Dvě věže
Hned na úvod se čtenářům omlouvám za matoucí titulek, navozující možnou souvislost s dílem slavného J.R.R. Tolkiena, ale opak je pravdou. Tento text nebude vycházet z říše fantazie, protože je zaměřen na konkrétní historické námořní skutečnosti.
Hned na úvod se čtenářům omlouvám za matoucí titulek, navozující
možnou souvislost s dílem slavného J.R.R. Tolkiena, ale opak je
pravdou. Tento text nebude vycházet z říše fantazie, protože je
zaměřen na konkrétní historické námořní skutečnosti.
Dve veže
Petr Uzsák
Řecké ponorkové síly nejsou v obecném
povědomí příliš známé, ale mají ve své histo-
rii několik pozoruhodných momentů. Málokdo
například ví, že řecká ponorka Delfin už v roce
1912 zaútočila na otomanský lehký křižník
Macidiye, avšak neúspěšně. Přesto však šlo
o první podmořský torpédový útok v dějinách
vojenství.
V současnosti jsou v Aténách k vidění dvě
dochované věže řeckých ponorek, to jen kvůli
objasnění názvu. První je plavidlo předváleč-
né konstrukce Y-2 Papanikolis, jejíž věž má
ve sbírkách Námořní muzeum Pireus. Druhým
artefaktem, o kterém je potřeba se zmínit, je
věž ponorky Y/B S118 Okeanos. Ta je umístěna
v Parku Flisvos v části Paleo Faliro a předsta-
vuje poválečnou německou konstrukční školu.
Y- P
V polovině dvacátých let minulého stole-
tí řecká monarchie objednala stavbu dvojice
ponorek ve Francii a byla to první objednávka
ponorek od ukončení Velké války (dnes známé
jako 1. sv. válka). Šlo o dvě jednotky, jak bylo
uvedeno, a my se zaměříme na plavidlo s ozna-
čeným Y-2 Papanikolis, přičemž jeho sesterská
loď nesla označení Y-1 Katsonis.
Vlastní stavba ponorky Papanikolis zača-
la v loděnici Chantiers de la Loire, Nantes,
v roce 1925 a jednalo se o tehdy klasickou
diesel-elektrickou konstrukci vzoru Schnei-
der – Laubeuf. Nešlo o úplně nový projekt, ale
konstrukce navazovala na francouzskou třídu
Circé. Loď byla dokončena v roce 1927 a v pro-
sinci téhož roku ji řecké námořnictvo převzalo
a zařadilo do služby. Přesně uvedeno se tak
stalo ve středu 21. 12. 1927 ve 14,45 v přístavu
Toulon. Hned druhý den posádka provedla pře-
jímací plavbu spojenou s cvičným odpálením
torpéda a zkouškou střelby z palubního kanó-
nu. Jejím prvním velitelem se stal Commander
(Cdr) Panagiotis Vandoros.
Za další dva dny, 24. prosince 1927 odpoled-
ne, loď zvedla kotvu a vydala se z Toulonu do
Řecka. Tam dorazila po pěti dnech plavby, od-
poledne 29. 12. a byla zde slavnostně přivítána.
Poté zakotvila na stanoveném místě, u bóje
č. 8 na námořní základně Salamina.
Poslání lodi spočívalo v plnění úkolů po-
břežní obrany, protože nebyla koncipována pro
dlouhodobé oceánské nasazení. Její dosah byl
totiž 3500 námořních mil (cca 6500 km), což
však plně dostačovalo pro podmínky Středo-
zemního moře.
Základní technické údaje byly následující:
délka 62,5 m; šířka 5,3 m; ponor 3,6 m; plný vý-
tlak 605 tun na hladině, 787 tun ponořená. Po-
hon zajišťovaly dieselové motory o celkovém
výkonu 970 kW a elektromotory s výkonem
750 kW, které jí byly schopny udělit rychlost
14 uzlů za hodinu na hladině (25 km/h)
a 9 uzlů za hodinu pod vodní hladinou (16 km/h)
prostřednictvím dvou lodních šroubů. Výzbroj
tvořily dva vnitřní příďové torpédomety ráže
533 mm; dva vnější příďové torpédomety stej-
né ráže a dva záďové vnější torpédomety také
r. 533 mm, dále palubní kanón r. 100 mm.
Posádka byla složena ze šesti důstojníků
a 39 poddůstojníků a námořníků.
Po převzetí uživatelem plavidlo a jeho po-
sádka vykonávalo běžnou mírovou službu,
spojenou s výcvikem, údržbou a návštěvami
DVĚ VĚŽE
Nakládání torpéda na řeckou ponorku
Xifias ve francouzském Toulonu.
Šlo o sesterskou loď ponorky Delfin,
zmiňované v textu článku.
Foto: Galica
INFO Eduard14
Srpen 2026