Markingy pro P-51B Mustang 1/32

COL A

P-51B-5-NA, s/n 43-6819, Capt. Duane W. Beeson, 334th FS, 4th FG, 8th AF, Debden, Velká Británie, březen-duben 1944

Duane Willard Beeson se zařadil mezi desítku pilotů, kteří u USAAF dosáhli statusu stíhacího esa na dvou různých typech letounu. V jeho případě se jednalo o P-47 a P-51. Celkem zaznamenal 17,3 sestřelu, z toho 12 dosáhl na P-47C/D a 5,3 na P-51B. Rodák z Idaha podobně jako mnoho jiných neplnil požadavek letectva na alespoň dva roky studia na vysoké škole, a tak se přihlásil do řad kanadského letectva, které jej 23. ledna 1941 přijalo do svých řad. Po přesunu do Anglie se přeškolil na Hurricane a 5. září 1942 byl přidělen k No. 71 Squadron v Debdenu. Po zformování 4th FG z Eagle Squadrons létal Beeson u 334th FS a 18. května 1943 dosáhl svého prvního sestřelu. Po 80 odlétaných misích se stal velitelem B Flightu a 28. února 1944 dostal přidělen svůj první P-51B, který pojmenoval Bee (včela). Dne 5. dubna se nejprve nedaleko Brandenburgu podílel třetinou na sestřelu Ju 88, poté byl ale zasažen flakem a padl do zajetí. Krátce po válce mu byl diagnostikován nádor na mozku a ještě před operací zemřel ve věku 25 let.

COL B

P-51B-10-NA, s/n 42-106448, Capt. Henry W. Brown, 354th FS, 355th FG, 8th AF, Steeple Morden, Velká Británie, červen 1944

Henry William „Baby“ Brown byl stíhacím esem, na jehož kontě bylo 14,2 sestřelu. Tři další letouny nepřítele ve vzduchu poškodil. Na zemi jich zničil 14,5 a poškodil 10. Prvních čtyř úspěchů dosáhl ještě na Thunderboltu, dalších již na Mustangu a 24. dubna 1944 se stal v pořadí pátým stíhacím esem 355th FG, přičemž 13. května měl dokonce status nejúspěšnějšího stíhače celé skupiny. Po návratu z dovolené se pak po zničení osmi letounů na zemi a sedmi ve vzduchu v průběhu 30 dnů stal na sklonku srpna nejúspěšnějším stíhačem celé osmé letecké armády. Další navyšování jeho skóre zastavil zásah německého flaku, který Browna přinutil 3. října 1944 k nouzovému přistání na nepřátelské půdě. Brownův velitel, Maj. Chuck Lenfest (5,5 sestřelu) přistál poblíž, aby jej zachránil, ale jeho Mustang zapadl do bláta a oba piloti tak nakonec padli do zajetí. Po válce zůstal ve službě a vedl program vývoje F-111 na základně Nellis. Později byl velitelem 48th TFW a zástupcem velitele operací 7th AF během války ve Vietnamu. Do výslužby odešel v roce 1974, zemřel 19. února 2008 ve věku 85 let.   

COL C

P-51B-10-NA, s/n 43-6934, Capt. Henry White, 328th FS, 352th FG, 8th AF, Bodney, Velká Británie, červen 1944

K založení 352nd Fighter Group došlo 29. září 1942, aktivována byla o tři dny později, tedy 1. října. Jejím prvním velitelem se stal Lt. Col. Edwin M. Ramage. V její sestavě působily 328th, 486th a 487th Fighter Squadron, všechny zpočátku létaly na P-47, než přezbrojily na P-51B. Během června a července se skupina přesunula z USA do Velké Británie. Prvním velitelem 328th Fighter Squadron se stal Capt. J. H. Posten, nejznámějším z velitelů byl Maj. G. E. Preddy, nejúspěšnější americký stíhač na P-51 s 26,83 potvrzenými sestřely. Capt. Henry White odlétal u jednotky celkem 89 operačních letů, při kterých zaznamenal dva sestřely. Prvního dosáhl 28. května 1944, druhého 18. července. Celá squadrona dosáhla za války 143 sestřelů a 14 poškození, 35 letounů zničili její piloti na zemi. P-51B kapitána Whitea nesl typické zbarvení „Blue-nosed Bastards of Bodney“, jak bylo 352nd FG obecně přezdíváno podle modrých přídí jejích letounů. Na levé straně před kabinou zdobila příď malba dívky v červených bikinách a název „Dallas Darling“. Vše doplněno nezbytnými invazními pruhy.   

COL D

P-51B-15-NA, s/n 42-106839, Lt. Robert Eckfeldt, 374th FS, 361st FG, 8th AF, Bottisham, Velká Británie, červen-červenec 1944

361st Fighter Group byla založena 10. února 1943 a její piloti absolvovali přeškolení na letouny P-47. V listopadu téhož roku se přesunuli do Anglie na základnu Bottisham a svůj první bojový let absolvovali 21. ledna 1944. V květnu již byla jednotka přezbrojena na letouny P-51 a 26. září 1944 se přesunula na leteckou základnu Little Walden. Od začátku února do května 1945 operovala skupina z belgického Chièvres. Její piloti sestřelili během bojového nasazení 222 nepřátelských letadel ve vzduchu, dalších 11 pravděpodobně zničili a 67 poškodili. Mezi esa skupiny patřil poručík Robert Eckfeldt, který zaznamenal tři vzdušná vítězství a zničil další čtyři nepřátelská letadla na zemi. To odpovídá sedmi symbolům pod kokpitem jeho letounu pojmenovaného „Bald Eagle“ (Bělokorý orel), což byla přezdívka tohoto 22letého pilota odkazující na jeho řídnoucí vlasy navzdory jeho mládí. „Eggie“, jak mu také kolegové říkali, byl synem armádního generálmajora a pocházel z Belmontu v Massachusetts.  

