Markingy pro Avia S-199 ERLA canopy 1/48
COL A
101. tajeset, Cheyl Ha´avir, Chazor, Izrael, říjen 1948
Letoun označený D-123 byl do Izraele dodán 28. července na palubě letu Balak č. 79 a do bojů se zapojil 15. srpna 1948. Měsíc předtím nakreslil bývalý pilot USAAF Stan Andrews znak 101. tajeset v podobě okřídlené lebky smrti v letecké přilbě a brýlích. Lebka symbolizuje židovskou víru v povstání mrtvých, kteří vytvoří velkou armádu, až na zem přijde mesiáš. Insignie byla natištěna na plakátový papír a nalepena na levou stranu přídě letounů 101. tajeset. V rámci příprav na operaci „Deset ran“ (15.–22. října 1948), později přejmenovanou na „Yoav“, získaly stíhací letouny 101. tajeset označení sestávající z červených vrtulových kuželů a červených a bílých pruhů na směrových kormidlech, aby se odlišily od egyptských Spitfirů. K dalšímu odlišení izraelských stíhacích letounů byly poprvé použity výsostné znaky s Davidovou hvězdou na horních plochách křídla. Během operace „Yoav“ si Rudi Augarten na D-123 nárokoval v první den ofenzívy, tedy 16. října, sestřelení Spitfiru Mk.IXc Egyptského královského letectva. Sestřel nebyl zpravodajskou službou IAF potvrzen a je tak považován pouze za poškození. V listopadu dostal D-123 v rámci zavedení nového systému označování vojenských letounů číslo 1905. Na fotografiích je patrné, že byly na několika místech provedeny opravy tmavší barvou. To vedlo některé badatele k domněnce, že letoun dostal na horních plochách dvoubarevnou kamufláž. Jedná se však pouze o kontrast staršího a novějšího nátěru přibližně stejného odstínu zelené barvy.
COL B
101. tajeset, Cheyl Ha´avir, Herclija, Izrael, červenec-srpen 1948
Jedním z „Messerů“, které přežily první arabsko-izraelskou válku, byl letoun s označením D-117. Byl dodán 15. července 1948 na palubě letu Balak č. 63 a svůj první operační vzlet uskutečnil 21. července. V létě 1948 se šéfmechanik 101. tajeset Eli Reuveni zamiloval do dívky jménem Nechama. Tuto událost si připomněl fotografií, na níž pózuje vedle D-117 s Nechaminým jménem vepsaným křídou do Davidovy hvězdy na levé straně trupu. Nechama se později stala Reuveniho ženou. Na D-117 však čekala méně romantická budoucnost; 20. srpna 1948 měl první nehodu, když se při nouzovém přistání s Mitchellem Flintem v kokpitu převrátil na záda. K druhému vážnému poškození došlo 17. října, kdy s ním po zásahu pozemní palbou nouzově přistál Giddy Lichtman na letecké základně Aqir. Spolu s provedenými opravami byl D-117 vybaven kamerou s vysokým rozlišením pro provádění fotoprůzkumných misí. V listopadu 1948 změnilo izraelské letectvo svůj alfanumerický systém číslování letounů na čtyřmístné identifikační číslo a D-117 byl přečíslován na 1901, kde 19 znamenalo typ letounu a 01 první letoun v seznamu strojů letky.
COL C
101. tajeset, Cheyl Ha´avir, Herclija, Izrael, červenec 1948
D-108 byl součástí první dodávky S-199, které byly poslány z Československa do Izraele, aby tam byly bojově nasazeny v arabsko-izraelské válce v roce 1948. D-108, jak lze usuzovat z označení, byl mezi posledními exempláři, které dorazily v první sérii, a tak zmeškal úplně první mise izraelských S-199. D-108 byla plně sestavena a připravena k boji v rámci 101. tajeset někdy na začátku června spolu s D-107 a D-109, v době jejich sestavení mělo izraelské letectvo pouze pět operačních S-199. Aby se vyhnula egyptským náletům, přemístila se 101. tajeset na improvizovanou prašnou přistávací dráhu vytvořenou u města Herclija. Mitchell Flint s D-108 havaroval 21. srpna při přistání a tato událost letoun vyřadila z provozu po značnou část války. Nehoda zároveň znamenala konec Flintova působení u jednotky. D-108 byl znovu uveden do služby po rozsáhlých opravách 21. listopadu, kdy byla 101. tajeset přesunuta do Qastiny. V té době byl systém číslování v izraelském letectvu změněn a D-108 obdržel označení 1906. S ním se zúčastnil koncem prosince 1948 operace Horev. Mimo jiné doprovázel například Beaufighter TF Mk.X při útoku na letiště El Arish 24. prosince, nebo Spitfire D-130 při fotografické průzkumné misi nad Gazou. Na konci války byl jedním ze čtyř provozuschopných S-199, které přežily arabsko-izraelskou válku, a jediným, který ji přežil z první dodané série S-199. Definitivně byl sešrotován někdy po 15. říjnu 1950.
