Model and Story Priller
Josef „Pips“ Priller a jeho Focke-Wulf WNr. 310
Text: Jan Bobek
Model postavil: Jan Baranec
Josef „Pips“ Priller patří mezi nejznámější letce druhé světové války. Do povědomí veřejnosti se dostal díky knize The Longest Day z pera Corneliuse Ryana a ztvárněním jeho postavy ve stejnojmenném filmu. Josef Priller byl dokonce poradcem při jeho natáčení. Mimo jiné pomohl s konzultacemi při rekonstrukci scény, při níž se svým wingmanem zaútočil 6. června 1944 na oblast spojeneckého vylodění v Normandii. Priller většinu své válečné kariéry absolvoval v řadách JG 26 „Schlageter“ a skvělým vedením této Geschwader v boji i zázemí pomohl své muže udržet na špičce německého stíhacího letectva. Po válce napsal historii této jednotky pod názvem J.G. 26 Geschichte eines Jagdgeschwaders.
Devět let v řadách Luftwaffe
Narodil se 27. července 1915 v Ingolstadtu v Bavorsku. V roce 1935 sloužil jako Fahnenjunker u Infanterieregimentu 19. V hodnosti Oberfähnrich přestoupil k Luftwaffe a v říjnu 1936 zahájil pilotní výcvik v Salzwedelu. Jako Leutnant byl 1. dubna 1937 přidělen ke štábu I./JG 135. V listopadu 1938 byla jednotka přeznačena na I./JG 233 a její označení se 1. května 1939 ustálilo na I./JG 51. Od července 1939 sloužil u I./JG 71, která byla v říjnu 1939 přeznačena na II./JG 51. Velitelem letky (Staffelkapitän) 6./JG 51, jež byla součástí II./JG 51, byl jmenován 1. října 1939.
Prvních vítězství dosáhl 28. května 1940 nad Dunkerquem v leteckých soubojích se stíhači RAF. Během francouzského tažení zaznamenal šest sestřelů. Své 20. vítězství si Oblt. Priller připsal 17. října, za což mu byl 19. října udělen Rytířský kříž.
Velitel III./JG 26 Hptm. Priller stojí u ocasních ploch svého osobního stroje Fw 190 A-2 WNr. 310 společně se svým wingmanem Lt. Johannem Aistleitnerem (padl 14. ledna 1944). Foto: PK Foto
K nové jednotce byl Priller přeložen 20. listopadu 1940, stal se Staffelkapitänem 1./JG 26 „Schlageter.“ Po zimním odpočinku své jednotky a návratu do boje na jaře 1941, zaznamenal Priller mimořádnou sérii úspěchů mezi 16. červnem a 11. červencem 1941, kdy sestřelil 19 letounů RAF, z toho 17 Spitfirů, čímž zvýšil své skóre na 39. vítězství. Za 41. vítězství, jehož docílil 19. července 1941, mu byla o den později udělena Dubová ratolest (č. 28).
Další služební postup přišel 6. prosince 1941, když se Priller, již v hodnosti Hauptmann, stal velitelem III./JG 26. Na konci roku 1941 se jeho skóre zastavilo na 58. potvrzených vítězstvích. Německým křížem ve zlatě byl vyznamenán 20. prosince 1941. Jednalo se o vyznamenání, které obvykle předcházelo udělení Rytířského kříže, ale zavedeno bylo až v roce 1941.
Od prosince 1941 se Prillerova jednotka přezbrojovala z Messerschmittů Bf 109 F na Focke-Wulfy Fw 190 A. Do konce roku 1942 měl Priller na kontě celkem 81. potvrzených sestřelů. V čele celé JG 26 Priller stanul 11. ledna 1943 jako její Geschwaderkommodore a nahradil dosavadního velitele, jímž byl Major Gerhard Schöpfel (45 vítězství, nositel Rytířského kříže).
Na konci prosince 1943 byl současně k výkonu této funkce dočasně pověřen i velením leteckých operací 4. Jagddivision a jako Jagdfliegerführer 4 pracoval až do března 1944.
