Proti obráncům Krymu
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
Kat. č. 7478
Během podzimu 1941 už vedení nacistického Německa chápalo, že útok proti SSSR neprobíhá podle předem stanoveného plánu operace Barbarossa. Němci chtěli do konce roku 1941 dobýt Leningrad, Moskvu, Ukrajinu (a proniknout ke Kavkazu) a konečným cílem mělo být obsazení sovětského území až po linii Archangelsk – Astrachaň. Na obsazení východní části SSSR připravovalo rámcové plány Japonsko. Zahájení operace Barbarossa zdržela německá účast na bojích proti Jugoslávii a Řecku.
I přes počáteční značné ztráty na sovětské straně se dařilo obráncům klást v řadě případů houževnatý odpor. Německá skupina armád Jih, za pomoci jednotek satelitních států, se proto ještě v srpnu 1941 nacházela v situaci, při níž se snažila překročit Dněpr východně od Chersonu, ale stále nebyla dobyta Oděsa a Kyjev. Tím se zpomaloval postup sil Osy nejen ke Krymu a Donbasu, ale zdržel se budoucí postup na Stalingrad. Kyjev nakonec padl na konci září a Oděsa se ocitla v rukou nepřítele v polovině října.
Zájmem sovětského velení na jihu bojiště bylo co nejdéle bránit Krym jako nepotopitelnou letadlovou loď s námořní základnou v uSevastopol a zdržovat postup nepřítele směrem na Taganrog, odkud bylo nutné evakuovat výrobní závody.
Postup v těchto dvousměrech zajišťovaly německá 11. armáda a rumunská 3. armáda. Letecké operace k jejich podpoře prováděl IV. Fliegerkorps, jehož hlavními stíhacími jednotkami byly II. a III./JG 77. Pod velení JG 77 spadala i I.(J)/LG 2, později přeznačená na I./JG 77. Další letecké jednotky IV. Fliegerkorpsu tvořilo pět bombardovacích Kampfgruppen, především z KG 27 „Boelcke“ a menší letecké útvary.
Němcům se na počátku září podařilo upevnit pozice na jižním břehu Dněpru u Berislavi a i přes zuřivé sovětské protiútoky začali postupovat dál na jih. V polovině září 1941 zahynul velitel 11. armády Generaloberst Eugen Ritter von Schobert při nouzovém přistání svého Storchu v nepřátelském minovém poli. Jeho nástupcem se stal Erich von Manstein. Útvary pod jeho velením zahájily 24. září 1941 útok na sovětskou obrannou linii na Perekopské šíji v severní části Krymu.
Krátkodobě se do bojů nad Krymem zapojily i stíhací jednotky II./JG 3 a III./JG 52 a další bombardovací útvary včetně Stuk z St.G 77. Německým bombardovacím letcům se v Sevastopolu podařilo potopit lehký křižník Červona Ukrajina. Za oběť jim však padla i řádně označená nemocniční loď Armenia. Při katastrofě zahynulo přes 5000 pasažérů včetně mnoha civilistů, přičemž se jedná o třetí největší námořní katastrofu v dějinách lidstva. Zkázu lodi přežilo jen osm lidí.
Německému náporu ve vzduchu čelily sovětské letecké útvary VVS Jižního frontu a VVS Černomořské flotily. Postupně se je dařilo posilovat, a to včetně jednotek, které měly ve svých řadách veterány z bojů proti Japonsku. Němci proto nad Krymem a u břehů Azovského moře mimo starších strojů I-15, I-153 a I-16 většinou čelili moderním typům letounů, především MiG-3, Jak-1, LaGG-3 a Il-2.
Sovětským letcům se v některých dnech v této oblasti dařilo dosáhnout nadvlády ve vzduchu a značně zatápěli německým a rumunským pozemním jednotkám. Nebylo výjimkou, že sovětský nálet trval nepřetržitě 30 minut a žádný německý letoun nedokázal přispěchat na pomoc. Menší německá polní letiště byla chráněna jen několika kusy protiletadlových kanonů.
Značné potíže měli němečtí stíhací letci se silně pancéřovanými bitevními Iljušiny Il-2 Šturmovik. Problém byl natolik významný, že se do řešení zapojil i Oberst Werner Mölders, který v té době pro boje na Krymu koordinoval nasazení stíhacích a bitevních leteckých jednotek. I přes přísný zákaz bojových letů, který pro Mölderse v té době platil, se zapojil do bojových letů, aby pilotům demonstroval, jak bitevník účinně zasáhnout. Jeho metodou byla střelba do kokpitu ze zadní polosféry, přibližně pod úhlem 30 stupňů. Přinejmenším jednoho sestřelu takto dosáhl 8. listopadu 1941 u III./JG 77 a nepočítá se mezi jeho oficiálně nárokovaná vítězství.
V té době byl velitelem III. Gruppe Oblt. Kurt Ubben, který se vedení ujal v září 1941. Do té doby sloužil jako velitel její 8. Staffel. Jeho nový velitelský letoun je zachycen na boxartu při souboji právě na počátku listopadu. Před agresí proti SSSR měla III./JG 77 na kontě ze západního a balkánského tažení 41 vítězství. Zajímavé je, že původně mělo být jejím úkolem operovat jako palubní stíhací jednotka letadlové lodi Graf Zeppelin. Na konci roku 1941 bylo na kontě této Jagdgruppe přes 540 vítězství. Mimo Sevastopolu a kerčského předmostí byl v té době v německých rukou celý Krym. Sovětským letcům, kteří na Krymu bránili nepřátelskému vpádu, se ale podařilo výrazně přispět ke zpomalení nepřátelského postupu a umožnit obráncům Sevastopolu posílit obranná opatření. Jak Sevastopol, tak Kerč padly do nepřátelských rukou až v polovině roku 1942.