Info EDUARD

Měsíčník o historii a plastikovém modelářství.

Strana 31

REVI č.146/2025 54 REVI č.146/2025
va. „Vúter ý 20.č ervence t.r. p o 16. hodi ně bylo nu ceno pro por uchu
motoru n ouzově přistáti na polích blíže okresní sil nice ke Krchlebům
dopravní létadlo německé Lufth ansy linky Mnichov– Praha– Vratislav,
zn. Siberfuchs (si c.) D- UBIQ apře sto, že vtě chto mís tech je vel mi nepř í-
znivý teren, přistálo bez nejmenší neho dy. Vlétadle se nalézali 2 letci
a2 pas ažéři, kteří ovšem museli další cestu nastoupit r ychlíkem. Oba
letci, jakož ilétadlo bylo ihn ed podrobeno prohlídce zdejšího četnict va.
Přistání bylo zřejmě senzací nejen pro Staňkováky, ale lidi ze širokého
okolí, kteří se sbíhali na místo přistání až do večerních hodin ai ve
středu ave čtvrtek, kdy kovový pták byl rozebrán avlakem odveze n do
Mnichova. Letecké přistání nenatropilo na polích tolik škod, jako sami
zvěda vci, jak už při podo bných ne hodách b ývá. Vkr átké dob ě po přist á-
ní se dostavili na místo zástu pci vojenského iokresního úřadu .“
Zfotografií vyplývá, že stroj byl na m ístě demontován azřejmě po
železnici vrácen do Něme cka. Vkvětnu 1940 přešel kLuf twaffe azpo-
čátku sloužil uJagdfliegerschule 3 vGrove, později sloužil ke kur ýrním
letům u štábu Jagdgeschwader 27 vRusku. Pro nedostatek ná hradních
dílů byl odstaven na letišti Ljuban uLening radu vzáří1941, kde byl za-
nechán při ústupu na jaře 1942.
Náhradní stroj odstartoval zMnichova o dva dny později v6.15 ráno
22.července1936. Stroj Ju 160 D-0 W.Nr. 4246 měl instalovaný motor
BMW Hor net 132E-2 W.Nr. 59570. Společností Lufthansa byl letoun
převzat teprve 24. dubna1936 a nesl pojmenování „Hyäne“. V 7.30
přistál na let išti Praha-Kb ely, kde vystoupili 4 cestující. V7.50 pok račo-
val vdalším letu do Vratislavi. Na palubě zůstala jen dvoučlenná osádka.
Další okolnosti zachycuje vyšetřovací spis č.j. 333/63 založený
5. srpna 1936 referentem Ing. Františ kem Chváta lem z oddělen í Bb
odboru letecké skupiny Ministerst va veřejných prací.
Spis začíná rukou psaným dokumentem: „Dne 22.července t.r. sdělilo
do odd Bb, asi o 11 h., ředitelství st. leti ště „Praha“, že uHořic vPod-
krkonoší havarovalo dopravní letadlo něm. spole čnosti Luf thansa při
letu zPrahy d o Vratislavy. Při ha várii zahynuli oba letci… Odd Bb po
dohodě s přednostou letecké sk upiny k místu nehody vyslalo ihned
komisi za účelem vyšetření ka tastrofy. Komise sestávala: vrch. techn .
komisař Ing. F. Chvátal, pře dseda, v.t. kom. Ing. V. Verner azkuš. pilot
Jar. Mareš.“ Brzy odpoledne ve 13.15 obdrž eli voddělení Bb ještě tele-
fonát Dr. Dočkala zMinisterstva vnitra sdalšími detaily: „Dn es 22.čer-
vence1936 startovalo německé letadlo zn . „DULUR“ v7.50 hod. ze
Gbel do Breslau . Pilotoval Neubrand , telegrafista Haupt – bez cestují-
cích. V8.14 hod. zachytily Gbely volá ní SOS tohoto letadla… V11 hod.
hlásilo četnictvo zHra dce Král., že letadlo se zřítil o na kotě 463 uobce
Chlomek. Obě dvě osob y byly zabity, letadlo úplně roztří štěno.“
Spis byl uzavřen a založen
4.září1936. Obsahoval samostatný
vyšetřovací spis z 3. sr pna 1936
vypracovaný Minist erstvem pošt
a telegra fů, pod které spadala
pražská zaměřovací stanice. Dále
hlášení Velitelství četnické letecké
hlídky v Hradci Králové z 23.čer-
vence 1936, pri márně adresované
nadřízenému Ministerstv u vnitra,
azápis z výslechu svědků havárie,
který provedla četnická stanice
v Cerekvicích, a fotografickou
přílohu. Závěrečný třístránkový
protokol podepsaný techniky Ing. F. Chvátalem a Ing. V. Vernerem
shrnuj e: „Komis e ministers tva veřejný ch prací pro vyšetření havárie
letadla dostavila se na místo nehody 22 .července v 15. hod . Trosky
letadla nebyly již ve stavu, ja k letadlo dopadlo na zem, nýbr ž byly– prý
zrozkazu nějakého pána zokresního úřadu– shrnuty na několik hromad
amotor svrtulí byl ze země vykop án.“
Další text obsahuje popis místa havárie: „Místo nehody je mladš í les
zvaný Buk ovina… Letad lo vlétlo do lesa asi 200 m od již ního okraje.
