Barmská Banshee
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Gareth Hector
Kat. č. 82242
Barma (dnešní Myanmar) v období druhé světové války mohla budit dojem méně významného bojiště, které leží poněkud ve stínu bojů o Guadalcanal, Novou Guineu, ostrovy centrálního Pacififku, Filipíny, Iwo Jimu nebo Okinawu. Na straně Spojenců bylo nakonec na barmském bojišti nasazen milion vojáků několika států.
Japonci v roce 1942 nejdříve usilovali o udržení dopravního spojení mezi dobytými územími v Číně a barmským Rangoonem (dnešní Yangon). Barma měla být jakýmsi nárazníkovým pásmem, které mělo chránit další dobytá území v jihovýchodní Asii. Japonci se však brzy začali snažit, i se zapojením ozbrojených složek různých loutkových režimů, o invazi na území Indie, k níž nakonec v omezeném rozsahu došlo.
Britové po pádu Singapuru už nechtěli připustit debakl na obdobné úrovni a vyvinuli maximální úsilí o obranu Indie a opětovné získání Barmy. Během let 1942 a 1943 se jim však na bojišti příliš nedařilo a ke stabilizaci došlo až během roku 1944. V několika strategických směrech začali Spojenci úspěšně postupovat až od prosince 1944.
Toto sisyfovské úsilí by nebylo možné bez podpory leteckých jednotek. Na počátku bojů v Barmě Japoncům čelilo jen několik desítek britských strojů z No. 221 Group RAF a hrstka „Létajících tygrů“ z legendární American Volunteer Group (AVG).
Situace se však postupně zlepšovala a na podzim 1943 bylo pod velením South-East Asia Air Command, kterému velel Air Chief Marshal Sir Richard Peirse, celkem 48 perutí RAF a 17 amerických perutí. Do poloviny roku 1944 se počet jednotek zvýšil na 64 v případě britského letectva a počet amerických jednotek se zvýšil na 28. Stěžejním úkolem leteckých útvarů bylo zásobování pozemních sil, bombardovací a bitevní útoky, stíhací doprovody a hlídková činnost. Nepostradatelnou součástí operační náplně byl samozřejmě letecký průzkum, ale letci dostali za úkol provádět také práškování insekticidy, aby usnadnili podmínky kolegů na zemi.
Asi nebude znít překvapivě, že britská 14. armáda bojující v Barmě, přezdívaná jako „The Forgotten Army“, byla označována za nejvíce letecky orientované spojenecké pozemní bojové uskupení.
V roce 1944 byly japonské armádní letecké jednotky v této oblasti početně již výrazně slabší a jejich letecká technika zaostávala za spojeneckou. Přesto japonští letci zůstávali nebezpečnými protivníky, protože procházeli spíše menšími ojedinělými střetnutími a nečelili rozsáhlým devastujícím leteckým bitvám, jako jejich námořní kolegové například v oblasti Rabaulu nebo Marian.
Jednou z amerických stíhacích jednotek, která posílila ostatní bojové útvary v této oblasti byla 80th Fighter Group. Byla aktivována v únoru 1942, v květnu 1943 se námořní cestou dopravila do Indie a zařadila se pod velení 10th Air Force. Nejprve byla vyzbrojena letouny P-40 a v roce 1944 přešla na typ P-47 Thunderbolt. Jedna z částí 80th FG, konkrétně 459th FS, používala dvoumotorové P-38 Lightning, do značné míry operovala nezávisle na zbytku stíhací skupiny a v roce 1945 byla zařazena pod 33rd FG. Pokud tuto samostatnou peruť nezapočítáme do výsledků 80th FG, tak její jádro, jež tvořily 88th, 89th a 90th FS, dosáhlo společně se štábem jednotky 44 vzdušných vítězství, 4 letouny byly sestřeleny pravděpodobně a 27 bylo ohlášeno jeho poškozených v leteckém boji.
Během operační činnosti odepsala 80th Fighter Group přibližně tři sta letounů P-40 a P-47a dvanáct letců bylo nezvěstných. Jediným esem 80th FG se na jednomotorových letounech stal 1st/Lt Samuel Eugene Hammer z 90th FS s pěti sestřely na kontě. Na Curtissu P-40 si březnu 1944 připsal dva těžké bombardéry Ki-49 Helen a v prosinci téhož roku na své konto přidal v kokpitu Thunderboltu tři stíhací letouny Ki-44 Tojo.
Na přídích Curtissů P-40 z 80th FG se velmi záhy objevily výrazné bílé malby lebek, díky čemuž se jednotce začalo přezdívat „Burma Banshees.“ Toto jméno ještě podpořili někteří piloti a mechanici, kteří na spodní část strojů připevnili náporem vzduchu poháněnou sirénu, která vydávala charakteristický ječivý zvuk. Benší (banshee), jako mrtvá víla, podle pověstí také vydává nepříjemný, uši drásající kvil.
Malba Garetha Hectora zobrazuje výjev z leteckého boje, jehož se účastnila čtveřice pilotů z 89th FS dne 17. května 1944, poté co bombardovali most u Kamaingu. Napadl je přibližně tucet Ki-43 z 204. Hikō Sentai a v divokém boji nárokoval Lt. Philip R. Adair dva Oscary sestřelené, dalšího si připsal Lt. Thomas E. Rogers. Ten si rovněž přidal jeden poškozený stroj. Dva další poškodil Lt. Joel A. Martinez. Dva americké letouny byly rovněž poškozeny a jeden z pilotů utrpěl zranění, ale oba zasažené P-40 jejich piloti dostali zpět na základnu. Japonští protivníci neutrpěli žádnou ztrátu a po boji si připsali čtyři P-40 jako sestřelené jistě.
Lt. Philip R. Adair měl na konci války na kontě tři letouny sestřelené jistě a tři poškozené. Právě jeho stroj je na boxartu vyobrazen.