Markingy pro Bf 109G-6 1/48
COL A
Bf 109G-6, W.Nr. 18107, Uffz. Georg Amon, 7./JG 53, Torazzo-Katanie, Sicílie, červen 1943
Georg Amon se narodil 1. července 1920 a do Luftwaffe vstoupil v roce 1941. Stíhací výcvik zahájil v lednu 1942, v září 1942 byl zařazen k 7./JG 53, jež se v té době nacházela na africkém bojišti. V létě 1943 byla Luftwaffe pod velkým tlakem náletů spojenců, což mělo za následek ústup z afrického bojiště a následně obsazení Sicílie s ústupem německých sil do Itálie. Tento letoun byl vyroben v dubnu či začátkem května 1943 v závodu Messerschmitt v Regensburgu. Kamufláž nastříkaná barvami RLM 74, 75 a 76 byla na bocích trupu doplněna skvrnami RLM 02. Barva končetin piky plující v lodičce není zcela potvrzená, modrá barva vychází z teorie, že der Seemann, tedy námořník – což byla Amonova přezdívka – nosívá modré oblečení. Letoun byl ztracen 3. července 1943, kdy s ním byl sestřelen Uffz. Walter Reinicke, kerý padl do zajetí. Od ledna 1944 působil Georg Amon jako stíhací instruktor na jihu Francie. Posledním dnem jeho válečné kariéry se stal 2. duben 1945, kdy byl sestřelen palbou amerických protiletadlových halftracků. Vyskočil z nízko letícího hořícího stroje a s vážnými popáleninami byl zajat. Válku ale přežil a dosáhl během ní devíti uznaných vítězství.
COL B
Bf 109G-6/R6, W.Nr. 18502 nebo 18503, Hptm. Horst Carganico, II./JG 5, Pskov-jih, SSSR, začátek 1944
Horst Carganico se narodil 27. září 1917 v Breslau (nyní Wroclaw v Polsku). První bojovou jednotkou ke které tehdy dvaadvacetiletý Lt. Carganico po ukončení výcviku nastoupil byla na počátku války JG 1. Následovala služba u JG 77, s níž se zúčastnil bojů v Norsku a následně Bitvy o Británii. Dne 1. ledna 1941 následoval návrat do Norska, kde působil ve funkci velitele 1./JG 77. Dne 25. září 1941 byl Carganico po dosažení 27. sestřelu vyznamenán Rytířským křížem. V březnu 1942 byla Carganicova jednotka přejmenována na 6./JG 5, ale již v dubnu 1942 převzal velení nad celou II. Gruppe. Dne 26. března 1944 byl jmenován velitelem I./JG 5, která participovala v bojích proti Spojencům v rámci Obrany říše. Dne 27. května téhož roku vzlétl Major Carganico naposledy, během útoku na svaz B-17 byl jeho Bf 109G-5 těžce poškozen a při pokusu o nouzové přistání zavadil o vedení vysokého napětí. Havárii poblíž francouzského města Chevry nepřežil. Carganicovo skóre čítá šedesát sestřelů během 600 misí. Kamufláž jeho stroje byla na horních plochách přestříkána bílou barvou a RLM 70. Pod kokpitem bylo z obou stran označení strojů II./JG 5 a na levé straně trupu za pilotním prostorem Carganicův osobní znak – Mickey Mouse, táhnoucí za sebou boty s daty připomínajícími pilotovy cesty k jednotce po nouzových přistáních za nepřátelskými liniemi. Na pravé straně trupu stroj pravděpodobně nesl označení velitele Gruppe – dvojitý klín a vodorovný pruh.
