Strana 37
STAVEBNICE 10/2026
P9386, S/Ldr Brian J. Lane, No. 19 Squadron, RAF Fowlmere, Velká Británie, srpen - září 1940
X4009, F/Lt Paterson.C. Hughes, No. 234 squadron, RAF Middle Wallop, Velká Británie, září 1940
Brian „Sandy“ Lane byl k No. 19 Squadron pře-
velen krátce po vypuknutí války jako velitel
A letky. Poté, co stávající velitel S/Ldr Geoffrey
Stephenson zahynul nad Dunkerkem, stal se
Lane dočasným velitelem Squadrony. Spitfirem,
se kterým Lane pravidelně létal poté, co došlo
k přezbrojení za problematické kanónové Spit-
firy Mk.Ib, byl stroj sériového čísla P9386. S ním
dosáhl během Bitvy o Británii tří potvrzených
sestřelů. Oproti jeho předchozím osobním Spit-
firům neměl tento pod kabinou nakreslen osobní
znak, svastiku protnutou žlutým bleskem a ná-
pisem BLITZEN. Vrtulový kužel (dle některých
pramenů žlutý nebo v odstínu Sky) byl patrně
pozůstatkem markingu předchozího uživatele,
No. 7 OTU. Tento stroj reprezentuje finální styl
zbarvení a označování strojů Fighter Command
v době Bitvy o Británii. Stroj byl původně vyroben
ještě v černobílé podobě spodních ploch, proto
nejsou po aplikaci odstínu Sky vidět na spodní
ploše křídla žádné popisky. Na spodní ploše kří-
dla také nejsou zřetelné výdechy horkovzduš-
ného vytápění palubních zbraní, je tedy možné,
že tento stroj byl již vybaven elektrickým vytá-
pěním kulometů. Dne 5. září 1940 se stal Brian
Lane formálně velitelem No. 19 Squadron. Jed-
notku opustil počátkem června 1941 a v prosinci
1942, mu bylo svěřeno velení No. 167 Squadron.
Čtyři dny po svém příjezdu byl během operace
Rhubarb sestřelen Lt. Walterem Leonhardtem
z 6./JG 1. Během válečné kariéry dosáhl „Sandy“
Lane devíti sestřelů z toho jednoho ve spoluprá-
ci. Pod pseudonymem B. J. Elian napsal klasic-
kou knihu Spitfire (John Murray, 1942).
Patrick Clarence „Pat“ Hughes, rodák z Cooma
v Austrálii, vstoupil v roce 1935 do Královské-
ho australského letectva (RAAF). Po absol-
vování výcviku byl vybrán pro službu v RAF.
V roce 1937 odcestoval do Velké Británie
a byl přidělen k 2. FTS v Digby a poté přidělen
k No. 64 Squadron. Když byla 30. října 1939 v Le-
confieldu znovu zformována No. 234 Squadron,
byl povýšen, převelen a ustanoven jako velitel
B Flightu. Hughes se podílel na prvním vítězství
No. 234 Squadron během Bitvy o Británii, když
8. července sestřelil Ju 88. Během následujících
několika týdnů mu jeho taktika – přiblížit se na
krátkou vzdálenost a rychle se stáhnout – zajis-
tila zničení 15 nepřátelských letounů. Dne 7. září
zachytila No. 234 Squadron velký denní nálet
na Londýn, který tvořilo 60 Do 17 s doprovodem
Bf 109. Pat, jak bylo jeho zvykem, zaútočil na
Dorniery z bezprostřední blízkosti. Jím zasaže-
ný letoun explodoval, což způsobilo vzhledem
k malé vzdálenosti vážné poškození Hughesova
Spitfiru, že nad ním ztratil kontrolu, havaroval
a zahynul. Podle svědků se letoun točil ve
vzduchu s chybějící částí křídla. Pat Hughes
dosáhl celkem 17 vítězství (15+2), a stal se tak
nejúspěšnějším australským esem Bitvy o Bri-
tánii a šestým nejúspěšnějším spojeneckým
esem Bitvy o Británii. Vrak Spitfiru X4009 byl
před několika lety vyzvednut a darován Hunter
Fighter Collection a je v současnosti restauro-
ván do letuschopného stavu společností Vintage
Fighter Restorations. Po dokončení bude sloužit
jako létající památník Pat Hughesovi.
INFO Eduard
37
Říjen 2026