Směr vlétnutí je jihovýcho dní. Prvá stopa je na 10 m vysoké borovici jíž
je uražena kor una. Dále ve směru vlétnutí jsou přeráženy st romy stále
níže a asi 12m od zmíněné borovice je vzemi asi 1,5m hluboká jáma
široká asi 2,5m. Zní byly vykopány trosky motor u avrtule přeražená na
dva kusy. Dále ve směr u vlétnutí d o vzdálenosti asi 30m od jámy jsou
stromy p řeráženy u země, jiné jen odřeny aohn uty a mezi nimi jsou
trosky leta dla– spleť zohýbaných a pomačkaných plechů propletená
zbytky různých ve dení a armatur. Rozbité části předku trupu, kabiny
apodvozku nacházejí se úplně vpředu , části nosného systému aocas-
ních ploch po celé délce místa dopadu… Roztříš těná těla pilota ateleg-
rafisty byla nalezena m ezi troskami vpředku trupu abyl o velmi obtížno
určit kolik a osobá m náleže jí. Pal ubní př ístroj e byly úp lně zni čeny. Na le-
zeny byly zmačklé hodink y pilota atelegrafisty. Ručičky prvých hod inek
Celkem je známo 47 vyrobených kusů, ale objevují se také
neurčité údaje o pokračování výroby upravené vojenské
verze Ju 160 C-0.
Osudy dvou strojů zpředposlední, dubnové dodávky se
na lince Mnichov – Pra ha – Vratislav fatálně proťaly
sčeskou historií. Ráno 20.července1936 odstartoval zMnichova dopravní Junkers
Ju 160 Silberfuchs společnosti Deutsche Lufthansa kpravidelnému letu přes Prahu
do Vratislav i. Pro techn ickou závadu byl al e nucen nouzově př istát vpol i uStaňko-
Nouzové přistání 20. července 1936 u Staňkova v západních
Čechách zachycuje série fotografií.
V květnu 1940 převzala „Silberfuchs“ Luftwaffe a obdržel kmenové označení
RC + KO. Jak snímek kuriózně prokazuje, tradiční pojmenování „Silberfuchs“
bylo ponecháno i v období vojenské služby.
Na starém drážďanském letišti Heller vznikla
série reklamních fotografií čerstvě dodaného
stroje D-UVOX „Rotfuchs“.
20 REVI č.146/2025
20 REVI č.146/2025
REVI č.146/2025 21
REVI č.146/2025 21
Ing. Pavel Vančata
Sestřelen u Arrasu
Jedním z novousedlíků voblasti kanadských prér ijních provincií se
vlétě 1906 stal Fran k Pawlitza narozený 31.července1886 ve slezské
obci Šumbark, která je dnes jednou změstských čá stí Havířova. Vroce
1910 získal kanadské občanství a17. května1915 se ve městě Swift
Current oženil sA nnou Tucek (* 20.srpna1889 ve Zruči nad Sázavou).
Vlétě 1916 spolu se synem Albertem (* 4.února1916) žil i na vlastn í
farmě v katastru obc e Pittville vprovincii Saskat chewan. Vnásledují-
cích letech do rodiny přibyli ještě tři potomci: Vera Rose (* 1.l istopa-
du 1917), Elvyn Joseph (* 30. září 1921) a Francis Harold
(* 30.ledna1924).
Nás budou zajímat osudy syna Elvyna, který v letech 1927 až 1935
navštěvoval základní školu v Baxter ville a další tři rok y studoval
zdomova formou distančn í výuky. To již rodina vlastnila farmu v obci
Abbey, stále vprovincii Saskatchewan, na k teré po ukončení školní do-
cházky zůstal pomáhat .
Dne 6. února1942 si tento dvacetiletý mladík modrých očí asvětle
hnědých vlasů měřící 180 cm podal př ihlášku do Royal Canad ian Air
Force (RCAF). Přísahu složil 1.května1942 vNo. 5 Recruiting Centre
ve městě Regina vprovinci i Saskatchewan, odkud ještě t éhož dne odjel
kNo. 2 Manning Depot sídlícímu v Brandonu vsousední provincii Ma-
nitoba. Zde se zněj stal nováček se služebním číslem R163640 vhodnos-
ti Aircraftman 2
nd
Class (AC2) a byl zař azen do skupiny určené do
výcviku na pilota s alternativou na navigátora. Od 29. srpna dostal
měsíční neplacené volno, aby mohl pomoci skl idit úrodu na rodinné
farmě. Následně 23. října odjel do Edmontonu v provincii Alberta, kde
tři dny nat o zahájil základ ní výcvik u No. 4 Initia l Traini ng School
vrámci kurz u č. 65, který končil 1.ledna1943, kdy byl povýšen do hod-
nosti Leadi ng Aircraft man (LAC). S výsledným hodnoc ením 74 % se
umístil až na 90. m ístě mezi 105 nováčky: „Než narukoval, pracoval na
otcově farmě. Jeho bratr slouží jako rotmistr uarmády. Prů měrný spor-
tovec. Český půvo d– 2. generace. Mlad ík zfarmy– amb iciózní– bude
se hodně snažit. Pom alu se učí– upravený. Doporučen na po ddůstojní-
ka. Alternat ivně radiotelegrafista-střelec.“ Jeho sen stát se pilotem se
rozplynul, neboť nehledě na uvedené doporučení byl přeřazen do výcviku
na bombometčíka.
