Markingy pro A6M2-K 1/48
COL A
A6M2-K, Tsukuba Kōkūtai, základna Tsukuba, Japonsko, 1944
Výcviková jednotka Tsukuba Kōkūtai byla v prosinci 1938 vyčleněna z Kasumigaura Kōkūtai a postupně se měnila úroveň výcviku, který jednotka zajištovala. V listopadu 1944 Tsukuba Kōkūtai vyčlenila zkušené instruktory a vytvořila z nich stíhací peruť s letouny Zero a Shiden. Do střetů s letouny B-29 a americkými palubními letouny se dostala již v lednu a únoru 1945. Na konci března dostala Tsukuba Kōkūtai rozkaz zformovat vlastní jednotky Kamikaze, které dostaly označení Tsukuba č. 1 až 6. Poslední dvě Kamikaze jednotky však již byly zajištěny kádry pilotů Zer z Kōkūtai 721. V červenci 1943 byl vydán předpis, který mimo jiné nařizoval, že cvičné letouny, které jsou nasazeny do bojových akcí, nebo mají základny v oblasti, kde operuje nepřítel, mají být kamuflovány jako bojové stroje. V praxi to vedlo ke změně zbarvení již vyrobených cvičných A6M2-K. Jedním z takových letounů je Tsu-415, který je znám z fotografie se žluto-oranžovým nátěrem na všech plochách, ovšem na fotografii pořízené později je již kamuflován tmavě zelenou barvou na horních plochách, zatímco původní nátěr a označení na SOP zůstal beze změny.
COLB
A6M2-K, pravděpodobně Kōkūtai 332, Japonsko, 1945
Tento cvičný letoun, nalezený v Japonsku na konci války, byl zachycen na barevném diapozitivu. Stroj byl pravděpodobně zkompletován ze dvou, nebo i více jiných letounů. Na fotografii je jasně patrné, že spodní plochy křídla jsou z větší části ponechány bez nátěru, ale část křídla a trupu zespodu nese nátěr žluto-oranžovou barvou. Zbarvení spodních ploch vodorovných ocasních ploch není na fotografii příliš zřetelné, takže je možné, že byly ponechány bez nátěru, nebo byly zbarveny šedou barvou a nedá se vyloučit, že jejich část byla také zbarvena žluto-oranžovou barvou. Z fotografie není zcela patrné, jaká část sestavy vrtule byla na letounu ponechána. Je možné, že se jedná o část vrtulového kuželu, který je zbarven tmavě zelenou barvou. Letoun pravděpodobně náleží výcvikové jednotce, jež byla součástí Kōkūtai 332. Když byla založena v srpnu 1944, měla ve výzbroji stíhací letouny a plovákové dvoumístné průzkumné stroje. Později byla vyzbrojena letouny Zero, J2M Raiden a nočními stíhacími letouny J1N1 Gekkō. Podílela se na obraně Filipín a bránila Japonsko před nálety bombardérů B-29.
COL C
A6M2-K, Kōkūtai 205, Taiwan, 1945
Tento letoun byl na konci druhé světové války ukořistěn čínskými silami na Taiwanu. Jedná se o cvičný letoun, který původně patřil do výzbroje Kōkūtai 205. Tato jednotka vznikla na počátku února 1945 z příslušníků různých jednotek, kteří byli evakuováni z Filipín. Tabulkový stav jednotky byl 144 stíhacích letounů Zero, rozdělených mezi Hikōtai 302 (základna Taichū/Taichung), Hikōtai 315 (Tainan/T´ai-nan) a Hikōtai 317 (Shinchiku/Hsinchu). Po americkém vylodění na Okinawě se japonské velení rozhodlo použít všechny letecké útvary na Taiwanu pro speciální útočné operace letců kamikaze. Pro tento účel byla u Kōkūtai 205 vytvořena dvě předsunutá velitelská stanoviště na ostrovech Ishigaki-jima a Miyako-jima. Kamikaze jednotka vyčleněná z Kōkūtai 205 nesla název Taigi-tai (Vznešený cíl). Byla nasazena od dubna do června 1945 a jejími protivníky byla především plavidla Royal Navy. Taigi-tai si připsala poškození letadlových lodí HMS Formidable a HMS Indomitable.
