Afrika
Text: Jan Bobek
Boxart: Antonis Karydis
Kat. č. 2112
Na boxartu červnové stavebnice Afrika jsou zachyceny dva stroje, jejichž setkání ve vzduchu ve skutečnosti nebylo možné. Obvykle se při přípravě boxartů velmi přesně držíme konkrétních historických událostí, ale v případě stavebnic v edici Limited v některých případech připravíme společně s malířem boxart, který plní roli více symbolickou než historickou.
Messerschmitt Bf 109 patří mezi legendární stroje z období druhé světové války. Bojovým nasazením a postupnými modifikacemi procházel od ledna 1937 až do roku 1944. Není jasné, zda již od začátku počítali jeho konstruktéři s jeho službou ve složitých podmínkách severní Afriky, ale když tato potřeba nastala, poradili si s tímto vpravdě žhavým problémem velmi dobře. Zjednodušeně řečeno, letoun dostal jednoduchý filtr pro sání turbokompresoru a výbavu pro přežití v nouzových podmínkách.
Luftwaffe na jaře 1941 současně s přípravami na útok proti SSSR byla nasazena rovněž při útoku na Jugoslávii, Řecko včetně Kréty a také se zapojila do náletů na Maltu. V téže době se Britům podařilo dobýt v bojích s italskými silami Tobruk. Během jarních měsíců byl v Africe nasazen Rommelův Afrikakorps a v dubnu 1941 začalo obklíčení Tobruku, jež se podařilo prolomit až na konci roku v rámci operace Crusader.
První jednotkou Luftwaffe, která s letouny Bf 109 E-7 a E-7/N do Afriky dorazila, byla I./JG 27 pod vedením Maj. Eduarda Neumanna a na konci dubna se úspěšně zapojila do bojů. Jejich protivníky byly především dvoumotorové bombardéry a Hurricany. Tyto stíhací letouny, stejně jako později Spitfiry, byly oproti různým verzím Bf 109 znevýhodněny velkým filtrem přidaným na spodní část krytu motoru.
V polovině roku 1941 se druhou jednotkou s Bf 109 v Africe poněkud překvapivě stala 7./JG 26 „Schlageter“, jíž velel Oblt. Joachim Müncheberg, jeho jednotka je spíše známá z bojů na pobřeží Francie. Do Afriky dorazila po delším nasazení proti Maltě a na kontinentu bojovala až do září.
Další dvě části JG 27 do Afriky dorazily v druhé polovině roku po nasazení v rámci operace Barbarossa. V září se do bojů zapojila II./JG 27 a III./JG 27 dorazila v prosinci. Obě jednotky již byly vybaveny verzí Bf 109 F-4 trop. Na tuto verzi začala I./JG 27 přecházet během listopadu. Na konci roku mezi nejúspěšnější stíhače v Africe patřil Lt. Hans-Joachim Marseille z 3./JG 27 s 36 sestřely, stejný počet měl na kontě jeho velitel Oblt. Gerhard Homuth a také velitel 1./JG 27 Hptm. Wolfgang Redlich.
Na počátku roku 1942 se jednotkám Osy podařilo Spojence zatlačit ke Gazale a v červnu padl Tobruk opět do rukou Osy. V té době na africké bojiště dorazila III./JG 53 „Pik As“ s letouny Bf 109 F-4 trop. V červenci 1942 se Spojencům podařilo zastavit v bitvě u El-Alameinu postup jednotek Osy směrem do Egypta a na přelomu října a listopadu, po druhé bitvě u El-Alameinu, se podařilo britské osmé armádě donutit jednotky Osy k ústupu směrem na západ. Během tohoto kritického období byly jednotky Luftwaffe posíleny o II./JG 51, II./JG 53 „Pik As“ a I. a III./JG 77 „Herz As“, které již používaly stroje verze Bf 109 G-2 trop. V listopadu 1942 byla z Afriky stažena I./JG 27. Z Afriky odcházela bez Hanse-Joachima Marseille. Se 151 vítězstvími na africkém bojišti se stal nejúspěšnějším stíhačem v tomto bojovém prostoru. Vysoké procento jeho vítězství lze doložit srovnáním se spojeneckými ztrátami.
Po americkém vylodění v severní Africe byly jednotky Osy donuceny bojovat na dvou frontách. Na počátku roku 1943 byly do Afriky přesunuty II./JG 77. V té době už mimo strojů Hurricane, Spitfire a P-40 začali němečtí letci čelit i strojům amerických jednotek, P-40, P-39, P-38 a rovněž Spitfirům. Nad bojištěm se objevily i čtyřmotorové bombardéry B-17 a další typy.
Po vítězství sil Osy v únoru 1943 v bitvě v Kasserinském průsmyku se Spojenci přeskupili a zahájili finální útok na nepřátelské jednotky v Tunisku. V té době bylo v kritickém stavu zásobování jednotek Osy na africké pevnině. Konvoje i formace dopravních letounů se stávaly opakovaným terčem devastujících útoků. Cílem spojeneckých náletů se začala stávat Sicílie. Na tento ostrov se postupně evakuovaly jednotky Luftwaffe, některé i při porušení rozkazů německého velení z Tuniska neustupovat. Velitelé jednotlivých Jagdgeschwader tušili, že až se bude blížit kapitulace v Tunisku, řada cenných příslušníků pozemního personálu by neměla šanci na evakuaci. Proto se rozhodli riskovat válečný soud a své muže evakuovat. Řada letců i mechaniků byl svými kolegy na Sicílii převezena v trupech stodevítek.
Kapitulací sil Osy v Tunisku 13. května 1943 se tato válečná kapitola uzavřela. Messerschmitt Bf 109 se však při nasazení v těchto extrémních podmínkách osvědčil jako flexibilní stíhací letoun, který způsoboval nepříteli vážné ztráty během bojů nad rychle se měnící frontovou linií.