Úvodník
Dobrý den, vážení přátelé,
Prodej srpnových novinek jsme na našem e-shopu spustili v pátek 31. července, jako obvykle jsme jejich spuštění oznámili na Facebooku a Instagramu, a jako obvykle jsme na těchto platformách dostali sérii hejtů na téma proč vydáváme pořád dokola stále to samé.
Opravdu děsně a z celého srdce tuto oblíbenou reakci prakticky na všechny ohlášené novinky miluji. Zní to asi takto, kdybyste nějakou nepravděpodobnou náhodou ještě nic podobného nečetli nebo neslyšeli: „Co třeba udělat něco nového? Proč zase další P-40?“ Má to své jemné nuance, například při vydání P-40K následuje otázka „A kdy bude P-40F?“, aby se při oznámení vydání P-40F ozvala obvyklá námitka „Co třeba udělat něco nového? Proč zase další P-40?“ následovaná dotazem „A kdy bude P-40B?“ Variací této hry je nesčetně. Ta, kterou mám nejradši, je „P-40B 1:48? A kde je Su-7 1:72?“. Za tu bych vraždil a tu vraždu bych si užil tak, že by se za to nestyděl ani Quentin Tarantino.
Celkem chápu, že naše vydávací schéma může v někom na první pohled vzbudit dojem, že vydáváme stavebnice stále stejných typů letadel. Pokud někdo takový ale připustí i druhý pohled a trochu se do problému zahloubá, tak celkem rychle zjistí, že nevydáváme stále stejné typy letadel, ale že se ty stavebnice mezi sebou liší. Bf 109 F-4 není to samé jako Bf 109 K-4. Zní to sice podobně, obě letadla vyráběla firma Messerschmitt, obě skutečně vycházejí ze stejného základu, ale stejná nejsou. Bývaly časy, kdy to bylo jedno. V sedmdesátých letech nikdo neřešil rozdíl mezi P-40E a P-40K nebo Bf 109 F-4 a Bf 109 G-2. I když ano, rozdíl mezi Bf 109 F-4 a K-4 se řešil i v těch starých časech, tam už by ty rozdíly mohly být zřetelné opravdu každému. Dnes žijeme v jiné době, máme téměř neomezený přístup k informacím, a to je zdroj toho, co my děláme. Dnes už nestačí udělat dvě základní stavebnice hlavních verzí daného typu, třeba P-40E a P-40N a ty točit ve dvou krabičkách stále dokola. Nejde to ze dvou důvodů. Jedním z nich je zmíněná úroveň znalostí ve společnosti a schopnost jejich sdílení. Z toho pak plynou nároky zákazníků na výrobce. Protože zákazníci ty jednotlivé verze znají, tak je od nás výrobců chtějí. Časy, kdy modeláři rozdíly ve verzích ignorovali nebo si je vyřešili sami, už dávno minuly. Dnes se vyžaduje dokonalost a důsledné řešení rozdílů verzí od výrobce stavebnice. Ne každý výrobce samozřejmě přání zákazníků vyhoví. Spousta z nich to nedělá, důvody mají různé. Někdo je 50 let zvyklý vydávat jednu krabici a šlus, a věří, že je to tak správně. Někomu se do toho nechce, protože to dá práci a není jisté, že se pak všechny verze opravdu prodají. My věříme, že to naši zákazníci myslí vážně a opravdu ty různé verze slavných typů chtějí. Naše prodejní čísla tomuto přesvědčení dávají za pravdu. Takže pokud se nás tedy někdo při vydání P-40K zeptá, kdy bude vydaná P-40F, je to relevantní otázka. Sice zatím přesně nevím, kdy vydáme P-40F, předběžně s ním počítáme na druhou polovinu příštího roku, ale vydáme ho, protože to je náš styl práce. Vydáváme celé vývojové řady letadel. Ty jsou často rozsáhlé, rodina Spitfirů nebo Bf 109 zahrnuje až desítky verzí těchto letadel, takže je to práce na léta. Důležité je akceptovat, že tento styl práce je orientovaný na zákazníky, kteří si budují ucelené vývojové řady a jsou tedy s námi naladěni na stejnou vlnu. Chápu, že je tu druhá skupina modelářů, kteří stejný cíl nemají. Těm se pak může zdát, že vydáváme stále to samé. Ale jistě chápete, že my se musíme rozhodnout pro jednu nebo druhou cestu. Oběma názorovým proudům vyhovět nemůžeme. Takže bych zástupce opoziční skupiny poprosil o toleranci a nadhled. Pokud nebudete chtít Spitfira Mk.14 jako dvacátého pátého Spitfira z dílny Eduardu, tak ho prostě ignorujte a nechte ho těm, kdo ho chtějí. A ty, kdo ho chtějí, také požádám o trpělivost. Chápu, že je to už nějakých 13 let od vydání prvního Spitfira od Eduardu a teprve někdy příští rok na něj konečně dojde řada. Ale ono to moc rychleji nejde. Jednak toho nejsme fyzicky a technicky schopni, a jednak, kdybychom nedej bože toho schopni byli a vydali bychom všechny verze Spitfirů kupříkladu během tří či čtyř let, tak už by to bylo opravdu monotónní a nebavilo by to už ani toho nejskalnějšího Spitfirologa.
