Sorry, I‘m German
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
Kat. č. 82167
Messerschmitt Bf 109 G-6 s osobním markingem v podobě postavičky v loďce a nápisem Seemann patří mezi modeláři z nějakého důvodu mezi nejoblíbenější obtiskové varianty tohoto válečného stroje. Během léta 1943 byl tento letoun ve výzbroji 7./JG 53 „Pik As“ na Sicílii a jeho pilotem byl třiadvacetiletý Uffz. Georg Amon. Více podrobností o něm najdete v historickém textu v návodu stavebnice a doporučuji rovněž článek „Kde se vzal Pik-As Mann?“ v magazínu INFO ze srpna 2016.
Georg Amon se díky dosti absurdním okolnostem na počátku července 1943 nacházel ve vězení, ale s jeho strojem létali kolegové.
Jeden z nich, Uffz. Walter Reinicke, se v něm 3. července 1943 nechal před bojovým letem vyfotografovat, a to mu možná přineslo smůlu. V 15 hod 57 minut dostala 7. Staffel rozkaz k poplachovému startu proti hloubkařům. Do vzduchu šla určitě také 8. Staffel. Ke střetnutí s „Jabos“ došlo u jihovýchodního pobřeží Sicílie. Jednalo se o britské Spitfiry.
Šest Spitbomberů ze 126. peruti RAF mělo napadnout základnu Biscari a přímý doprovod jim poskytovaly Spity ze 111. peruti, zatímco výškové krytí si vzala na starost trojice Spitů IX vedená velitelem 324. Wingu RAF, jímž byl legendární Wg. Cdr. H. S. L. Dundas DSO DFC. Britské stíhací bombardéry zaútočily na sicilské letiště asi v 16 hodin 15 minut a nesetkaly se s vážnějším odporem. Ale při odletu je napadlo přibližně 20 stodevítek a Macchi C.202. Nejprve zaútočila asi polovina nepřátelské formace. Němci napadli doprovod, ale hned pokračovali směrem dolů a zaútočili na stíhací bombardéry. Druhá polovina nepřátelské formace vzápětí napadla stíhací doprovod a zahájila s ním boj. Velitel 111. peruti George Hill ohlásil jednu sestřelenou stodevítku a druhou měl sestřelit Sgt. Hall, další dvě stodevítky nárokovali jejich kolegové jako poškozené. Ovšem na německé straně chyběl jen jeden stroj i jeho pilot – Uffz. Reinicke a Amonova „bílá 9“.
Uffz. Jens Bahnsen z 8./JG 53 nárokoval dva Spitfiry a Uffz. Kurt Zielke ze stejné Staffel ohlásil jeden. Ovšem vše nasvědčuje tomu, že žádný Spitfire nebyl během souboje sestřelen.
Jedinou ztrátou byl totiž EN259 ze 111. peruti RAF pilotovaný Flt. Sgt. Frankem Mellorem. Při návratu na Maltu začala stoupat teplota jeho motoru a Spit za sebou táhl pruh bílého kouře. Těžko říct, zda šlo o závadu, následek zásahu palby nepřátelské stíhačky nebo flaku. Problémy se ukázaly v letové hladině 16 000 stop a Mellora zpět k Maltě doprovázel jeho vedoucí Wg. Cdr. Dundas. Jenže situace se zkomplikovala. Když byli asi v polovině trasy k Maltě, ohlásil se rádiem George Hill, že krouží nad dinghy s člověkem asi dvě nebo tři míle jižně od mysu Passero (jihovýchod Sicílie) a žádal o podporu, protože se v jeho blízkosti objevily stodevítky. Dundas už byl mezitím jen 15 mil od pobřeží Malty a požádal vyslání záchranného člunu. Svému číslu řekl, ať vyskočí, pokud teplota motoru vzroste nad 125 stupňů.
Když Dundas dorazil zpět k Sicílii, zpozoroval, že na osamělý Spitfire kroužící nízko nad hladinou doráží šest Němců. Útočili z převýšení a koordinovaně jeden po druhém. Dundas proletěl kruhem Messerschmittů a vypálil bez míření několik výstřelů. Doufal, že tím vyplaší nepřátele a podařilo se mu to, k jeho úžasu stodevítky odlétly severním směrem.
Když Dundas a Hill přistáli na Maltě, prakticky se suchými nádržemi, zjistili, že Mellor se nevrátil. Do pátrání po nezvěstném kolegovi byly nasazeny čtyři peruti Spitfirů, ale namísto Mellora přivezlo záchranné plavidlo HSL107 někoho zcela jiného. Došlo k paradoxní situaci. Britové zachránili Reinickeho. Je dost pravděpodobné, že to byl onen pilot, nad nímž kroužil Hill a oněch šest stodevítek se možná snažilo spíše ochránit Reinickeho, než sestřelit Hilla.
Reinicke opustil „bílou 9“ na padáku kvůli závadě motoru v letové hladině 5 000 metrů. Na hladině k nafukovacímu člunu připevnil padák jako improvizovanou kotvu a do vody vysypal signální barvivo. Po skončení leteckého boje nad jeho člunem začaly prolétat Spitfiry, Reinicke pokaždé skočil ve strachu do vody, ale pak si všiml, že na něj přátelsky kývají křídly. Po několika hodinách jej vyzvedl britský záchranný člun. Reinicke později vzpomínal: „Ještě si přesně pamatuji na osm záchranných kruhů s hákovými kříži, které visely na zábradlí, každý symbolizoval německého letce, kteří byli tímto plavidlem zachráněni. Dali mi modré, příliš velké kalhoty RAF a rovněž příliš velké boty z plachtoviny. A pak se ukázal důvod pro tak mimořádné počínání Royal Air Force: ve stejném leteckém boji bylo sestřeleno číslo jednoho britského Squadron Leadera – muž s 11 a ½ sestřely (sic) – a zřejmě seskočil na padáku. Angličané celou dobu doufali, že já jsem ten ztracený pilot a podnikli všechny myslitelné kroky, aby mne ochránili před zásahem Němců. S mou školní angličtinou jsem mohl jen odpovědět: Sorry, I´m German.“