S Bf 110 na dálném severu
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Antonis Karydis
Kat. č. 8409
Když 1. září 1941 v neutrálním Švédsku přistály dva Messerschmitty Bf 110, byla to pro Švédy vítaná příležitost si oba stroje důkladně prostudovat. V té době totiž uvažovali o licenční výrobě tohoto letounu. Jeden ze strojů se při nouzovém přistání převrátil na záda, ale druhý hladce přistál u Tärendö. Na směrovce Messerschmittu bylo vyznačeno osm vítězství dosaženým proti britským a sovětským protivníkům a pilotem letounu byl Lt. Felix Maria Brandis. Švédové pořídili nejméně osmdesát negativů Brandisova stroje a jeho detailů.
Felix Maria Brandis na počátku roku 1941 sloužil u jednotky dvoumotorových Bf 110, která byla organizačně podřízena JG 77, jež byla vyzbrojena Messerschmitty Bf 109. Označení Brandisovy jednotky se po počátečních změnách ustálilo na 1.(Z)/JG77, přičemž písmeno Z bylo zkratkou pro Zerstörer (těžký stíhací letoun). Jednotka měla základny v Norsku a jejím úkolem bylo zasahovat proti britským bombardérům.
Již na počátku roku 1941 se na Brandise usmálo štěstí, když se mu 27. ledna podařilo společně s palubním střelcem Gefr. Matthiasem Gansem vyváznout ve zdraví po přistání na hladině moře po požáru motoru. V následujících měsících Brandis sestřelil tři britské dvoumotorové bombardéry. Po zahájení útoku na Sovětský svaz si při operacích směřujících nad Murmansk během července na konto nejdříve připsal jeden sovětský bombardovací letoun a dva stíhací stroje. Jednotka proti Sovětům operovala z norské základny Kirkenes nedaleko finské a sovětské hranice.
Německé letce však jejich zpravodajci nevarovali před intenzitou a přesností sovětské protiletadlové obrany. Osádky Bf 110 později přiznávaly, že pokud by s touto situací byly seznámeny, v řadě případů by pro určitou část bojového letu volily jinou výšku. Nepřátelský flak zasáhl Brandisův stroj 17. července 1941 při doprovodu Stuk během náletu na Varlamovo. Brandis musel s poškozeným strojem přistát v zálivu u Petsamo, a tentokrát se jeho střelec Gefr. Gans z letounu nedostal ven.
Nečekaným protivníkem se pro německé letce 30. července staly letouny Royal Navy z letadlových lodí HMS Furious a HMS Victorious. Britové podnikli nálet na přístavy Kirkenes a Petsamo. Přišli při tom o dvanáct letounů Albacore a čtyři Fulmary. Němci do stíhací obrany proti náletu nasadili devět Bf 109, čtyři Bf 110 a dokonce devět bombardérů Ju 87. Německá strana včetně protiletadlových dělostřelců nárokovala 28 sestřelených letounů. Felix Brandis si na konto přidal dva bombardéry Albacore.
Dalšího vítězství, tentokrát nad sovětským stíhacím letounem, Brandis dosáhl 15. srpna. A přestože se jednalo o jeho deváté vítězství, na směrovce jeho letounu jich bylo vyznačeno jen osm.
Během 1. září, které bylo zmíněno v úvodu, vedl v odpoledních hodinách Lt. Brandis formaci čtyř Bf 110 k útoku na murmanskou železnici. Během návratu dva stroje kvůli nedostatku paliva nouzově přistály u Alakurtti, ale byly jen lehce poškozeny. Felix Brandis a pilot zbývajícího letounu ztratili orientaci kvůli výrazně zhoršené viditelnosti.
Osádka Uffz. Rudolf Reitz a Uffz. Guntram Weigl se při přistání na podvozek na malém ostrově převrátila na záda a Švédům trvalo poměrně dlouho, než oba letce ze stroje dostali ven. Jejich letoun byl verze Bf 110 E-1 (WNr. 4113) s označením LN+KR.
Brandisovi, jehož střelcem byl Uffz. Alfred Harnach, se podařilo přistát hladce. Jejich stroj byl rovněž verze E-1. Jeho výrobní číslo bylo 4114 a jako trupové označení nesl písmena LN+FR. Všichni letci později vzpomínali, že internace byla velmi komfortní, včetně vyjížděk na loďkách.
Po návratu letounů i pilotů k jednotce se Lt. Brandisovi podařilo dosáhnout dalšího vítězství, 15. září sestřelil Polikarpov I-16. Ale již během následujícího dne šel Brandis se svým strojem opět k zemi. Tentokrát byl jeho střelcem Uffz. Weigl, který byl při havárii ve Švédsku v druhé osádce. Letěli se strojem Bf 110 D-0 (WNr. 3170) s označením LN+HR. Navíc si na palubu vzali válečného korespondenta. Letoun měl na směrovce vyznačena dvě vítězství, neboť jej obvykle jako osobní stroj používal Ofw. Mundig. Právě tento letoun je zachycen na boxartu Antonise Karydise. Během bojového letu nad poloostrovem Kola byl Brandisův Messerschmitt zasažen do levého motoru. Podařilo se mu poškozený stroj dotáhnout za vlastní linie, ale musel nouzově přistát v tundře. Naštěstí závěrečnou fázi letu zpozorovali němečtí horští myslivci, osádku lokalizovali a odvedli ji na své velitelské stanoviště.
Do konce roku 1941 Lt. Brandis dosáhl dalších čtyř vítězství proti sovětským stíhačům, ale 2. února 1942 zahynul při havárii na ledové ploše při špatné viditelnosti. Jeho střelec, Fw. Herbert Baus, se zraněním přežil. V té době již měl Felix Maria Brandis hodnost Oberleutnant a byl velitelem své Zerstörerstaffel, jež byla mezitím přeznačena na 6.(Z)/JG 5.