Úvodník
Únorovým evergreenem je každoroční zhodnocení norimberského veletrhu. Bývaly časy, kdy se hodnocení všech účastníků neslo v superlativech a optimistickém hodnocení záplavy novinek. Bývaly i časy, kdy vystavovat na veletrhu bylo ctí, a ne snadno dosažitelnou výsadou. Když jsme jeli na veletrh poprvé, tuším, že v roce 1991, o tom, že bychom tu měli mít stánek, se nám ani nesnilo. Byli jsme rádi, že jsme se dostali do hal a mohli nabídnout svůj tehdy velmi skromný sortiment potenciálním odběratelům. Na výstavě jich nebylo málo, ale většina z nich se na nás, podivné osoby z Východu, dívala poněkud skrz prsty, a tak jsme příliš neuspěli. Přesto jsme odjížděli spokojení a plní naděje. Evropské firmy o nás sice nestály, ale přivezli jsme si dva zásadní kontakty. Seznámili jsme se s panem Onem, majitelem a zakladatelem japonské firmy Beaver, a Američany Chuckem Harranskym a Jerrym Campbellem, majiteli a šéfy tehdy slavného a proslulého vydavatelství Squadron Signal a k němu přidružené distribuční firmě MMD. Obě firmy existují dodnes, i když dnes už mají dávno jiné majitele, vlastnickou strukturu změnily za ta léta několikrát, ale podstatné je, že s oběma dodnes obchodujeme.
NATO Tiger Meet 2016 Zaragoza a Mi-35 č. 3366
Před nedávnou dobou jsem byl požádán o osobní vzpomínky na vrtulník Mi-35, trupového čísla 3366, známého díky své pozdější tygří kamufláži jako „Alien“.
Tehdy v roce 2016 to po dlouhé době měla být mašina, na kterou byla po nelehkém schvalovacím procesu aplikována zcela nová kamufláž s tygřími motivy, a to vzhledem k její plánované účasti na cvičení NATO Tiger Meet 2016.
Letecká vojna na Ukrajine - Ďalší ruský čierny mesiac
Obdobie sledované v tejto časti seriálu (1. 12. až 31. 12.) možno pokojne označiť za ďalší čierny mesiac ruského letectva. Pri útokoch ukrajinských dronov, sabotážach, ale i pri nehodách prišlo najmenej o 10 strojov a straty utrpel i letecký personál. Žiaľ, Ukrajina sa z toho tešiť nemôže. Ani ona sa totiž stratám nevyhla. Sú síce výrazne menšie, ale pre brániacu sa krajinu veľmi bolestné.
Tail End Charlie
Norimberkem jsme v úvodníku pana Šulce začali, Norimberkem toto číslo i uzavřeme. A co k Norimberku vlastně napsat? Stále se ve mně míchají protichůdné pocity. Ono to vlastně nebylo tak špatné, jak si spousta lidí z našeho oboru myslí. Ještě 14 dní před veletrhem jsem měl v našem společném plánovacím kalendáři zadaných 5 schůzek a říkal jsem si, že to bude fakt propadák. Přemýšlel jsem nad tím, do kterých hal se půjdu podívat, abych si konečně jednou prošel celý veletrh pořádně, tedy kromě cesty k Revellu, kterou jsem zatím každý rok poctivě absolvoval a která opravdu stojí za to. Revell má totiž stánek až v hale 12.2., je to jedna z nejvzdálenějších hal, které od té naší sedmičky jsou a je to tam fakt štreka. Většinou si na tu cestu rezervujeme 15 minut, ale letos jsme se po cestě dokonce dokázali ztratit, takže ani těch 15 minut nestačilo a přišli jsme pozdě. Na naši obranu musím ale dodat, že to bylo hned v úterý v 9:00 hodin, což je oficiální start veletrhu a trochu jsme to podcenili. Ale to jsem odběhl.