Alžírské vojenské letectvo
Stíhací bombardér Su-34 alžírského letectva. Foto: Baracho Didi
Text: Petr Uzsák
Alžírsko je země situovaná v severní části afrického kontinentu, na pobřeží Středozemního moře a díky své rozloze je největší zemí v Africe. Na východě sousedí s Tuniskem a Libyí, na jihu a jihozápadě s Nigérií, Mali i Mauretánií a na západě pak se Západní Saharou a Marokem. V minulosti bylo součástí francouzské koloniální říše, od roku 1962 je samostatným státem. Jde o tradičního spojence Číny i Ruska v regionu, současně však Alžírsko poměrně striktně trvá na své nezávislé zahraničně politické orientaci. Například nepovoluje zřízení zahraničních vojenských základen na svém území.
Díky svému nerostnému bohatství a jeho exportu má místní ekonomika značné příjmy. Země totiž disponuje značnými zásobami ropy i zemního plynu, dále ložisky různých kovů nebo fosfátů. Významný je také textilní i potravinářský průmysl. Turismus je omezený kvůli náročnému vízovému procesu a slabě rozvinuté turistické infrastruktuře. Na druhou stranu, v zemi stále přetrvávají problémy sociálně-ekonomického rázu, například nezaměstnanost mladých. To také způsobuje odliv lidí ze země.
Historie alžírského vojenského letectva se začala psát ještě před vyhlášením samostatnosti. Už roku 1957 začal výcvik letců v Sýrii, později byl další personál vyslán ke studiu do Egypta, Iráku, Číny i Sovětského svazu. K oficiálnímu založení letectva pak došlo v roce 1959, v době vrcholícího boje s francouzskými koloniálními silami. První letadla pak dorazila v roce 1962 z Egypta, čímž byl postaven i materiální základ tohoto druhu ozbrojených sil.
V současné době Alžírsko vojensky dominuje severoafrickému regionu, když je v jeho stavu zařazeno přibližně 620 letadel. To jej řadí na 24. místo ve světovém pořadí letectev. Jeho hlavní údernou sílu tvoří víceúčelové ruské stroje Suchoj Su-30MKA, Su-35 a MiG-29 různých verzí, společně s bombardovacími Su-24M. Pokud jde o konkrétní počty, MiGů je k dispozici 35 a bombardovacích Su-24M pak 33 kusů. Bojových Su-30MKA je celkem 63 plus dalších 9 objednaných, modernějších Su-35 má být 15 strojů, ale není jasné, zda už všechny byly opravdu dodány. V současné době na nich probíhá výcvik před dosažením operačního statusu.
Mimochodem, se zásilkou MiGů-29SMT (tovární typ 9.19) byla spojena nepříjemná aféra, která krátkodobě poškodila vztahy s Ruskem. Po dodání letounů Alžířané totiž zjistili, že se nejedná o nově vyrobené draky, ale už o starší a použité, pouze modifikované do nové verze. Ihned poté byly letouny odeslány zpět dodavateli a po vzájemném jednání byly jako náhrada ruskou stranou nabídnuty Su-30MKA za zvýhodněnou cenu. Ale ani Suchoje možná nejsou nejlepší volbou, protože například Egypt v minulosti odmítl koupit Su-35 kvůli problémům se spotřebou motorů i jejich značnému tepelnému vyzařování nebo kvůli zastaralému radiolokátoru. Těchto odmítnutých letadel se pak ujalo Alžírsko. S ohledem na potvrzené ztráty strojů řady Su-30/34/35 na Ukrajině, které mají dosahovat výše 67 ks, nelze předpokládat, že by se alžírským pilotům v boji vedlo výrazně lépe.
Lockheed C-130H Hercules (7T-WHT) alžírského letectva na základně RAF Waddington v roce 2012. Foto: Aeroprints.com
Suchoj Su-30MK alžírského letectva na letecké základně Irkutsk-2 v Rusku.
