12/2025

INFO Eduard je modelářsko-historický měsíčník, který od roku 2010 v českém a anglickém jazyce publikuje společnost Eduard Model Accessories. Magazín je dostupný zdarma na platformě Triobo a je možné jej stáhnout také v PDF verzi. Společnost Eduard je výrobcem plastikových modelů a doplňků s více než 30letou tradicí. Během svého působení v oboru plastikového modelářství se společnost Eduard zařadila mezi jeho světové lídry. Další podrobnosti o společnosti a jejím sortimentu najdete na www.eduard.com. Zde se můžete mimo jiné zdarma přihlásit k odebírání magazínu INFO a produktových informací: https://www.eduard.com/cs/info-eduard/

• Strana 1

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 24 prosinec 2025

  # 190

• Strana 2

  © Eduard - Model Accessories, 2025

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a grafická úprava - Středisko marketingu, Eduard-Model Accessories

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 24 prosinec 2025

  # 190

• Strana 3

  eduard

  eduard

  PROSINEC 2025

  OBSAH

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  ÚVODNÍK

  STAVEBNICE

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  SPACE

  POSTAVENO

  ON APPROACH – leden 2026

  TAIL END CHARLIE

  ČLÁNKY

  BOXART STORY

  KITTYHAWK Limited 1/48

  Spitfire Mk.Vb mid ProfiPACK 1/48

  Spitfire Mk.Vb early ProfiPACK 1/72

  A6M2-N Rufe Weekend 1/48

  Avia S-199 ERLA canopy 1/48

  ENSTROM 480 1/72

  EFKA 1/48

  SCHNELLBOMBER 1/48

  Spitfire Mk.V

  Tornado ECR 46+38

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  -

  V hlavnej úlohe F-16

  Finucanův Spitfire

  Představujeme … Spitfire Mk.Vb ProfiPACK 1/72

  Kittyhawky dvou světadílů

  Kamikawa Maru

  The Darlington Spitfire

  4

  6

  64

  68

  98

  110

  114

  126

  134

  149

• Strana 4

  Vážení přátelé,

  nebudete tomu věřit, ale opět jsme místo sta-

  vebnice nějakého významného, pro modeláře

  zajímavého a pokud možno dosud nevydaného

  typu letadla vydali dalšího, okoukaného, a bůhví

  kolikátého už Spitfira. Máme tak na kontě další

  promarněnou šanci, kdybychom nebyli tak zaťa-

  tými milovníky nudných a nezajímavých Spitfirů,

  mohli jsme vydat třeba Sea Vixena nejlépe ve

  verzi D.3 a v měřítku 1/48. No jo, co naděláte.

  Jiné už to nebude. Držíme se našeho plánu, kte-

  rým není nic jiného než zmenšit do měřítka 1/72

  všechny stavebnice, které jsme dosud vydali

  a ještě vydáme v měřítku 1/48. To není jedno-

  duchý plán. Ve skutečnosti je to nesplnitelný

  plán, jak jistě chápete. Je to tak nějak jako

  s tím zajícem, co nikdy nedohoní želvu, ale stej-

  ně jako zajíc děláme, co můžeme. Nového Spitfi-

  ra Mk.Vb tak lze chápat jako součást této snahy,

  ale také se můžete na nějaké chápání vykašlat

  a prostě si toho Spitfira užít, protože to je sa-

  kra hezká a zábavná stavebnice. Ostatně, není

  to žádné přemílání starých stavebnic, je to prv-

  ní z rodiny dvaasedmdesátinových Spitfirů Mk.I,

  II a V, a to je nový projekt, který nemá se starší-

  mi Spitfiry Mk.IX a Mk.VIII téměř nic společného.

