Střelba na husy
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Gareth Hector
Kat. č. 82243
V závěrečných týdnech bojů v severní Africe, které se odehrávaly v severním Tunisku, se jednotky Osy dostaly do značně komplikované situace kvůli logistice. Lodní doprava byla extrémně ztížená, a proto se část zásobování soustředila do velkých formací dopravních letounů. Šlo především o třímotorové Ju 52 a šestimotorové Messerschmitty Gigant.
Stíhací doprovod na trase ze Sicílie přistál v Tunisku společně se svými chráněnci a obvykle se po doplnění pohonných hmot vrátil i s transportními letouny na Sicílii. V řadě případů se Němcům podařilo do Tuniska proklouznout bez střetu s nepřítelem. Občas ale německé formace utrpěly ztráty, a to nejen přičiněním spojeneckých stíhačů, ale i ve střetu s nepřátelskými bombardéry.
Největší boj s transportními letouny se odehrál 18. dubna 1943. Na tento den připadla tzv. Pašijová (Květná) neděle, v angličtině zvaná Palm Sunday, v němčině Palmsonntag. Kolem desáté dopoledne německého času přiletěl do Tunisu první svaz Ju 52 s doprovodem stodevítek z JG 53. Náklad byl bleskově vyložen. Občas byli někteří z doprovodných stíhačů ponecháni během dne v Tunisku, byli nasazeni do bojů na frontě a na Sicílii se vrátili až večer. To se ale tentokrát nestalo a po půl hodině Junkersy i s doprovodem odletěly zpět na Sicílii. V 16:35 ze Sicílie do Tunisu začal startovat další svaz transportních Junkersů, tentokrát jeho doprovod tvořila 7./JG 53 a část II./JG 27. Formace na africké půdě přistála bez úhony krátce po šesté hodině večer německého času. Po 30 minutách byly Junkersy připraveny k odletu. Doprovod ještě posílily dva Bf 110 z III./ZG 76 a tři Me 210 z III./ZG 1.
Spojenci se o leteckém mostu dozvěděli ze zpravodajských zdrojů během rána 18. dubna. Americká 57th Fighter Group od dopoledne vysílala k Tunisu hlídky, ale po celý den se vracely bez úspěchu. Jako poslední pokus vyslali Američané po páté hodině odpoledne spojeneckého času 48 Curtissů P-40 z 57th FG a 12 Curtissů z 324th FG ve spolupráci s tuctem Spitfirů Mk. IX z 92. peruti RAF, které poskytovaly Američanům výškové krytí.
U mysu Bon Američané narazili na 65 Junkersů letících nízko nad hladinou. Spitfiry a část Američanů na sebe vázala stíhací doprovod, zatímco zbytek Američanů se vrhl na dopraváky. V moři skončilo 37 Junkersů a dalších 9 se vrátilo zpět do Tuniska s poškozením. Junkersy náležely k transportním jednotkám KGr. ZbV 1, KGr. ZbV 600, KGr. ZbV 800 a Tr.St. II.Fl.K (transportní letka II. leteckého sboru).
Americké nároky na počet sestřelených letadel byly daleko vyšší, což je vzhledem k okolnostem boje zcela pochopitelné. Při tomto boji se stávaly případy, kdy americký stíhač špatně zamířil a jeho dávka minula cíl, ale zasáhla jiný Junkers letící opodál. Jeden z letců vzpomínal, že v jednom okamžiku měl v zaměřovači tři Junkersy.
Transportní letouny uspořádané do formací ve tvaru „V“ připomínaly letící husy, proto se tomuto spektakulárnímu boji v médiích začalo okamžitě říkat „Goose Shoot“ (střelba na husy), dnes je spíše znám pod názvem The Palm Sunday Massacre. Na boxartu je zachycen stroj Capt. Jamese G. Curla z 66th FS, 57th FG, který byl sice velitelem flightu, ale v této akci vedl celou americkou formaci a jako první zpozoroval Junkersy nízko letící za soumraku nad hladinou. Curl si v tomto boji připsal dva Junkersy a jeden Bf 109 sestřelené jistě a dva Ju 52 poškozené. Krátce po této akci byl povýšen do hodnosti major a ujal se velení 66th FS.
Když bylo Němcům jasné, jaké přesile čelí, vyslali na pomoc transportnímu svazu a jeho doprovodu ještě skupiny stíhačů z I. a II./JG 53, ale masakru se již nepodařilo zabránit. Němečtí stíhači po boji postrádali jednoho letce z 4./JG 53, který zmizel v boji s Curtissy P-40 u ostrova Zembra. Další letec, tentokrát z II./JG 27, opustil svůj Bf 109 na padáku ve stejném prostoru poté, co mu vysadil motor. Několik stodevítek se vrátilo zpět do Tunisu s poškozením. Z pěti německých dvoumotorových stíhaček, které se boje účastnily, byla jedna ztracena.
Po boji nárokovali stíhači z JG 53 celkem pět sestřelených Curtissů a jeden Spitfire. Američané přišli o 6 strojů a přinejmenším o tři letce z 324. FG. Jeden sestřel Spitfiru jižně od ostrova Zembra nárokoval poddůstojník z II./JG 27. Radista na palubě jednoho z Junkersů si připsal sestřel letounu, který identifikoval jako Buffalo.
Britský výškový doprovod si nárokoval jeden sestřel „Mc.202,“ a Američané velkolepou střelbu na husy uzavřeli s šedesáti sestřelenými Ju 52, čtrnácti Messerschmitty Bf 109 a dvěma Bf 110.
Do konce bojů v Africe došlo ještě k jednomu obdobnému střetnutí, byť v menším měřítku. Jihoafričtí piloti s letouny P-40 způsobili těžké ztráty formaci Messerschmittů Gigant.