Josef Priller na snímku ze srpna 1942 u svého nového osobního stroje Fw 190 A-3 WNr. 0552. S tímto letounem Priller zaznamenal jen jedno vítězství, když 21. srpna 1942 sestřelil Spitfire. Tento Fw 190 byl několikrát poškozen u III./JG 26, poté zaznamenal další poškození u operačně výcvikové jednotky I./JG 105 a nakonec byl zničen při smrtelné havárii u 2./JGr. Süd v květnu 1944. Foto: Gordon Permann Collection SDASM
Svého 100. vítězství dosáhl 15. června 1944 nad Francií sestřelením čtyřmotorového bombardéru B-24 z 492nd BG. Za tento výkon obdržel 2. července 1944 k Rytířskému kříži Meče (č. 73) a současně mu byl nařízen zákaz bojových letů, neboť nacistický režim nechtěl o tak vynikajícího leteckého důstojníka přijít v boji se všudypřítomnou přesilou spojeneckých leteckých jednotek. Později se však Priller k bojové činnosti vrátil.
Jeho poslední, 101. obětí, se stal 12. října 1944 stíhací Mustang, jehož pilotem byl Captain Hershel T. Pascoe z 357th FG. Priller jej během náletu na Brémy sestřelil u Wunstorfu a Pascoe skončil v zajetí.
Při útoku na spojenecká letiště v rámci operace Bodenplatte 1. ledna 1945 vedl Priller svou JG 26 a III./JG 54 (z níž se později stala IV./JG 26) při útoku na Brusel-Evere a Brusel-Grimbergen. Jeho služba u JG 26 skončila 28. ledna 1945, když byl jmenován inspektorem stíhacího letectva na východě (Inspekteur der Jagdflieger Ost), což také znamenalo ukončení jeho bojové činnosti. Tuto funkci zastával až do konce války.
Josef „Pips“ Priller absolvoval 307 bojových letů, během nichž dosáhl 101 vítězství na západní frontě, včetně 11 čtyřmotorových bombardérů.
Po válce vedl Josef Priller rodinný pivovar Riegele. Spojenecké úřady mu během roku 1948 zabavily umělecké předměty, nábytek a vybavení, které získal během války ve Francii a Belgii. Významnou část těchto předmětů ale nakonec trpělivou komunikací s úřady získal zpět. Zemřel 20. května 1961 v Böbingu v Horním Bavorsku na následky srdečního infarktu. Je pohřben na Westfriedhofu v Augsbergu.
Příprava stroje Fw 190 A-2 nebo A-3 z II./JG 26 před vzletem, pravděpodobně na základně Abbeville-Drucat během roku 1942. Právě tato základna byla příčinou pro spojeneckou přezdívku JG 26, „Abbeville Boys.“ Foto: Bernie Thorsch Collection via Peter Merlin
Na tomto snímku strojů II./JG 26 je dobře patrná praxe vézt na křídle Fw 190 mechaniky, kteří pilotovi pomáhali s orientací při pojíždění. Zajímavé je, že stroj vlevo je verze Fw 190 A-1, tedy s kulomety ráže 7,92 mm v kořenu křídla. Tuto první verzi Focke-Wulfu používala II./JG 26 až do srpna 1942 souběžně se stroji Fw 190 A-2 a A-3. Foto: Bernie Thorsch Collection via Peter Merlin
Schlagetergeschwader přechází na Focke-Wulfy
Když se rozhodovalo o tom, která stíhací jednotka začne jako první používat nové Focke-Wulfy Fw 190 A-1, padla volba na II./JG 26 „Schlageter“, jež byla vyzbrojena stroji Bf 109 E. Přibližně na počátku srpna 1941 se na pařížskou základnu Le Bourget z německého Rechlinu přesunula Erprobungsstaffel 190 (Zkušební peruť 190) vedená Oblt. Otto Behrensem.