  Jo jo, je to samozřejmě Spitfire, a jde o verze,

  které vývojově Devítky a Osmičky předcházely,

  ale u stavebnic je to naopak. U nás stavebnice

  Devítek předcházejí Pětky i Jedničky, jdeme tak

  nějak proti proudu času, a to novým stavebni-

  cím svědčí. Největší slabinou stavebnic Devítek

  (a Osmiček) jsou drobné díly. Před dvanácti lety

  to byla součást projektu, kterým jsme chtěli na-

  výšit kapacitu výroby dvaasedmdesátin tím, že

  si necháme formy na rámečky s drobnými díly

  vyrobit v Číně, v Šen-čenu (Shenzhen). Byla to

  velmi dobrodružná záležitost, ten plán jsme

  dotáhli do konce a formy na dvě stavebnice,

  Spitfiry Mk.IX a Fw 190 A, jsme v Číně opravdu

  vyrobili. Díly trupů a křídel nebo všeobecně díly

  draku letadel jsme vyrobili my sami, formy na

  drobné díly pak přijely lodí z Číny a máme je

  dodnes. A schválně nepíšu, že to bylo úspěš-

  né, bylo to takové typické Pyrhovo vítězství, ty

  formy měly daleko k našemu standardu a na vý-

  liscích z nich je to vidět. Po pravdě řečeno jsem

  nikdy tohoto výsledku nepřestal litovat. Tím pří-

  během vás ale dnes nebudu zatěžovat, můžete

  si ho za čas přečíst v seriálu Plastos o historii

  výroby plastikových stavebnic v Čechách, kte-

  rý vychází v EMD. Pro dnešek je důležitý fakt,

  že Spitfire Mk.Vb 1/72 má vše vyrobené u nás,

  a i to je na té stavebnici vidět. Nejde ale jen

  o drobné díly, kterých je samozřejmě opět hodně,

  protože Spitfiry prostě měly hodně vývojových

  variant, to je stejné jako u Bf 109 F a G, a my,

  protože chceme ty stavebnice dělat pořádně, do

  nich dáváme všechny možné varianty kdejakého

  dílu, s plným vědomím faktu, že se stejně ne-

  zavděčíme, že vždycky nějaký recenzent někde

  napíše, že ty stavebnice jsou složité a že Tamiya

  to má jednodušší, což je samozřejmě pravda

  a nic s tím neuděláme, a nějaký jiný odborník

  zase napíše, že tam chybí osmá verze vrtule,

  která je naprosto ale fakt naprosto zásadně dů-

  ležitá, protože létala na Spitfirech operujících

  z letiště v Berševě a protože jsme tu vrtuli neu-

  dělali, tak jsme mu způsobili celoživotní trauma.

  Což je samozřejmě blbost, ale taky s tím nic ne-

  uděláme. Pokud byste chtěli na těch drobných

  dílech najít chybu, tak vám poradím. Jsou tam

  propady na výfucích. Docela díry, stejně jako je

  to u čtvrtkových Spitfirů Mk.V. Bohužel se nám

  ty propady nedaří eliminovat, takže nezbývá než

  vás požádat o shovívavost. Buď si to zatmelte,

  nebo to nechte, nebo si tu stavebnici nekupuj-

  te. To by ale zase bylo škoda, ten zbytek je moc

  pěkný a řadu titěrných dílků vám tam dáváme

  dvakrát i třikrát, kdyby vám, jak už to u tako-

  vých cerepetiček bývá, některý z nich ucvrnknul

  z pinzety a zmizel v nenávratnu. Berte to jako

  kompenzaci toho problému s výfuky.

  Nejde jen o drobné díly. Vývojem prošly i díly

  draku, přeci jen naše technologické schopnosti,

  bez ohledu na ty díry z boku výfuků, za poslední

  desetiletí značně pokročily, a je to na nich také

  vidět. Na zadní části trupu jsou i pozitivní nýty,

  u dvaasedmy celkem rarita řekl bych, a ač ne-

  jsou na první ani druhý pohled úplně patrné a lze

  ÚVODNÍK

  INFO Eduard4

  Prosinec 2025

• Strana 5

  je snadno přehlédnout, jsou půvabné a pokud je

  dokážete nějak decentně zvýraznit, tak bude-

  te mít ve vitríně moc pěkný a svým způsobem

  unikátní model. Ono dvaasedmdesátin s dobře

  vypadajícími pozitivními nýty na trhu moc nena-

  jdete. K tomu, jak už je u nás zvykem, máte na

  výběr slušnou řádku verzí zbarvení, a kdybyste

  mi zase někdo chtěl psát, že obtisky mají tlus-

  tý lak, posunutý soutisk, vyblité barvy, a že se

  máme vrátit k obtiskům od Cartografu, tak mi to

  prosím vás nepište. K obtiskům od Cartografu se

  nevrátíme, protože do Profipacků a Weekendů

  jsme je stejně nikdy nedávali, žádný tlustý lak

  ani posunutý soutisk nemají a barvy jsou taky

  v pořádku. Uznávám, že jsme v minulosti některé

  odstíny úplně netrefili, ale snažíme se, aby se to

  neopakovalo. Jak stavebnice vypadá a jaké na-

  bízí výrobní varianty a k nim alternativní díly, se

  dozvíte z článku Jakuba Nademlejnského. Model,

  jehož fotografie jsou součástí Jakubova článku,

  postavil konstruktér stavebnice Láďa Jonáš, aby

  si ověřil, že mu všechno vyšlo tak, jak si to před-

  stavoval. Zdá se, že vyšlo. Pokud si chcete oživit

  znalosti technické historie, nabízíme vám dnes

  také opakování mého článku o technickém vý-

  voji Spitfirů Mk.V. Dnes je tu první díl, věnovaný

  Spitfirům Mk.Va a Mk.Vb, v lednovém čísle Infa

  bude druhá část věnovaná Spitfirům Mk.Vc. Ten

  článek už jsme jednou vydali, někdy v roce 2020

  tuším, při premiéře Spitfirů Mk.I, II a V v měřít-

  ku 1/48. Rozhodli jsme se ho zopakovat, protože

  jednak je opakování matkou moudrosti, a jednak

  se ty informace mohou někomu hodit. Přeci jen,

  množina modelářů stavějících dvaasedmy se od

  té stavějících čtvrtky liší, i když se obě částečně

  prolínají. Slibuji, že někdy na jaře dopíšu i člá-

  nek o vývoji kamufláží Spitfirů Mk.V. Ty články

  budeme vydávat tak, jak budeme vydávat růz-

  né verze dvaasedmdesátinových Spitfirů. Jak

  už jsem zmínil, vydáváme je jaksi proti proudu

  času, začínáme Pětkami a skončíme Jedničkami,

  což je jiný postup, než jaký jsme zvolili u čtvrtek

  nebo dvaasedmdesátinových Devítek. Nicméně,

  pokud jde o výběr verzí zbarvení do dvaasedm-

  desátinových stavebnic, i pokud jde o vydávací

  schéma, kde bude opět řada tématických limi-

  tek, tak v tom malé stavebnice v podstatě kopí-

  rují vydávací schéma i skladbu markingů svých

  větších předchůdců. Pětkami v tomto případě

  začínáme proto, že se chceme vyhnout kolizi

  s kolegy z IBG, kteří nedávno začali vydávat

  stavebnice Spitfirů Mk.I také v měřítku 1/72,

  a my jim do toho nechceme lézt, když už to pro

  nedostatek mezinárodní koordinace dopadlo tak,

  že jsme my i oni zkonstruovali stejný typ letadla.