Tak jako tak, za 8 měsíců letošního roku jsme vydali v různých produktových řadách stavebnice třinácti různých typů letadel v měřítku 1:48, šesti různých typů letadel v měřítku 1:72, k tomu jeden typ v měřítku 1:32 a jeden typ v měřítku 1:144. Počítáno je to tak, že pokud je v seznamu několik verzí Bf 109, počítám je všechny jako jeden typ. Pokud by to někomu připadalo stereotypní, ocenil bych, kdyby mi nějak srozumitelně vysvětlil, proč se mu to stereotypní jeví. Se srpnovou nabídkou je to tak, že Bf 109 F-4 v měřítku 1/72 je jediná stavebnice Bf 109 F-4, kterou od nás můžete koupit, jinou v nabídce nemáme. Také další novinka, P-40K, je jedinou stavebnicí typu P-40K, kterou od nás můžete koupit, jinou nenabízíme, a co víc, v obchodech nenajdete žádnou alternativu. Jinou stavebnici P-40K v měřítku 1/48 prostě žádný jiný výrobce na celém širém světě nevyrábí a nenabízí. Stavebnice P-51B v měřítku 1/32 je opět jediná stavebnice tohoto typu v měřítku 1/32 v naší nabídce, navíc jde o premiérové vydání. Je to opravdu novinka, nic podobného jsme ještě nikdy nevydali.
Druhá reakce zmíněná v úvodu, „P-40B 1:48? A kde je Su-7 1:72?“, reflektuje zase trochu jiný problém. Je vcelku logické, že modeláři by chtěli stavebnice letadel, která se jim líbí a která buď na trhu chybí, nebo jejichž stavebnice už jsou opravdu staré a technicky a morálně dávno překonané.
Že po nich modeláři touží, dává smysl. Ovšem z našeho pohledu jsou některá modelářská přání již na první pohled poněkud neekonomická a jiná jsou přímo šílená. Například v reakci na srpnovou novinku Wilde Sau Epizoda 3 se jeden modelář ptal proč místo dalších Focke-Wulfů raději neuděláme dvojčata Bf 109. Asi měl na mysli Bf 109 Z. Jsou ovšem statečné firmy, které je modelářům splní. To my většinou nejsme. Já bych si třeba nikdy netroufl vyrobit formy na Walruse ve čtvrtce. Troufl bych si koupit 3 000 sad výlisků od někoho, kdo si troufl vyrobit formy a jsem si jistý, že bychom je prodali. Dokonce si myslím, že bychom jich prodali i 5 000. Ale vyrobit na to formy, to je jiná liga, a to bych si netroufl. Bál bych se, že bychom takovou statečnost nepřežili. Znáte to, hrdinů jsou plné hřbitovy.
Druhý důvod je technologický. My jsme se dostali na poměrně vysokou úroveň zpracování stavebnic. Naše práce má nějakou kvalitu, ze které si nemůžeme dovolit ustoupit. Můžeme vydat v reedici nebo v řadě Heavy Retro něco našeho starého, co dnešní úroveň nemá, a to nám projde. Náš zákazník to pochopí, tedy ten, který nás sleduje. Když se něco takového dostane do rukou někomu, kdo nás nesleduje a neví, která bije, tak je to průšvih. Máme na krku zklamaného zákazníka, který si koupil stavebnici letadla, které chtěl, vidí, že to vydal Eduard, který má dobrou pověst, a když otevře krabici, je zklamaný. A my ztrácíme potenciálního zákazníka. Podobné je to s přebaly. Když jsme ohlásili Catalinu, první reakce nebyly nijak pozitivní. Tito modeláři neřešili, že žádná stavebnice Cataliny v měřítku 1/48 už není řadu let k dostání, koupit se dá jen za poměrně velké peníze na E-Bayi. Jen psali, proč vydáváme starý střep a proč neuděláme novou stavebnici Cataliny v našem standardu.