Jeho Staffel úspěšně dokončila operační testy a nyní měla své poznatky předat II./JG 26 Hptm. Waltera Adolpha. Nebýt Behrensových zkušeností a zápalu, celý projekt by byl se vší pravděpodobností zrušen, protože jej neustále provázely problémy (hlavně s pohonnou jednotkou BMW 801 C-1), které by slabší povahy odradily.
Přestože se část příslušníků II./JG 26 přeškolovala na Focke-Wulfy v Paříži, zbytek jednotky setrvával v Belgii na základně Moorsele a i nadále se podílel na bojové činnosti. Tento postup se stal pravidlem i u dalších jednotek, které přecházely na Fw 190 A. Prvním úspěšným nasazením prošly Focke-Wulfy již 14. srpna 1941.
Jako druhá v pořadí začala na Fw 190 A-1 přezbrojovat III./JG 26 v listopadu 1941. Potíže s pohonnými jednotkami stále trvaly. Mechanici museli v polních podmínkách dělat úpravy výfukových potrubí a některé náhradní díly jednotka sháněla vlastními silami po celém Německu.
Sám za sebe hovoří fakt, že od firmy BMW dostal Oblt. Borris, velitel 8./JG 26, zlaté hodinky za to, že motor jeho Fw 190 překonal provozní dobu 100 hodin. Na přelomu roku 1941 a 1942 byly u III./JG 26 zdokumentovány první Fw 190 A-2 s vylepšenou pohonnou jednotkou BMW 801 C-2. První stroj této verze byl u II./JG 26 zaznamenán již v prosinci 1941, v tomtéž měsíci převzala I./JG 26 první letouny verze A-1.
BL973, F/Lt Stanislav Fejfar, No. 313 (Czechoslovak) Squadron, RAF Hornchurch, Velká Británie, březen-květen 1942
Předválečný příslušník československého vojenského letectva Stanislav Fejfar působil v době Mnichovské krize jako velitel 45. stíhací letky na Slovensku. Své první tři sestřely za 2. světové války získal v době Bitvy o Francii jako příslušník Armé de l’Air v kabině MS.406 v řadách GC I/6. Do Velké Británie připlul 12. července 1940 na palubě lodi Neuralia, 9. září zahájil v hodnosti Pilot Officer operační činnost u No. 310 (Czechoslovak) Squadron RAF prvním ze svých tří sestřelů v Bitvě o Británii. Dne 21. července 1941 nastoupil v hodnosti F/Lt jako velitel B Flightu u No. 313 (Czechoslovak) Squadron a 17. května 1942 padl v kokpitu Spitfiru Mk.Vb BL973 během operace Ramrod 33. Ssetřelil jej Hptm. Josef Priller mezi Guinesem a Audebertem na severu Francie. O několik dní dříve sestřelil Priller také autora kresby psa Pluta na Fejfarově Spitfiru, Sgt. Karla Pavlíka.
Geschwaderstab JG 26 si v průběhu roku 1941 pod velením Adolfa Gallanda ponechal Messerschmitty Bf 109 F-4. Tuto verzi Bf 109 si mezitím řada letců oblíbila. Poté, co velení JG 26 převzal Maj. Gerhard Schöpfel, začal jeho štáb v lednu 1942 přezbrojovat na Fw 190 A-2 a v dubnu
začal používat verzi A-3. Staffel stíhacích bombardérů 10./JG 26 přešla z Bf 109 F-4/B na již prověřené Fw 190 A-2 a A-3 až v červnu a červenci 1942. Verze A-3 byla vybavena pohonnou jednotkou BMW 801 D-2, která byla již relativně bezproblémová.
