Strana 10
HISTORIE
Sea Rescue nejméně pět záchranných stano-
višť. Tato stanoviště byla tvořena na hladině
plujícími ponorkami na dvou až třech sta-
novištích nejblíž Japonsku, torpédoborci na
zbylých stanovištích a ve vzduchu hlídkující-
mi letouny typu Dumbo. Když pilot Mustangu
zjistil, že nedokáže kvůli poškození stroje či
mechanické závadě doletět na Iwodžimu, mohl
být naveden k nejbližšímu záchrannému sta-
novišti. Při každé misi byla vyčleněna čtveřice
Mustangů, která poskytovala ochranu ponorce
tvořící stanoviště úplně nejblíž k cíli, zhruba
10 mil od japonského pobřeží. B-29 zodpověd-
ná za navigaci kroužila u pobřeží, dokud se
u ní neobjevilo 15 až 20 Mustangů a poté zahá-
jila cestu zpět na Iwodžimu. Jakmile se Mus-
tangy dostaly dostatečně blízko k Iwodžimě,
mohly jim v navigaci pomáhat P-61. Armádní
obojživelná vozidla pak čekala na iwodžim-
ských plážích, aby byly po ruce pilotům, kteří
museli nouzově přistát v moři u pobřeží.
C o s e t ý k á s a m o t n ý c h l e to u n ů P - 5 1 D , v š e c hn y t ři
jednotky létaly na standardních P-51D-20-NA
a P-51D-25-NA s několika modifikacemi vy-
lepšujícími stroje pro VLR mise. Nejviditelnější
a pravděpodobně nejdůležitější úpravou byl
systém navádění Uncle Dog. Zdvojený antén-
ní sloupek krátkovlnného naváděcího systé-
mu AN/ARA-8 byl montován na hřbetě tru-
pu. Standardní anténní sloupek radiostanice
AN-104-A se pak přesunul na spodek letounu,
doprostřed před podvozkovou šachtu. “Kvoč-
na”, B-29 zodpovědná za navigaci, vysílala pa-
prsek směrem k Japonsku a od Japonska, sys-
tém instalovaný v P-51D jej dokázal zachytit
a transformovat do zvukového signálu v podo-
bě písmena morseovky – buď U, nebo D. Veden
tímto signálem tak pilot nasměroval svůj stroj
tak, aby ve sluchátkách slyšel stabilní tón
těchto písmen a měl tak jistotu, že letí správ-
ným směrem. Signál pomáhající s navigací
k ostrovu byl vysílán rovněž z Iwodžimy,
z vrcholku hory Suribači. Zástavba systému
Uncle Dog byla prováděna přímo u jednotek,
poslední P-51D na Iwojimě jej dostal v půlce
června 1945. S novým systémem se proto pi-
loti museli seznámit až přímo u jednotek na
Iwodžimě. Úpravou prošel také IFF vysílač
SCR-695, který byl umístěn v kokpitu za stan-
dardní radiostanicí SCR-522. Pokud se tak
stalo, baterie byla ze svého obvyklého místa
za SCR-522 přemístěna do motorového pro-
storu. Na levou stranu motorového krytu před
náběžnou hranu křídla pak byl přidán malý
vstup vzduchu kvůli chlazení. P-51D byly vy-
baveny též systémem hlídání zadní polosféry
AN/APS-13, ale řada pilotů jej vypínala a ně-
které ze squadron jej demontovaly. Tento sys-
tém detekoval přítomnost letadla za vlastním
letounem a pokud se tak stalo, rozsvítila se
v kokpitu varovná kontrolka a zazněl zvonek.
Kromě těchto úprav se pozemní personál potý-
kal s permanentní přítomností prachu a nečis-
tot, zakrýval proto na P-51D co největší počet
otvorů. Zakrývány byly ventilační otvory na
přídi, hlavně kulometů, stejně jako otvory na
vypadávání nábojnic na spodní straně křídla.
Na VLR misích P-51D nosily vždy 110 či 165
galonové přídavné nádrže. Preferovány byly
110 galonové nádrže, 165 galonové nádrže
byly používány hlavně v kombinaci s raketami
a při výškovém krytí záchranných operací
na moři. Kvůli jejich velkým rozměrům byly
k jejich stabilizaci používány podpůrné desky.
Ty byly vyráběny zejména na Iwodžimě, zpočát-
ku na místě nalezené překližky. Dřevo se však
vlnilo a kroutilo a nezaručovalo bezproblémo-
vé odhazování nádrží. Proto byl následně ke
konstrukci desek pro 110 galonové nádrže po-
užit kovový šrot. Protože se létalo především
nad vodní hladinou, vyrobili Capt. Jim Tapp
a Capt. Vic Mollan ze 78th FS odhazovatelnou
záchrannou sadu, která později dostala kó-
dové označení “Josephine”. Sada obsahující
záchranný člun A-3, radiostanici pro přežití,
dávku potravin a pití a výbavu pro vizuální
signalizaci byla vložena do upravené 110gal
nádrže. Tato nádrž byla odhozena, otevřela se
a její obsah se na padáku snesl k sestřelené-
mu pilotovi. Společně s přídavnými nádržemi
a Josephine byly během útoků na pozemní cíle
na Boninských ostrovech a během raných misí
na podporu pozemních jednotek neseny také
500 lb GP pumy. V květnu 1945 několik squad-
ron jako 78th a 531st začaly na své P-51D mon-
tovat závěsníky pro rakety. Nicméně, kvůli
nedostatku raket je do konce války ani u jed-
né ze squadron nedostaly všechny Mustangy.
P-51D mohly pod každou polovinou křídla nést
trojici pětipalcových raket a 165gal nádrž, za
cenu zvýšení aerodynamického odporu. Další
překážkou, kterou museli piloti překonat, bylo
Personál VII Fighter Command tlačící Mustang směrem k místu stání. Červenec 1945, Iwodžima, Boninské ostrovy.
Mustangy vracejí se z mise na nepřátelským územím, při rozchodu na přistání na letišti na Iwodžimě.
Nad obzorem je vidět další letka. Mustangy jsou zaparkovány podél ranveje.
INFO Eduard10
Červenec 2025