Na zařazení do další fáze výcviku vyčkával v Edmontonu, a než
kněmu stačilo dojít, byl 30.ledna hospitalizován vnemocnici na základ-
ně a26. února nastoupil dvoutýdenní zdravotní dovolenou. Na několik
dnů se vrátil kNo. 4 ITS, odkud 21.března odjel na řádnou dovolenou.
Zní se 3.dubna hl ásil uNo. 7 Bombing & Gunner y School (B & GS) na
základně Paulson vprovincii Ma nitoba.
Kurz pro bombometčí ky č. 79 zde probíha l mezi 5. dubnem až
25. červnem 1943. Během prakt ického bombardování na létal na dvou-
motorových letounech Avro Anson 46 h 50 min ve dne a4 h 30 min
vnoci a shodil celkem 121 pum ve dne a 16 vnoci. P ři bombardování
zmalé v ýšky dosahoval prů měrné odchylky 61 ya rdů (56 m) az velké
výšky 167 yardů (153 m). Vrámci střeleckého výcviku strávil 16 h mani-
pulací se střeleckými věžemi na zemi apoté dalších 15 h 5 min nalétal na
letounech Bristol Fairchild Bolingbroke, přičemž vyst řílel 3 700 ran
a dosáhl průměrné úspěšnost i 10 % zásahů. S hod nocením 77,5 %
skončil na 9. místě mezi 38 kadety. Podle i nstruktorů byl průměrným
bombometčíkem astřelcem apo dokončení výcvik u ho doporučili ke
jmenování do důstojnické hodnosti.
ZPaulsonu odjel vden ukončení kurzu a druhý den se h lásil uNo. 1
Air Observer School vMaltonu, Onta rio. Vtamní m navigačním kurz u
č. 79 probíhajícím od 28. června do 6.srpna 1943 si vedl velm i dobře
(obdržený počet bodů/maximá lní možný počet bodů): základy letecké
navigac e (161/200), rozpoz návání let ounů (211/250), pr aktick á signali za-
ce (250/ 250), te orie let eckého průzk umu (113/150) , teori e leteck ého foto -
graf ování (111/150) , prakt ická nav igace ve dne (219/30 0), prak tická na vi-
gace v noci (140/200), bombardování (215/300), prak tické letecké
fotografování (133/200). Zpozemních předmětů obdržel známku 84,6 %
spolu shodnocením: „ Nadprůměrný. Jasně chápe vše, co se od něj vy-
žaduje . Navigac e dobrá.“ Jeho práci ve vzduchu po odlétání 26 h 45 min
ve dne a17 h 20 min vnoci na Ansonech instruktoři ohodnotili znám kou
70,7 % s doplňujícím komentář em: „Nadpr ůměrný. Dobrý navigátor
vnoci. Pracoval velmi d obře.“ Slavnostní předán í odznaků novopeče-
ným bombometčíkům proběhlo 5. srpna az dvaatřiceti absolventů jich
dvanáct dostalo doporučení ke jmenování do důstojnické hodnost i. LAC
Pawlitza byl podle svého služebního záz namu dnem 6. srpna 1943
zařazen do odbornosti Air Bomber a ke stejnému dni byl povýšen do
hodnosti Sergeant (Sgt). Nicméně 30.srpna byl se zpětnou platností o d
6.srpna jmenován do důstojnické hodnosti P ilot Officer (P/O) aobdržel
nové důstojnické služební číslo J28966.
Ve dnech 7. až 20. srpna čerpal dovolenou p řed odjezdem do zámo ří
apoté zamí řil kNo. 1 „Y“ Depot do př ístavu Halifax. Zde se 26.srpna
nalo dil aub ritsk ých břeh ů přist ál oše st dnů poz ději. Od 2.zář í se nac há-
zel ve stavu No. 3 (RCAF) Personnel Reception Cent re vjihoanglickém
Bournemouthu.
Mezi 2. listopadem a20. prosi ncem 1943 prodělal P/OPawlitza dopl-
ňující výcvik na letounech Anson u No. 1 (Observer) Advanced F lying
Unit na letišti Wigtown ve Skotsku. Následujícího dne se hlásil do kurzu
č. 13 uNo. 82 Operational Training Unit (OTU) na základ ně Ossington,
kde operační výcvik probíhal na dvoumotorových bombardérech Vickers
Wellington B Mk.III a Mk.X. Z de se stal členem šestičlenné osádky
složené zpříslušníků RCAF, kteří se sice všichn i narodili vKanadě, a le
většina znich měla kořeny vEvropě:
pilot P/O William Wallace Proudfoot (J27626) – rodiče pochá zeli ze
Skotska;
navigátor P/OJoseph Art hur Murphy (J28035)– rodi če byli rodi lí Kana-
ďané;
bombometčík P/OElvyn Joseph Pawlitza (J28966)– rodiče měli český
původ;
radiotelegrafista Sgt Enrico Joseph Simonato (R183691) – rodiče emi-
grovali zItálie;
střelec P/OAlbert Edward Hall (J37151)– otec pocházel zAnglie, matka
zNizozemska;
střelec P/O Peter Koleda (J37149) – rodiče se narodil i vzáp adní části
Uk raji ny.
