Markingy pro P-40E Warhawk 1/48
COL A
David L. Hill, 2nd FS, AVG, 14th AF, Kuomintang, Čína, květen 1942
David Lee „Tex“ Hill byl nejúspěšnějším esem Chennaultových Létajících tygrů (American Volunteer Group), když sestřelil 12,25 japonských letadel a dvě zničil na zemi. Dalších šest plus čtyři poškozené letouny přidal poté, co vstoupil do služby u USAAF, a stal se tak trojnásobným stíhacím esem. Mladý David Hill zaplatil společně s kamarádem místnímu pilotovi Marionu P. Hairovi za let v letadle Travel Air 4000 a byl tím zážitkem natolik ohromen, že se po absolvování Austin College v roce 1938 přihlásil k námořnictvu. Pilotní odznak získal v listopadu 1939 a létal na TBD Devastator a SB2U Vindicator. V roce 1941 odešel od námořnictva, aby se připojil k 1. americké dobrovolnické skupině (AVG) a ve výcvikovém programu v Barmě se přeškolil na P-40. Krátce poté se stal velitelem 2. roje („Panda Bears“) a poté velitelem squadrony. Po rozpuštění AVG Hill vstoupil do řad USAAF a když se v USA vyléčil z malárie a úplavice, převzal 4. listopadu 1943 velení 23rd FG. Po návratu do USA na konci roku 1944 sloužil od září 1945 jako velitel 412th FG létající na stíhačkách P-80. V červnu 1946 odešel z USAF, ale vstoupil do Texaské národní letecké gardy a byl jmenován brigádním generálem. Zemřel 11. října 2007 ve věku 92 let. Jeho P-40E z doby služby u AVG nesl čínské výsostné znaky, které byly namalovány přes původní americké. Trupové US znaky však byly přemalovány blíže nespecifikovanou tmavě zelenou barvou a na trupu se objevila malba typického maskota „Létajících tygrů“.
COL B
ET795, 1Lt. Clay Tice, Jr, 9th FS, 49th FG, Darwin, Austrálie, 1942
Dlouholetý stíhací pilot, který sloužil na dvou bojištích, pacifickém a evropském, sice nedosáhl statutu stíhacího esa (zaznamenal tři sestřely), ale proslavil se jako jeden ze dvou prvních Američanů, kteří vkročili během 2. světové války na japonskou půdu. Stalo se tak 25. srpna 1945, kdy při přepadové misi na Kjúšú Tice přistál se svým P-38 na letišti Nittagahara, když doprovázel jiného pilota, kterému docházelo palivo. Clay Tice, Jr. sloužil na začátku války u 49th FG v Pacifiku, kde létal na P-39. Poté absolvoval bojový turnus jako velitel 507th FS, 404th FG v Evropě. Následně se vrátil k 49th FG jako velitel skupiny počínaje 16. červencem 1945. Jeho letouny nesly jméno Elsie, tento P-40E z jeho prvního působení u 49th FG nebyl výjimkou. Příď zdobil motiv lebky a sekery. Spodní plochy, původně v barvě Sky, byly pravděpodobně přetřeny neutrální šedou. Během tohoto procesu byly u Warhawků dodaných 49th FG v britské kamufláži přetřeny také vrtulové kužely, původně v barvě Sky. Opět se zdá, že byla použita barva Neutral Gray.
COL C
11th FS, 343rd FG, Aljaška, 1942
343rd FG se proslavila svými operacemi proti japonským silám v oblasti Aleutského souostroví a operovala také z území Aljašky. Drsné podmínky si vybraly svou daň jak na letcích, tak na jejich strojích, opravy a výměny dílů byly na denním pořádku. V tomto případě dostal letoun nejen novou směrovku s částí sériového čísla jiného letounu, z jiného stroje byl i spodní kryt motoru, který narušil malbu tygří hlavy, tak typické pro Warhawky Aleutských tygrů. Zbyly jen části mimo vyměněný kryt, na kterém se ale objevil symbol s rozzuřeným komárem nad Aleutskými horami. Jednalo se pravděpodobně o osobní symbol pilota. Vzhledem k tomu, že existuje pouze jedna fotografie letounu v tomto stavu markingu, nevíme, zda byl tento znak namalován také na pravé straně přídě.
