Tail End Charlie
B-17G Champaign Lady v pokročilé fázi zrodu (Champaign Aviation Museum, Urbana, OH)
Fénixové vstávající z popela
Text: Jan Zdiarský
Warbirdy, neboli historické letouny udržované v letuschopném stavu, jsou ozdobou mnoha leteckých dnů a nejednomu z nás umožnily dotknout se atmosféry, kdy jejich motory na obloze hřměly po desítkách. Největší zájem samozřejmě vzbuzují druhoválečné letouny, spojené se silnými příběhy, ať už svými vlastními, nebo letouny, dnes již většinou neexistující, jejichž zbarvení a marking warbirdy dnes nosí. Pomáhají tak udržovat památku na tato slavná letadla, a především jejich osádky. A v neposlední řadě zůstávají technickým klenotem.
Tématu znovuzrození historických letounů budu věnovat dnešní úvahu, zúženou na letouny, jejichž renovace má být zakončena uvedením do letuschopného stavu. Cílem není přinést kompletní výčet strojů procházejících rekonstrukcemi, ale vypíchnout několik zajímavých aktuálních projektů. A tím trochu naladit vaše chuťové buňky a ukázat, že i v dnešním světě, plném paranoiků na nejvyšších místech, šíleností a destrukcí, jsou lidé, kteří budují. Kteří s láskou k technice, historii a také k létání pracují na tom, aby někteří fénixové ze svého popela povstali.
Pro to, aby byl zrenovovaný letoun považován za stroj daného typu a sériového čísla, je potřeba, aby k jeho restaurování bylo použito určité procento původních dílů. Díky tomu lze k restaurování použít i díly starých skladových zásob, či nově vyrobené. Warbird tak může vzniknout i z téměř zničeného letounu po těžké havárii. Že nejde o levnou záležitost, je více než jasné. Také to je jeden z důvodů, proč některé renovace trvají dlouhé roky, v některých případech i desetiletí. Pojďme se tedy příběhů několika z těch aktuálních dotknout.
De Havilland Mosquito TE881, které prochází náročnou renovací u společnosti Avspecs Ltd na Novém Zélandu, není prvním Mosquitem, který zde vrátili do vzduchu. U tohoto exempláře se předpokládá zalétání v průběhu roku 2026.
Do letové kondice je připravován také B-25J Mitchell 44-30733, který v červenci 1969 po poruše obou motorů během startu k hašení lesního požáru prodělal nouzové přistání v odlehlém terénu. Vrak letounu ležel v písečném náplavu řeky Tanana na Aljašce až do roku 2013, kdy byl vyzdvižen a odtransportován do Michiganu. Tamější Warbirds Of Glory Museum letoun renovuje do letuschopného stavu s využitím dílů jiného Mitchelu, který se jim podařilo získat, stroje s/n 44-28898. Ten byl v roce 1944 součástí programu Lend-Lease, jako dodávka do Sovětského Svazu. Byl však poškozen při přistání na základně Satellite Field na Aljašce a po následném odmontování cenných částí ponechán svému osudu. Zcela vandalizovaný zbytek draku letounu byl na přelomu tisíciletí zachráněn aljašským Nome Aviation and Military Museum a později darován do Michiganu.
Přídě dvou B-25J ve Warbirds Of Glory Museu v Michiganu. Vpředu je letoun 44-28898, za ním restaurovaný 44-30733.
Opravdu z popela vstává Spitfire Mk.I R6613, jehož drak je rekonstruován z trosek letounu sestřeleného dne 11. 9. 1940. Ještě než byl ztracen, během bitvy o Británii s tímto letounem do boje několikrát letěl i slavný Squadron Leader Roland R. Stanford Tuck od 92. squadrony RAF. Aktuální restaurační proces, založený na troskách, vyzdvižených z místa havárie, je ukončen. Letoun prošel inspekcí britské CAA a s civilní imatrikulací G-RRST aktuálně čeká na investory pro další kroky k opětovnému návratu na oblohu.