COL E

P-51B-15-NA, s/n 42-106924, 2nd Lt. Ralph K. Hofer, 334th FS, 4th FG, 8th AF, Debden, Velká Británie, jaro 1944

Lehkovážný, snad I nedisciplinovaný, ale o to odvážnější a charismatičtější byl Ralph Kidd „Kid“ Hofer, jeden z nejúspěšnějších stíhačů USAAF. Přezdívka vycházela z jeho mladistvého vzhledu a rozevlátých, na armádní poměry dlouhých vlasů, stejně jako z jeho převládající dobré nálady. Až do své smrti zničil ve vzduchu 15 nepřátel, dva poškodil a dalších 14 letounů zničil na zemi. Úspěch přitom zaznamenal hned při svém prvním bojovém letu. Hofer se 2. července 1944 účastnil doprovodu bombardérů na Budapešť z italské základny Foggia a před cílovou oblastí došlo ke střetu se skupinou Bf 109. Hoferův vedoucí musel nouzově přistát kvůli závadě a ze země sledoval, jak na jeho číslo pálí maďarský Bf 109. Hofera zřejmě pouze poškodil, a ten se snažil vrátit zpět. Nedaleko Mostaru pak zaútočil na německé letiště, jeho P-51B „Salem Representative“ byl zasažen flakem a „Kid“ Hofer zahynul.   

COL F

P-51B-5-NA, s/n 43-6425, Maj. Jack T. Bradley, 353rd FS, 354th FG, 9th AF, A.2 Criqueville, Francie, červen 1944

Jack Bradley se stal armádním pilotem v hodnosti 2Lt 27. srpna 1942 a 18. ledna následujícího roku byl odvelen k 384th FG/353rd FS. Po přesunu do Anglie dosáhl 20. prosince svého prvního sestřelu z celkem 15 uznaných (plus tři pravděpodobné a 12,66 poškození). S „Margie Maru“, nesoucí kód FT B, dosáhl prvního úspěchu 30. prosince když se třetinou podílel na poškození Do 217. V polovině ledna byl Bradley povýšen na kapitána a na konci měsíce se ujal velení 353rd FS. Na pozici setrval až do 30. června, kdy odjel do USA na dovolenou a po návratu se na funkci vrátil. Následně sloužil jako zástupce velitele celé 354rd FG a na konci války se již v hodnosti Lieutenant Colonel stal jejím velitelem. Po válce zůstal u letectva, do zálohy odešel v prosinci 1962. Jeho Margie Maru je zobrazena ve stavu, kdy nesla symboly 15 sestřelů, invazní pruhy na trupu byly namalovány velmi nedbale. Letoun následně dostal označení FT W a název „Edgewood’s Entry“. 

COL G

P-51B-10-NA, s/n 43-6688, 1Lt. Arval J. Roberson, 362nd FS, 357th FG, 8th AF, Leiston, Velká Británie, červen 1944

„Robby“ Robertson vstoupil do řad Army Reserves v červnu 1942 a 20. května 1943 z něj byl oficiálně armádní pilot. Byl zařazen k 362nd FS, se kterou následně odlétal 76 misí. Celkem si připsal šest potvrzených vítězství nad německými stíhači, jedno zůstalo nepotvrzeno. V průběhu války v Koreji si připsal na konto dalších 100 bojových misí jako člen 12th FBS/18th FBG. Již v hodnosti Lieutenant Colonel přidal dalších 26 misí s C-47. Do výslužby odešel v roce 1973 jako poslední velitel letecké základny Otis před jejím uzavřením. Jeho P-51B Mustang sériového čísla 43-6688 byl prvním ze dvou strojů pojmenovaných „Passion Wagon“ (druhým byl P-51D 44-13691) a Robertson na něm dosáhl všech svých sestřelů. 

COL H

P-51B-10-NA, s/n 42-106647, Capt. John R. Brown Jr., 382nd FS, 363rd FG, 9th AF, Staplehurst, Velká Británie, červen 1944

John Brown dokázal ještě před svým zapojením do bojů zničit při různých nehodách čtyři letouny a jeden poškodit, takže o sobě prohlašoval, že byl jen tři pětiny letounu od toho, stát se esem Luftwaffe. Postupně létal u 356 FG a 362 FG, u obou s P-47, poté se na krátkou dobu stal velitelem 382nd FS/363 FG a létal na P-51B. Se svým „Big Macem“ byl sestřelen 8. srpna 1944, když vedl při své 99 misi formaci osmi P-51 do útoku na lodě v přístavu Bedonet. Po zásahu flakem z torpédoborce nouzově přistál nedaleko Quimperu, ale během týdne se mu podařilo uniknout zajetí a proklouznout zpět ke spojencům. Následně se stal velitelem 437th FS/414 FG, se kterou se přesunul na Guam, kde létal s P-47N. Po válce se stal leteckým atašé v Afghánistánu a Pákistánu a absolvoval i tajnou misi v SSSR. Během své válečné kariéry zaznamenal jedno poškození ve vzduchu, na zemi zničil čtyři nepřátelské letouny a osm jich poškodil.