COL D
ET600, Lt. Andrew J. Reynolds, 9th FS, 49th FG, Darwin, Austrálie, srpen 1942
Andrew Jackson Reynolds se narodil 17. srpna 1917 v Seminole v Oklahomě. Před vstupem do armádních záloh v listopadu 1940 vystudoval chemické inženýrství na Oklahomské univerzitě. Dne 12. července 1941 byl vyřazen jako pilot na Kelly Field a připojil se k 20th PS (Prov) v Austrálii. S jednotkou se přesunul na Jávu a stal se tam příslušníkem 17th PS (Prov). Po útěku zpět do Austrálie nastoupil k 9th FS u 49th FG. Svého prvního individuálního vítězství dosáhl 18. února 1942, kdy nad Jávou sestřelil Zero. Předtím se podílel z jedné třetiny na sestřelu letounu, který byl zanesen do záznamů jako Bf 110, ale ve skutečnosti se jednalo o Mitsubishi G3M od 1. Kókútai, pilotované WO Seiai Iwamotem. Na konci války měl Reynolds na svém kontě 9,33 vzdušného vítězství a během války byl povyšován až do hodnosti podplukovníka. Po válce zůstal ve službě v řadách USAF a v roce 1969 odešel do výslužby jako plukovník. Jeho P-40E-1 Star Dust byl známý malbou orla ve žlutém poli na levé straně trupu. Ostatní členové jeho roje jej napodobili a vytvořili tak známý „Eagle Flight“. Vzhled nápisu Star Dust a související grafiky na přídi se v průběhu času měnil, toto zobrazení představuje ranější verzi. Na pravoboku přibyl dodatečný nápis Oklahoma Kid a není známo, která barva byla použita jako stínování bílé. Obtisk nabízí žlutou nebo modrou variantu, které se jeví jako nejpravděpodobnější.
COL E
AK772, Sqn. Ldr. Clive Caldwell, F/Sgt Henry G. Burney, No. 112 Squadron (RAF), LG152 Gambut, Libye, březen-květen 1942
Clive Robertson Caldwell se stal nejúspěšnějším australským stíhacím pilotem druhé světové války. Sestřelil 27 nepřátelských letadel jednotlivě a tři společně. Také si připsal šest pravděpodobně zničených a 15 poškozených nepřátelských letadel, to vše během více než 300 operačních letů. Pouze osmi vzdušných vítězství dosáhl na Spitfiru, typu, na kterém létal během svého působení v jihozápadním Pacifiku. Díky zbylým 19 sestřelům se stal nejúspěšnějším pilotem P-40 napříč všemi letectvy a také nejúspěšnějším spojeneckým pilotem v severní Africe. Velitelem slavné No. 112 Squadron RAF se stal 6. ledna 1942, v té době už byl trojnásobným esem. Po návratu do Austrálie převzal velení No. 1 Fighter Wingu RAAF. Později byl vyslán do Mildury, aby velel No. 2 Operatrional Training Unit, a poté byl pověřen velením No. 80 Fighter Wing. Jako velitel této jednotky sehrál hlavní roli v rebelii nazvané „Morotai Scrutiny“ a byl také postaven před vojenský soud za podíl na pašování alkoholu letadly RAAF na Morotai, kde byl následně prodáván Američanům. Caldwell byl v lednu 1946 degradován na hodnost Flight Lieutenant a následující měsíc opustil službu. V poválečném období úspěšně podnikal v oděvním průmyslu. Zemřel 5. srpna 1994 ve věku 83 let. Na tomto Kittyhawku pojmenovaném London Pride létal jako velitel No. 112 Sqn a dělil se o něj se Sgt. Henrym Burneyem.
COL F
NZ3097, F/O Aitken M. Davis, No. 15 Squadron RNZAF, Espiritu Santo, duben 1943
Aitken Maxwell Davis se narodil 8. ledna 1922. K No. 15 Squadron se připojil v říjnu 1942 na Tongu a tam létal na tomto P-40E-1 číslo 7 od listopadu 1942 do února 1943. Když se peruť v březnu 1943 přesunula do Nadi na Fidži, létal na tomto letounu znovu. V dubnu jej převezl z Nadi do Port Villy v Nové Kaledonii a poté 12. dubna 1943 na Espiritu Santo. Davis absolvoval dvě operační túry, obě v oblasti Šalamounových ostrovů a absolvoval 173 operačních letových hodin. Během první túry byl těžce zraněn do levého ramene a nohy, ale navzdory zraněním dokázal poškozený letoun dotáhnout na základnu, kde provedl úspěšné nouzové přistání. Zranění mu nezabránilo vrátit se po uzdravení k bojové činnosti, během níž zničil tři japonské letouny. Jedním z nich bylo Zero a dvě další oběti byly blíže neurčené japonské střemhlavé bombardéry. Aitken M. Davies zemřel 19. června 1986.