Zajímavým projektem je renovování Fw 190A-8 v Turecku (Türkiye's MSÖ Air & Space Museum). V tomto případě však nejde o warbird, ale komplexní renovování přibližně dvacet let staré novostavby. Jedná se totiž o Fw 190A-8/N od Flugwerku. Přesto je třeba říci, že letoun prochází tak náročným a důkladným procesem, jako kdyby šlo o osmdesát let starý stroj. Generálkou prochází celý drak letounu, i jeho jednotlivé systémy.
Fw 190A-8N v Tureckém MSÖ Air & Space Museu.
Restaurování křídla tureckého Focke-Wulfu.
Zmíněný německý výrobce Flugwerk je zapojen i do dalšího restaurování Fw 190, tentokráte verze A-5, která probíhá ve spolupráci se společností GossHawk Unlimited v Casa Grande v Arizoně, USA, s využitím dílů letounu, který během 2. světové války havaroval ve Francii.
Pro americkou Collins Foundation upravuje GossHawk Unlimited také Fw 190F-8, jehož základ pochází z letounu W.Nr. 931862. Ten havaroval 9. 2. 1945 v Norském vnitrozemí, odkud byly jeho trosky v roce 1983 vyzvednuty. Tento letoun se do letové kondice vrací dokonce s motorem BMW 801D.
Fw-190F-8 W.Nr. 931862 v péči odborníků z GossHawk Unlimited.
Letoun v závěrečné fázi náročného procesu.
Lincolnshire Aviation Heritage Centre se již poměrně dlouhou dobu zabývá restaurováním své Just Jane - Avro Lancasteru NX611. Letadlo se v rámci dlouhodobého restaurátorského projektu opravuje po jednotlivých částech a práce postupují v průběhu let, především během zimního období. Během turistické části roku na svou renovaci Just Jane spolu s muzeem v East Kirkby pomalu vydělává. Letoun je schopný pojíždění se všemi čtyřmi motory, bývá přístupný i pro interiérové prohlídky. Projekt jejího restaurování je odhadován na 4 miliony liber. Některé z podstatných celků letoun získává ze zbytků jiných Lancasterů, především strojů výrobních čísel KB976 (zadní části trupu), NX664 (části křídla) a také z PA474. Dlužno dodat, že zrestaurování Just Jane do letuschopného stavu, a absolvování souvisejících testů a povolení, není jediným problémem v tom, aby Just Jane mohla z East Kirkby vzlétnout. Dráha letiště je po desetiletí přehrazena pozemní komunikací, jejíž charakter aktuálně nedovoluje vzlet stroji tak velkému, jako je Lancaster.
Just Jane na základně v East Kirkby při pojíždění dává na odiv nádheru své majestátnosti a také zvuk všech čtyř svých Merlinů.
Extrémně náročným projektem prochází také Hawker Typhoon Mk.Ib RB396, o jehož záchranu se stará britská organizace The Hawker Typhoon Preservation Group. Letoun s bojovou historií byl po nouzovém přistání 1. dubna 1945 u holandsko-německých hranic vážně poničený a po ukončení války byl, jako mnoho jiných, určen do šrotu, před kterým ho zachránila lokální chemická společnost za účelem využití některých jeho částí pro své potřeby. Po letech zbytky letounu zachránili nizozemští nadšenci pro lokální muzeum. V roce 2012 se Typhoon vrátil do Velké Británie. Následně byl získán zrestaurovaný motor Napier Sabre, který nadšenecký sen o návrat tohoto letounu na oblohu posunul výrazně blíže k realitě.
Původní stav ocasních ploch Typhoonu RB396.
Zadní část trupu téhož letounu po kompletní renovaci.
