Strana 44
#82167BOXART STORY
Messerschmitt Bf 109 G-6 s osobním mar-
kingem v podobě postavičky v loďce a nápisem
Seemann patří mezi modeláři z nějakého důvodu
mezi nejoblíbenější obtiskové varianty tohoto vá-
lečného stroje. Během léta 1943 byl tento letoun
ve výzbroji 7./JG 53 „Pik As“ na Sicílii a jeho pi-
lotem byl třiadvacetiletý Uffz. Georg Amon. Více
podrobností o něm najdete v historickém textu
v návodu stavebnice a doporučuji rovněž článek
„Kde se vzal Pik-As Mann?“ v magazínu INFO ze
srpna 2016.
Georg Amon se díky dosti absurdním okolnos-
tem na počátku července 1943 nacházel ve věze-
ní, ale s jeho strojem létali kolegové.
Jeden z nich, Uffz. Walter Reinicke, se v něm
3. července 1943 nechal před bojovým letem
vyfotografovat, a to mu možná přineslo smůlu.
V 15 hod 57 minut dostala 7. Staffel rozkaz k po-
plachovému startu proti hloubkařům. Do vzduchu
šla určitě také 8. Staffel. Ke střetnutí s „Jabos“
došlo u jihovýchodního pobřeží Sicílie. Jednalo se
o britské Spitfiry.
Šest Spitbomberů ze 126. peruti RAF mělo na-
padnout základnu Biscari a přímý doprovod jim
poskytovaly Spity ze 111. peruti, zatímco výškové
krytí si vzala na starost trojice Spitů IX vedená
velitelem 324. Wingu RAF, jímž byl legendární
Wg. Cdr. H. S. L. Dundas DSO DFC. Britské stíha-
cí bombardéry zaútočily na sicilské letiště asi
v 16 hodin 15 minut a nesetkaly se s vážnějším
odporem. Ale při odletu je napadlo přibližně
20 stodevítek a Macchi C.202. Nejprve zaútočila
asi polovina nepřátelské formace. Němci napad-
li doprovod, ale hned pokračovali směrem dolů
a zaútočili na stíhací bombardéry. Druhá polovi-
na nepřátelské formace vzápětí napadla stíhací
doprovod a zahájila s ním boj. Velitel 111. peruti
George Hill ohlásil jednu sestřelenou stodevítku
a druhou měl sestřelit Sgt. Hall, další dvě stode-
vítky nárokovali jejich kolegové jako poškozené.
Ovšem na německé straně chyběl jen jeden stroj
i jeho pilot – Uffz. Reinicke a Amonova „bílá 9“.
Uffz. Jens Bahnsen z 8./JG 53 nárokoval dva
Spitfiry a Uffz. Kurt Zielke ze stejné Staffel ohlá-
sil jeden. Ovšem vše nasvědčuje tomu, že žádný
Spitfire nebyl během souboje sestřelen.
Jedinou ztrátou byl totiž EN259 ze 111. peruti
RAF pilotovaný Flt. Sgt. Frankem Mellorem. Při
návratu na Maltu začala stoupat teplota jeho mo-
toru a Spit za sebou táhl pruh bílého kouře. Těžko
říct, zda šlo o závadu, následek zásahu palby ne-
přátelské stíhačky nebo flaku. Problémy se uká-
zaly v letové hladině 16 000 stop a Mellora zpět
k Maltě doprovázel jeho vedoucí Wg. Cdr. Dundas.
Jenže situace se zkomplikovala. Když byli asi
v polovině trasy k Maltě, ohlásil se rádiem
George Hill, že krouží nad dinghy s člověkem asi
dvě nebo tři míle jižně od mysu Passero (jihový-
chod Sicílie) a žádal o podporu, protože se v jeho
blízkosti objevily stodevítky. Dundas už byl mezi-
tím jen 15 mil od pobřeží Malty a požádal vyslání
záchranného člunu. Svému číslu řekl, ať vyskočí,
pokud teplota motoru vzroste nad 125 stupňů.
Když Dundas dorazil zpět k Sicílii, zpozoro-
val, že na osamělý Spitfire kroužící nízko nad
hladinou doráží šest Němců. Útočili z převýšení
a koordinovaně jeden po druhém. Dundas prole-
těl kruhem Messerschmittů a vypálil bez míření
několik výstřelů. Doufal, že tím vyplaší nepřáte-
le a podařilo se mu to, k jeho úžasu stodevítky
odlétly severním směrem. Když Dundas a Hill
přistáli na Maltě, prakticky se suchými nádrže-
mi, zjistili, že Mellor se nevrátil. Do pátrání po
nezvěstném kolegovi byly nasazeny čtyři peruti
Spitfirů, ale namísto Mellora přivezlo záchran-
né plavidlo HSL107 někoho zcela jiného. Došlo
k paradoxní situaci. Britové zachránili Reinicke-
ho. Je dost pravděpodobné, že to byl onen pilot,
nad nímž kroužil Hill a oněch šest stodevítek se
možná snažilo spíše ochránit Reinickeho, než se-
střelit Hilla.
Reinicke opustil „bílou 9“ na padáku kvůli zá-
vadě motoru v letové hladině 5 000 metrů. Na
hladině k nafukovacímu člunu připevnil padák
jako improvizovanou kotvu a do vody vysypal
signální barvivo. Po skončení leteckého boje nad
jeho člunem začaly prolétat Spitfiry, Reinicke
pokaždé skočil ve strachu do vody, ale pak si vši-
ml, že na něj přátelsky kývají křídly. Po několika
hodinách jej vyzvedl britský záchranný člun. Re-
inicke později vzpomínal: „Ještě si přesně pama-
tuji na osm záchranných kruhů s hákovými kří-
ži, které visely na zábradlí, každý symbolizoval
německého letce, kteří byli tímto plavidlem za-
chráněni. Dali mi modré, příliš velké kalhoty RAF
a rovněž příliš velké boty z plachtoviny. A pak se
ukázal důvod pro tak mimořádné počínání Royal
Air Force: ve stejném leteckém boji bylo sestře-
leno číslo jednoho britského Squadron Leadera
– muž s 11 a ½ sestřely (sic) – a zřejmě seskočil na
padáku. Angličané celou dobu doufali, že já jsem
ten ztracený pilot a podnikli všechny myslitelné
kroky, aby mne ochránili před zásahem Němců.
S mou školní angličtinou jsem mohl jen odpově-
dět: Sorry, I´m German.“
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
Sorry, I‘m German
INFO Eduard44
Únor 2026