Foto: Alexei Koršunov
Alžírskou cvičnou flotilu tvoří několik typů, přičemž pro základní výcvik je používán vrtulový Zlín Z-142, pokračovací a zbraňový výcvik probíhá na proudových strojích Aero L-39 Albatros ve verzích C nebo ZA, společně s ruským typem Jakovlev Jak-130 (16 ks). Albatrosů je celkem 43, z nich pak 36 lehkých bitevníků ZA a zbylých 7 ve cvičné variantě C. Uvedené proudové letouny mohou být v omezené míře použity i pro úderné mise na pozemní cíle, avšak pouze v oblastech s eliminovanou protivzdušnou obranou protivníka a redukovaným spektrem munice.
Vrtulníkové letectvo představuje významnou položku v inventáři a všestranně zabezpečuje pozemní i vzdušné operace. K tomu je vybaveno bojovými vrtulníky Mil Mi-24 (32 kusů) a Mi-28, kterých je 42. Ty doplňují dopravní, spojovací a záchranné typy jako Mi-2, Mi-8/17/171, Mi-26, AS355 nebo Ka-27.
Je určitě důležité zmínit také spojovací, dopravní či speciální stroje, protože i tyto podporují bojové akce. Z dopravních letadel je potřeba zdůraznit osvědčený Lockheed C-130, který je k dispozici v 18 kusech, dále nový Airbus C-295 (5 ks) nebo Iljušin Il-76, kterých je 11. Důležitou součástí jsou tankovací Il-78 pro vzdušné doplňování paliva, těch má alžírské letectvo dostupných 5 - 6 kusů. K dispozici jsou i další menší spojovací a dopravní typy. Pro elektronickou podporu bojových misí je k dispozici devět vrtulových letadel Beechcraft Twin Bonanza, které jsou schopné provádět elektronický průzkum i rušení.
Safir 142 (7T-VFB) alžírského letectva, licenčně vyráběný český Zlín 142, na fotografii z Jihoafrické republiky z roku 2000. Foto: Bob Adams
Ilyushin Il-76TD (7T-WIP) alžírského letectva
vyfotografovaný v roce 2021.
Foto: Anna Zvereva
Ukázka doplňování paliva za letu letounu Su-30 během akce pro veřejnost v listopadu 2024. Foto: Twitter mdnGovDz
Nelze opomenout ani drony, tedy bezosádkové letouny. Alžírské letectvo používá stroje čínského původu (Wing Loon II; Rainbow; WJ-700), k tomu i jihoafrické Seeker. Domácí dronovou produkci pak zastupují typy Yabhon Flash a United.
Mezi nové akvizice vzdušných sil patří hvězdy současné ruské letecké výroby. Jako první je potřeba zmínit známý bombardovací Su-34E, podle zveřejněných detailů jich má být dodaných 14. Dalším typem je pak ještě známější Su-57E, tedy bojový stroj 5. generace, který je obecně diskutovaný z mnoha důvodů. Těch už měly být dodány první dva kusy. S oběma uvedenými typy se však pojí celá řada otázek, v první řadě to, zda je ruský průmysl schopen je vůbec dodat s ohledem na přetrvávající technologické a výrobní potíže. A dále, stealth stroj Su-57 brzdí technologická nevyzrálost konstrukce a omezený přístup k potřebným technologiím pro finální vyladění, stejně jako absence stále vyvíjené pohonné jednotky. Podobnou neznámou je pak servisní podpora výrobce po dodání anebo schopnost uživatele zajistit potřebné podmínky pro operační provoz. Všechny uvedené faktory jsou pro zavedení i řadovou službu typu zcela klíčové a nelze si bez nich u takto komplexního systému vůbec představit praktické použití. Mediální prohlášení typu: „dva dodané stroje byly zařazeny do bojové služby“ je potřeba brát se značnou rezervou. Jen testování provozu a výcvik personálu na požadovanou operační úroveň bude trvat řadu měsíců, a to za předpokladu bezproblémového provozu nových letadel.
Otázkou také zůstává, proč se Alžírsko rozhodlo pro Su-57, pokud není finálně vyladěný vývoj. Může se jednat o nátlak či výhodnou nabídku RF, stejně tak i o reakci na vyzbrojování sousedního Maroka. To hodlá objednat stroje Lockheed Martin F-35A v počtu 32 kusů, termín dodání bude pravděpodobně v polovině příštího desetiletí. Svou roli může hrát i otázka prestiže mezi sousedícími státy. Zřejmě tedy alžírské vojenské letectvo nechce zaostat a má ambici být prvním plnohodnotným uživatelem stealth strojů na kontinentu a v arabském světě vůbec. Naopak Maroko by se stalo prvním africkým uživatelem strojů F-35.
