The Earthquakers
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Gareth Hector
Kat. č. 548001
Boxart stavebnice vydané v limitované edici ve spolupráci s HKM zachycuje Gunship z 12th Bombardment Group při útoku na barmské letiště v roce 1945. Jednotka, nesoucí bojové jméno The Earthquakers, však významnou část své válečné kariéry prožila na zcela odlišném bojišti.
12th BG byla aktivována 15. ledna 1941 na základně McChord Field ve státě Washington. Její součástí byly 81st, 82nd, 83rd a 434th Bombardment Squadron. Zpočátku prodělávala výcvik na letounech B-18, B-23 a PT-17 a po japonském útoku na Pearl Harbor zajišťovala hlídkovou činnost podél západního pobřeží Spojených států.
Od jara 1942 probíhalo přeškolení osádek i pozemního personálu na střední bombardéry B-25 Mitchell verzí A a C. V červenci a srpnu téhož roku se skupina přesunula na Blízký východ a byla přidělena k 9th Air Force. Po celou dobu nasazení ve Středomoří tvořily její výzbroj letouny B-25 verzí C a D.
Na počátku roku 1943 operovaly dvě squadrony 12th BG v rámci 12th Air Force a podporovaly spojenecký postup napříč severní Afrikou, zatímco zbývající perutě pokračovaly pod velením 9th Air Force v útocích proti nepřátelským postavením v Tunisku.
Za bojovou činnost v severní Africe a na Sicílii v období říjen 1942 až srpen 1943 obdržela jednotka vyznamenání Distinguished Unit Citation. V srpnu 1943 byla celá skupina oficiálně podřízena 12th Air Force a až do ledna 1944 působila především proti cílům v Itálii, přičemž část operací směřovala i nad Balkán.
V únoru až dubnu 1944 následoval přesun do Indie a začlenění pod 10th Air Force. První části skupiny dorazily na letiště Tezgaon a Kurmitola mezi 20. březnem a Velikonoční nedělí. Prozíravost technického personálu, který si přivezl kompletní sady nářadí, umožnila rychlé uvedení letounů do provozu. Již 16. dubna byla 81st BS připravena k boji a podnikla první nálet na Mogaung.
Nasazení 12th BG v tomto prostoru přišlo v kritickém okamžiku. Japonské síly obsadily Kohimu, obklíčily Imphal a ohrožovaly Dimapur, klíčovou zásobovací základnu 14. britské armády. Přerušení barmsko-assámské železnice by znamenalo zásadní komplikaci spojeneckého zásobování Číny. Posílení strategického letectva o více než stovku letounů proto mělo nejen vojenský, ale i výrazný morální význam.
Následovaly systematické útoky na sklady v Mogaungu, Kalewě a Kalemyu, narušování železniční dopravy mezi Mandalajem a Myitkyinou, ničení mostů i bombardování silnice Tiddim. Operační tempo nepolevilo ani během monzunového období.
V červenci obdržely osádky rozkaz podpořit dobytí Myitkyiny. Intenzivní bombardování výrazně oslabilo obranu města a umožnilo postup čínských jednotek. Po jeho pádu vyjádřil generál Stilwell 12th BG oficiální uznání.
Kromě úderných operací plnila 12th BG také významné zásobovací úkoly. Do Imphalu a Palelu dopravila více než 600 000 liber munice při více než 1 200 nalétaných hodinách. Někteří piloti se navíc zapojili do transportních jednotek a absolvovali další desítky hodin letů, aby udrželi plynulost leteckého mostu.
Vývoj situace v čínsko-barmsko-indickém prostoru se postupně obracel ve prospěch Spojenců. Kohima byla znovu dobyta, Imphal osvobozen a spojenecké síly zahájily postup na jih náročným, monzunem rozbahněným terénem.
Za dva roky bojů uskutečnila 12th BG více než 550 misí, přes 7 000 bojových vzletů a svrhla více než 10 000 tun pum. Spotřebovala přes osm milionů galonů paliva a ještě před přesunem do Indie nalétala více než 40 000 hodin nad severní Afrikou a Evropou.
V létě 1945 zahájila 12th BG přeškolování z B-25 verzí H a J na modernější letouny A-26 Invader, přičemž v její výzbroji se objevil i nejméně jeden noční stroj P-61 Black Widow.
Osádky Mitchellů z 12th BG se střetávaly s nepřátelskými letouny jen v ojedinělých případech a nad nepřátelským územím v Indii a Barmě ztratila jen asi tucet letounů. Jedním z nich byl B-25J (43-3964) z 83rd BS, jemuž velel Lt. John R. Coach. Náležel k formaci dvanácti strojů 83rd BS, která měla 6. října 1944 za úkol bombardovat most v Nyaungyanu. Když formace v dopoledních hodinách klesala k cíli, zaútočila na ni z nedalekého letiště Meiktila skupina stíhacích letounů Ki-43 z 64. Hiko Sentai pod vedením kpt. Nakamury. Při čelním útoku Japonci zasáhli pět strojů, včetně vedoucího letounu. Nejhůře byl zasažen právě Coachův letoun, na jehož palubě vypukl požár. Před dopadem na zem byl pozorován jeden nebo dva padáky.
Nakamura byl nucen další útok provést zezadu, ale dostal se do křížové palby dvou palubních střelců a zabil jej zásah do čela. Jeho letoun se rozpadl a automaticky se mu otevřel padák. Jednalo se o těžkou ztrátu, neboť na Nakamurově kontě bylo 20 sestřelených nebo poškozených letounů a věnoval se výcviku nováčků.