Josef Priller si vybral svůj osobní Fw 190 A-2 (WNr. 20 206), jež vyrobila firma Focke-Wulf. Stroj dostal velitelské označení „dvojitý klín“ a od 11. prosince 1941 do 11. ledna 1942 v jeho kokpitu Priller absolvoval 25 neoperačních letů, při nichž se s novým typem seznamoval. Za jeho řízením docílil 3. ledna svého 59. vítězství, když u Calais nárokoval jeden Hurricane. Za řízení tohoto letounu Priller později usedl ještě několikrát. Když jej vyměnil za novější kus, zůstal WNr. 20 206 u Prillerova štábu III./JG 26 a mechanici jen přetřeli vnitřní část velitelského klínu na trupu. Tím se označení změnilo na jednoduchý klín, tedy letoun Katschmarka (wingman), jímž byl Fw. Walter Grünlinger. Pod kabinou byla místo Prillerovy srdcové karty s nápisem Jutta srdcová sedma s nápisem Rata, což byl Grünlingerův osobní emblém. Priller naposledy do kokpitu stroje WNr. 20 206 usedl 22. dubna 1942.
Mezitím ale Josef Priller ojediněle létal se stroji různých Staffel své III./JG 26. Jednalo se o WNr. 5215 (bílá 1), 0084 (bílá 8, verze A-1), 0216 (černá 7), 054 (černá 3, verze A-1) a usedal i do strojů svého štábu, konkrétně Fw 190 A-2 WNr. 5292 a 5296. Na letounech WNr. 054 a 0216, které patřily 8./JG 26, docílil svého 59. a 60. vítězství. V druhém případu, 27. března 1942, byl jeho obětí Spitfire Mk. VB (AD197) z 313. československé peruti RAF, jehož pilot P/O Vladimír Michálek zahynul.
WNr. 0125310, Hptm. Josef Priller, III./JG 26, Wevelghem, Belgie, červen 1942
Josef „Pips“ Priller se narodil 27. července 1915 v bavorském Ingolstadtu. V roce 1935 vstoupil do Wehrmachtu, ale již za rok, v říjnu 1936, byl přijat k leteckému výcviku stíhače. Prvního sestřelu dosáhl ve funkci velitele 6. Staffel JG 51, když 28. května 1940 sestřelil Spitfire nad Dunkerque. V listopadu 1940 byl jmenován velitelem 1./JG 26, 6. prosince 1941 se stal velitelem III./JG 26, od 11. ledna 1943 velel celé Jagdgeschwader 26. Jeho počet dosažených sestřelů dále narůstal, za své úspěchy byl dekorován 20. prosince 1941 Rytířským křížem s dubovou ratolestí a meči. Dne 28. ledna 1945 byl jmenován do funkce Inspekteur der Jagdflieger Ost, v níž setrval až do konce války. Celkové Prillerovo skóre čítá 101 zničených nepřátelských letadel a všech svých sestřelů dosáhl na západní frontě. Po válce se oženil s majitelkou pivovaru Johannou Riegele a stal se generálním manažerem pivovaru Riegele v Augsburgu. Zemřel 20. května 1961 na infarkt. Stroj ve standardní kamufláži stíhaček Luftwaffe se žlutou směrovkou a spodní částí krytu motoru, s nímž létal Josef Priller v červnu 1942, nesl označení velitele III. Gruppe. Na směrovce bylo zobrazeno 73 sestřelů, kterých dosáhl k 1. červnu 1942.
Focke-Wulf WNr. 310
Model Prillerova letounu, který je tématem tohoto článku, nese výrobní číslo 310. V Prillerově zápisníku letů je jeho výrobní číslo zaznamenáno jako 5310 a z hlášení o sestřelech (Abschussmeldungen), které s tímto strojem souvisí, je patrné, že se jednalo o verzi A-2. Z těchto střípků je tedy možné vyvodit, že se jednalo o Fw 190 A-2 licenčně vyrobený firmou Arado ve Warnemünde. Jeho celé výrobní číslo bylo 0125 310 a když opustil vrata výrobní haly, nesl Stammkennzeichen TQ+SJ.
Priller s tímto strojem šel poprvé do vzduchu 23. dubna 1942 v podvečer na základně Wevelghem. Jednalo se testovací let. V následujících měsících se stroj WNr. 310 s dvojitým velitelským klínem stal Prillerovým nejčastěji pilotovaným letounem.
