Tail End Charlie

Norimberkem jsme v úvodníku pana Šulce začali, Norimberkem toto číslo i uzavřeme. A co k Norimberku vlastně napsat? Stále se ve mně míchají protichůdné pocity. Ono to vlastně nebylo tak špatné, jak si spousta lidí z našeho oboru myslí. Ještě 14 dní před veletrhem jsem měl v našem společném plánovacím kalendáři zadaných 5 schůzek a říkal jsem si, že to bude fakt propadák. Přemýšlel jsem nad tím, do kterých hal se půjdu podívat, abych si konečně jednou prošel celý veletrh pořádně, tedy kromě cesty k Revellu, kterou jsem zatím každý rok poctivě absolvoval a která opravdu stojí za to. Revell má totiž stánek až v hale 12.2., je to jedna z nejvzdálenějších hal, které od té naší sedmičky jsou a je to tam fakt štreka. Většinou si na tu cestu rezervujeme 15 minut, ale letos jsme se po cestě dokonce dokázali ztratit, takže ani těch 15 minut nestačilo a přišli jsme pozdě. Na naši obranu musím ale dodat, že to bylo hned v úterý v 9:00 hodin, což je oficiální start veletrhu a trochu jsme to podcenili. Ale to jsem odběhl.

Norimberkem jsme v úvodníku pana Šul-

ce začali, Norimberkem toto číslo i uzavřeme.

A co k Norimberku vlastně napsat? Stále se ve

mně míchají protichůdné pocity. Ono to vlastně

nebylo tak špatné, jak si spousta lidí z našeho

oboru myslí. Ještě 14 dní před veletrhem jsem

měl v našem společném plánovacím kalendáři

zadaných 5 schůzek a říkal jsem si, že to bude

fakt propadák. Přemýšlel jsem nad tím, do

kterých hal se půjdu podívat, abych si konečně

jednou prošel celý veletrh pořádně, tedy kro-

mě cesty k Revellu, kterou jsem zatím každý

rok poctivě absolvoval a která opravdu stojí za

to. Revell má totiž stánek až v hale 12.2., je to

jedna z nejvzdálenějších hal, které od té naší

sedmičky jsou a je to tam fakt štreka. Větši-

nou si na tu cestu rezervujeme 15 minut, ale

letos jsme se po cestě dokonce dokázali ztratit,

takže ani těch 15 minut nestačilo a přišli jsme

pozdě. Na naši obranu musím ale dodat, že to

bylo hned v úterý v 9:00 hodin, což je oficiální

start veletrhu a trochu jsme to podcenili. Ale

to jsem odběhl.

Nedopadlo to tak špatně, jak jsme se obáva-

li. Již v úvodníku jste se dočetli, že jsme měli

okolo 40 schůzek a především úterý, středa

a čtvrtek pro nás byly celkem nabité dny.

Pátek a sobota už byly slabší, ale bývá to tak

tradičně. Počet schůzek však ani zdaleka ne-

odpovídá rokům předtím, kdy do Norimberku

jezdil větší tým, schůzky probíhaly paralelně

ve 3 kójích najednou a kolegové byli rádi, že

vše stíhali. Letos jsme se zúčastnili tři, kromě

mě ještě pan Šulc a Kateřina Borecká, což byl

nejspíš nejmenší eduardí tým na této akci za

posledních 30 let.

Pojďme si nyní shrnout, které další firmy

z oboru na akci stánek měly. V hale 7 kromě

nás ještě vystavovaly firmy Special Hobby,

Tamiya, Airfix na stánku Hornby (který je ka-

ždým rokem spíš menší a menší), Academy,

Trumpeter/HobbyBoss, Clearprop společně

s výrobcem doplňků Reskit, Italeri, obchodní

firma Modellbau König, která sdružovala na

svém stánku i spřátelené nebo přidružené fir-

my jako Andy’s Headquarters, Das Wek a jiné,

distributor a výrobce profilů Albion Alloys

a Revell v hale 12.2.

Zajímavostí byla nicméně účast firmy Zvezda,

která oproti minulým rokům, kdy se po ruské

invazi na Ukrajině na veletrhu spíše schová-

vala, ať již v kancelářích v útrobách veletrhu

nebo na uzavřeném stánku obklopeném zdmi,

se nyní prezentovala na zcela otevřeném stán-

ku s velkým nápisem Zvezda.

Oproti přechozímu roku ubyly firmy Mini-

art, Heller na společném stánku s evropským

distributorem Glow2B, a ubyl také například

Faller, což celkem rezonovalo veletrhem,

neboť jeho stánek býval jeden z největších

v naší hale. Když to takto sepíšu a porovnám

s minulým rokem, není to vlastně tak zlé. Uby-

lo jen pár firem, navíc vlastně z veletrhu ne-

zmizely úplně, jejich zástupci se tam pár dní

vyskytovali alespoň na takzvaném pochoďáku,

na návštěvách mezi jednotlivými stánky. Ra-

zantně ubývá zájem z řad médií a influencerů

a razantně bohužel také ubývá distributorů

a obchodníků, kteří na veletrh dorazí. Což je

největší kámen úrazu a vlastně i největší dů-

vod pro to na veletrh příště nedorazit. Se stáli-

cemi z řad výrobců jsme totiž díky tomu, že se

tam každý rok vídáme, již v kontaktu. Vztahy

jsou navázané, udržované a vídáme se i během

roku na různých výstavách. Kvůli nim nemusí-

me vynakládat obrovské finance za účast na

veletrhu. Můžeme tedy nyní doufat, že letošní

jednání s potenciálními novými distributory

dotáhneme ke vzájemné spolupráci a budeme

mít tak důvod vyrazit na veletrh třeba i příští

rok.

Skoro každý druhý návštěvník našeho stán-

ku se během akce vyptával, jak jsme v Norim-

berku letos spokojení. Ptali se, jestli to příští

rok už náhodou nezabalíme, že o tom jiné firmy

dost hlasitě mluví. Odpovídali jsme, že to není

tak zlé. Ale vlastně to nezáleží na nás. Veletrh

pro nás bude mít smysl, dokud na něj budou

jezdit ostatní firmy. Pokud to zabalí a nepřije-

dou, přestane mít veletrh smysl pro nás všech-

ny. A plastikové modely z něj prakticky zmizí.

Jistě, společnosti jako Tamiya na něm nejspíš

zůstanou, ale z původní jedné haly plné firem

z oboru plastikového modelářství tam zbude

jen fragment.

„PÁNOVÉ (A DÁMO), TAK JAK BYLO

V NORIMBERKU?“

Text: Jakub Nademlejnský

INFO Eduard108

Únor 2026