Markingy pro Tales of Iwojima 1/72
COL A
P-51D-25, 44-73382, Lt. Col. John W. Mitchell, 15th FG, 7th AF, Iwodžima, léto 1945
Lt. Col. John W. Mitchell převzal velení 15th FG jen pár dní poté, co předchozí velitel jednotky, Lt. Col. Jack Thomas padl 19. července při útoku na letiště Kagamigahara. John Mitchell si nad Guadalcanalem připsal osm sestřelů v kokpitu letounů P-39 Airacobra a P-38 Lightning. V roli velitele 339th FS velel 18. dubna 1943 akci, jejímž výsledkem bylo sestřelení Betty s admirálem Isoroku Jamamotem na palubě. Během akcí typu VLR dosáhl tří sestřelů. Annie Lee patřila do stavu 78th FS a nesla velmi jednoduchý marking jednotky tvořený lesklým černým vrtulovým kuželem a koncovými oblouky křídla a ocasních ploch. Neobvyklé je dvouciferné trupové číslo letounu.
COL B
P-51D-20 s/n 44-63483, Maj. Gilmer L. Snipes, 45th FS, 15th FG, 7th AF, Saipan, únor 1945
Gilmer L. Snipes dosáhl 23. října 1943 prvního sestřelu 45th FS, když nad Gilbertovými ostrovy v kokpitu P-40N sestřelil létající člun H8K Emily. Dne 4. dubna se stal velitelem jednotky. Na Iwodžimu se 45th FS přesunula 7. března 1945 a poskytovala odtud podporu pozemním jednotkám. Zároveň také podnikala nálety na pozemní cíle na Čičidžimě a Hahadžimě. Snipesovi je přiznán sestřel Ki-44 Tojo během první VLR mise ze dne 7. dubna 1945. Jednotku opustil 16. dubna 1945 a vrátil se do Států. Tom-Cat nese ranou podobu identifikačních prvků jednotky – šikmé zelené, černě lemované pruhy na křídle a ocasních plochách a zeleno-černo-zeleně pruhovaný vrtulový kužel. Zajímavé je, že indián ve znaku squadrony jede na P-51 a nikoliv na P-40, jak je často zobrazováno. Z fotky stroje pořízené na Saipanu je vidět, že stroj má na trupu pouze jednu anténu. Nahrazena dvěma byla až na Iwodžimě.
COL C
P-51D-20, 44-63483, Maj. Robert W. Moore, 45th FS, 15th FG, 7th AF, Iwodžima, srpen 1945
Major Roger Moore byl nejúspěšnějším stíhacím esem VII Fighter Command s dvanácti potvrzenými sestřely. Jeho první obětí bylo Mitsubishi Zero, které sestřelil 26. ledna 1944 nad Gilbertovými ostrovy, většinu vítězství si ale připsal až když létal u 78th FS. Od 19. července 1944 velel 45th FS a poté převzal Mustang sériového čísla 44-63483, který pojmenoval Stinger VII. Stinger VII nesl zjednodušený marking jednotky v podobě zelených konců křídla a ocasních ploch a celozeleného vrtulového kužele. Kryty podvozku byly také natřeny zelenou barvou.
COL D
P-51D-20, 44-63420, Capt. Eurich L. Bright, 47th FS, 15th FG, 7th AF, Iwodžima, léto 1945
Pilotům 47th Pursuit Squadron bylo během útoku na Pearl Harbor dne 7. prosince 1941 uznáno sedm sestřelů. V té době byla ještě jednotka součástí Hawaiian Air Force. O tři a půl roku později to byla 47th FS, která se jako první jednotka VII Fighter Command přesunula na Iwodžimu. Eurich L. Bright si připsal tři vítězství během první VLR mise nad Japonsko 7. dubna 1945, když nahlásil tři sestřely letounů Ki-61, Ki-45 a A6M5 Zero. Později, 25. května 1945, si napůl s Georgem Petrouleasem rozdělil sestřel dalšího Zera. Označení jednotky bylo provedeno tmavě modrou, nikoli černou barvou, jak je často uváděno.