COL D
S-199.54, rt. František Novák, 2. letka, Letecký pluk 4, České Budějovice, ČSR, květen 1948
Úlety vojenských pilotů na západ nebyly po komunistickém převratu ničím neobvyklým. Za hranice se vydávali příslušníci RAF, kteří buď tušili, nebo dokonce věděli, že na ně dolehnou perzekuce, opustit zemi se však odhodlala i řada mladších pilotů. Patřil mezi ně i rt. František Novák, v té době frekventant II. turnusu Stíhacího výcvikového střediska (SVS), který ulétl 24. května 1948 do tehdejšího Západního Německa. Letoun byl poté uskladněn v Mnichově a do Československa byl po různých peripetiích dopraven pozemní cestou až v březnu 1950. Od 31. března se až do 24. října 1950 nacházel v továrně Avia, kde prošel generální revizí. Poté sloužil u 4. leteckého pluku. Letoun z výroby továrny Avia nesl standardní zbarvení barvou MNO Smalt Avion 2036.02 na všech plochách a byl jako desátý ve výrobě této továrny vybaven výměníkem namísto původního chladiče. Kabina však byla ještě staršího provedení a letoun neměl kulomety v křídle ani kanóny v pouzdrech.
COL E
S-199.66, ak. Ladislav Strnad, Letecká vojenská akademie, Hradec Králové, ČSR, červen 1950
Tento letoun byl přidělen k Leteckému pluku 7 dne 4. srpna 1948 a 10. května 1950 byl odeslán k Letecké vojenské akademii (LVA), kde byl poškozen při startu z pardubického letiště. Díky kvalitní fotografii havarovaného letounu lze odvodit velmi zajímavé zbarvení, neboť zadní část trupu a kryt motoru mají zřetelně odlišný odstín světlejší barvy oproti původní zelené. Teorií o zbarvení tohoto letounu by mohlo být hned několik. Přikláníme se k tomu, že na zadní části trupu bylo třeba provést drobné opravy (nebo jen přemalovat původní trupový kód) a protože u LVA neměli standardní zelenou barvu, byla použita krémová barva určená pro C-104. A protože bylo v určitém okamžiku třeba vyměnit i kryt motoru, byl „kanibalizován“ díl z tmavě zeleného letounu a přetřen stejnou barvou jako zadní část trupu. Nový nátěr však kolem hlavní kulometů ve výstřelných kanálcích oprýskal až na původní tmavší zelenou. Pravý slot je také v tmavší zelené barvě. Otazník visí nad výsostnými znaky na horních plochách křídla. Na fotografii to vypadá, že tam žádné nebyly, ale dost možná se jedná jen o efekt přeexponované, přímým sluncem osvětlené plochy. Absence znaků by byla velmi nestandardní. Zajímavá je také zřejmá absence většiny popisek a výstražných symbolů. Přední trupový prstenec a křídlo vykazují silné známky olétání, zatímco zelená na středu trupu i zadní krémová část vypadají jako nové. Kryt motoru naopak vykazuje několik oprýskání krémového nátěru a jeho oprav.
COL F
S-199.486, por. František Fořt, 1.letka, Letecký pluk 7, Brno-Černovice, ČSR, 1950
Tohoto „Mezka“ zalétal tovární pilot Antonín Kraus 12. prosince 1949, 24. ledna 1950 byl letoun převzat vojenskou správou a 7. února téhož roku byl přidělen k LP 7 dislokovanému na letišti Brno-Černovice. Dostal kódové označení IV-8 a podle vzpomínek pamětníků a kroniky leteckého pluku také kresbu Diany s nataženým lukem. Autorkou kresby byla přítelkyně a později manželka zástupce velitele letky a velitele roje Františka Fořta. Podle pamětníků byly stejným emblémem opatřeny i stroje dalších dvou velitelů rojů, poručíků Jaromíra Jecha a Jiřího Váni. Jak je v kronice pluku uvedeno, různými emblémy bylo alespoň pro určitý čas opatřeno více strojů. Jsou v kronice dokonce nakresleny, není však jasné, k jakým konkrétním letounům se vztahují. Letoun byl již údajně opatřen nátěrem tmavší zelenou barvou na všech plochách. V té době příslušela letounům 3. letecké divize, pod kterou spadaly i brněnské LP 7 a LP 8, bílá barva vrtulového kužele. Ne všechny stroje však byly takto označeny a podle vzpomínek mezi ně pravděpodobně patřil také IV-8, jehož podoba bohužel není fotograficky doložena.