  Chtěl jsem napsat stejnou věc, ale ony to stejné

  stavebnice nejsou. Děláme to podobně, ale roz-

  díly najdete.

  Kdyby vás zajímalo, proč jsme v tomto případě

  vydali premiérovou stavebnici celé rodiny Spit-

  firů Mk.I v poněkud neobvykle v řadě Profipack,

  tak je to proto, že jsme ji chtěli mít hotovou do

  začátku listopadu, abychom ji mohli vzít s se-

  bou do Telfordu. Připravit stavebnici řady Profi-

  pack je jednodušší, než připravit stavebnici řady

  Limited, navíc Dual Combo. Ono to bohužel na-

  konec nevyšlo, byl to až příliš ambiciózní plán.

  K dokončení poslední formy a tím i celé sta-

  vebnice nám v době konání výstavy v Telfordu

  chyběly ještě dva týdny. Ale stihli jsme další

  dvě stavebnice, které jsme do Telfordu dovezli,

  Kittyhawka v řadě Limited 1/48 a Spitfira Mk.Vb

  Mid v řadě Profipack 1/48. Obě stavebnice jsou

  také prosincové novinky, stejně jako A6M2-N

  Rufe v řadě Weekend 1/48. Můžete si je všechny

  prohlédnout v dnešním Infu, pokud už jste je sa-

  mozřejmě neviděli na našem Facebooku případ-

  ně třeba o víkendu v Bratislavě. Já tedy před-

  pokládám, že někde už jste je viděli, ale stejně

  vám je ukážeme ještě jednou, ne-li víckrát.

  Dnes nemám jen dobré zprávy. Jedna špatná

  souvisí s mojí zmínkou o seriálu Plastos, že si

  tam můžete jednou přečíst, jak to bylo s dvaa-

  sedmdesátinovými stavebnicemi, na které jsme

  vyrobili formy Číně. Spousta z vás si řekne, co to

  je za blbost, já přece EMD nekupuju, tak jak si to

  asi přečtu? V tom je právě problém. EMD kupuje

  málo modelářů, nás na druhu stranu stojí velké

  úsilí ho připravit a vydat. Výsledek je, že se nám

  tento projekt nevyplácí, a proto raději to úsilí

  věnujeme něčemu úspěšnějšímu. Takže EMD

  v současné podobě skončí, poslední číslo vyjde

  v lednu. Předplatitelé dostanou e-mail s in-

  formací, jak vypořádáme jejich předplatné.

  Nicméně, protože všechno zlé bývá k něčemu

  dobré, EMD nezanikne úplně. Vrátíme se k pů-

  vodní myšlence, že bude placenou přílohou Infa.

  Do ní převedeme články, o které zájem je, a to

  se bude týkat i Plastos. Jak to bude celé vypadat

  a fungovat vám vysvětlíme po Novém roce.

  Abych nekončil špatnými zprávami, tak na

  závěr ještě jednu dobrou. Finišujeme s Alienem.

  Víte, o co jde, že? Česká Mi-24V zbarvená ve sty-

  lu filmového Vetřelce. Pracujeme na tom projek-

  tu už dlouho, asi tak dlouho, že jste možná ztra-

  tili víru, že ho někdy dokončíme, ale dokončíme

  ho. Kdyby chtěl někdo protestovat, že spolupra-

  cujeme s ruskou Zvezdou, podporující Putinův

  režim a válku proti Ukrajině, a že jsme pěkně

  falešní a tváříme se, že podporujeme Ukraji-

  nu, tak aby bylo jasno, podporujeme Ukrajinu.

  A články o letecké válce na Ukrajině přes různé

  ataky a hejty nevzdáváme a nevzdáme, jak se

  můžete přesvědčit na dalších stránkách dneš-

  ního Infa, a se Zvezdou neobchodujeme. Máme

  jen stále schované výlisky z předválečného ná-

  kupu. Máme jich asi 1 000 zazděných v prvním

  patře skladu výlisků, a myslíme si, že je čas tu

  zeď otevřít a výlisky využít. Ostatně, Alien dnes

  válčí na Ukrajině v řadách ukrajinského letec-

  tva. Protože máme omezený počet výlisků, ne-

  půjde tato stavebnice do volného prodeje, prodá

  se pouze přes předplatné. Nedostanou ji ani

  všichni obchodníci. Další věc, kterou byste měli

  vědět je, že to bude drahá stavebnice. Ne proto,

  že jsme hamižní, ale proto, že to je náročný

  a drahý projekt, jak konstrukčně, tak výrobně.

  Vzhledem k charakteru jeho zbarvení to bude

  náročný projekt i pro případné stavitele, dostat

  na model ten obtisk bude vyžadovat zručnost,

  zkušenost a trpělivost. Ty obtisky budou spe-

  cifické nejen svým designem, ale i technickým

  provedením – to vám teď neprozradím, najdete

  to v informaci o obsahu stavebnice při spuštění

  předprodeje. Ten začne 12. prosince a skončí na

  Štědrý večer, 24. prosince. Tak se těšte!

