Mezky nad Negevskou pouští
Text: Jan Zdiarský
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
Kat. č. 948011
Po ukončení druhé světové války nastaly velké politické a teritoriální změny nejen v Evropě a oblasti Tichomoří, ale také na blízkém východě. Problémy, které s sebou v posledně jmenovaném regionu tento proces přinesl, dosahují až do dnešních dnů.
Jednou ze základních otázek předpokládaných změn bylo ukončení britské kontroly území Palestiny. Valné shromáždění OSN vydalo 29. 11. 1947 rezoluci č. 181, na jejímž základě mělo být území Palestiny rozděleno na dva nezávislé státy, židovský a arabský. Zatímco židovská strana s návrhem souhlasila, představitelé arabského světa jej odmítli. Následovaly měsíce ozbrojených střetů mezi oběma stranami, které po odchodu Britů v květnu 1948 přerostly v otevřený konflikt.
Na základě zmíněného rozhodnutí OSN byl 14. května 1948 vyhlášen nezávislý stát Izrael. Hned následující den na jeho území vpadla vojska pěti arabských zemí, postupně se do konfliktu různou měrou zapojily některé další. Šlo o Jordánsko, Egypt, Irák, Libanon, Sýrii, Jemen a Saúdskou Arábii. Začala tak první izraelsko-arabská válka, známá jako Válka za nezávislost. Arabský svět ji označuje jako An-Nakba – Katastrofa.
Napadený Izrael měl zpočátku jen několik desítek tisíc vojáků a velmi nedostatečnou výzbroj. Arabské armády byly početnější i lépe vybavené, postrádaly však jednotné velení a také jasnou strategii. OSN na konflikt reagovala tak, že na celý region uvalila zbrojní embargo. Mladý stát Izrael, který postrádal vlastní výrobu těžkých zbraní, tak zůstal bez možnosti výzbroj alespoň nakupovat. Žádosti Izraele o pomoc vyslyšelo Československo, a to za tichého souhlasu Sovětského Svazu, který v regionu po komunistickém převratu v únoru 1948 upevňoval svůj vliv.
Československo se tak jako jediná evropská země rozhodlo vojenskou pomoc Izraeli tajně poskytnout. Proces dodávek zbraní a také výcvik izraelských pilotů a techniků v Československu vycházel z dohod, které byly uzavřeny ještě před formálním vznikem státu Izrael. Československo do Izraele v jeho těžké hodině dodalo většinu svých Avií S-199, lehké i těžké zbraně, mnohé ještě z německé druhoválečné provenience, a později také letouny Spitfire Mk.IX, se kterými se v létě 1945 vrátily československé perutě RAF z Velké Británie.
Mezek - Avia S-199, stíhací letoun s problematickými vlastnostmi, vznikl kombinací draku Bf 109G a motoru Jumo 211. V těsně poválečných letech se spolu se Spitfiry stal páteří československého stíhacího letectva. Celkem bylo vyrobeno více než 500 ks letounů S-199 a CS-199 (dvoumístná cvičná verze).
Během tajné operace Balak bylo do Izraele odprodáno 24 Avií S-199. Čtyři z nich provedly svůj první útok již 29. května 1948 proti egyptským kolonám směřujícím na Tel Aviv. Vojensky sporný výsledek měl ohromný morální dopad. Dodávky československých S-199 do Izraele byly postupné. Zobrazený letoun označený D-123 byl dodán 28. července na palubě letu Balak č. 79 a do bojů se zapojil 15. srpna 1948. Byl zařazen do 101. tajeset, jejímž emblémem v tu dobu již byla okřídlená lebka v letecké přilbě a brýlích. Lebka symbolizuje židovskou víru v povstání mrtvých, kteří vytvoří velkou armádu, až na zem přijde mesiáš. Letoun D-123 se zúčastnil operace Yoav, která proběhla během sedmi dnů v říjnu 1948 v Negevské poušti. Cílem bylo rozdělit egyptské síly nacházející se podél pobřeží a na silnici mezi městy Beerševa, Hebron a Jeruzalém. Do těchto bojů vstoupil Mezek D-123 hned v první den ofenzívy 16. října 1948, kdy v jeho kokpitu nárokoval izraelský pilot Rudi Augarten sestřelení Spitfiru Mk.IXc egyptského královského letectva. Sedmidenní operace byla úspěšná a znamenala výrazné posílení izraelských pozic.
V roce 1949 Izrael zahájil proces uzavírání příměří s jednotlivými arabskými státy. Situace však zůstávala i nadále velmi křehkou. Výsledek konfliktu, tedy prvotního arabského odmítnutí rezoluce OSN o dvoustátním řešení území bývalé Palestiny z roku 1947, a následné napadení Izraele, znamenal politické i teritoriální posílení židovského státu v regionu. První izraelsko-arabská válka nebyla pouze střetem o hranice, ale především otázkou identity a práva na existenci státu Izrael. Pro Palestince znamenala ztrátu domova a začátek uprchlického exilu. Ozvěny této války rezonují dodnes ve všech dalších konfliktech regionu. Válka o nezávislost Izraele z let 1948 – 1949 si vyžádala okolo 6 000 izraelských a 10 000 – 15 000 arabských životů. Asi 700 000 palestinských Arabů uprchlo nebo bylo vyhnáno ze svých domovů. Také díky pomoci z Československa se dokázal Izrael v této válce ubránit. Stejně tak i ve válkách dalších, při kterých však už pomoc z Československa nepřicházela. To se, v područí komunistického SSSR, od Izraele postupně odvrátilo. Návrat k normálu, postaveném na faktu, že Československo Izraeli pomohlo v nejtěžších chvílích jeho zrodu, přišel až po rozpadu socialistického tábora na konci osmdesátých let dvacátého století.