Během cvičných letů osádku P/OProudfoota potkala d robná nehoda.
Vsobotu 18.března1944 ve 20.25 Wellington B M k.X LN543 utrp ěl
lehké poškozen í během pojíždění ke startu knoční mu cvičnému letu,
osádka vyvázla nezraněn a: „Letoun zahájil pojíždění stlakem 140 liber
vbrzdá ch a vyjel ze stojánky (č. 33). Po přejetí vzletové a přistávací
dráhy zastavil . Poté pokračoval po pojezdové dráze vedoucí p aralelně
se vzletovou apřistávací dráhou 22 , kde opět zastavil, aby dal př ednost
jinému letounu. Dále jel směrem kmístu pro kontrolu podvozku, kde se
mu nepodař ilo zastavit a pokračoval v jízdě zmír ného svahu ještě asi
70 yardů přímým směrem, dokud jed no kolo podvozku nenarazilo d o
4 stopy vysoké zídk y, okterou se zastavil. Po in cidentu bylo zjištěno, že
tlak v brzdách klesl na 10 liber.“ Velitel Training Wing No. 82 OTU
W/Cdr W. D. Ferris označil za viníka nehody P/OProudfoota, který měl
nalétáno sa mostatně 207 h, z toho 66 h na Welling tonech: „Pilot e vi-
dentně běhe m pojíždění příliš používal brz dy a nekontroloval tlak
vbrzdách. Spotřeba vzduchu byla normální , tj. 7 lb/sq. in. Lze se domní-
vat, že pilot při po užívání brzd a kontrole tlak u nebyl dosta tečně obe-
zřetný, zvláště když pojezdová dráha vtomto místě kles á, apojížděl moc
rychle.“ Současně doporuči l vepsat do jeho zápisníku letů pokárání za
„hrubou nedbalost“.
Zbývající část operačního výcviku do 2.dubna proběhla už bez mimo-
řádných událostí. P/OPawlitza na Wellingtonech nalétal 56 h 10 min ve
dne a40 h 5 min vnoci a během té doby provedl: sedm cvičných bom-
bardování ve dne (28 pum) adalších osm cvičení za t my (28 pum); čtyři
cvičné střelby ve dne (jedna na terč tažený za dru hým letounem atři na
cíl vm oři, cel kem 1 200 ra n) atři cvičné střelby za tmy na cí l vmoři (600
Department of National Defence/Library and Archives Canada, PL-31182
Library and Archives Canada
Chris McLean collection
Library and Archives Canada
▲ Na snímku pořízeném v roce 1944 na letecké základně „kdesi v Anglii“ je
zachycen LAC Frank Thompson, motospojka od No. 427 Squadron RCAF, ve
společnosti tří sličných příslušnic umělecké jednotky „RCAF Blackouts“ pořáda-
jící představení pro spojenecké vojáky. V pozadí stojí bombardér Handley Page
Halifax jedné z kanadských perutí spadající pod velení No. 6 (RCAF) Group.
◀ Vyrovnaná řada letounů Avro Anson
zachycená pravděpodobně na letišti
Malton, kde sídlila No. 1 AOS. Vpo-
předí parkuje Anson sériového čísla
RCAF 6044 sindividuálním písmenem
„D“, dříve sloužil vRAF pod sériovým
číslem R3470. No. 1 AOS jej obdržela
21.května 1940, mezi 15. červencem
a25. zářím 1942 prošel generální opra-
vou u firmy de Havilland Canada, po
níž se vrátil zpět kjednotce. V násle-
dujících letech ho kvýcviku používaly
ještě No. 4 AOS aNo. 31 B & GS. Na
konci války měl nalétáno 3 359 h 45 min.
Druhý Anson vřadě za ním nese na pří-
di individuální písmeno „A“ spolu se
znakem No. 1 AOS.
Elvyn Joseph Pawlitza na oficiálních portrétech RCAF, vlevo jako nováček, vpravo
v důstojnické hodnosti P/O po dokončení výcviku bombometčíka v Kanadě.
32 REVI č.146/2025
Martin Pospíšil
REVI č.146/2025 33
Mustangy na konci světa
Mustangy na konci světa
- 311. Fighter Group v Barmě a Číně
- 311. Fighter Group v Barmě a Číně
1. cást
1. cást
Jedinou stíhací sk upinou USAAF, která během 2. světové války ope-
račně používala většinu verzí letounu North American Mustang, byla
311. Fighter Bomber Group později přejmenovaná na 311. Fighter Group.
Vjejí výzbroji se postupně vyst řídaly verze A-36A aP-51A s motory
Allison, P-51B/C/D/Kiprůzkumné F-6C/D/Ksmotory Merlin. Vnašich
končinách nepříliš známá skupina působila bě hem války vjihovýchodní
Asii vprostoru nazývaném CBI (China Bur ma India).