Americké Planes of Fame Air Museum v Chinu aktuálně pracuje hned na několika restaurátorských projektech s cílem dostat daný letoun zpět do vzduchu.
Jedním z nich je Bell YP-59A Airacomet. Pokud se projekt podaří dokončit, půjde o jediný letuschopný Airacomet na světě. Aktuálně je hotovo přibližně 75 % všech prací. Byly vyměněny nosníky křídla, palivový systém a provedena generální oprava obou motorů a podvozku.
Hispano HA-1112 M1L “Buchon” by měl na leteckých dnech pochopitelně představovat Bf 109E. Letoun je takřka před zahájením inspekcí a testů.
Na začátku je renovace průzkumného letounu z roku 1937 North American O-47A. V tomto případě restaurování obnáší především výměnu potahových plechů a kompletní renovaci potahu pohyblivých ploch.
Zato Aichi D3A2 Type 99 (Val) patří k náročnějším projektům. Kromě kompletní renovace potahu letoun vyžaduje obnovu ocasních ploch, generálku motoru, vrtule a dalších komponent.
Relativně méně náročná se jeví renovace C-47, který muzeum získalo darem v roce 2009. Ač jde o válečný Skytrain, který se dokonce zúčastnil invaze v Normandii, je v relativně dobrém stavu. Generálkou mají projít vrtule a prvky centroplánu, stejně jako ovládací pohyblivé plochy. Aktuálně je letoun zbaven vrchního nátěru a čeká na montáž křídel.
Zcela nejnáročnějším restaurátorským projektem Planes of Fame Air Museum je s rozpočtem 2 000 000 dolarů B-17G. Letoun s/n 44-83684 byl dodán Air Force den před ukončením 2. světové války v Evropě. V padesátých letech sloužil v projektu Aphrodite jako „mother ship“ pro navádění QB-17, v roce 1959 se stal poslední B-17 která provedla operační misi v rámci USAF. Až do poloviny 70. let tato B-17 zastala několik filmových rolí, načež se stala muzejním exponátem. V současné době je vymontováno veškeré vnitřní zařízení, odstraněny jsou vnitřní nátěry, probíhají důkladné inspekce a opravy. Restaurovány byly všechny ovládací plochy. Mezi pracemi, které restaurátorský tým ještě čekají, jsou opravy všech nosníků (v nařízení vydané směrnice FAA, řešící trhliny hlavních nosníků u letuschopných B-17), generálky motorů, vrtulí a podvozků.
Bell YP-59A Airacomet v Chinu.
Zrestaurované ocasní plochy Aichi D3A2 Type 99 (Val).
Skytrain s historií sahající až před invazi v Normandii čeká na nový kabát.
B-17G stála v muzeu v Chinu dlouhou dobu jako venkovní exponát. Její restaurování je náročné a precizní, přesto však jednodušší než u dalších letounů tohoto typu, které jejich majitelé chystají znovu do vzduchu.
Létající pevnost od Planes of Fame Air Museum není jedinou B-17, na jejíž návrat na oblohu se můžeme těšit. Atraktivita tohoto typu podněcuje hned několik subjektů najednou k tomu, aby podstoupily tento extrémně náročný a nákladný proces.
Poměrně známou je B-17G Champaign Lady z Champaign Aviation Museum v Urbana, OH. Tento letoun je trpělivě stavěn z trosek několika různých letounů. Aktuálně jsou hotové velké části trupu a křídla. Tam, kde nelze použít původní díly, nastupuje novovýroba podle původních konstrukčních plánů. Aktuálně má Champaign Lady podobu takřka dokončeného letounu. Z velké části je instalováno vnitřní zařízení, včetně střeleckých věží a vybavení kokpitu. Champaign Lady je příkladem toho, že i bez obřích sponzorů lze z trosek postavit špičkový letuschopný warbird, pokud máte dostatečné zázemí, znalosti a dobrovolníky, kteří jsou odhodláni jít za svým snem.
