Markingy pro P-40K short tail 1/48
COL A
42-46285, Lt. John Miller, 7th FS; 49th FG, Dobodura, Nová Guinea, léto 1943
Letoun pojmenovaný Typhoon McGoon se stal “sluhou dvou pánů”, když s ním nejprve létal Lt. Claude Kinsley a později jej převzal John Miller. Kinsley nechal na příď namalovat nejprve postavičku opičáka v letecké kukle a později přidal jméno inspirované komiksem Li'l Abner od Al Cappa, kde vystupovala rázovitá postava jménem Earthquake McGoon. Jak sám uvedl v jednom z dopisů, většina kolegů pojmenovávala své letouny dívčími jmény a protože sám v té době žádnou přítelkyni nebo manželku neměl, rozhodl se pro něco jiného. Před nakreslením opičáka byl zřejmě zelenou barvou přetřen předchozí noseart. Letoun také postupně jevil známky oprav a prošel změnami markingu. Čerstvější olivovou barvou byl natřen panel před kořenem levé poloviny křídla, poté byla provedena oprava zelenou v jiném odstínu (tmavší) pod taktickým číslem 16, které také dostalo nový tvar. V létě 1943, když letoun převzal Miller, došlo k doplnění písmene K, které zřejmě mělo rychle odlišit tyto obstarožní stroje od nově dodaných P-40N.
COL B
Capt. James G. Curl, 66th FS, 57th FG, Tunisko, duben, 1943
James Gardner Curl se narodil 8. prosince 1919 v Columbusu ve státě Ohio. Po vstupu do armády a absolvování pilotního výcviku byl vyslán do severní Afriky jako pilot 66th FS. Později této squadroně velel, a to až do svého přesunu k 52nd FG na počátku roku 1944. Tam vyměnil Warhawky za Mustangy a velel 2nd FS. Dne 18. dubna 1943 se 57th FG proslavila v letecké bitvě, která je dnes známá jako Palm Sunday Massacre (Masakr na Květnou neděli). Toho dne se na nepřítele vrhlo čtyřicet šest letounů Warhawk plus Spitfiry RAF, poskytující výškové krytí. Spojenecké letouny způsobily nepříteli značné ztráty. Transportní Junkersy s vojáky a zásobami na palubě hořely a explodovaly za letu, případně nouzově přistávaly. Spojenečtí piloti si připsali 75 sestřelených letadel, kromě 58 Ju-52 to bylo také 15 doprovodných Bf 109 a Bf 110 a dva italské letouny. Formaci 47 letadel Warhawk od 57th FG vedl Capt. James Curl, který pilotoval svůj osobní Warhawk s názvem „Buckeye Blitz“. Sám sestřelil dvě Ju 52 a jeden Bf 109, dvě další Ju 52 poškodil. Následující den byl povýšen do hodnosti majora a nechal si na bok letounu vyznačit symboly tří sestřelů. Dne 19. března 1945 byl jeho P-51D (44-14474) zasažen protiletadlovou palbou během sweepu na letiště Schwabstadl, odkud operovaly stroje Me 262. Nízká výška a vysoká rychlost znemožnily katapultáž a Curl havaroval a zahynul.
COL C
Lt. Robert McClurg, 25th FS, 51st FG, Assam Valley, Indie, 1943
25th FS byla založena 15. ledna 1941 na letišti Hamilton Field v Kalifornii. V červenci obdržela první letouny P-40 a během března 1942 obeplula po nalodění téměř celý svět, aby následně zahájila letecké operace v Britské Indii. Poté, co se jednotka usadila v indickém Ásámu, získala přezdívku „Assam Draggins“. Celou 51st Fighter Group tvořily 16th FS, 25th FS a 26th FS. Později, v roce 1943, se k nim přidala 449th FS létající s P-38 Lightning. Jelikož se letouny P-40 nejčastěji používaly jako stíhací bombardéry k zastavení postupu japonských sil, LtCol. John E. Barr, zástupce velitele 51st FG, upravil letoun P-40 tak, aby mohl nést pod trupem 1000librové bomby. Díky této úpravě byly stroje P-40 neoficiálně přejmenovány na B-40 a i díky ní se do května 1943 podařilo mužům z 51st FG zastavit japonskou ofenzívu. Stroj P-40K s přezdívkou „Konkubine“ se proslavil díky fotografiím, na nichž je pod pylonem trupu zavěšena 1000librová bomba pomalovaná četnými vzkazy. Marking letounu byl postupně upravován, když byly na příď domalovány oči a na záď trupu bílý pruh.