COL C
Bf 109G-6/R6/Trop, W.Nr. 27169, Fw. Heinrich Bartels, 11./JG 27, Kalamaki, listopad 1943
Rakušan Heinrich Bartels se narodil 13. července 1918 v Linci. Svou kariéru stíhacího letce zahájil nad Kanálem, kde jako příslušník Erg./JG 26 sestřelil v srpnu 1941 dva Spitfiry. Poté pokračoval v řadách JG 5 na severu Evropy, kde si v bojích proti sovětskému letectvu připsal 47 vítězství. Zbytku z celkového počtu 99 vítězství dosáhl v řadách JG 27. Osudným se Bartelsovi stalo setkání s americkými stíhači 23. prosince 1944. Podařilo se mu sice sestřelit jeden z Thunderboltů, na základnu se však již nevrátil. Trosky jeho stroje se podařilo nalézt až o čtvrtstoletí později, v lednu 1968. V kokpitu byl nalezen nepoužitý padák, který je dnes vystaven v berlínském Deutsches Technikmuseum. Bartelsův Bf 109G-6 je zobrazen v podobě, v jaké jej zachytily fotografie pořízené u příležitosti dosažení 70. sestřelu. Fotografie tak lze datovat k 17. listopadu 1943. Celkem 70 Abschussbalken je namalováno na směrovce společně s Rytířským křížem, který Bartels dostal o rok dříve, 13. listopadu 1942. Pilovité rozhraní kamuflážních barev na horní ploše křídla je typické pro část strojů vyrobených v továrně Erla v roce 1943.
COL D
Bf 109G-6, W.Nr. 19456, Oberst. Hannes Trautloft, Stab General der Jagdflieger, SSSR, srpen 1943
Tento letoun byl původně vyroben jako Bf 109G-4 s továrním kódem CL+OQ a byl přidělen k 6./JG 27 ve Středomoří. Po vážném poškození v Trapani 10. května 1943 byl při generální opravě přestavěn na standard verze G-6 a obdržel jej štáb generála stíhačů Adolfa Gallanda. Během léta a podzimu 1943 jej používal inspektor pro stíhací jednotky na východní frontě Oberst Trautloft. Stroj nesl označení, které se váže k jeho předchozímu velení JG 54. V jeho kokpitu byl vyfotografován i Günther Lützow, tehdejší inspektor pro stíhací jednotky na Západě a ve Středomoří. Hannes Trautloft zahájil svoji bojovou kariéru v občanské válce ve Španělsku. Létal zde s Bf 109 a podílel se na vypracování taktiky nasazení tohoto typu. Létal také v polské kampani či ve francouzském tažení. Během každého konfliktu si připsal alespoň jedno vítězství. Dne 25. srpna 1940 se stal velitelem nově zformované JG 54. V jejím čele se také zapojil do operace Barbarossa, útoku proti Sovětskému svazu, a vedl ji až do 5. července 1943. Trautloftovo celkové skóre čítá celkem 58 vítězství, Rytířský kříž si mohl připnout 27. července 1941. Letoun používaný v tomto období, nesl standardní kamuflážní schéma RLM 74/75/76, na trupu doplněné skvrnami, pravděpodobně zelenou barvou RLM 70.
COL E
Bf 109G-6/R3/R6, W.Nr. 26048, Oblt. Friedrich Brock, 8./JG 54, Ludwiglust, Německo, leden 1944
Friedrich Brock se narodil 6. května 1916 v Perlachu. V srpnu 1939 zahájil výcvik v Schule/Flieger-Ausbildungs-Regiment 23 v Kaufbeurenu. V listopadu 1940 přešel do Flugzeugführerschule A/B 63 v Mariánských Lázních. V březnu 1942 nastoupil do Jagdfliegervorschule 3 ve Vídni-Schwechat. Výcvik stíhacího letce dokončil 12. listopadu 1942 u Ergänzungs-Jagdgruppe Ost ve Francii. Jeho prvním bojovým útvarem se 13. listopadu 1942 stala 8./JG 54 na základně Siverskaja. V lednu 1943 byla III. /JG 54 převelena do Oldenburgu k obraně severního Německa. Zde Brock dosáhl 13. června 1943 prvního sestřelu. V soubojích s americkými svazy B-17 byl několikrát sestřelen, ale 8. dubna 1944 byl vážně zraněn. Jeho stroj s označením černá 8 nesl všechny identifikační prvky tohoto období. Na přídi znak 8./JG 54, pod kabinou znak III./JG 54 a na zádi modrý identifikační pruh. Na tomto stroji byl 9. dubna 1944 sestřelen a zahynul Uffz. Günther Sahl. Po vyléčení se Friedrich Brock v říjnu 1944 stal operačním důstojníkem III./JG 54 (později přeznačená na IV./JG 26) a do bojů již nezasahoval. V květnu 1945 byl zajat a po propuštění v září 1945 se věnoval své profesi zubního lékaře. Zemřel 3. května 1994 v Berlíně.