Markingy pro AFRIKU 1/72

Bf 109F-4/Trop, Hptm. Eduard Neumann, I./JG 27, Martuba, Libye, prosinec 1941

Eduard „Edu“ Neumann se narodil 5. července 1911 ve městě Molodia v tehdejším Rakousko-Uhersku. V roce 1934 vstoupil do Luftwaffe a absolvoval stíhací výcvik. Ve Španělské občanské válce dosáhl dvou sestřelů a po návratu byl jmenován velitelem 4./JG 134, později přejmenované na 4./JG 26. Dne 21. července 1940 byl jmenován velitelem I./JG 27, s níž se zúčastnil Bitvy o Británii, krátce i tažení proti Jugoslávii. Od dubna 1941 bojovala I./JG 27 pod jeho velením v severní Africe. Dne 8. června 1942 byl jmenován do čela celé JG 27. Této jednotce velel až do 22. dubna 1943, kdy předal velení Gustavu Rödelovi a byl převelen do štábní funkce. Válku zakončil ve funkci Jagdfliegerführer Oberitalien. Po válce založil inženýrskou společnost a nadále létal jako soukromý pilot. Zemřel 9. srpna 2004. Neumannův stroj byl shora nastříkán barvou RLM 79, zespodu pak barvou RLM 78. Žlutě zbarvené směrové kormidlo nese symboly dosud dosažených sestřelů, bílý pruh před ocasními plochami značí stroje Luftwaffe nasazené ve Středomoří. Na žlutě zbarveném motorovém krytu nese označení strojů I./JG 27.

Bf 109F-4/Trop, WNr. 8693, Lt. Hans-Joachim Marseille, 3./JG 27, Martuba, Libye, únor 1942  

Hans-Joachim Marseille, nositel Rytířského kříže s dubovou ratolestí, meči a brilianty, patří k nejznámějším německým stíhacím esům. Dosáhl celkem 158 sestřelů, přičemž všech vítězství dosáhl v bojích proti západním spojencům. Díky řadě vícenásobných vítězství v jednom dni se mu dařilo rychle navyšovat počet sestřelů, čehož využila německá propaganda a zajistila mu značnou popularitu. Narůstající počet vítězství však utnula 30. září 1942 nehoda, při které Marseille zahynul. Kamufláž jeho stroje byla tvořena jednolitým nátěrem RLM 79 Sandgelb na horních a RLM 78 Himmelblau na spodních plochách. Směrové kormidlo, nesoucí 50 „Abschussmarken“, tedy proužků symbolizujících jednotlivé sestřely, bylo pravděpodobně v základové červenohnědé barvě. Svého 49. a 50. sestřelu dosáhl Marseille 21. února 1942, kdy se jeho obětí staly dva Kittyhawky. Bílé koncové oblouky křídla a bílý pruh před ocasními plochami označovaly stroje Luftwaffe nasazené ve Středomoří.

Bf 109F-4/Trop, Obfw. Karl-Heinz Bendert, Stab II./JG 27, Derna, Libye, prosinec 1941     

Karl-Heinz Bendert se narodil 9. září 1914 ve Schwiebusu, Braniborsko, dnešní západní Polsko. V roce 1937 vstoupil do Luftwaffe. Po dokončení leteckého a stíhacího pilotního výcviku v roce 1940 byl zařazen ke 4./JG 27. Svého prvního sestřelu dosáhl 12. května 1940 severně od Rotterdamu. V Bitvě o Británii zaznamenal šest sestřelů. II. Gruppe operovala i v tažení do Řecka, krátce byla nasazena i v SSSR. Dne 24. července 1941 byla stažena do Döberitzu a přezbrojena na Bf 109F-4. Následně byla v září 1941 odeslána do severní Afriky na letiště Ain el Gazala. Zde se Bendert zapletl s několika dalšími piloty do nadhodnocování počtu vítězství v bojových hlášeních, nicméně v září 1942 dosáhl svého 40. potvrzeného sestřelu. V listopadu 1942 byl převelen k výcvikové jednotce v Salon-de-Provence jako instruktor pro boj proti bombardérům USAAF. Dne 1. prosince 1943 byl jmenován Staffelkapitänem 5./JG 27 a do konce války bojoval v rámci obrany Říše s piloty USAAF. Válku přežil s celkovým počtem 50 sestřelů. Zemřel 16. července 1983 v Oldenburgu.

