Markingy pro Bf 110D 1/48
COL A
Bf 110D-0, W.Nr. 3170, Lt. Felix-Maria Brandis a Uffz. Guntram Weigl, 1.(Z)/JG 77, Petsamo, Finsko, září 1941
Felix-Maria Brandis se narodil 9. září 1919 v Ahausu. Do Luftwaffe vstoupil 14. září 1939. Dne 1. září 1941 byl donucen přistát ve Švédsku s Bf 110E-1 (WNr. 4114), když se ztratil při návratu na svou základnu a došlo mu palivo. Dne 7. září 1941 se vrátil z internace ve Švédsku a 16. září letěl s Uffz. Guntramem Weiglem se strojem LN+HR (který obvykle používal Ofw. Karl Munding, kterému náležely dva symboly sestřelů na směrovce) do bojové akce nad Murmanskem. Při návratu na základnu Petsamo byli nad poloostrovem Kola zasaženi protileteckou palbou do levého motoru a při následném nouzovém přistání došlo ke zničení letounu, zatímco osádka vyvázla bez zranění. Na přídi nesl stroj znak této Zerstörerstaffel, kterým byla kresba jezevčíka s Polikarpovem I-16 v tlamě. Felix-Maria Brandis během svého působení na východní frontě dosáhl celkem čtrnácti sestřelů, z toho bylo pět britských letounů (včetně dvou Fairey Albacore) a devět sovětských. Jednotka byla na severu Evropy nasazena do boje jak proti britským, tak sovětským silám. Lt. Brandis zahynul 2. února 1942 se strojem Bf 110E-2 (WNr. 2546) LN+AR u Olangy, když jeho letoun při návratu z bojového letu narazil ve špatném počasí do terénu.
COL B
Bf 110D-0, W.Nr. 3181, 4./ZG 2, Gyancourt, Francie, červenec 1940
Toto je dosud jediný Bf 110D z II./ZG 2 u kterého je doloženo použití přídavné nádrže pod trupem, tzv. Dackelbauch (jezevčí břicho). Jednotka II./ZG 2 byla v červenci 1940 přejmenována z I./ZG 52, ale nechala si svůj původní emblém – bílého draka na černém štítu. II./ZG 2 také nadále používala dosavadní trupová označení I./ZG 52. Kamufláž byla provedena barvami RLM 71, 02 a 65. Gruppe přišla 16. srpna o svého velitele Majora Harryho Carla po boji se stíhači RAF nad Kanálem. Zahynul společně se svým střelcem Uffz. W. Maierem při nouzovém přistání u Beauzeville ve Francii. Velitelem 4. Staffel byl Hptm. Hans Peter Külbel, původně policista a předválečný velitel vojenské letecké školy. Do funkce zastupujícího velitele I./ZG 2 byl jmenován 11. srpna. Avšak již během následujícího dne byl společně se svým střelcem Uffz. F. Budigem zabit stíhači RAF nad mořem u Portsmouthu. Moře vyplavilo jeho tělo 18. září u Boulogne. Celá II./ZG 2, včetně 4./ZG 2, byla kvůli vysokým ztrátám rozpuštěna v září 1940.
COL C
Bf 110D-2, W.Nr. 3406, 9./ZG 26, Trapani, Sicílie, jaro 1941
Stroje Luftwaffe operující ve Středomoří dostaly během léta 1941 jako rozpoznávací marking bílé pruhy na trup a v některých případech i bílé zádě. Emblém kohouta na přídi označoval stroje 9./ZG 26. Kromě něj nosily letouny i emblém III. Gruppe, berušku v bílém čtverci. Z předchozího nasazení byla ponechána žlutá příď a žlutý pruh na směrových kormidlech. Stroje této Gruppe byly prvními stíhacími letouny Luftwaffe nasazenými nad Afrikou. V oblasti Středozemního moře vydržely nejdéle, až do poloviny roku 1943.
COL D
Bf 110D-0, W.Nr. 3156, Hptm. Werner Restemeyer, Stab/ZG 76, Stavanger-Sola, Norsko, květen-červen 1940
První jednotkou vybavenou letouny Bf 110D byla během norské kampaně I./ZG 76. Stroje nesly starší variantu kamufláže s ostře lomenými plochami barev RLM 70/71 na horních a RLM 65 na spodních plochách. Zobrazený letoun používal podtrupovou nádrž, podle které byly letouny přezdívané Dackelbauch (jezevčíkovo břicho). Dne 15. srpna 1940 letoun M8+AB, s posádkou Hptm. Werner Restemeyer, Uffz. Werner Eichert a specialista na rádiový odposlech Hptm. Hartwich, doprovázel He 111 při náletu na Dishforth a Linton-Upon-Ouse. Ve 12,30 hodin byl zachycen a sestřelen Spitfiry od No. 72 Squadron. Bf 110D M8+AB se zřítil v plamenech do moře u pobřeží Durhamu a osádka zahynula.