Poprvé na něm dosáhl vítězství 25. dubna 1942, když během akce Circus No. 137 sestřelil Spitfire. Celkem na tomto stroji zaznamenal třináct úspěchů, ve všech případech se jednalo o Spitfiry. Mezi jeho oběti bohužel patřilo i československé stíhací eso F/Lt Stanislav Fejfar z 313. peruti RAF a jeho kolega Sgt Karel Pavlík.
Stránky ze zápisníku letů Josefa Prillera, na nichž jsou patrná výrobní čísla strojů 5310 a 5311. Vpravo je poznámka k leteckému boji z 5. května 1942, při němž Priller sestřelil Spitfire Mk.VB (BM261) z 313. československé peruti RAF. Jeho pilot Sgt. Karel Pavlík zahynul u belgické obce Dranouter. Trosky stroje se zabořily tak hluboko do svahu kopce, že jeho tělo mohlo být vyproštěno až v roce 1945. Foto: Bundesarchiv
Záznam ze zápisníku letů Josefa Prillera, na nichž je zaznamenán výsledek boje z 15. července 1942 nad mořem. Během neúspěšného britského pokusu o záchranu W/Cdr Brendana "Paddy" Finucanea sestřelil Priller jeden ze Spitfirů 402. peruti RCAF, která se dobrovolně přihlásila ke krytí této operace. Další kanadský pilot byl v boji zraněn, ale bezpečně přistál v Anglii. Kanaďané, kteří čelili výškové převaze Němců obranným kruhem, nárokovali jeden Fw 190 jako sestřelený, ale III./JG 26 o žádný stroj nepřišla. Foto: Bundesarchiv
Tomuto Fw 190 padl za oběť i Spitfire Mk.VB (BM296) z 402. peruti RCAF. Jeho pilot F/Sgt. Hughes se 15. července dostal nízko nad hladinou moře pod palbu Prillera při neúspěšné operaci na záchranu W/Cdr Brendana "Paddy" Finucanea. Na rozdíl od legendárního irského Wing Leadera se podařilo sestřeleného Kanaďana, byť se zraněním, zachránit.
Přestože Priller během jara a léta 1942 příležitostně používal i další stroje, v naprosté většině případů pilotoval stroj WNr. 310. Naposledy za jeho řízení usedl 10. září 1942. Poté jej obdržela operačně výcviková jednotka Jagdgruppe West, u níž 13. dubna 1943 havaroval při startu a došlo k jeho 45% poškození. V té době byl tento letoun označen jako verze A-3, což by naznačovalo, že byl mezitím vybaven modernějším motorem. Do opravy byl předán 27. května pobočce firmy Ago ve Villacoublay a byl při tom znovu zaregistrován jako verze A-2. Další údaje o tomto Focke-Wulfu nejsou známy.
S přípravou článku mi laskavě pomohli David Lengyel a Peter Merlin, rád bych jim touto cestou poděkoval.
Zdroje:
Bundesarchiv: RL 10/262, RL 10/263
CALDWELL, Donald L.: The JG 26 War Diary, Volume One 1939-1942
CALDWELL, Donald L.: JG 26 Photographic History of the Luftwaffe´s Top Guns
deZENG IV, Henry; STANKEY, Douglas G.: Luftwaffe Officer Career Summaries
MOMBEECK, Erik: The Abbeville Boys, Special Album No. 1
OBERMAIER, Ernst: Die Ritterkreuzträger der Luftwaffe 1939 - 1945, Band I Jagdflieger
PRIEN, Jochen; STEMMER, Gerhard; RODEIKE, Peter; BOCK, Winfried: Die Jagdfliegerverbände der Deutschen Luftwaffe 1934 bis 1945, Teil 7
RODEIKE, Peter: Focke-Wulf Jagdflugzeug, Fw 190 A, Fw 190 „Dora“, Ta 152 H
web.archive.org/web/20220404163704/http://www.luftwaffe.cz/priller.html