A to je kámen úrazu. Náš standard je drahý, ustoupit z něho nemůžeme, tak musíme velmi pečlivě zvažovat, do jakých projektů investovat, aby se investice vrátila. A právě nejen Walrus, ale ani Catalina takovými projekty nejsou. Teď si můžete říct co je to za nesmysl. Můžete namítnout: „Vždyť jste právě vydali stavebnici Cataliny, přebal 20 let staré stavebnice, a bleskově jste prodali celý náklad. Na vašem e-shopu se Catalina neohřála ani týden. Tak proč byste neprodali vlastní Catalinu, která by byla jistě výrazně hezčí?“ Odpověď je v prodejním potenciálu typu. Těch přebalených Catalin jsme prodali 3 300, a opravdu jsme je prodali rychle. Mohli bychom jich prodat víc, klidně i 5 000, možná i 8 000 kusů. Mohli bychom vydat, a to asi i uděláme, i starší verzi Cataliny, PBY-5, to je ta bez podvozku. Ta poté do celkového prodeje přidá možná dalších 3 000 kusů. Mohli bychom vydat superlimitku Cataliny, která našla v jednačtyřicátém roce Bismarka a tím zajistila jeho zkázu o několik hodin později. Mohla by být třeba v Dual Combu se stavebnicí Bismarka v měřítku 1/700 v balení, jistě by to byl unikát a byl by o něj zájem, možná dokonce větší, než v jaký bych si troufl doufat. Ta by dala dalších řekněme 1 500 prodaných stavebnic. A to je asi tak všechno. Jsme kreativní, ale tady už jsme na našem prodejním stropě. Abychom dostali zpět investici do forem na naši vlastní Catalinu vyrobenou v našem stylu, potřebujeme prodat alespoň třikrát víc. A to se velmi obávám, ba jsem si jist, že nedokážeme.
Je to ekonomická past, kterou jsme si na sebe tak nějak nastražili sami. Ale spadnout do ní může každá firma. Opět můžete namítnout, že jsou tu výše zmíněné firmy, které vydávají typy spadající do kategorie letadel, o kterých já říkám, že se na nich nedá vydělat, a proto je nelze vyrobit, protože se jich neprodá dostat na to, aby se zaplatila vstupní investice. Já ale píši o tom, jak jsme na tom my. Třeba to ty firmy umí lépe a dokáží prodat dostatek kusů, aby se jim taková produkce vyplatila. Nebo dokáží ušetřit na vývoji a výrobě forem. To jde. Třeba stačí nenýtovat povrch. Nebo nedělat tolik alternativních dílů. A třeba dokáží ušetřit a ještě prodávat dráž, než my. Sice se mi to moc nezdá, naše zkušenost mluví proti tezi, že prodáme víc a za víc, když zdražíme, ale čert ví. Třeba to v Polsku umí. My v Čechách jsme jak známo takoví pomalejší, a ještě to tak neumíme.
Samozřejmě se s tím snažíme něco dělat a ten zapeklitý problém vyřešit. Vymysleli jsme na to například projekt Hybrid. Vidíme v něm cestu, jak snížit vstupní náklady na přípravu výroby, především tedy snížit nutné investice do nových forem. Zároveň nám kombinace klasického lisování a výroby sestav detailů přímým 3D tiskem umožňuje dostat kvalitu především vnitřních detailů na dosud nedosažitelnou úroveň. Respektive na úroveň dosažitelnou za cenu modelářovy investice do nákupu doplňkových leptaných, odlévaných nebo 3D tištěných sad. A ovšem také investice do hodin modelářské práce.