Skupina byla založena k28. lednu 1942 na základ ně Will Rogers Field
vOklahomě jako 311. Bomb Group (Light) anásledně včervenci přezna-
čena na 311. Bomb Group (Dive). Orok později 30.září1943 přišla další
změna označen í tentokrát na 311. Fighter Bomber Group. Nový název
odpovídal novému určení skupiny ijejí výzbroji, kterou od prosince1942
tvořily letouny A-36A doplněné v červnu 1943 o P-51A. Podobnou
změnou názvu prošly itř i ze čtyř podřízených perut í, unichž se navíc
měnilo také číselné označení, t akže z382. BS se od září stala 528. FBS,
z383. BS se stala 529. FBS az384. BS se stala 530. FBS. Poslední –
čtvrtá 385. BS byla 30.září1943 zr ušena ajejí personál byl kompletně
převeden kčerstvě vzniklé 459. FS spadající pod 80. FG.
Výcvik skupiny vUSA probíhal zpočátku na dvoumíst ných střemhla-
vých bombardérech Vultee Vengeance, proto bylo vnázvu skupiny slovo
Dive. Jednalo se o dosti neoblíbené letouny, na nichž došlo během
výcviku k několika smr telným nehodám aani velení sjejich bojovým
nasazením nepočítalo. Proto se stěmito letouny na bojiště skupina nikdy
nevydala apřešla na daleko bojeschopnější Mustangy.
Jako první vprosinci 1942 obdržela střemhlavé bombardéry A-36A
1)
.
Jednalo se oprvní sériovou verzi stavěnou pro USAAF, protože předtím
se vyráběly pouze Mustangy IaIA
2)
určené pro br itskou RAF. Celkem
bylo vyrobeno adodáno 500 letounů A-36A, tovární označení NA-97.
Mimo motoru Allison V1710-87 je charak terizovaly výklopné aerodyna-
mické brzdy vkřídle určené ke snížení r ychlosti ve střemh lavém letu.
Výzbroj byla tvořena dvojicí kulometů vpřídi adalšími čt yřmi vkřídle.
Jednalo se první verzi Mustangu vyráběnou se závěsníky pro pumy nebo
přídavné nádrže. Do výzbroje ji zařadily 86. FBG (l istopad 1942)
a27. F BG (první polovina roku 1943), obě působící vseverní Africe,
aprávě 311. FBG. Posledně jmenovaná jednotka použila vbojích celkem
40 kusů této verze.
Druhou verzí Mustangu použ ívanou u 311. FBG byla ve stejném
období verze P-51A (tovární ozna čení NA-99). To byla poslední, nyní již
čistě stíhací, verze Mustangu s motorem Allison (varia nta V1710-81)
původně objed naná v počtu 1 200 kusů. Nakonec jich bylo vyrobeno
pouze 310, protože se mezitím začaly vy rábět Mustangy verze P-51B
smotory Merlin. P-51A měl výzbroj čtyř kulometů vkřídle azávěsníky
již byly standardní výbavou. V rámci USAA F je obdržela nejprve
311. FBG anásledně 23. FG a1. Air Com mando Group. Tedy všechny
uUSAAF operačně používané Mustangy verze P-51A sloužily voblasti
CBI.
Přechod na A-36A na konci roku 1942 znamena l, že od 311. BG odešli
všichni palubní střelci apiloti zahájili intenz ivní výcvik na nových jed-
nomístných strojích. Na konci ledna1943 se skupina zúčast nila prvního
velkého cvičení na území USA akoncem února byla prohlášena za boje-
schopnou. Nicméně vzápětí přišel rozkaz převést co nejvíce personálu ke
skupinám na africkém bojišti. Proto například u382. BS zbyli na začátku
dubna pouze dva piloti. Skupina byla doplněna nováčky, výcvik začal
vpodstatě od nuly atrva l až do léta. Přesun skupiny na bojiště tak byl
zahájen až na konci července1943, kdy přes Austr álii dorazila koncem
září do Indie na zákla dnu Nawadihj.
Zde byla 30.září přejmenov ána na 311. FBG apo té násled ovalo rozd ě-
lení skupiny mezi několi k základen vúdolí Assam (oblast podél ř eky
Brahmaputry známá především pěstováním čaje) na východě Indie. Ve-
litelství a 530. FBS se počátkem října přesunuly na zákla dnu Dinjan,
528. FBS na základnu Sookerating a529. FBS na základnu Mohannbarj.
Letouny byly mezi perutěmi rozděleny tak, že 528. FBS měla všechny
A-36A a529. spolu s530. FBS pak P-51A. Nicméně piloti často létali na
strojích jiných perutí. 530. FBS sloužila především jako stíhací, ato jak
kochraně vlastních A-36A/P-51A, tak ijako doprovodná pro bombardé-
ry. Proto také její piloti dosáhli největšího počtu sestřelů vrámci skupiny.
Navíc Musta ngům s Allisony hrálo do karet i to, že stíhací operace
v oblasti CBI probíhaly ve výrazně menších výškách než vz ápadní
Evropě nebo Středomoří, aproto se z nich na tomto bojišti postupem
času stala smrtící zbraň.
Vté době byla fronta vBar mě stabilizovaná, především proto, že z de
od července do října panovalo období
monzunů, které výrazně omezilo
většinu bojových operací. Nicméně
obě strany se intenzivně připravovaly
na další kolo bojů. V rámci USAA F
odpovídala za letecké operace
voblasti Indie aBarmy 10. Air Force.
