Nad džunglí Nové Guineje
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Gareth Hector
Kat. č. 84210
Jednou z nejvýznamnějších amerických stíhacích jednotek druhé světové války je 49th Fighter Group, která byla během druhé světové války nasazena při bojích nad Austrálií, Novou Guineou a Filipínami. Tvořily ji 7th, 8th a 9th Fighter Squadron. Její letci dosáhli celkem 664 potvrzených vítězství a v jejich čele stanul se čtyřiceti sestřely nejúspěšnější americký stíhací letec Richard Bong.
Když se v závěru roku 1942 začala 49th FG přesouvat na Novou Guineu, její piloti, kteří v té době používali Curissy P-40E doufali, že budou moci přesedlat na stroje P-38 Lightning. Na nový typ na počátku roku přezbrojila jen 9th FS. Jejich kolegové z 7th a 8th FS od konce roku 1942 dostávali P-40K a v srpnu 1943 přešli na verzi P-40N. Ani kolegové z 9th FS nelétali vždy s technikou, kterou by si přáli. Na konci roku 1943 museli z Lightningů přejít na Thunderbolty, které se podařilo opět vyměnit za P-38 až v dubnu 1944.
Od druhé poloviny roku 1942 se americké a australské pozemní síly po dobu dalších téměř tří let probojovávaly pobřežím Nové Guinei, ať už postupem po souši, nebo formou vyloďovacích operací. Tyto operace by nebyly možné bez vzdušné podpory letectev obou spojeneckých států.
Právě v této oblasti bylo těžiště činnosti 49th FG, která však příležitostně se stroji P-38 zasahovala i proti základně Rabaul na Nové Británii.
Protivníky amerických pilotů nad Novou Guineou byli v naprosté většině případů japonští armádní letci. Stíhací jednotky byly vyzbrojeny jednomotorovými letouny Ki-43 a Ki-61, v oblasti byly nasazeny i dvoumotorové Ki-45. V této oblasti čelily nedostatečné infrastruktuře poddimenzovaných letišť, nepravidelnému zásobování i spojenecké technické i početní převaze ve vzduchu.
Japonské armádní letectvo na Nové Guinei od srpna 1943 do února 1944 ztratilo 225 letounů ve vzduchu, 373 bylo zničeno na zemi a 112 bylo poškozeno při nehodách nebo z jiných příčin. Ve stejném období nad Novou Guineou nárokovali stíhači amerického letectva přes 600 potvrzených vítězství.
Jedním ze stíhacích letců 49th FG, který se zúčastnil této vrcholné části bojů nad Novou Guineou, byl 1/Lt David R. Winternitz z 8th FS. Jeho letoun P-40N je zachycen na boxartu Garetha Hectora při krytí poškozeného Gunshipu z 345th BG „Air Apaches.“ Winternitz se poprvé v záznamech jednotky objevil 30. července 1943, když poškodil P-40E (41-35951) při pojíždění na základně Horanda.
Svého jediného leteckého vítězství docílil 14. února 1944 při náletu na letiště Dagua na severním pobřeží Nové Guinei. Bombardéry A-20 na letišti zničily dvacet japonských strojů a doprovod jim poskytovaly Warhawky z 49th FG a Thunderbolty z 35th FG. Jeden P-47 byl při návratu z akce ztracen kvůli závadě. Jeho pilot 2/Lt John H. Hartsfield sice dokázal v klesání letět bez motoru téměř 20 mil, ale při nouzovém přistání zahynul.
Sedm stíhacích letců z 7th a 8th FS si po boji připsalo po jednom sestřelu jednomotorové stíhačky, přičemž v jednom případě se jednalo o Ki-61 Tony s řadovým motorem a v ostatních případech byly armádní letouny Ki-43 identifikovány jako Oscar nebo Zeke. Jeden stroj tohoto typu si na konto připsal 1/Lt Winternitz.
Přestože z výše uvedeného porovnání japonských ztrát a amerických nárokovaných vítězství za období sedmi měsíců vyplývá, že se američtí letci zcela pochopitelně dopouštěli v zápalu boje nadsazení hlášených vítězství, 14. února 1944 tomu tak nebylo. Japonské stíhací jednotky ztratily v boji mezi Daguou a Wewakem sedm letců a letounů. O tři Ki-43 přišla 59. Hikō Sentai, další dva ztratila 63. Hikō Sentai. Po jednom Ki-61 po boji postrádala 68. Hikō Sentai a 78. Hikō Sentai.
Winternitzův kolega, 1/Lt Nelson DeCoursey Flack, Jr., sestřelil při letu čumák proti čumáku jeden Ki-61, který se zřítil do moře. Ale japonský letec Flackův letoun stačil zasáhnout do chladícího okruhu.
Flack nouzově přistál asi 60 mil severně od Gusapu. Pilot letounu L-5, který jej chtěl vyzvednout, bohužel havaroval ve vysoké trávě. Po shození zásob se situaci obou letců pokusil zachránit příslušník australské 2/7th Commando Company, který za americkými letci seskočil 16. února na padáku (poprvé v životě), aby jim pomohl vysekat v trávě improvizované letiště. Při pokusu o vyzvednutí trosečníků ale 21. února havaroval další pilot s letounem L-5. Jeho kolega s dalším L-5 sice dokázal bezpečně přistát, ale zjistil, že z měkké travnaté plochy odstartuje jen pokud je v kokpitu sám. Čtyři trosečníci se tedy vydali k vlastním liniím pěšky. Zachránila je australská hlídka, která na ně narazila 10. března 1944. Šťastná čtveřice byla značně pohublá a nakažená malárií. Nelson Flack u 8th FS v září 1944 konečně přesedlal z Warhawku na Lightning a s pěti sestřely a jedním pravděpodobným vítězstvím dosáhl statusu esa.