COL D
A6M2-K, nám. prap. Daiji Matsufuji, Kamikaze Tokubetsu Kōgekitai, 1st Shichisei-tai, základna Kanoya, Japonsko, duben 1945
Z letců sloužících u Genzan Kōkūtai (II) a Hikōtai 306 (z Kōkūtai 721) bylo od 3. dubna 1945 sestaveno celkem osm speciálních útočných jednotek s bojovým názvem „Shichisei“. Poručík Miyatake, jemuž bylo v té době 24 let, vedl 1. Shichisei-tai při útoku na konvoj u Okinawy 6. dubna 1945. Během tohoto dne se společně s ním obětovalo dalších jedenáct letců z Genzan Kōkūtai (II). Odstartovali postupně ve čtyřech formacích. Byli součástí sil námořního a armádního letectva, které v rámci operace Kikusui I nasadily proti nepřátelským plavidlům u Okinawy 524 letounů speciálních útočných jednotek a doprovodných stíhaček. US Navy ztratila 6. dubna torpédoborce USS Bush a Colhoun, další plavidla byla těžce poškozena. Osm jednotek „Shichisei“ bylo do 14. května vysláno proti lodím u ostrovů Okinawa, Yoronjima, Kikai a Tanegashima. Jen jedna z nich se kvůli špatnému počasí vrátila na základnu. Zobrazený letoun Ke-427 byl zřejmě sestaven ze dvou strojů s různě provedeným nátěrem. Při speciální útočné misi 6. dubna jej pravděpodobně pilotoval nám. praporčík Daiji Matsufuji.
COL E
A6M2-K, Tainan Kōkūtai (II), základna Tainan, Taiwan, léto 1944
Označením této výcvikové jednotky jsou znaky Katakany „Ta“ a „I“. Stroj byl pořízen z finanční sbírky tokijské ovocnářské a zelinářské asociace a provedení tmavě zeleného nátěru na horních plochách naznačuje, že letoun prošel generální opravou. Druhá Tainan Kōkūtai byla založena v dubnu 1943 jako operačně výcviková jednotka. Její domovskou základnou byl opět Tainan, tak jako u předchozí jednotky s tímto jménem, z níž se na konci roku 1942 stala Kōkūtai 251. Když začaly v druhé polovině války spojenecké nálety na Taiwan, letci z Tainan Kōkūtai (II) se zapojili do jeho obrany. Dostávali se do boje jak se čtyřmotorovými bombardéry se základnami v Čině, tak i s letouny US Navy. Prvním velitelem jednotky byl nám. kpt. Shigematsu Ichimura, který zastával v roce 1940 funkci velitele 14. Kōkūtai v Číně. Nejznámějším instruktorem, který u jednotky sloužil, byl vrch. podd. Takeo Tanimizu, eso s 18 sestřely na kontě. V lednu 1945 byla z části jednotky zorganizována speciální útočná skupina a zúčastnila se Kamikaze misí
COL F
A6M2-K, Kōnoike Kōkūtai, základna Kōnoike, Japonsko, 1944
Kōnoike Kōkūtai byla založena v polovině února 1944 a prováděla výcvikovou činnost až do poloviny prosince 1944. Mezi její instruktory patřili například podpor. Shigeo Sugi-o, který měl na kontě více než 20 vítězství, praporčík Momoto Matsumura (13 vítězství) nebo poručík Sumio Fukuda (11 vítězství). Oba posledně jmenovaní zahynuli v říjnu 1944 během bitvy v zálivu Leyte jako příslušníci palubních stíhacích jednotek. Již během bojů o Filipíny vyčlenila Kōnoike Kōkūtai ze svých řad dobrovolníky pro speciální útočné mise. Konečná fáze výcviku těchto letců Kamikaze byla dokončována na Taiwanu. Základna Kōnoike měla dvě hlavní vzletové a přistávací dráhy o délce 1800 a 1400 metrů, disponovala ale i řadou menších VPD. Během podzimu 1944 se letiště Kōnoike stalo první z několika základen pro Kōkūtai 721, jež se připravovala na nasazení raketových letounů MXY-7 Ōka. V polovině února 1945 se letiště stalo terčem devastujícího náletu letounů US Navy. V okolí této základny jsou dodnes zachovány některé betonové hangáry.