Markingy pro Bf 109G-5 1/72
COL A
Bf 109G-5/R3, 1./JG 50, Wiesbaden-Erbenheim, Německo, červenec-říjen 1943
Jagdgruppe Süd der ObdL vznikla 21. července 1943 pod velením esa Hermanna Grafa a byla primárně určena k zachycování rychlých dvoumotorových britských bombardérů de Havilland Mosquito. Jednotku tvořili zkušení piloti vybraní od jiných útvarů. Dne 15. srpna 1943 byla jednotka přejmenována na JG 50. Spolu s JG 25 její piloti nezaznamenali v bojích s Mosquity mnoho úspěchů, nicméně při nasazení proti americkým formacím těžkých bombardérů během denní ofenzívy nad Evropou v létě 1943 byly obě jednotky hodnoceny jako úspěšné. Bf 109G-5 bílá 1 nesl tovární zbarvení Erla a povrch strojů u JG 50 byl velmi pečlivě vyleštěný. U JG 50 nenosily oproti zvyklostem letouny velitelská označení, pouze číslice. JG 50 neměla dlouhého trvání a na konci října 1943 byla rozpuštěna a začleněna do I./JG 301. Hermann Graf byl v listopadu 1943 jmenován velitelem JG 11.
COL B
Bf 109G-5/U2/R3, W.Nr. 26099, Lt. Walter Bohatsch, 5./JG 3, Amsterdam-Schiphol, Nizozemsko, listopad 1943
Walter Bohatsch se narodil 14. ledna 1921. Od června 1942 do 15. února 1943 absolvoval pilotní výcvik a v dubnu 1943 byl jako stíhač zařazen k II./JG 3 na východní frontě. Zde dosáhl 17. dubna 1943 svého prvního sestřelu. Jeho obětí se stal LaGG-3. Celkem mu bylo uznáno během působení u JG 3 třináct sestřelů sovětských strojů. V srpnu 1943 se II./JG 3 přesunula na západní frontu. Bf 109G-5 černá 6 nesl tovární kamufláž Erla a neměl žlutý spodní kryt motoru, ani žlutou směrovku. Piloti II./JG 3 se snažili na sebe poutat co nejmenší pozornost amerických stíhačů, doprovázejících B-17. Dne 20. února 1944 se Walter Bohatsch zranil při havárii Bf 109G-6 a od května 1944 byl přeřazen k 1./JG 7, kde létal s Me 262. Zde mu byl 10. dubna 1945 přiznán čtrnáctý sestřel a 14. dubna 1945 patnáctý. Jeho obětí byla B-17 nad Drážďany. Svého posledního sestřelu B-17 dosáhl 19. dubna jihozápadně od Prahy a svůj poslední bojový let absolvoval s Me 262 dne 8. května 1945. Válku přežil a zemřel 4. října 2006.
COL C
Bf 109G-5/R3/R6, W.Nr. 26082, Flg. Victor Widmaier, 7./JG 11, Oldenburg, Německo, říjen 1943
Tento letoun patřil do stavu JG 11, ale létali na něm v rámci taktiky Wilde Sau také příslušníci JG 300. Povšimněte si černého nátěru spodku pravé poloviny křídla. Kamuflážní schéma bylo nastříkáno podle vzoru používaného na Bf 109G v továrně Erla v Lipsku. S tímto strojem zaznamenal Flg. Victor Widmaier své první vítězství, když 2. října 1943 sestřelil bombardér B-17. Do konce roku 1943 zničil další tři bombardéry tohoto typu a na počátku ledna docílil sestřelu P-38. Poté, co byla v únoru III./JG 11 přezbrojena na Fw 190, zaznamenal Widmaier 10. února sestřel B-17 a P-47, ale sám byl zasažen jiným P-47, utrpěl zranění a z letounu vyskočil. Dopadl asi 200 metrů od amerického pilota P-47, který se také zachránil na padáku. Ještě téhož večera byl Widmaier operován, ale již po dvou týdnech si vynutil návrat ke své jednotce. Dozvěděl se, že jím sestřelený letec padl do zajetí. Pravděpodobně jím byl dvacetiletý 2nd Lt. Merrill W. De Merit, Jr. z 361st FG, 356th FG, který byl na svém čtvrtém bojovém letu. Victor Widmaier zemřel v roce 2011.
COL D
Bf 109G-5/R3, Lt. Ingomar Feldmann, 8./JG 54, Ludwigslust, Německo, únor 1944
Od prosince 1943 do 25. února 1944 se 8./JG 54 nacházela na základně u Ludwigslustu, severozápadně od Berlína směrem na Hamburg. Tento Bf 109G-5 zde používal Lt. Ingomar Feldmann. Z důvodu zvýšené letecké aktivity spojeneckých bombardovacích svazů se piloti Luftwaffe často střídali na bojeschopných strojích a nižší šarže neměly k dispozici osobní stroje. Bf 109G-5 černá 11 měl na přídi z obou stran znak 8./JG 54, pod kabinou byl znak III./JG 54. Na trupu před ocasními plochami byl modrý pruh, který řadil JG 54 do svazů Obrany Říše. Lt. Ingomar Feldmann zahynul 10. února 1944 v Bf 109G-6 W.Nr. 20221 černá 6, když byl sestřelen nad Hannoverem v oblasti jezera Steinhuder. Dnes se pozůstatky jeho Bf 109G-6 (zejména poškozený zadní trup) nacházejí ve sbírkách Shoreham Aircraft Museum v Kentu.
COL E
Bf 109G-5/U2/R3, W.Nr. 15564, 2./JG 25, Gardelegen, Německo, srpen 1943
Dne 1. července 1943 byla založena Jagdgeschwader Nord ve Staakenu u Berlína, 14. srpna 1943 se jednotka přesunula do Gardelegenu a zde byla 15. srpna 1943 přejmenována na JG 25. Úkolem JG 25 bylo zachytávat dvoumotorová Mosquita RAF. Velitele JG 25 byl Obstlt. Herbert Ihlefeld. Jednotka nebyla příliš úspěšná, zaznamenala pouze dva sestřely Mosquit, devět strojů JG 25 při tom bylo sestřeleno a pět letadel ztraceno na zemi při náletech. Jednotka JG 25 byla v prosinci 1943 rozpuštěna a 2./JG 25 byla přeřazena k Jagdstaffel Erla. Stroje JG 25 byly označeny velkými písmeny. Stroj „černé K“ měl menší kříž na trupu, navíc posunutý o jednu přepážku blíže ke kabině. Na trupu před ocasními plochami měl žlutý pruh po celém obvodu.
COL F
Bf 109G-5/U2/R3, 3./JG 300, Bad Wörishofen, Německo, červenec-srpen 1944
Stroje Bf 109G-5 byly vyrobeny v továrně Erla, proto měly vždy malou bouličku na pravé straně motorového krytu pod většími boulemi kryjícími závěry trupových zbraní. Rozdílem proti Bf 109G-6 byla přetlaková kabina, jíž byly vybaveny všechny Bf 109G-5. Tento Bf 109G-5 byl kamuflován na horních plochách RLM 76 s pruhy RLM 74 nebo RLM 75. Spodní plochy byly v černé barvě RLM 22. Podle žluté barvy čísla stroje se jedná o stroj z 3. Staffel, červený pruh na trupu před ocasními plochami nosily v rámci Obrany říše stroje JG 300. Barvami Staffel byly natírány i vrtulové kužely, barva se zde objevovala buď v podobě proužku, jako na tomto stroji, případně v podobě celé přední části kuželu.