COL E
P-51D-20, 44-63984, Maj. James B. Tapp, 78th FS, 15th FG, 7th AF, Iwodžima, květen 1945
Při útocích na letiště v okolí Tokia dne 25. května 1945 použili piloti Mustangů ze 7th AF poprvé neřízené rakety HVAR. Čtveřice takto vyzbrojených Mustangů byla součástí formace, která původně čítala 128 stíhaček. Nad cíle se jich nakonec dostalo jen 67. Tuto čtveřici Mustangů vedl Maj. James Buckley Tapp, který raketami zasáhl hangár na základně Macudo a následně sestřelil Ki-44 Tojo. Šlo o jeho sedmý sestřel, první čtyři si připsal během prvního doprovodu bombardérů B-29 Superfortress nad Japonsko dne 7. dubna 1945. Margaret IV nesla první verzi označení letounů této jednotky, tedy žluto-černý vrtulový kužel, černý pruh okolo přídě o šíři šesti palců, žluto-černé pruhy na ocasních plochách a černě lemované žluté koncové oblouky křídla. Znak jednotky „The Bushmasters“ se nacházel na obou stranách trupu.
COL F
P-51D-25, 44-73407, Maj. James B. Tapp, 78th FS, 15th FG, 7th AF, Iwodžima, léto 1945
Maj. Tapp se stal prvním stíhacím esem výhradně díky sestřelům dosaženým během VLR misí. Jeho pátou obětí se stal 12. dubna 1945 japonský Ki-61. Tapp však bohužel palbou poškodil též Mustang svého wingmana, Lt. Freda W. Whitteho. Ten ze svého stroje vyskočil, ale neotevřel se mu padák a pilot zahynul. S osmi potvrzenými sestřely a dvěma poškozenými letouny nepřítele patří Tappovi druhé místo na žebříčku es VII FC. Margaret V, letoun, který nahradil předchozí Tappův stroj Margaret IV, nesl pozdní podobu označení jednotky, tedy žluté koncové oblouky křídla a ocasních ploch a žlutý vrtulový kužel. Znak jednotky již nebyl na stroji namalován. Na kýlovce zůstala černá část staršího markingu.
COL G
P-51D-20, 44-63451, Lt. Robert J. Louwers/Lt. John E. Montgomery III, 46th FS, 21th FG, 7th AF, Iwodžima, červenec 1945
O tento stroj se dělili dva piloti a dostal tedy dvě jména. Mary Alice na levé a My Miss Moe na pravé straně. Mary Alice bylo jméno manželky Roberta Louwerse a kresba dívky byla zhotovena podle obrázku z časopisu Esquire. Kresba tohoto typu byla na letounech 46th FS poměrně vzácná, většina strojů této jednotky byla označena pouze modrými, černě lemovanými koncovými oblouky křídla a VOP, modrým, černě lemovaným pruhem na SOP a modrým vrtulovým kuželem s černým lemem na přídi letounu. Tedy podobně jako stroje dalších squadron 21st FG, které ovšem používaly jiné barvy: 531st FS bílou a 72nd FS žlutou. Zajímavou informací je, že Louwers kromě toho, že odlétal devět VLR misí nad Japonsko a jednu nad Čičidžimu, sloužil jako fotograf 46th FS.
COL H
P-51D-20, 44-63733, Maj. Paul W. Imig, 72nd FS, 21st FG, 7th AF, Iwodžima, březen 1945
Major Imig, veterán VII FC, pojmenoval přidělený P-51D Mustang po své přítelkyni a pozdější manželce. Dede Lou nakonec odlétala s různými piloty celkem 26 bojových misí z letiště č. 2. Paul Imig opustil jednotku uprostřed května, kdy se vrátil do Států. Mimo domov strávil tři roky, na konci roku 1942 létal s P-39 Airacobra u 333rd FS na ostrově Canton. 72nd FS, stejně jako celá 21st FG létala v porovnání s dalšími jednotkami s nepříliš pestrými Mustangy. Měly černě lemované žluté pruhy na SOP, žluté koncové oblouky křídla a VOP s černým lemem, žlutý vrtulový kužel, černě lemovaná příď se jménem letounu pod výfuky.