B-17G, pojmenovaná podle místa svého zrodu jako „Champaign Lady“ je skládána z trosek nejméně pěti jiných Létajících pevností.
Další B-17G prochází kompletní renovací do letuschopného stavu na letišti v Salem v Oregonu. V hangáru „C“ na historickém letišti McNary Field, který byl otevřen v lednu 2015, sídlí muzeum a restaurátorské centrum nadace B-17 Alliance Foundation. B-17G, nově pojmenovaná Lacey Lady (44-85790) se proslavila jako přístřešek čerpací stanice v Milwaukie, kde stála od roku 1947 až do poloviny devadesátých let. Čas strávený na střeše benzinky jí nic nedaroval. Přesto však původní narozeninová sázka, vedoucí ke koupi bombardéru a jeho umístění nad benzinovou pumpu, tento letoun zachránila před osudem sešrotování. V pozdějším období, po vážných poškozeních povětrnostními vlivy i vandaly, byly z letounu především z bezpečnostních důvodů odmontovány motory a příď. V roce 2014 byl zbytek letounu snesen na zem, rozebrán a přemístěn na letiště v Salemu, kde probíhá jeho složitá renovace. Má být mimo jiné památkou na původního majitele Arta Lacey a také proto dostala nově jméno Lacey Lady.
B-17G 44-85790 na střeše benzínové stanice jižně od Portlandu v době své největší slávy.
Po několik desetiletí byla velkou atrakcí. Po zrušení benzinové stanice zůstala na svých pylonech a stala se poutačem blízkého „Bomber Restaurant“.
Desetiletí pozornosti a povětrnostních vlivů se na letounu projevily.
Aktuálně probíhající restaurování B-17G 44-85790, nově pojmenované Lacey Lady na letišti v Salemu (B-17 Alliance Foundation).
Osudem Fénixe si prošla B-17G Liberty Belle. Srdce mnoha milovníků B-17 se zastavila, když se 13. 6. 2011 objevila zpráva o tom, že Liberty Belle po perfektním nouzovém přistání shořela na poli u Oswego v Illinois. Relativně malý požár na levé polovině křídla, způsobený porušením palivové nádrže, se krátce po přistání rozšířil a letoun z velké části zcela zničil. Liberty Foundation, která letoun provozovala, se z šoku vzpamatovávala ještě dlouho. Přesto však bylo brzy po požáru rozhodnuto hledat cesty, jak Liberty Belle vrátit k životu. Neuvěřitelné se stalo skutkem. Dnes je Liberty Belle v pokročilé fázi renovace, prováděné v Brooks Aviation Inc. Víra mnohých, kteří si po havárii v to, že se vrátí na oblohu, ani netroufli doufat, je dnes až zázračně posílena.
Tragédie, která se odehrála ráno 13. 6. 2011 poblíž města Oswego v Illinois dovolila jen málokomu doufat, že se Liberty Belle dostane znovu na nebe…
… dnes je až nepředstavitelné, kolik úsilí je za snahou o znovuzrození tohoto letounu. Skutečnost překonává mnohá očekávání.
Kromě vyjmenovaných letounů jsou ve Spojených Státech restaurovány další 4 B-17 se záměrem návratu do letového stavu. Některé z nich jako warbirdy už v minulosti létaly, byly však už před delší dobou z různých důvodů uzemněny.
Obnovování warbirdů není možné založit pouze na entuziasmu. Vyžaduje hluboké technické znalosti, akceptaci složitých směrnic a předpisů a v neposlední řadě vynaložení nemalých prostředků. Prakticky každý ze subjektů, podílejících se na renovování letadel, které zde byly jako příklad uvedeny, umožňuje různé formy zapojení se do projektu, především donátorstvím. Jakoukoliv částkou. Pokud chcete pomoci, nebo se dozvědět více, další informace a kontakty lze na internetu poměrně jednoduše vyhledat.