Strana 16
Mezi nové akvizice vzdušných sil patří hvěz-
dy současné ruské letecké výroby. Jako první
je potřeba zmínit známý bombardovací Su-34E,
podle zveřejněných detailů jich má být doda-
ných 14. Dalším typem je pak ještě známější
Su-57E, tedy bojový stroj 5. generace, který
je obecně diskutovaný z mnoha důvodů. Těch
už měly být dodány první dva kusy. S oběma
uvedenými typy se však pojí celá řada otázek,
v první řadě to, zda je ruský průmysl scho-
pen je vůbec dodat s ohledem na přetrvávající
technologické a výrobní potíže. A dále, stealth
stroj Su-57 brzdí technologická nevyzrálost
konstrukce a omezený přístup k potřebným
technologiím pro finální vyladění, stejně jako
absence stále vyvíjené pohonné jednotky.
Podobnou neznámou je pak servisní podpora
výrobce po dodání anebo schopnost uživatele
zajistit potřebné podmínky pro operační pro-
voz. Všechny uvedené faktory jsou pro zavede-
ní i řadovou službu typu zcela klíčové a nelze
si bez nich u takto komplexního systému vůbec
představit praktické použití. Mediální prohlá-
šení typu: „dva dodané stroje byly zařazeny
do bojové služby“ je potřeba brát se značnou
rezervou. Jen testování provozu a výcvik per-
sonálu na požadovanou operační úroveň bude
trvat řadu měsíců, a to za předpokladu bezpro-
blémového provozu nových letadel.
Otázkou také zůstává, proč se Alžírsko roz-
hodlo pro Su-57, pokud není finálně vyladěný
vývoj. Může se jednat o nátlak či výhodnou
nabídku RF, stejně tak i o reakci na vyzbro-
jování sousedního Maroka. To hodlá objednat
stroje Lockheed Martin F-35A v počtu 32 kusů,
termín dodání bude pravděpodobně v polo-
vině příštího desetiletí. Svou roli může hrát
i otázk a prestiže mezi s ousedícími s tát y. Zřejmě
tedy alžírské vojenské letectvo nechce zaostat
a má ambici být prvním plnohodnotným uži-
vatelem stealth strojů na kontinentu a v arab-
ském světě vůbec. Naopak Maroko by se stalo
prvním africkým uživatelem strojů F-35.
Na stranu druhou export přinese i kredit pro
výrobce při nabídkách jiným zájemcům. Jed-
ním z nich byla Indie, která se dokonce chtěla
podílet na vývoji a výrobě. Nicméně později
svou účast ukončila kvůli neshodám ohledně
přístupu ke zdrojovým kódům pro avionický
a zbraňový systém, finanční spoluúčasti, pro-
blémům s motor y nebo nepřesvědčiv ým stealth
charakteristikám. Obecně se dá očekávat, že
při absenci výrazného bojového úspěchu toho-
to typu v rusko-ukrajinské válce však nejsou
další exportní úspěchy příliš pravděpodobné.
Kancelář Suchoj i Rusko obecně už mají za
sebou blamáž s dopravním typem SSJ-100
Superjet, který byl s velkým očekáváním na-
sazen do provozu, aby se po pár letech ukázaly
jeho nedostatky a byl vrácen výrobci. Jednou
ze společností, která se takto spálila, byl me-
xický Interjet, ještě před svým zánikem.
Pokud jde o operační použití leteckých sil,
zde je potřebné uvést několik důležitých fakto-
rů, ovlivňujících bezpečnostní situaci. Jednak
to jsou teroristické skupiny v saharské oblasti,
mezi ně lze zahrnout islamistické milice napo-
jené na Al Quaeda nebo Islámský stát. Ty půso-
bí především v jižních pohraničních regionech,
přičemž mají základny v sousedních zemích.
Dalším důležitým faktorem je napjatá situace
se sousedním Marokem nebo Tuniskem. Z těch-
to důvodů alžírské letectvo potřebuje víceúče-
lové stroje, schopné pokrýt variabilní způsoby
nasazení dle aktuálních požadavků.
Jednou z obecně málo známých skutečnos-
tí je dlouhodobé spojení alžírského letectva
s československým, respektive českým obran-
ným průmyslem. Hned po získání samostat-
nosti byla získána bojová letadla MiG-15bis
a cvičná UTI MiG-15 z Egypta. Tyto stroje měly
podle všeho československý původ. Stejně tak
školní a spojovací Heluan Gomhouria, původně
německý Bücker 181, byl rovněž po válce vy-
ráběný v Československu a prodaný do Egypta.
V Alžírsku v současnosti probíhá licenční
výroba cvičných a sportovních letadel Zlín,
konkrétně dvojmístných Z-142 (Safir-142)
a čtyřsedadlových Z-43 (Safir-43), které jsou
užívány pro cvičné a spojovací účely. A dále
vojenské letectvo používá proudové cvičné
stroje Aero L-39 Albatros, jak už bylo uvede-
no výše. Do budoucna není vyloučen ani prodej
nových cvičných strojů Aero L-39NG Skyfox,
o něž Alžírsko už projevilo zájem. S ohledem
na dlouhodobý provoz původních L-39 je gene-
rační obměna logická.
Letecký průmysl jako celek je schopen pou-
ze udržovat složitejší systémy v chodu, ale
přetrvává závislost na zahraniční technologic-
ké i servisní podpoře. Nicméně existují plány
na postupné zvyšování soběstačnosti v obran-
né i letecké produkci obecně.
Pokud hodnotíme současnou sílu alžírského
letectva, je jistě úctyhodná z hlediska počtů
a typů provozované techniky. Tyto faktory jej
řadí mezi nejsilnější letectva na africkém kon-
tinentu. Jiná věc je, kolik letadel z uvedeného
množství je bojeschopných, jak dobře je vycvi-
čený obslužný personál či jak funguje podpora
výrobců i dodavatelů. To vše hraje roli v posu-
zování schopností letectva jako celku.
ALŽÍRSKÉ VOJENSKÉ LETECTVO
Bitevní vrtulník Mil Mi-28 alžírského letectva.
Foto: Ashraf216
Záběry zveřejněné na začátku února 2026 zachycují
stíhací letoun 5. generace Su-57 při letu nad Alžír
-
skem, pravděpodobně v oblasti Oum El Bouaghi. Video
z mobilního telefonu pořízené pastevcem je dostupné
na uvedeném twitterovém účtu.
Foto: Twitter OSINTWarfare
INFO Eduard16
Březen 2026