COL I
P-51D-25, 44-73623, Maj. Harry C. Crim (později Flt. Off. Theo Gruici), 531st FS, 21st FG, 7th AF, Iwodžima, červenec/srpen 1945
My Ach’in byl na Guam dodán na konci května 1945 jako náhrada za zničený letoun. Létal s ním jako se svým druhým letounem používaným u 531st FS Maj. Harry Crim. Velitel 531st FS Harry Crim byl zkušeným pilotem, létal již v roce 1943 s P-38 v Tunisu. Jako nejúspěšnější pilot squadrony a eso 21st FG měl přiznáno šest vítězství. První dva sestřely, Ki-45 a Ki-61, nárokoval 7. dubna 1945 během VLR mise nad Tokio. Později, v srpnu, létal s My Ach’in Theo Gruici, který nahradil symboly odlétaných misí na levém boku trupu další kresbou dívky. Poté, co se letoun po skončení války přesunul na Guam, bylo trupové číslo 300 změněno na 3623.
COL J
P-51D-25, 44-73379, 2nd Lt. William G. Hetland/ Lt. Hinkle, 457th FS, 506th FG, 7th AF, Iwodžima, June 1945
Když byla 21. října 1944 aktivována 457th Fighter Squadron, spojenecká ofenzíva v Pacifiku přivedla americké bombardéry na dostřel japonské domoviny. Dobytím Iwodžimy v březnu 1945 získalo americké armádní letectvo předsunutou základnu pro poskytování stíhacího doprovodu dálkovým bombardérům B-29. Koncem následujícího měsíce dorazila 506th Fighter Group, která se skládala z 457th, 458th a 462nd Fighter Squadron. Na Iwodžimě se 506th Fighter Group kromě pomoci při obraně ostrova podílela na útocích VII Fighter Command na sousední ostrovy držené nepřítelem. Jedním z Mustangů používaných u 457th Fighter Squadron byl i letoun pojmenovaný „Lil Ole Meanie II“, se kterým pravidelně létali Lt. Hetland a Lt. Hinkle.
COL K
P-51D-20, 44-72579, Capt. J. B. Baker Jr., 458th FS, 506th FG, 20th AF, Iwodžima, červenec 1945
Během doprovodné mise nad Nagoju a Kóbe dne 23. června 1945 sestřelil Capt. J. B. Baker Jr Ki-44. Během jiné mise nad Tokio mu bylo přiznáno pravděpodobné zničení J2M Raiden při postřelování letišť ležících východně a severovýchodně od japonského hlavního města. Během akce 506th FG udeřila na Katori a postřelovala Jačimatu a Mijakawu. Marking Mustangů 458th FS, dislokovaných na letišti č. 3, sestával ze čtyři palce širokých tmavě modrých pruhů. Letouny, které přišly jako náhrada za zničené, již dostaly jednolitý modrý nátěr ocasních ploch (s výjimkou směrovky). Za povšimnutí stojí spirála na vrtulovém kuželu a atraktivní motiv lučištnice na pravé straně trupu.
COL L
P-51D-20, 44-72587, 2nd Lt. William G. Ebersole/2nd Lt. James R. Bercaw, 462nd FS, 506th FG, 20th AF, Iwodžima, červenec 1945
Tento Mustang sdíleli 2ndLt. Bill Ebersole a 2ndLt. James Bercaw. Bill Ebersole, nejmladší z pilotů 462nd FS, přibyl na Iwodžimu, konkrétně na východní letiště č. 3, již v květnu 1945, v době posledních nočních útoků, které podnikaly zbytky japonských pozemních sil na ostrově. Jeho prvním bojovým letem se stala mise nad Čičidžimu dne 15. května a svou první z celkem deseti VLR misí podnikl 7. června 1945, což byl osmihodinový doprovod nad Ósaku. Ebersolemu bylo přiznáno zničení jednoho Zera na zemi při útoku na základnu Hjakurigahara dne 26. června 1945, přiznané má též zničení plavidla typu Sugar Dog na počátku srpna. Svou poslední misi, při které šlo o postřelování Tačikawy, podnikl 5. srpna 1945, pouhý den před svržením atomové pumy na Hirošimu.