  Přátelé, modeláři, děkuji vám za vaši celo-

  roční přízeň, trpělivost, kritiku i podporu! Přeji

  vám hezké Vánoční svátky, veselého Silvestra

  a hlavně hodně štěstí, zdraví a krásných modelů

  v roce 2026!

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  PS: Abych nezapomněl tradiční, krásné a vě-

  hlasné eduardí PF 2026 bude letos opět k dostá-

  ní na našem e-shopu!

  ÚVODNÍK

  INFO Eduard

  5

  Prosinec 2025

• Spitfire Mk.V - Technický vývoj

  Na konci roku 1940 přicházely nové letouny k jednotkám ve

  nální podobě výstroje a výzbroje jako plnohodnotné, zcela

  funkční bojové stroje. Dříve vyrobené letouny byly průběžně

  upgradovány instalací pancéřování i modernějšího vybavení na

  standard nově vyrobených Spitrů. Nicméně ve stejném obdo-

  bí začaly přicházet ke stíhacím jednotkám německé Luftwae

  modernizované verze Bf 109. S Messerschmitty Bf 109E-7, kte-

  ré se začaly objevovat na frontě na podzim 1940, držely ještě

  Spitry celkem úspěšně krok. S příchodem nových Bf 109F-1 a

  F-2 na přelomu let 1940 a 1941 se ale karta rychle obracela v

  německý prospěch. K vyrovnání narůstající německé technické

  převahy bylo tedy zapotřebí urychleně zlepšit výkony Spitrů.

  Cestou ke zvýšení výkonů je tradičně instalace silnějšího moto-

  ru. Prvním pokusem o vývoj výkonnější verze Spitru byl projekt

  Improved Spitre, později označovaný jako Superiority Spitre,

  zahájený již začátkem roku 1939. Prototyp s továrním označe-

  ním Type 330 a vojenským Spitre Mk.III, byl k záletu připraven

  v březnu 1940 a vznikl úpravou sériového Spitru Mk.I sériového

  čísla N3297. Úprava spočívala v zástavbě nového motoru Rolls-

  -Royce Merlin RM 2SM, což byl budoucí Merlin XX s jednostupňo-

  vým dvourychlostním kompresorem o maximálním výkonu 1037

  kW (1320 hp). Pro zástavbu Merlinu XX bylo zesíleno motorové

  lože a příď prodloužena o čtyři palce. Rozpětí křídla bylo na-

  opak zkráceno na 9,3 m odstraněním koncových oblouků a zkrá-

  cením křidélek, přičemž vnitřní konstrukce zůstala zachována.

  Při letových zkouškách sice prototyp patrně nikdy nedosáhl vy-

  počtené maximální rychlosti 644 km/h ve výšce 6400 m, udává

  se maximální dosažená rychlost 620 km/h, ale i to byl vynika-

  jící nárůst výkonů oproti Mk.I. Ministerstvo letectví požadovalo

  urychlené zavedení Spitru Mk.III do výroby, ale tomuto záměru

  se postavil do cesty komplikovaný vývoj Merlinu XX a potíže při

  jeho zavádění do výroby. Dostupné motory byly na podzim 1940

  využity k modernizaci Hurricanů Mk.II a Deantů Mk.II. V letech

  1940 až 1944 bylo nakonec vyrobeno přes 28 000 kusů motorů

  Merlin XX. Kromě Hurricanů a Deantů s nimi létaly také typy

  Bristol Beaughter Mk.II, Avro Lancaster B.Mk.I, Mk.III a Mk.VII

  nebo Handley Page Halifax Mk.II a Mk.V. Na Spitry se nedosta-

  lo a myšlenka na urychlenou sériovou produkci Spitrů Mk.III

  byla v tichosti opuštěna. Pod podobným číselným označením

  byla posléze vyrobena menší série fotoprůzkumných Spitrů PR

  Mk.III, povětšinou konverzemi ze Spitrů Mk.I.

  Merlin 45

  Poté, co se použití Merlinu XX ukazovalo být čím dál tím pro-

  blematičtější, nabídla rma Rolls-Royce koncem roku 1940

  schůdné a rychlé řešení v paralelně vyvíjeném a výrobně jed-

  nodušším motoru Merlin RM5S, posléze značeném jako Merlin

  45. Ten měl jednostupňový jednorychlostní kompresor optima-

  lizovaný pro velké výšky. Ve výšce 5400 m dával výkon 902 kW

  (1210 hp). Některé zdroje ale udávají optimistický a po pravdě

  řečeno méně pravděpodobný údaj 1074 kW (1440 hp). Merlin

  45 měl stejné rozměry jako Merlin III, pohánějící Spitry Mk.I,

  a jeho konstrukce umožňovala upgrade Merlinu III na Merlin 45

  výměnou kompresoru. To umožňovalo jednoduchou zástavbu do

  stávajících draků Spitrů Mk.I a Mk.II i případnou konverzi již

  vyrobených strojů. Firma RR slibovala dodávku 300 kusů Merlinů

  45 do 1. bezna 1941 a dalších 200 kusů do 1. dubna.