Bitevní vrtulník Mil Mi-28 alžírského letectva. Foto: Ashraf216
Na stranu druhou export přinese i kredit pro výrobce při nabídkách jiným zájemcům. Jedním z nich byla Indie, která se dokonce chtěla podílet na vývoji a výrobě. Nicméně později svou účast ukončila kvůli neshodám ohledně přístupu ke zdrojovým kódům pro avionický a zbraňový systém, finanční spoluúčasti, problémům s motory nebo nepřesvědčivým stealth charakteristikám. Obecně se dá očekávat, že při absenci výrazného bojového úspěchu tohoto typu v rusko-ukrajinské válce však nejsou další exportní úspěchy příliš pravděpodobné.
Kancelář Suchoj i Rusko obecně už mají za sebou blamáž s dopravním typem SSJ-100 Superjet, který byl s velkým očekáváním nasazen do provozu, aby se po pár letech ukázaly jeho nedostatky a byl vrácen výrobci. Jednou ze společností, která se takto spálila, byl mexický Interjet, ještě před svým zánikem.
Pokud jde o operační použití leteckých sil, zde je potřebné uvést několik důležitých faktorů, ovlivňujících bezpečnostní situaci. Jednak to jsou teroristické skupiny v saharské oblasti, mezi ně lze zahrnout islamistické milice napojené na Al Quaeda nebo Islámský stát. Ty působí především v jižních pohraničních regionech, přičemž mají základny v sousedních zemích. Dalším důležitým faktorem je napjatá situace se sousedním Marokem nebo Tuniskem. Z těchto důvodů alžírské letectvo potřebuje víceúčelové stroje, schopné pokrýt variabilní způsoby nasazení dle aktuálních požadavků.
Jednou z obecně málo známých skutečností je dlouhodobé spojení alžírského letectva s československým, respektive českým obranným průmyslem. Hned po získání samostatnosti byla získána bojová letadla MiG-15bis a cvičná UTI MiG-15 z Egypta. Tyto stroje měly podle všeho československý původ. Stejně tak školní a spojovací Heluan Gomhouria, původně německý Bücker 181, byl rovněž po válce vyráběný v Československu a prodaný do Egypta. V Alžírsku v současnosti probíhá licenční výroba cvičných a sportovních letadel Zlín, konkrétně dvojmístných Z-142 (Safir-142) a čtyřsedadlových Z-43 (Safir-43), které jsou užívány pro cvičné a spojovací účely. A dále vojenské letectvo používá proudové cvičné stroje Aero L-39 Albatros, jak už bylo uvedeno výše. Do budoucna není vyloučen ani prodej nových cvičných strojů Aero L-39NG Skyfox, o něž Alžírsko už projevilo zájem. S ohledem na dlouhodobý provoz původních L-39 je generační obměna logická.
Letecký průmysl jako celek je schopen pouze udržovat složitejší systémy v chodu, ale přetrvává závislost na zahraniční technologické i servisní podpoře. Nicméně existují plány na postupné zvyšování soběstačnosti v obranné i letecké produkci obecně.
Pokud hodnotíme současnou sílu alžírského letectva, je jistě úctyhodná z hlediska počtů a typů provozované techniky. Tyto faktory jej řadí mezi nejsilnější letectva na africkém kontinentu. Jiná věc je, kolik letadel z uvedeného množství je bojeschopných, jak dobře je vycvičený obslužný personál či jak funguje podpora výrobců i dodavatelů. To vše hraje roli v posuzování schopností letectva jako celku.
Záběry zveřejněné na začátku února 2026 zachycují stíhací letoun 5. generace Su-57 při letu nad Alžírskem, pravděpodobně v oblasti Oum El Bouaghi. Video z mobilního telefonu pořízené pastevcem je dostupné na uvedeném twitterovém účtu. Foto: Twitter OSINTWarfare