Tail End Charlie
Před několika dny, když jsem se probíral svými starými věcmi, portfoliem drobnějších grafických prací, narazil jsem na kartičky v barvách města Plzně, které mě přenesly o mnoho let zpátky, někam na přelom tisíciletí. Tehdy mě oslovil kamarád a kolega Mirek Kohout z plzeňského klubu, zda bych nevytvořil design vstupenek pro modelářskou akci, kterou spolupořádal (byl tehdy jejím ředitelem, prodlouženou rukou organizátora). Akce se konala v Plzni, na střelnici tamější Dukly a mělo to být velké modelářské setkání organizované největším českým výrobcem plastikových modelů, společností Eduard.
Před několika dny, když jsem se probíral
svými starými věcmi, portfoliem drobnějších
grafických prací, narazil jsem na kartičky
v barvách města Plzně, které mě přenesly
o mnoho let zpátky, někam na přelom tisíciletí.
Tehdy mě oslovil kamarád a kolega Mirek Ko-
hout z plzeňského klubu, zda bych nevytvořil
design vstupenek pro modelářskou akci, kte-
rou spolupořádal (byl tehdy jejím ředitelem,
prodlouženou rukou organizátora). Akce se ko-
nala v Plzni, na střelnici tamější Dukly a mělo
to být velké modelářské setkání organizované
největším českým výrobcem plastikových mo-
delů, společností Eduard.
Tehdy, jako dlouhodobě abstinujícímu mo-
deláři, mi tohle jméno říkalo jen málo. Věděl
jsem, že to je český výrobce, produkující prý
hezké modely a kovové doplňky k nim, a to bylo
tak nějak vše. Asi dvakrát jsem v následných
letech na plzeňském E
-
Dayi měl přednášku
o letecké válce v roce 1944. Pamatuji si, že již
tehdy míval E
-
Day doprovodný program, na
kterém se podílela Armáda ČR, kluby vojen-
ské historie, Policie, nebo také automobilové
závodní kluby.
Rozsah akce se nedal srovnat s posledními
lety, ale již tehdy E
-
Day výrazně vyčníval nad
jiné modelářské soutěže v regionu díky zázemí
Eduardu a svým komplexním pojetím se po-
stupně stával výjimečnou akcí nejen v regionu
střední Evropy.
Po nějakých čtyřech letech se E
-
Day kvů-
li problémům stávajícího areálu spojených
s povodněmi v roce 2002 a dalšími technickými
obtížemi přesunul na Výstaviště do pražských
Holešovic. Tam strávil jeden ročník (2005) a ač
je tato kapitola spíše epizodní záležitostí, a ve
vzpomínkách účastníků bývá zastřena minulý-
mi i následujícími ročníky, pro E
-
Day znamena-
la dva zásadní milníky. Jedním z nich bylo od-
tržení od západočeského regionu a přesun do
centra republiky. Druhým bylo první propojení
akce s Mistrovstvím ČR v plastikovém mode-
lářství. Pro mě samotného v tomto období zmi-
zel E
-
Day z horizontu a ani trochu jsem netušil,
že za několik málo let se stanu jeho součástí.
Po ročním intermezzu v Holešovicích se
E
-
Day znovu stěhoval - do garáží obchodního
centra v pražskýcvých Butovicích, kde zůstal
neuvěřitelných 10 let (2006 – 2016). Prostor
podzemních garáží obchoďáku samozřejmě
dával záminku mnoha hejtům (asi se tomu teh-
dy ještě ani tak neříkalo) a brblání. Kdo jste ale
tuto akci v podzemí butovického obchoďáku
nezažili, asi si nedovedete představit, jak se
změní betonová plocha s čárami na parkování
automobilů, když jí ohradíte zelenou silonovou
sítí, naskládáte stoly a stánky prodejců, vymě-
níte zářivky za silnější se správným světlem,
a především prostor naplníte tisíci lidí a plasti-
kových modelů. Garáže byly postupně většino-
vě akceptovány a nové brblání naopak přinesl
pozdější odchod z Butovic. Modelář holt není
nikdy spokojený. Myslím si, že právě butovické
období, po celou dobu spojené s Mistrovstvím
ČR, dalo E
-
Dayi charakter, který ovlivnil další
směřování akce. Zároveň se právě v tomto ob-
dobí na několik let akce změnila na dvoudenní.
Prostředí, ve kterém se E
-
Day konal, však zna-
menalo poměrné omezené možnosti. Zástavba
velkoměstského sídliště a dopravních zařízení
v okolí prakticky znemožňovala jakékoliv ven-
kovní doprovodné akce. Ani s těmi vnitřními to
nebylo jednoduché, protože se vše odehrávalo
v jednom – sice velkém a ohraničeném – přes-
to však kompaktním prostoru. Doprovodné
akce tak stále tvořily pouze doplněk hlavnímu
účelu, tedy samotné soutěžní výstavě a nabíd-
ce velkého množství prodejců. Mě samotnému
vstoupil E
-
Day znovu do života zhruba v po-
lovině butovické éry, v roce 2008. Tehdy jsem
byl téměř rok součástí Eduardu a začínali jsme
budovat samostatný firemní marketing. Jeho
součástí se samozřejmě staly také aktivity
okolo E
-
Daye.
Po deseti butovických letech, v roce 2016,
přišla informace o připravovaných stavebních
úpravách garáží obchodního domu a bylo zřej-
mé, že do těchto prostor se E
-
Day už nevejde.
Narychlo jsme hledali nové možnosti. Pro roč-
ník 2017 jsme zakotvili v luxusních prostorách
Top Hotelu v Praze na Chodově. Byl to však
ročník, na který většina pamětníků E
-
Dayů
vzpomíná nejméně ráda a bylo zřejmé, že je
třeba hledat dál. Zároveň to byl první rok, kdy
se E
-
Day vrátil k jednodennímu uspořádání.
Následná volba padla na Výstaviště v Lysé nad
Labem, které se jinak soustředilo především
na výstavy zemědělského charakteru. Něko-
lik dní potom, co se z haly odstěhovali koně,
nastoupili modeláři a prodejci a místo změnili
k nepoznání. Prostory dávaly další možnosti
pro rozvoj akce, brblání se v tu dobu soustředi-
lo hlavně na odtržení od Prahy, ovšem doprav-
ní možnosti a dojezdové časy od hlavního měs-
ta zůstávaly neobyčejně příznivé a překážku
prakticky netvořily.
Ve vzpomínkách na dvouleté období v Lysé
nad Labem převažují především venkovní
doprovodné akce – samostatné vystoupe-
ní modronosého P-51D Mustang v roce 2019
ČTVRTSTOLETÍ E
-
DAYE
Text: Jan Zdiarský
INFO Eduard
91
Červen 2026