  Jako první zřejmě dostal nový motor, upravený z Merlinu XX,

  Spitre Mk.I číslo K9788 v Boscombe Down, a to již 26. prosince

  1940. Následoval PR Mk.III X4334, konvertovaný do fotoprůzkum-

  né podoby ze Spitru Mk.I. Ten s ním vzlétl 13. ledna 1941 na

  letišti rmy Rolls-Royce v Hucknallu. Další konverzí byl Spitre

  Mk.I N3053, zalétaný 13. února 1941 tamtéž. Oba stroje vzápě-

  tí přelétly ke zkouškám do Boscombe Down. Zkoušky potvrdily

  maximální rychlost 593 km/h v 6100 metrech, dostup na tuto

  výšku za 6 mim 12 sekund, a operační dostup 11 590 m. Zkoušky

  ale také ukázaly potíže se stavitelnými vrtulemi De Havilland,

  jimž ve velkých výškách zamrzal olej ve stavěcím mechanismu.

  Potíže byly také s chladičem oleje verze Mk.II, který pro silnější

  motor nepostačoval. Ačkoli bylo toto řešení považováno za do-

  časné, protože se stále ještě počítalo s produkcí Spitrů Mk.III,

  byly nové Spitry objednány, respektive byl objednán program

  konverzí Spitrů Mk.I a Mk.II na Spitry Mk.V.

  SPITFIRE Mk.V HISTORIE

  V průběhu roku 1940 se podařilo natolik vyladit sériovou produkci Spitrů Mk.I u rmy Supermarine, že dokázala

  víceméně plnit objednávky Ministerstva letectví (Air Ministry), zásobovat bojové jednotky Fighter Command RAF

  novými stroji a doplňovat bojové ztráty. Podobně na tom byla produkce v továrně Castle Bromwich Aircraft Facto-

  ry u Birminghamu, která po počátečních organizačních problémech rovněž spolehlivě zásobovala stíhací perutě

  licenčními a oproti Mk.I mírně vylepšenými Spitry Mk.II.

  HISTORIE

  INFO Eduard6

  Prosinec 2025

• Strana 7

  Na konci roku 1940 přicházely nové letouny k jednotkám ve

  nální podobě výstroje a výzbroje jako plnohodnotné, zcela

  funkční bojové stroje. Dříve vyrobené letouny byly průběžně

  upgradovány instalací pancéřování i modernějšího vybavení na

  standard nově vyrobených Spitrů. Nicméně ve stejném obdo-

  bí začaly přicházet ke stíhacím jednotkám německé Luftwae

  modernizované verze Bf 109. S Messerschmitty Bf 109E-7, kte-

  ré se začaly objevovat na frontě na podzim 1940, držely ještě

  Spitry celkem úspěšně krok. S příchodem nových Bf 109F-1 a

  F-2 na přelomu let 1940 a 1941 se ale karta rychle obracela v

  německý prospěch. K vyrovnání narůstající německé technické

  převahy bylo tedy zapotřebí urychleně zlepšit výkony Spitrů.

  Cestou ke zvýšení výkonů je tradičně instalace silnějšího moto-

  ru. Prvním pokusem o vývoj výkonnější verze Spitru byl projekt

  Improved Spitre, později označovaný jako Superiority Spitre,

  zahájený již začátkem roku 1939. Prototyp s továrním označe-

  ním Type 330 a vojenským Spitre Mk.III, byl k záletu připraven

  v březnu 1940 a vznikl úpravou sériového Spitru Mk.I sériového

  čísla N3297. Úprava spočívala v zástavbě nového motoru Rolls-

  -Royce Merlin RM 2SM, což byl budoucí Merlin XX s jednostupňo-

  vým dvourychlostním kompresorem o maximálním výkonu 1037

  kW (1320 hp). Pro zástavbu Merlinu XX bylo zesíleno motorové

  lože a příď prodloužena o čtyři palce. Rozpětí křídla bylo na-

  opak zkráceno na 9,3 m odstraněním koncových oblouků a zkrá-

  cením křidélek, přičemž vnitřní konstrukce zůstala zachována.

  Při letových zkouškách sice prototyp patrně nikdy nedosáhl vy-

  počtené maximální rychlosti 644 km/h ve výšce 6400 m, udává

  se maximální dosažená rychlost 620 km/h, ale i to byl vynika-

  jící nárůst výkonů oproti Mk.I. Ministerstvo letectví požadovalo

  urychlené zavedení Spitru Mk.III do výroby, ale tomuto záměru

  se postavil do cesty komplikovaný vývoj Merlinu XX a potíže při

  jeho zavádění do výroby. Dostupné motory byly na podzim 1940

  využity k modernizaci Hurricanů Mk.II a Deantů Mk.II. V letech

  1940 až 1944 bylo nakonec vyrobeno přes 28 000 kusů motorů

  Merlin XX. Kromě Hurricanů a Deantů s nimi létaly také typy

  Bristol Beaughter Mk.II, Avro Lancaster B.Mk.I, Mk.III a Mk.VII

  nebo Handley Page Halifax Mk.II a Mk.V. Na Spitry se nedosta-

  lo a myšlenka na urychlenou sériovou produkci Spitrů Mk.III

  byla v tichosti opuštěna. Pod podobným číselným označením

  byla posléze vyrobena menší série fotoprůzkumných Spitrů PR

  Mk.III, povětšinou konverzemi ze Spitrů Mk.I.