Bf 109F-4/Trop, WNr. 8596, Obfw. Erwin Sawallisch, 4./JG 27, Martuba, Libye, srpen 1942  

Erwin Sawallisch, účastník bojů Španělské občanské války, v níž sestřelil tři republikánské stroje, sloužil na začátku 2. světové války v řadách Jagdgeschwader 77. V polovině roku 1941 byl převelen k JG 27. Nejprve létal u štábu této jednotky, následně byl převelen ke 4. Staffel, u níž patřil k tzv. Experten, spolu s Obfw. Bendertem, Obfw. Stieglerem a Oblt. Vöglem. Tito čtyři piloti měli během srpna dosáhnout velkého množství sestřelů, jež mnohé zdroje považují za velmi diskutabilní. Ohradit se proti nim měli i piloti ze sousedních jednotek. Velitel II. Gruppe, pod níž 4. Staffel patřila, tyto čtyři piloty poté rozmístil jednotlivě do jiných jednotek. Dne 19. srpna 1942 se stroj Obfw. Sawallische nevrátil z testovacího letu nad Středozemním mořem. Tento letoun měl celé boky až ke spodní hraně trupu nastříkány barvou RLM 79. Spodní plochy byly kamuflovány barvou RLM 78. Kamufláž doplňovalo označení strojů z jižní fronty – bílé konce křídla, bílý vrtulový kužel a pás na zádi trupu téže barvy. Na motorovém krytu byl z obou stran znak II. Gruppe JG 27.

Bf 109G-2/Trop, Fw. Anton Hafner, 4./JG 51, Bizerta, Tunisko, listopad 1942

Anton Hafner se narodil 2. června 1918 v městečku Erbach nedaleko od Ulmu a výcvik stíhače ukončil v roce 1940. Po něm nastoupil k JG 51, jíž zůstal věrný po celou dobu své kariéry letce. Dne 22. srpna 1942 sestřelil již svého 60. protivníka, za což následující den obdržel Rytířský kříž. Na začátku listopadu 1942 se II. Gruppe JG 51 přesunula z východní fronty do Afriky. Dne 2. ledna 1943 byl Anton Hafner sestřelen a po návratu z nemocnice byl zařazen k Stabstaffel JG 51, poté převzal velení nad 8./JG 51. Svého 204. protivníka sestřelil 17. října 1944. Jeho obětí se stal sovětský Jak-7, Hafner však během souboje zavadil v nízkém letu o strom a následnou havárii svého Messerschmittu Bf 109G-6 nepřežil. Stroje II. Gruppe JG 51 přesunuté do Afriky z východní fronty nesly kamufláž barvami RLM 74/75/76. Žluté identifikační prvky označující stroje z východní fronty byly přestříkány a nahrazeny bílými doplňky na koncích křídla a na zádi trupu. Na směrovém kormidle nesl Hafnerův letoun symboly jím dosažených sestřelů, před trupovým číslem byl nestandardně umístěn bílý vodorovný pruh označující stroje II. Gruppe.

Bf 109G-2/Trop, Hptm. Heinz Bär, I./JG 77, Bir Dufan, Libye, prosinec 1942 – leden 1943

Heinz „Pritzl“ Bär byl jedním z pilotů Luftwaffe, kteří bojovali na všech hlavních bojištích 2. světové války. Absolvoval více než tisíc bojových letů, během nichž dosáhl 220 sestřelů. Sám byl sestřelen v osmnácti případech, za svá vítězství byl vyznamenán Rytířským křížem s dubovou ratolestí a meči. Po válce pokračoval v létání jako testovací pilot sportovních letadel, zahynul 28. dubna 1957 při běžném letu na LF-1 Zaunkönig. Stroj Heinze Bära, nalezený spojeneckými jednotkami v Africe, byl kamuflovaný na horních a boční plochách odstínem RLM 79, přes nějž byly naneseny nepravidelné hadovité skvrny barvy RLM 80. Spodní plochy kryla barva RLM 78. Kamufláž doplňovaly bílé konce křídla, bílý vrtulový kužel a bílý pruh na zádi trupu, což bylo označení strojů na jižní frontě.

Bf 109G-2/Trop, Obfw. Ernst-Wilhelm Reinert, 4./JG 77, Castell Benito, Libye, leden 1943

Ernst-Wilhem Reinert se narodil 2. února 1919 v Kolíně nad Rýnem a v roce 1938 vstoupil do Luftwaffe. Po leteckém výcviku nastoupil u JG 77, svou leteckou kariéru zahájil na východní frontě a prvního sestřelu dosáhl 8. srpna 1941. Při leteckém souboji se sovětskými Pe-2 byl 23. července 1942 raněn. V listopadu 1942 se JG 77 přesunula do severní Afriky a Reinert dosáhl 2. ledna 1943 svého prvního vítězství na zdejším bojišti sestřelením P-40. Tím zahájil šňůru vítězství, ve které zaznamenal od 11. ledna 1943 do dubna téhož roku 49 sestřelů. V srpnu 1943 byl jmenován Staffelkapitänem 1./JG 77. V roce 1945 převzal velení IV./JG 27. Ke konci války si ještě stihl zalétat s Me 262 u JG 7. Ernst-Wilhelm Reinert vykonal od června 1941 do května 1945 více než 700 bojových letů. Celkem zaznamenal 174 sestřelů, z toho 103 na východní frontě, dále zničil 16 letadel na zemi a k tomu také deset tanků. V roce 1956 vstoupil do západoněmeckého letectva v roce 1972 odešel do důchodu. Zemřel 5. září 2007 v Bad Pyrmontu.