Byla založena vúnoru 1942 aa ž do
března 1943 odpovídala za celou
oblast CBI. Založen ím 14. Air Force
vČíně vbř eznu 1943 došlo kr ozděle-
ní odpovědnosti. Většina skupin
původní 10. AF zůstala v Číně abyla
převedena ke 14. AF. Ztoho důvodu
se 10. AF musela začít budovat vpod-
statě od nuly.
Stíhací složka 10. AF se od
podzimu 1943 sklá dala z311. F BG
s Mustang y a 80. FG vyzbrojené
P-40N (88., 89. a90. FS) aP-38 (459.
FS, ta byla 80. FG sice administrativ-
ně podřízená, ale operovala samo-
statně). Bombardovací skupiny
zastupovaly 7. a308. BG(H) s B-24
(ta dr uhá byla dočasně zapůjčena od 14. AF) a 341. BG(M) s B-25.
Pozadu sdoplňováním nezůstali ani Britové, jejichž squadrony spadající
pod South East Asia Com mand byly přezbrojovány na Spitfiry Mk.Vc,
Mosquita aBeaufightery.
Hlavním ajed iným protivníkem spojeneckého let ectva voblasti bylo
japonské a rmádní letectvo, jehož standa rdní st íhačkou v Barmě byly
letouny Nakajima Ki-43-II Hayabusa patřící 50. a64. Sentai. Koncem
roku je doplnily ještě 33. a204. Sentai. Lehké avelmi obratné Ki-43 byly
vté době již z a zenitem své největší slávy asvým i výkony aslabou vý-
zbrojí se nemohly měřit s novými spojeneckými letouny. Nicméně dí ky
zkušeným pilotů m byly ještě stále nebezpečnými protivníky. Japonské
bombardovací útvary byly vyzbrojeny typy Mitsubishi Ki-21 aKawasaki
Ki-48. Také japonské armádní lete ctvo využilo přestávky vbojích kdo-
plnění stavů, takže se voblasti objevily další typy letadel, jako stí hací
Nakajima Ki-44 Shóki, Kawasaki Ki-45 Toryú (21. Sentai) nebo krátce
v období cca dvou měsíců bombardér y Nakajima Ki-49 Donryú od
62. Sentai.
Hlavním cílem Spojenců voblasti bylo ochránit dopravní trasy mezi
Indií aČí nou tak, aby bylo možné zásobovat čínské armády, které, byť
nebyly b ojově příli š efektivn í, na sebe váza ly 25 japonských divizí.
Velká část zásob byla dopravována letecky přes Himaláje (letecký most
známý jako The Hump, tedy Hrb), což nebylo dlouhodobě ud ržitelné,
aproto mělo na podzim 1943 dojít k několika ofenzivním a kcím, které
Ilustrace/colour proles: Václav Hochmuth
Rekonstrukce barevných schémat atext: Martin Pospíšil
▲ Údržba P-51A (v. č. 43-6109) od 311. Fighter Bomber Group na indické
základně Kurmitola. Stroj má podvěšené dvě 75galonové přídavné nádrže nejstar-
šího typu s vystouplými plnícími hrdly.
USAAF
▲ Osobní letoun Jamese J. Englanda P-51A č. 75 (43-6077) pojmenovaný „Jackie“ je znám v několika podobách a některé detaily změn markingu se objeví i na fotogra-
fiích v tomto článku. Jedná se o stroj 530. FBS (později 530. FS), pro kterou byly typické žluté vrtulové kužely a evidenční čísla od 61 do 90. Mustang zpočátku neměl
na SOP číslo 75, následně se měnila poloha a tvar sestřelů před kabinou a stejně tak měnilo polohu i jméno pilota. Bokorys představuje letoun v podobě z období někdy
po 14. květnu 1944, kdy England dosáhl svého osmého a posledního sestřelu v kabině P-51A (zbylé dva pak na P-51C). Tento a další Mustangy, kterým jsou věnované
bokorysy v tomto díle, si můžete postavit díky obtiskům od firmy DKdecals (aršík č. 72093 nazvaný 10
th
AF Mustangs).
USAAF
Englandův P-51A č. 75 (43-6077) „Jackie“ v péči pozemního personálu. Za
povšimnutí stojí číslo 75 na SOP, které na rozdíl od většiny ostatních strojů
530. FBS není perforované.
(Pokračování z REVI č. 145)
Vdalších dnech naopak vzlétly Brandenburgy Fliegerkompagnie 19
kpronásledování nepřátelských letadel. Napří klad 20. dubna 1917 letěl
Lt.i.d.Res. Pürer za pozorovatelským kulometem letounu Hansa Bran-
denburg C.I (Ph) 129.03 a o den později seděl vkokpitu prototypu 20.09.
Oba tyto lety však ambiciózní Pürer označil jako neúspěšné a ani je mezi
bojové lety nepočítal, stejně tak jako start kpr ůzkumu na tr ase Görz –
Merna 24. dubna 1917 sBrandenburgem 129.10, jelikož průzk umná mise
nemohla být pro nízkou oblačnost uskutečněna, ačkoli letoun byl ve
vzduchu 40 minut a uletěl 90 kilomet rů. Týž den se stejným letadlem se
již podařilo průzkum provést, takže tento posled ní bojový let vdubno -
vém výkazu bojových letů nesl teprve číslo 16.
