonem (dnešní Yangon). Barma
měla být jakýmsi nárazníkovým pásmem, které
mělo chránit další dobytá území v jihovýchodní Asii.
Japonci se však brzy začali snažit, i se zapojením
ozbrojených složek různých loutkových režimů,
o invazi na území Indie, k níž nakonec v omezeném
rozsahu došlo.
Britové po pádu Singapuru už nechtěli připustit
debakl na obdobné úrovni a vyvinuli maximální úsi-
lí o obranu Indie a opětovné získání Barmy. Během
let 1942 a 1943 se jim však na bojišti příliš nedařilo
a ke stabilizaci došlo až během roku 1944. V několi-
ka strategických směrech začali Spojenci úspěšně
postupovat až od prosince 1944.
Toto sisyfovské úsilí by nebylo možné bez pod-
pory leteckých jednotek. Na počátku bojů v Barmě
Japoncům čelilo jen několik desítek britských stro-
jů z No. 221 Group RAF a hrstka „Létajících tygrů“
z legendární American Volunteer Group (AVG).
Situace se však postupně zlepšovala a na
podzim 1943 bylo pod velením South-East Asia
Air Command, kterému velel Air Chief Mar-
shal Sir Richard Peirse, celkem 48 perutí RAF
a 17 amerických perutí. Do poloviny roku 1944 se
počet jednotek zvýšil na 64 v případě britského
letectva a počet amerických jednotek se zvý-
šil na 28. Stěžejním úkolem leteckých útvarů
bylo zásobování pozemních sil, bombardovací
a bitevní útoky, stíhací doprovody a hlídková čin-
nost. Nepostradatelnou součástí operační náplně
byl samozřejmě letecký průzkum, ale letci dostali
za úkol provádět také práškování insekticidy, aby
usnadnili podmínky kolegů na zemi.
Asi nebude znít překvapivě, že britská
14. armáda bojující v Barmě, přezdívaná jako
„The Forgotten Army“, byla označována za nejvíce
letecky orientované spojenecké pozemní bojové
uskupení.
V roce 1944 byly japonské armádní letecké
jednotky v této oblasti početně již výrazně slabší
a jejich letecká technika zaostávala za spojenec-
kou. Přesto japonští letci zůstávali nebezpečnými
protivníky, protože procházeli spíše menšími ojedi-
nělými střetnutími a nečelili rozsáhlým devastují-
cím leteckým bitvám, jako jejich námořní kolegové
například v oblasti Rabaulu nebo Marian.
Jednou z amerických stíhacích jednotek, která
posílila ostatní bojové útvary v této oblasti byla
80th Fighter Group. Byla aktivována v únoru 1942,
v květnu 1943 se námořní cestou dopravila do Indie
a zařadila se pod velení 10th Air Force. Nejprve byla
vyzbrojena letouny P-40 a v roce 1944 přešla na typ
P-47 Thunderbolt. Jedna z částí 80th FG, konkrétně
459th FS, používala dvoumotorové P-38 Lightning,
do značné míry operovala nezávisle na zbytku stí-
hací skupiny a v roce 1945 byla zařazena pod 33rd
FG. Pokud tuto samostatnou peruť nezapočítáme
do výsledků 80th FG, tak její jádro, jež tvořily 88th,
89th a 90th FS, dosáhlo společně se štábem jednot-
ky 44 vzdušných vítězství, 4 letouny byly sestřeleny
pravděpodobně a 27 bylo ohlášeno jeho poškoze-
ných v leteckém boji. Během operační činnosti
odepsala 80th Fighter Group přibližně tři sta letou-
nů P-40 a P-47a dvanáct letců bylo nezvěstných.
Jediným esem 80th FG se na jednomotorových le-
tounech stal 1st/Lt Samuel Eugene Hammer z 90th
FS s pěti sestřely na kontě. Na Curtissu P-40 si
březnu 1944 připsal dva těžké bombardéry Ki-49
Helen a v prosinci téhož roku na své konto přidal
v kokpitu Thunderboltu tři stíhací letouny Ki-44
Tojo.
Na přídích Curtissů P-40 z 80th FG se velmi záhy
objevily výrazné bílé malby lebek, díky čemuž se
jednotce začalo přezdívat „Burma Banshees.“ Toto
jméno ještě podpořili někteří piloti a mechani-
ci, kteří na spodní část strojů připevnili náporem
vzduchu poháněnou sirénu, která vydávala charak-
teristický ječivý zvuk. Benší (banshee), jako mrtvá
víla, podle pověstí také vydává nepříjemný, uši drá-
sající kvil.
Malba Garetha Hectora zobrazuje výjev z le-
teckého boje, jehož se účastnila čtveřice pilotů
z 89th FS dne 17. května 1944, poté co bombardo-
vali most u Kamaingu. Napadl je přibližně tucet
Ki-43 z 204. Hikō Sentai a v divokém boji nárokoval
Lt. Philip R. Adair dva Oscary sestřelené, další-
ho si připsal Lt. Thomas E. Rogers. Ten si rovněž
přidal jeden poškozený stroj. Dva další poškodil
Lt. Joel A. Martinez. Dva americké letouny byly rov-
něž poškozeny a jeden z pilotů utrpěl zranění, ale
oba zasažené P-40 jejich piloti dostali zpět na zá-
kladnu. Japonští protivníci neutrpěli žádnou ztrátu
a po boji si připsali čtyři P-40 jako sestřelené jistě.
Lt. Philip R. Adair měl na konci války na kontě tři
letouny sestřelené jistě a tři poškozené. Právě jeho
stroj je na boxartu vyobrazen.
Ilustrace: Gareth Hector
Barmská Banshee
Text: Jan Bobek
INFO Eduard
51
Listopad 2025