Bf 109G-4/R6/Trop, Fw. Arno Fischer, 1./JG 53, Bizerta, Tunisko, únor 1943

Arno Fischer se narodil 13. března 1918 v Berlíně. Po absolvování leteckého výcviku byl zařazen k I./JG 53. Dne 28. února 1943 byl sestřelen v Bf 109G-4 bílá 9 během vzdušného souboje s osmi Spitfiry u Beja v Tunisku. Dne 16. dubna 1943 jihozápadně od Tebourby v Tunisku po boji se Spitfirem zničil při nouzovém přistání Bf 109G-4 bílá 8. V dalším průběhu druhé světové války byl ještě několikrát sestřelen. Například s Bf 109G-6 bílá 17 dne 9. prosince 1943 vlastním flakem nad Itálií. Po zásahu nouzově přistál nezraněn. Sestřelen byl také 20. dubna 1944 během vzdušného boje s B-24 západně od Udine v Itálii. Také v tomto případě vyšel z celé situace nezraněn. I přes množství nouzových přistání dosáhl celkem 16 sestřelů a válku přežil. Fw. Arno Fischer a Fw. Richard Göbel se proslavili tím, že 25. března 1945 donutili přistát na letišti v Piešťanech B-24, který se zúčastnil náletu na Prahu a se dvěma poškozenými motory se snažil doletět na území ovládané Sověty.

Bf 109G-4/R6/Trop, Obfw. Stephan Litjens, 4./JG 53, La Marsa, Tunisko, duben 1943

Stephan „Steff“ Litjens se narodil 13. října 1913 v Hasselt-Kleve. V srpnu 1937 ukončil letecký stíhací výcvik a v říjnu 1939 nastoupil k 4./JG 53. Během francouzského tažení zaznamenal dva sestřely a v Bitvě o Británii si připsal další čtyři. Na východní frontě dosáhl dne 25. srpna 1941 pěti sestřelů během jednoho dne. Dne 11. září 1941 byl nucen po souboji se stíhačkami VVS opustit svůj stroj. Dosáhl sice svého 23. sestřelu, ale měl vážně poraněné pravé oko a nakonec o něj přišel. I přesto se v říjnu 1942 vrátil k 4./JG 53, která se v té době nacházela v Itálii a létala bojové mise nad Maltu. V listopadu 1942 se 4./JG 53 přesunula do Tuniska, kde si Litjens připsal do dubna 1943 osm vítězství. Poté odjel na dlouhou dovolenou a k létání u 4./JG 53 se vrátil až v listopadu, kdy již působil v systému obrany Říše. Dne 23. března 1944 sestřelil dvě B-17, sám byl zasažen opětovanou palbou a nouzově přistál. Poranil si při tom levé oko, což pro něj znamenalo konec létání. Absolvoval celkem 444 bojových letů, během nichž dosáhl 38 sestřelů, z toho 17 na východě a 21 na západě. V pěti případech se jednalo o čtyřmotorové bombardéry. Stephan Litjens zemřel 25. února 2002 v Kalkar-Hasseltu.

Bf 109G-4/R3/Trop, Oblt. Jürgen Harder, 7./JG 53, Bizerta, Tunisko, únor 1943

Jürgen Harder se narodil 13. června 1918 ve Swinemünde (nyní Świnoujście v Polsku) a do Luftwaffe vstoupil v roce 1939. Po stíhacím výcviku nastoupil k III./JG 53, s níž prošel počáteční fázi tažení v proti Sovětskému svazu. V květnu 1942 byla III. Gruppe přesunuta z jižní Itálie do severní Afriky. Od 5. února 1943 velel Oblt. Harder 7./JG 53 a 15. února 1944 převzal velení nad celou III. Gruppe JG 53. Již jako veliteli JG 11 mu byl 1. února 1945 propůjčen Rytířský kříž s dubovými ratolestmi. Osudným se mu stal let, který absolvoval 17. února 1945. Se svým Bf 109G-14 se kvůli poškození motoru zřítil nedaleko města Strausberg. Během bojů 2. světové války dosáhl celkem 64 vítězství. Bf-109G-4 Jürgena Hardera létal ve standardní kamufláži letounů působících na jižní frontě, tvořenou barvami RLM 78/79 a skvrnami RLM 80. Doplňovalo ji označení v podobě bílých konců křídla, bílý vrtulový kužel a pruh na zádi trupu téže barvy. Na směrovém kormidle nesl symboly dosažených sestřelů, pod kabinou si nechal Harder namalovat nápis HARRO na památku svého bratra, jenž byl sestřelen 12. srpna 1940 nad kanálem La Manche. Uvádí se, že jeho přemožitelem byl P/O David Crook ze 609. squadrony RAF.