  Merlin 45

  Poté, co se použití Merlinu XX ukazovalo být čím dál tím pro-

  blematičtější, nabídla rma Rolls-Royce koncem roku 1940

  schůdné a rychlé řešení v paralelně vyvíjeném a výrobně jed-

  nodušším motoru Merlin RM5S, posléze značeném jako Merlin

  45. Ten měl jednostupňový jednorychlostní kompresor optima-

  lizovaný pro velké výšky. Ve výšce 5400 m dával výkon 902 kW

  (1210 hp). Některé zdroje ale udávají optimistický a po pravdě

  řečeno méně pravděpodobný údaj 1074 kW (1440 hp). Merlin

  45 měl stejné rozměry jako Merlin III, pohánějící Spitry Mk.I,

  a jeho konstrukce umožňovala upgrade Merlinu III na Merlin 45

  výměnou kompresoru. To umožňovalo jednoduchou zástavbu do

  stávajících draků Spitrů Mk.I a Mk.II i případnou konverzi již

  vyrobených strojů. Firma RR slibovala dodávku 300 kusů Merlinů

  45 do 1. bezna 1941 a dalších 200 kusů do 1. dubna.

  Jako první zřejmě dostal nový motor, upravený z Merlinu XX,

  Spitre Mk.I číslo K9788 v Boscombe Down, a to již 26. prosince

  1940. Následoval PR Mk.III X4334, konvertovaný do fotoprůzkum-

  né podoby ze Spitru Mk.I. Ten s ním vzlétl 13. ledna 1941 na

  letišti rmy Rolls-Royce v Hucknallu. Další konverzí byl Spitre

  Mk.I N3053, zalétaný 13. února 1941 tamtéž. Oba stroje vzápě-

  tí přelétly ke zkouškám do Boscombe Down. Zkoušky potvrdily

  maximální rychlost 593 km/h v 6100 metrech, dostup na tuto

  výšku za 6 mim 12 sekund, a operační dostup 11 590 m. Zkoušky

  ale také ukázaly potíže se stavitelnými vrtulemi De Havilland,

  jimž ve velkých výškách zamrzal olej ve stavěcím mechanismu.

  Potíže byly také s chladičem oleje verze Mk.II, který pro silnější

  motor nepostačoval. Ačkoli bylo toto řešení považováno za do-

  časné, protože se stále ještě počítalo s produkcí Spitrů Mk.III,

  byly nové Spitry objednány, respektive byl objednán program

  konverzí Spitrů Mk.I a Mk.II na Spitry Mk.V.

  SPITFIRE Mk.V HISTORIE

  V průběhu roku 1940 se podařilo natolik vyladit sériovou produkci Spitrů Mk.I u rmy Supermarine, že dokázala

  víceméně plnit objednávky Ministerstva letectví (Air Ministry), zásobovat bojové jednotky Fighter Command RAF

  novými stroji a doplňovat bojové ztráty. Podobně na tom byla produkce v továrně Castle Bromwich Aircraft Facto-

  ry u Birminghamu, která po počátečních organizačních problémech rovněž spolehlivě zásobovala stíhací perutě

  licenčními a oproti Mk.I mírně vylepšenými Spitry Mk.II.

  Spitfire Mk.Va a Mk.Vb

  V době zkoušek Spitrů Mk.V přestavěných

  u rmy Rolls-Royce již ale paralelně bě-

  žel program přestaveb Spitrů Mk.I přímo

  u rmy Supermarine. V polovině března

  1941 přibyl do Boscombe Down stroj X4922,

  postavený v Eastleigh v rámci produkce

  Spitrů Mk.I rovnou s motorem Merlin 45

  a zalétaný 7. února. Při testech měl již

  plnou výzbroj a výstroj, s níž dosáhl maxi-

  mální rychlosti 603 km/h ve výšce 6344 m,

  na kterou vystoupal za 7,1 minuty. Operač-

  ní dostup činil 11 499 m. V druhé polovi-

  ně února dostalo v Eastleigh motory Merlin

  45 celkem 23 draků Spitrů Mk.I, převážně

  v kanónové verzi Mk.IB, a staly se tak prv-

  ními Spitry Mk.Vb. Několik strojů bylo po-

  necháno v kulometné verzi s osmi kulomety

  v křídle, a ty se staly prvními Spitry Mk.Va.

  S výjimkou motoru odpovídaly tyto stroje

  svým vybavením Spitrům Mk.I, a to včet-

  ně menšího chladiče oleje se vstupem tvaru

  U, který byl příčinu vyšší provozní teploty

  oleje u prvních Spitrů Mk.V a jistého ri-

  zika přehřívání. Jako první dostala Spitry

  Mk.Vb No. 92 Squadron RAF, vedená S/Ldr

  Jamie Rankinem, dosud vyzbrojená Spitry

  Mk.Ib. První Spitre Mk.Vb X4257 byl jed-

  notce dodán již 16. února, ale protože na

  standard Mk.Vb byly postupně u rmy Ro-

  lls-Royce v Hucknallu konvertovány stávají-

  cí Mk.Ib, odesílané ke konverzím přímo od

  jednotky, byla No. 92 Squadron kompletně

  vybavena „Pětkami“ až začátkem dubna.

  Během března přecházely na výrobu Spitrů

  Mk.V výrobní linky společnosti Supermari-

  ne, kde během března postavili současně

  s jedničkami dvanáct Mk.Vb a dvacet šest

  Mk.Va. V dubnu už běžela výroba Mk.V na-

  plno a dala třicet šest Mk.Va a dvacet dva

  Mk.Vb. Poslední vyrobenou Mk.I byla rov-

  něž v dubnu R7257. Do konce května byly

  novými Mk.V vyzbrojeny squadrony RAF

  č. 54, 74, 603 a 611. Výroba u rmy Super-

  marine poté běžela až do října 1942 a cel-

  kem dala 1352 strojů, z toho 94 kusů Mk.Va,

  780 kusů Mk.Vb a 478 kusů Mk.Vc.