COL D
42-46263, 1Lt George R. Barnes, 16th FS, 23rd FG, Chanyi, Čína, jaro 1943
George Barnes byl po pilotním výcviku odvelen do Asie v březnu 1942 k nově formované 16th FS. Úkolem pilotů celé 23rd Group byla ochrana klíčových zásobovacích tras (přelety Himálaje, tzv. „The Hump“), doprovody bombardérů a přímé útoky na japonské pozice v džunglích Barmy a v jižní Číně. Během své bojové činnosti dosáhl čtyř potvrzených sestřelů a jednoho pravděpodobného. První vítězství zaznamenal 12. listopadu 1942 v průběhu velké letecké bitvy nad Kweilinem. Na jaře létal s P-40K pojmenovaném Thinderbird II, který již nesl symboly všech jeho vítězství. Bílé pole bez červeného terče znázorňovalo pravděpodobný sestřel. Letoun nesl znak 16th FS nazývané „The Fyling Wall of China“ s letící zdí, který byl inspirován kresbou, kterou vytvořili vděční obyvatelé města Ling Ling, o jejichž ochranu před japonskými nálety se v červenci a srpnu 1942 piloti 16th FS starali. Čínské znaky ve spodní části emblému lze přeložit jako Létající vzdušná pevnost. Barnes byl nedaleko města Ling Ling sestřelen 24. července 1943 a v troskách letounu zahynul. V té době už bojoval v řadách 74th FS.
COL E
42-46205, 47th FS,15th FG, Havajské ostrovy,1943/45th FG, atol Baker, prosinec 1943
Po japonském útoku na Pearl Harbor byla Hawaiian Air Force přeznačena dne 5. února 1942 na 7th Air Force a její stíhací squadrony zůstaly na ostrovech, aby bránily území před případnými dalšími hrozbami. Jelikož k dalšímu ohrožení ze strany Japonců nikdy nedošlo, piloti postupně ztráceli bojového ducha a vzhledem k tomu, že letiště byla obklopena ananasovými plantážemi, začali si říkat „Pineapple Air Force“ (Ananasové letectvo). I z toho důvodu byly od roku 1943 jednotlivé squadrony vysílány do bojových oblastí. Tento letoun od 47th FS byl jedním z 13 strojů P-40K vyslaných z Havaje počátkem prosince 1943 na posílení 45th FS, která již bojovala z atolů Baker, Canton, Apamama nebo Makin. Letoun již měl barevné pruhy kolem zadní části trupu přetřené barvou Olive Drab a původní směrovka byla vyměněna za jinou, rovněž v barvě Olive Drab. V době nalodění na USS Breton byl červený lem výsostných znaků přetřen barvou Insignia Blue. I tato varianta je součástí obtisků. Letouny P-40K byly v té době již značně opotřebované, a proto je piloti 45th FS neměli příliš v oblibě. Pro náročnější mise tak 45th FS využívala přednostně novější P-40N.
COL F
FR350, F/Lt James F. Edwards, No. 260 Squadron RAF, Castel Benito, Libye, leden 1943
James Francis Edwards se narodil 5. června 1921 v Saskatchewanu a po absolvování St. Thomas College v roce 1940 se přihlásil jako dobrovolník do RCAF. V lednu 1942 byl jako seržant přidělen k No. 94 Squadron RAF, kde létal na letounech P-40 a již při svém prvním bojovém letu 23. března dosáhl prvního sestřelu. V květnu byl převelen k No 260 Sqn RAF a do září, kdy byl povýšen do hodnosti Flight Lieutenant, zaznamenal šest sestřelů. Na počátku roku 1943 byl „Stocky“ Edwards již velitelem letky a na konci své služby v květnu 1943 měl na svém kontě 17 sestřelů. Jednou z Edwardsových obětí bylo slavné eso Luftwaffe Otto Schulz (51 sestřelů), kterého „Stocky“ sestřelil 17. června 1942. V listopadu 1943 byl Edwards převelen k No. 417 Sqn RCAF a poté k No. 92 Sqn RAF, kde létal na Spitfirech Mk. VIII. Na své konto si připsal tři Fw 190 a jeden Bf 109, tři z nich během jediného dne. Na začátku března 1944 byl převelen k No. 274 Sqn RAF, kde si na konci svého turnusu vyzkoušel i Hawker Tempest. Během svého třetího turnusu se v roce 1945 stal velitelem No. 127 Wing RCAF. „Stocky“ Edwards zakončil válku s celkem 373 bojovými lety, aniž by byl sestřelen; bylo mu připsáno 19 vzdušných vítězství, z toho dvě sdílená, 6,5 pravděpodobných, 17 letounů poškozených a 12 zničených na zemi. Po válce zůstal u RCAF a létal na letounech Vampire, Sabre a CF-100. Zemřel 14. května 2022 ve věku 100 let.