Po průzkumu trhu bojem a nasazení čtvrtkových S-199 a dvaasedmdesátiny Enstroma 470 jsme se pustili do prvních tří ostrých projektů stavebnic řady Hybrid v měřítku 1/32. První z nich je P-51B Mustang. Výroba první stavebnice nám nabíhala od začátku června, jak u klasické lisované části, tak u 3D tisků. Pro výrobu 3D sad pro Mustanga jsme dokoupili 15 nových tiskáren, vybudovali novou dílnu a vytvořili základ tiskařského týmu. Původní předpoklad výroby této stavebnice byl, že úvodní edice bude standardně 2 000 kusů. To jsme stanovili na základě tehdejších ohlasů jak od modelářů, tak od obchodníků. Po premiéře stavebnice na E-Dayi koncem června se situace dramaticky změnila a objednávky se rychle zvýšily na 5 000 kusů. V tu chvíli jsme na tom byli jako výrobce skutečných Mustangů, firma North American v roce 1943. U North American již tehdy běžela výroba draků, do kterých stále chyběly motory, u kterých měla firma Packard problémy s náběhem výroby. Kdyby vás ten příběh zajímal, píšeme o tom v knize, která je součástí balení naší stavebnice. My jsme na konci června měli vyrobených a zabalených 500 stavebnic, část z nich už měli zákazníci, kteří si je zakoupili na E-Dayi. Měli jsme také plastové výlisky, těch jsme měli na skladě už dalších 5 000 sad, ale chyběly nám 3D tisky. Abychom dokázali tuto situaci vyřešit a poptávku pokrýt, rychle jsme dokoupili dalších 20 kusů 3D tiskáren. To znamená, že jich nyní máme celkem 51, což je více než čtyřikrát tolik, kolik jsme jich měli při zahájení výroby prvních Hybridů S-199 1/48. Stroje samy o sobě nestačí, k výrobě jsou zapotřebí i lidé. Přijali jsme brigádníky, a během července jsme výrobu tisků pro Mustangy rozjeli v režimu 24/7, což znamená nepřetržitý provoz na tři směny sedm dní v týdnu. Za mě je to vzhledem k aktuální situaci na českém pracovním trhu malý zázrak. Objednávky z předprodeje pro koncové zákazníky tak máme k dnešku splněné. Máme kompletně vyrobenou prodanou první edici stavebnice 932011 P-51B Royal Hybrid 1/32. Od začátku srpna běží výroba druhé a poslední edice této stavebnice. Ještě nám chybí vyexpedovat objednávky části obchodníků, ti by měli dostat své stavebnice do konce tohoto týdne. Co nevíme je, kolik dostaneme objednávek od modelářů po spuštění prodeje srpnových novinek, a z akce Afterparty IPMS USA National Convention 2026, která začíná zítra, 4. srpna. Také dostaneme další objednávky od obchodníků. Někteří si Mustangy ještě neobjednali a ti, kteří objednali, si v mnoha případech budou do poloviny srpna doplňovat zásoby. Je tak vysoce pravděpodobné, že tato stavebnice bude nejpozději do konce září, ale pravděpodobně dříve, definitivně vyprodaná. Třetí edici už vydávat nebudeme. Nicméně dvaatřicetinový P-51B Mustang z trhu nezmizí. Vyprodanou stavebnici řady Royal Hybrid v říjnu v naší nabídce nahradí nová stavebnice P-51B Mustang Birdcage 1/32 vydávaná ve standardní řadě Eduard Hybrid. Od té současné se bude lišit absencí knihy, figurky pilota a ucpávek do šachet. Bude mít také nepatrně méně 3D tištěných dílů, protože jak název napovídá, bude mít jen jednu verzi kabiny a také jen jednu verzi sedačky. V lednu 2027 ji doplní P-51B Mustang Malcolm Hood, a během roku ještě vydáme další dvě stavebnice P-51B Mustang CBI a Mustang Mk.III. Pokud nám pak bude chtít zase někdo vynadat, že vydáváme stále jen samé Mustangy, tak OK, pak už to může tak vypadat. Doufám jen, že to nebudou stejní modeláři, kteří nám teď vyčítají, že v nabídce verzí zbarvení nejsou žádné britské Mustangy ani Mustangy z Dálného východu. Jeden pán nám dokonce poměrně vulgárně vynadal, že stále dáváme do stavebnic letadla z nevýznamného evropského bojiště a zcela ignorujeme stroje ze zajímavého dálněvýchodního bojiště, a že když se chystáme v říjnu vydat P-40N a P-51B z CBI v limitce Shark and Stalions (proč se to tak jmenuje se mě neptejte, já to nevymyslel), tak modeláře zneužíváme, protože předtím jsme už vydali tolik stavebnic plných těch nudných evropských markingů, které si koupil a teď tohle. Inu, máme na význam jednotlivých bojišť 2. světové války poněkud odlišný názor, a s tím zneužíváním… raději bych to nekomentoval.
Jak můžete tušit, tento úvodník opět píšu v letadle, jak mám v červenci v posledních letech ve zvyku. Zdravím vás tedy z paluby letu KL611 z Amsterdamu do Chicaga. V pondělí, kdy vychází toto číslo Infa, se přesouváme do Fort Wayne v Indianě a těšíme se na všechny naše americké, kanadské, argentinské, brazilské i peruánské, zkrátka jihoamerické přátele!
Buď kit!
Vladimír Šulc