  Továrna CBAF (Castle Bromwich Aircraft

  Factory) zahájila výrobu Spitrů Mk.V

  v červnu 1941 a navázala jí na plnění kon-

  traktu na výrobu tisícovky strojů Mk.II

  z 12. dubna 1939. Postupně rma obdržela

  dalších osm objednávek na výrobu Spitrů

  Mk.V, z nichž ta poslední z května 1942 už

  z velké části přešla na výrobu modernizova-

  ných Spitrů Mk.IX. Celkem vzniklo do dub-

  na 1943 v CBAF 3003 Spitrů Mk.Vb a 1474

  Spitrů Mk.Vc.

  Od léta 1941 běžela výroba pětek také

  u rmy Westland v Yeovilu v hrabství Somer-

  set. Westland vyráběl Spitry Mk.V různých

  verzí až do listopadu 1943 a postupně dodal

  celkem 140 kusů Mk.Vb a 495 kusů Mk.Vc.

  Kromě několika Mk.Vb z počátku produkce

  měly všechny Westlandem vyrobené Spitry

  čelní štítek s integrovaným vnitřním pancé-

  řovým sklem. U Mk.Vc měly stroje od West-

  landu specické kryty kanónů na horní ploše

  křída v podobě velkých boulí se zploštělými

  boky i přední částí, které nepoužíval žádný

  z jiných výrobců.

  Spitre Mk.Vb pozdní produkce má asymetrické boule pod kanonovými šachtami,

  tropický ltr a přídavnou nádrž (foto: Simon Erland).

  Squadron Leader M. Rook, velící důstojník 43. perutě RAF, v té době nejvyšší pilot

  sloužící v RAF, pózuje se svým Supermarine Spitre Mk.Vc, JK101 „FT-Z“, v Jema-

  ppes v Alžírsku. Letoun je vybaven tropickým ltrem Vokes. (foto: IWM).

  HISTORIE

  INFO Eduard

  7

  Prosinec 2025

• Strana 8

  Modernizace Spitfirů Mk.V

  Během více než dva a půl roku trvající výroby byly Spitry Mk.V

  postupně vyvíjeny a zdokonalovány. Již při náběhu výroby měly

  oproti verzím Mk.I a Mk.II silnější pancéřování. Poměrně rychle

  došlo k výměně olejového chladiče za větší s kruhovým vstu-

  pem, který byl posléze zpětně namontován i na první Spitry

  Mk.V vzniklé konverzí z Mk.I a Mk.II. Větší chladič se tím stal

  jedním z rozpoznávacích znaků Spitrů Mk.V. Stejně rychle byla

  opuštěna výzbroj sestávající z osmi kulometů Browning ráže 7,7

  mm. Takto vyzbrojených Mk.Va bylo vyrobeno pouhých 94 kusů,

  zatímco Mk.Vb a Mk.Vc se dvěma kanóny Hispano ráže 20 mm

  a čtyřmi kulomety Browning ráže 7,7 mm vzniklo 6370 kusů.

  Kabina

  Změnou prošel čelní štítek, který měl pancéřové sklo monto-

  váno vně čelního štítku. U pozdějších pětek již bylo pancéřové

  sklo integrováno do čelního štítku, z něhož při pohledu zvenčí

  nevystupovalo. Změny doznal i odsuvný kryt kabiny, který byl u

  pozdějších výrobních sérií vypouklý nejen směrem nahoru, ale

  i do stran (Malcolm Hood, modikace č. 461). Tento kryt už ne-

  měl boční výklopné okénko. Většina Spitrů Mk.V byla vybavena

  laminátovou sedačkou pilota.

  Radiovybavení

  První Spitry Mk.V, konvertované ze Spitrů Mk.I, byly stále vy-

  baveny krátkovlnnými radiostanicemi TR.9D s drátěnou anté-

  nou nataženou mezi anténními sloupky za kabinou a na vrcholu

  směrovky. Během náběhu výroby už byly nové stroje vybavo-

  vány novými VHF radiostanicemi TR.1133 a později TR.1143,

  které od léta 1941 nahrazovaly starší radiostanice. TR.1133

  a 1143 už neměly drátěnou anténu a sériové stroje jimi vyba-

  vované už tedy neměly anténní stožárek na směrovce. Obdobně

  měly první konvertované pětky identikační přístroj IFF R.3002,

  záhy nahrazovaný novějším IFF přístrojem ARI 5000. Oba měly

  drátěné antény mezi boky trupu a náběžnou hranou výškovky.

  Anténa IFF byla na pozdějších Spitrech umístěna na spodní

  ploše pravé poloviny křídla. Od listopadu 1941 byl postupně za-

  váděn také radionavigační systém A.1271 pro navádění na při-

  stání rádiovým paprskem.

  Modifikace motoru

  Do Spitrů Mk.V bylo montováno několik variant motoru. Kromě

  základního Merlinu 45 to byl výškový Merlin 46 s větším kompre-

  sorem, který dával vyšší plnicí tlak ve velkých výškách. Protože

  se ale nenaplnil původní předpoklad, že se boje s Luftwae

  přesunou do vyšších výšek, a mnoho bojových operací se naopak

  odehrávalo v nižších letových hladinách, byla vyvinuta hloubko-

  vá varianta Merlin 45M s optimálním výkonem v těchto výškách.