Do boje spř esilou italských stíhaček se BO Pürer do stal 3. června
1917. Osádky tří Brandenburgů C.I Flik 19 protivníka identifikovaly jako
šest Nieuportů a jeden Spad. Společně se podař ilo jeden Nieuport poslat
k zemi za nepřátelskými liniem i poblíž Sober-Savogna. Josef Pü rer
(4. vítězství) letěl ve stroji neznámého čísla s pilotem FP Zugsf. Karlem
Reithoferem (2. sestřel), Brandenburg C.I (öAlb) 29.64 pilotoval
FP Hptm. Adolf Heyrowsky (10. vítězství; pozorovatel BO Oblt. László
Hauser, jeho 2. sestřel) a ve třetím blíže neident ifikovaném Brandenbur-
gu seděli FF Korp. Eduard Szajkovits (1. vítězst ví) a d alší budoucí
letecké eso BO Lt. Sándor Tahy (4. potvrzený sestřel).
Průzkumný úkol pro 14. Infanteried ivision plnila letecká setnina č. 19
také 19. června dopoledne. Formace tří Bra ndenburgů C.I sice neučinila
nad f rontou žádná zásadní pozorování, nicméně byla napadena pěticí
stíhaček Nieuport. Lt.i.d.Res. Püre r tehdy sdílel kokpit letounu 29.63
společně sFP Zugs. Istvánem Fejésem, osádku Hansa Brandenburgu C.I
(Ph) 129.42 tvořili FF Korp. Josef Schantl a BO Lt.i.d.Res. Michael
Sawczuk, se strojem vojenského čísla 129.60 letěli FF Korp. E duard
Szajkovits a BO Lt.i.d.Res. Friedrich Dechant. Po střetu se jeden zpro-
tivníků zřítil za ita lskými pozicemi u Sober (Vertojba), podíl na sestřelu
Podoba stroje Hansa Brandenburg C.I (öAlb) 29.64, s nímž získal BO Lt.i.d.Res. Josef Pürer 17. dubna 1917
u Flik 19 své třetí vítězství. Během tohoto letu jej pilotoval FP Hptm. Adolf Heyrowsky, který v jeho kokpitu
zaznamenal od dubna do června 1917 celkem pět potvrzených sestřelů, čímž z něj učinil nejen nejúspěšnější stroj
své jednotky, ale podle dosavadních zjištění zřejmě vůbec nejúspěšnější Hansa Brandenburg C.I. Letoun dodaný
k Flik 19 počátkem roku 1917 zaznamenal u setniny v průběhu služby několik úprav. Ještě v zimě létal stroj
s držákem dynama pod vrtulí, bez stojanu pro hlaveň kulometu pozorovatele, který měl perforovaný plášť původně vodního chladiče hlavně, zatímco na pozdějších sním-
cích je kulomet již zcela bez vodního chladiče, letoun má doplněný stojan kulometu a stejně jako 29.63 na horním křídle upravenou schránku pro dva kulomety, nikoli
však identickou. V čelním krytu motoru také přibyly dva podélné výřezy pro lepší chlazení motoru, který tentokráte poháněla vrtule značky Germania. Stroj po většinu
své bojové kariéry u Flik 19 létal také v původní barvě materiálu se zřetelným logem Albatros na kýlovce. Brandenburg 29.64 se ve stavu Flik 19/D nacházel ještě v říjnu
1917. V březnu 1918 byl letoun zničen při havárii během školního letu u Flik 69/D, to však již nesl kamufláž na části povrchu.
38 REVI č.146/2025 REVI č.146/2025 39
Ilustrace/colour proles: Václav Hochmuth
Rekonstrukce barevných schémat atext: Petr Aharon Tesař
Josef Pürer, zapomenutý hrdina z Bad Schönau
Josef Pürer, zapomenutý hrdina z Bad Schönau
Esa k.u.k. LFT známá neznámá
Petr Aharon Tesar
ˇ
Italský Nieuport 17, zachycený počátkem roku 1917 nad horským terénem. Právě
nad stíhačkami typu Nieuport zaznamenal Josef Pürer od dubna do června 1917 tři
potvrzená a jedno nepotvrzené vítězství.
A stíhačkami Nieuport byl 19. června 1917 spolu s FP Zugsf. Fejésem donucen
v Brandenburgu 29.63 k nouzovému přistání u Schönpass… Jedním z vítězů tohoto
souboje bylo italské eso od 81ª Squadriglia sottotenente Flavio Torello Baracchini
(na fotografii). Šlo o jeho 7. vítězství z celkem 21+11 a je velmi pravděpodobné, že
toho dne letěl právě v kokpitu tohoto stroje Nieuport 17 s černým štítem na trupu.
Dobový tisk přinášel zprávy zfron-
ty, letectvo nevyjímaje, jednak
o hrdinských činech a udělených
vyznamenáních, jednak o ztrátách
v boji. Celou půlstranu (s výjim-
kou reklamy na cigaretový papír)
věnoval vídeňský týdeník Das In-
teressante Blatt z28. června1917
letcům Fliegerkompagnie 19, sa-
mozřejmě bez uvedení čísla setni-
ny. Vlevé části můžeme pod por-
tréty šesti příslušníků jednotky číst:
„1. Leutn. Alexander Tahy, sestřelil
tři letouny, vyznamenán Stříbrnou
medailí za udatnost 1. třídy aSig-
num laudis; 2. Hauptmann Adolf
Heyrowsky, porazil čtyři nepřá-
telské letouny, Řád železné koruny
3. třídy, Vojenský záslužný kříž atři-
krát Signum laudis; 3. Oberleutn.
