Markingy pro A6M5 Zero Type 52a 1/48
COL A
por. Toshihide Kihara, Tsukuba Kōkūtai, Japonsko, únor 1945
V listopadu 1944 vyčlenila výcviková jednotka Tsukuba Kōkūtai zkušené instruktory a vytvořila z nich stíhací peruť s letouny Zero a Shiden. Do bojů s bombardéry B-29 a americkými palubními letouny se dostala již v lednu a únoru 1945. Letci z Tsukuba Kōkūtai se s nimi střetli během náletů na Kantō 16. a 17. února. Při ztrátě čtrnácti vlastních strojů nárokovali japonští letci během dvou dnů jedenáct sestřelených amerických letounů. Během obdobného střetnutí 25. února ztratila v souboji s letci US Navy Tsukuba Kōkūtai osm letounů a ohlásila pět vítězství. Po boji jí ale zbylo jen devět provozuschopných stíhaček. Zobrazený stroj s označením Tsu-58 pilotoval poručík Toshihide Kihara, který si 17. února 1945 nárokoval sestřel Hellcatu. Na konci března dostala Tsukuba Kōkūtai rozkaz zformovat vlastní jednotky kamikaze, které byly nasazeny během operace Kikusui při obraně Okinawy. Publikaci o historii této jednotky publikovalo vydavatelství Dai Nippon Kaiga, jejím autorem je pan Yasutaka Yoshino.
COL B
Kōkūtai 343, Guam, červen 1944
Poškozený stroj s označením 43-136 z výzbroje Kōkūtai 343 byl se značně opotřebovaným kamuflážním nátěrem nalezen po dobytí Guamu na jednom z tamních letišť. Fotografii pro rekonstrukci tohoto stroje poskytla firma Rising Decals. Letoun byl pravděpodobně vyroben firmou Mitsubishi a na ocasních plochách nese velitelské označení v podobě tří žlutých vodorovných pruhů. Nelze vyloučit možnost, že se jedná o osobní letoun velitele Hikōtai (letecká jednotka) v rámci Kōkūtai 343, jímž byl poručík Shinya Ozaki. Tento důstojník absolvoval 68. ročník námořní akademie a původně se kvalifikoval jako pilot plovákových stíhacích letounů. Zemřel na následky zranění, které utrpěl v leteckém boji 19. června 1944 na stroji s označením 43-188 (viz stavebnice kat. č. 82216). Ozaki byl posmrtně povýšen o dva stupně do hodnosti korvetního kapitána. Jeho otcem byl nám. kapitán Chikara Ozaki (nám. akademie ročník 39) a jeho starší bratr Mitsutoshi sloužil po válce u JASDF.
COL C
Kōkūtai 343, Guam, červen 1944
Poškozený stroj s označením 43-118 z výzbroje Kōkūtai 343 byl po dobytí Guamu nalezen na jednom z tamních letišť. Letoun byl vyroben firmou Mitsubishi a u jednotky byly jako prvek rychlé identifikace natřeny koncové oblouky křídla bílou barvou. Kōkūtai 343 byla zformována v lednu 1944 v Kagoshimě, nesla bojový název Hayabusa Butai a původně měla být vyzbrojena stíhacími letouny Shiden (George). Nakonec ale obdržela Zera a od března 1944 začala s operační činností v oblasti Marian. Během června se tato jednotka podílela na obraně ostrovů Palau, Tinian, Guam a Yap. Po těžkých ztrátách byla Kōkūtai 343 na počátku července 1944 rozpuštěna. V pořadí druhá Kōkūtai 343 byla zformována v prosinci 1944 a stala se legendární elitní jednotkou vyzbrojenou letouny Shiden.
COL D
Hikōtai 165, Kōkūtai 653, základna Ōita, Japonsko, září 1944
Letoun vyrobený u firmy Mitsubishi byl přidělen ke Kōkūtai 653, jež byla založena v únoru 1944. Dělení barevných polí na trupu je charakteristické pro stroje tohoto výrobce. Na palubách letadlových lodí Chitose, Chiyoda a Zuihō se Kōkūtai 653 zúčastnila v červnu 1944 bitvy ve Filipínském moři. Většinu její výzbroje tvořily A6M2 Model 21 v roli stíhacích bombardérů. Z devíti velitelů palubních perutí přežil bitvu jen jeden. Poté byla Kōkūtai 653 reorganizována do struktury čtyř Hikōtai. Stíhací letouny A6M5 byly pod vedením por. Kenji Nakagawy soustředěny v Hikōtai 164 a 165, každá měla 48 letounů. Hikōtai 166 se 48 stíhacími bombardéry A6M vedl por. Tetsuo Endō a bombardéry byly zařazeny u Hikōtai 263. Na podzim 1944 byla Kōkūtai 653 nasazena z pozemních základen při obraně Tchai-wanu a utrpěla padesátiprocentní ztráty. Část letounů Hikōtai 166 byla v říjnu 1944 nasazena z letadlových lodí během bitvy u mysu Engano během obrany Filipín. Kōkūtai 653 byla 15. listopadu 1944 rozpuštěna.