Strana 26
#70202BOXART STORY
Stíhací letec Percival Clarence Hughes, poz-
ději známý jako Paterson C. Hughes, se stal
jedním z nejúspěšnějších spojeneckých stíhačů
v bitvě o Británii a stanul mezi předními stíhací-
mi letci, kteří se narodili v Austrálii. Podrobnosti
Hughesovy válečné kariéry, včetně okolností
jeho osudného letu, najdete v historickém popi
-
su stroje AZ
-
Q od kolegy Michala Krechowskiho,
který připravoval tuto stavebnici.
Pat Hughes se ve školních letech nadchl pro
letecké modelářství a konstrukci rádií. Proto
není divu, že jeho cesta vedla k RAAF. Byl však
nadaný i literárně a psal pro několik austral
-
ských novin a magazínů.
Po přestěhování do Velké Británie a vstu
-
pu do RAF sehrál významnou roli na jaře 1940
u 234. peruti, která procházela konverzí z dvou-
motorových stíhacích Blenheimů na moderní
Spitfiry. Velitel jednotky, Squadron Leader Ri
-
chard Barnett, nepodnikal nijak intenzivní le-
teckou činnost, a tak vůdčí roli při přechodu na
Spitfiry sehrál Pat Hughes, jenž byl velitelem
jednoho z Flightů této jednotky. Hughes během
následujících měsíců de facto vedl 234. peruť
jako bojovou jednotku. Někdy s ním do kokpitu
usedal, v rozporu s předpisy, jeho erdelteriér po
-
jmenovaný Flying Officer Butch.
Na počátku srpna byl na dva týdny přidělen
k 247. (China British) peruti RAF, aby pomohl
s jejím přechodem na stroje Gloster Gladiator.
V té době se také oženil. V polovině srpna byl
dvaadvacetiletý Australan zpět u své 234. peruti
a společně s britským kolegou Bobem Doem se
v následujících třech týdnech postarali o po-
lovinu vítězství své jednotky. Jeho výkon v tak
krátkém období se podobá úspěchům českoslo
-
venského stíhače Josefa Františka. Na obou let-
cích se postupně začala projevovat únava a stres,
které se jim možná staly osudnými.
Jedním z posledních bojů prošel Pat Hughes
v odpoledních hodinách 5. září při patrole nad
Kenley. Hughes letěl jako Blue 1 a pozornost
234. peruti upoutaly výbuchy protiletadlových
granátů nad Gravesendem. Když se do tohoto
prostoru Spitfiry dostaly, nejdříve je ze slunce
napadly tři Bf 109 a pak piloti Spitfirů zpozoro
-
vali dalších dvanáct německých stíhacích strojů.
Hughes z velmi obtížné pozice zasáhl jeden
Bf 109, který vybuchl. Poté zpozoroval trojici
stodevítek a jednu z nich zasáhl přímo zezadu.
V té době již Hughes extrémně zkrátil vzdálenost,
z níž vedl na protivníky palbu. Ani tento boj nebyl
výjimkou a Hughesův Spitfire byl pokryt olejem,
který unikal ze zasaženého německého stroje.
Nepřátelský letoun podle Hughese přistál 15 mil
jižně od letiště Manston. Právě tento souboj je
zachycen na boxartu Piotra Forkasiewicze.
Sestřelený letoun, který je z tohoto boje při
-
suzován Hughesovi, byl stroj ze štábu JG 53
a nouzově přistál u Monkton Farm nedaleko od
St. Nicholas at Wade. Jeho výrobní číslo bylo
5375 a verze stroje je z nějakého důvodu v pub
-
likacích často uváděna jako Bf 109 E-1. Jak jeho
kanonová výzbroj v křídle, tak pozdní provedení
překrytu kabiny však naznačují, že šlo o verzi
E-4, což potvrzují i německé záznamy, neboť se
jednalo o stroj vyrobený u WNF mezi květnem
a červnem 1940 v sérii šedesáti Bf 109 E-4. Motor
DB 601 A-1 instalovaný v letounu však byl nověj
-
šího data, nesl výrobní číslo 62783 a byl vyroben
13. srpna 1940. Daleko zajímavější byl však za
-
jatý pilot. Byl totiž ve věku Hughesova otce a do
kokpitu letounů usedal již za první světové války
jako pozorovatel. Byl jím Hptm. Wilhelm Mey
-
erweissflog, důstojník štábu JG 53. Narodil se
27. 10. 1889 a řídit automobil se naučil v roce 1911.
Po povolání do služby za druhé světové války se
stal administrativním důstojníkem, ale absolvo
-
val i bojové lety. Například 26. srpna 1940 letěl
s 1./JG 53 jako součást výškového zajištění.
Po krátké dovolené se k jednotce vrátil pozdě
večer 4. září 1940 na základnu poblíž Boulog
-
ne. Následujícího dne krátce po obědě vyhlé-
dl z okna, spatřil, jak spousta chlapců odlétá,
a usoudil, že by se také rád trochu proletěl. Na-
skočil tedy do svého Bf 109 a zamířil víceméně
neurčitě směrem k Anglii. Po zásazích od stíhače
RAF provedl nouzové přistání, z něhož vyvázl bez
úhony spíše zásluhou štěstí než vlastního úsud
-
ku. Když byl zadržen, neměl ani tušení, kde se
nachází, ale vzhledem k okolnostem projevoval
dobrou morálku.
Meyerweissflog byl 1. června 1943 povýšen na
majora v záloze a v roce 1944 byl repatriován
zpět do Německa. Před druhou světovou válkou
žil ve Švýcarsku a pracovně cestoval do USA.
Patrně pracoval pro firmu Extractochemie A.-G.
v Zürichu a zřejmě je autorem článku „The sol-
vent extraction of soy beans” z ledna 1937 v žur-
nálu Oil & Soap. O jeho osudech během první
světové války mi zatím není nic známo. Je mož
-
né, že jeho původní příjmení bylo Meyer a formu
Meyer-Weissflog nebo Meyerweissflog začal po
-
užívat později.
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
Souboj dvou generací
INFO Eduard26
Říjen 2026