Artur Klose-Kuschel, sestřelil jeden
Nieuport, Signum laudis; 4. Ober-
leutn. Oskar Zeisberger, sestřelil
jedno letadlo, Řád železné koruny
3. třídy, Vojenský záslužný kříž 3. tř.
advakrát Signum laudis; 5. Ober-
leutn. Ladislaus Hauser, porazil
dva nepřátelské aparáty, Vojenský
záslužný kříž s válečnou dekorací
a Signum laudis; 6. Leutn. Josef
Pürer, sestřelil dva italské stroje,
Signum laudis.
Letecká setnina Hauptmanna Adolfa
Heyrowskyho, která obzvláště vy-
nikla během desáté Bitvy oSoču; letci útočili na nastupující Italy tím, že sestoupili na nejnižší možnou výšku aostřelovali nepřátelské řady kulometnou palbou.“
Vpravé části se pak pod větším portrétem dozvídáme, že syn generála pěchoty von Langa, Oberleutnant Karl von Lang zletecké setniny Hauptm. Heyrowskyho sestřelil
během Bitvy na Soči jedno nepřátelské letadlo aneporažen padl hrdinskou smrtí. Zdostupných zdrojů pak můžeme doplnit podrobnější informace, že pozorovatel Oblt.
Karl Eugen von Lang získal svůj jediný potvrzený sestřel vkokpitu Brandenburgu 29.63, když 20.května1917 snejvětší pravděpodobností zasáhl stíhačku Spad 7 č. 4703
italského esa tenente Fulco Ruffo di Calabria. Pilot letounu 29.63 FP Zugsf. István Fejés získal při téže příležitosti již svůj 3. sestřel. Oblt. von Lang zahynul ošest dní
později. Během bombardovacího letu došlo ksamovznícení jedné zleteckých pum na palubě a osádka Brandenburgu 129.10 se zřítila na nepřátelské území poblíž Ver-
tojba. Spolu svon Langem zahynul 26.května1917 ipilot FP Zugsf. Gyula Schmidt (3 potvrzená vítězství).
„Type 29.64, Kontrollflug, Oblt. Laný, Oblt. v. Loeser, Flugfeld Aspern, 1917,“ uvádí popiska na zadní straně jedné z kopií této fotografie. Kontrolní let při převzetí
Brandenburgu 29.64 uskutečnili důstojníci Fliegerarsenalu (Flars) pilot Oblt. Antal Lányi-Lanczendorfer a pozorovatel Oblt. Ewald von Loeser. Nový letoun byl stan-
dardně vybaven dynamem pod vrtulí.
sbírka Petr Aharon Tesař
sbírka Petr Aharon Tesař
sbírka Petr Aharon Tesař
Österreichische Nationalbibliothek
16 REVI č.146/2025 REVI č.146/2025 17
16 REVI č.146/2025 REVI č.146/2025 17
Dvouměsíčník o letadlech a letcích
Již od roku 1994 vychází REVI – DVOUMĚSÍČNÍK O LETADLECH A LETCÍCH.
Nejnovější číslo 146 právě vyšlo.
K dostání v modelářských prodejnách, trafikách a novinových stáncích nebo si ho můžete objednat tam,
kde nakupujete modely:
Více informací o REVI najdete na www.revi.cz, na facebooku anebo se zeptejte přímo v redakci:
redakce@revi.cz
Vydavatelství REVI má v nabídce také několik publikací, také ty si můžete objednat na výše uvedených
e-shopech nebo přímo u vydavatele.
www.modelimex.cz
www.eshop.aml.cz
www.mn-modelar.cz
www.arturmodel.cz
www.mpmshop.cz
Cena: 199 Kč
146
Northrop Chukar • Mustangy na konci světa
Britské Austery na české obloze • Sestřelen u Arrasu • Konec Hyäne
Dvouměsíčník o letadlech a letcích Cena: 199 Kč
1/144 Scale
Focke-Wulf Fw 189 A-1 Uhu
Cat. No. l-3001
Included
colour profiles
K.u.k. Luftfahrtruppe
K.u.k. Luftfahrtruppe
Photo Album 1914 -18
Photo Album 1914 -18
Volume 1
Volume 1
Petr Aharon Tesaø
Petr Aharon Tesaø
ISBN: 80-85957-13-2
Petr Aharon TesaøPetr Aharon TesaøK.u.k. Luftfahrtruppe Photo Album 1914 -18 Volume 1K.u.k. Luftfahrtruppe Photo Album 1914 -18 Volume 1
Nakajima Ki-44
Shóki
Martin Ferkl
Cat. No. II-4005
Cat. No. lI-4004
Colour profiles
included
Messerschmitt Bf 110
Messerschmitt Bf 110
Volume 1 – C, D, E variants
Cat No lI 4004
– 1/72 and 1/48 scale drawings
– colour profiles
– colour photographs
– Wolfgang Falck in focus
Bf 110 obalka.indd 1 1.4.09 13:26
Info EDUARD