  Samostatnou kapitolou je vývoj karburátoru. Původní nectnost

  typu SU A.V.T.40 montovaného na motory Merlin III, kterou bylo

  krátkodobé přerušení přívodu paliva při manévrech s negativ-

  ním přetížením, se sice podařilo částečně vyřešit zavedením

  takzvaného RAE restriktoru, zvaného též „Tillina dírka“ podle

  jeho vynálezkyně Beatrice Shillingové, ale nebylo to řešení do-

  konalé. Problém plně vyřešil až membránový karburátor (Anti-G

  carburetor), vyvinutý rmou Rolls-Royce a zavedený do výroby

  v prosinci 1942. Byly jím vybavovány motory řady Merlin 50 a 55,

  montované především do Spitrů Mk.Vc.

  Vrtule

  Spitry Mk.V vyráběné mateřskou rmou Supermarine se povět-

  šinou držely vrtulí De Havilland Hydromatic Type 5/29A, 5/39,

  45/1 a 45/4, lišících se především úhlem nastavení listů. Tyto

  vrtule byly velmi háklivé na pečlivou údržbu a měly tenden-

  ci k zamrzání stavěcího mechanismu ve vyšších výškách. Stej-

  né vrtule byly instalovány i do Spitrů Mk.V z produkce rmy

  Westland. Spitry Mk.V z produkce továrny CBAF byly tradič-

  ně vystrojovány spolehlivějšími a oblíbenějšími vrtulemi Rotol

  RX5/14 a RX5/24 s kovovými listy, později pak vrtulemi RX5/10

  s dřevěnými listy Jablo o mírně zmenšeném průměru (3,12 m

  oproti 3,28 m u kovových listů). Ve druhé polovině války se vy-

  skytovaly i Spitry Mk.Vc vybavené čtyřlistými vrtulemi.

  Výfuky

  První Spitry Mk.V měly stejné výfuky s rovným oválným ústím

  jako Spitry Mk.I. Ty byly poměrně rychle nahrazeny novými

  výfuky se zploštělým ústím typu rybí ocas – shtail. Je známo

  několik variant těchto výfuků. Se zavedením kanónů Hispano

  ráže 20 mm do výzbroje Spitrů Mk.Vb se ukázalo, že stáva-

  jící vytápění palubních zbraní teplým vzduchem přivedeným

  z chladiče nepostačuje a kanóny ve vyšších výškách zamrzají.

  Vytápění bylo proto posíleno teplým vzduchem ohřívaným ve

  výfucích, kterými procházela trubka, která za poslední výfuko-

  vou rourou ústila do trupu před palivovou nádrží a dále vedla

  trupem a náběžnou hranou křídla až ke kanónům. Tyto trubky

  jsou charakteristické pro Spitry Mk.Vb. Spitry Mk.Vc dostaly

  elektrické vytápění palubních zbraní, proto by na jejich výfu-

  cích tato trubka topení být neměla. Je to ale jen teorie, proto-

  že na mnoha fotograích Spitrů Mk.Vc je najdete. Jde zřejmě

  o Mk.Vc konvertované z Mk.Vb instalací nových křídel typu C

  na staré trupy Spitrů Mk.Vb.

  Křidélka

  U Spitrů Mk.V přetrvávaly problémy s plátnem potaženými kři-

  délky, známé ze Spitrů Mk.I a Mk.II. Ačkoli byla celokovová

  křidélka vyvinuta a odzkoušena již na konci roku 1940, ještě

  v polovině roku 1941 nebyla běžně instalována na sériové stroje

  opouštějící výrobní linky. Proto nejen Mk.V konvertované z Mk.I

  a Mk.II měly plátnem potažená křidélka, ale měly je dokon-

  ce první sériově vyráběné pětky. Teprve po zásahu Air Ministry

  v červnu 1941 byla kovová křidélka zavedena do sériové výroby,

  což významně zlepšilo vlastnosti jimi vybavených Spitrů v ma-

  névrovém boji. Tento případ ilustruje těžkopádnost, s níž byla

  mnohá technická zlepšení zaváděna do sériové výroby. Situa-

  ce byla tak vážná, že vedla k paradoxní situaci, kdy americké

  jednotky vyzbrojené Spitry Mk.V údajně nahrazovaly plátěná

  křidélka vlastním provedením s překližkovým potahem.

  Spitfire Mk.Vc

  Spitre Mk.Vc byl logickým vyústěním postupných modikací

  původní konstrukce Spitru. Kromě modernizované vypouklé

  kabiny a čelního štítku s uvnitř integrovaným pancéřovým sklem

  bylo nejvýznamnější a zásadní změnou nově zkonstruované

  a zesílené křídlo. Za jeho zásadní výhodu je tradičně považová-

  na možnost variabilní instalace zbraní, zahrnující osm kulome-

  tů (varianta A), dva kanóny a čtyři kulomety (varianta B) nebo

  čtyři kanóny (varianta C). Z nich naprosto převládala varianta

  B, tedy dva kanóny a čtyři kulomety. Varianta C se používala

  zřídka, protože těžké kanóny významně zhoršovaly letové para-

  metry letounů, a pokud byly instalovány čtyři kanóny ve výrobě,

  obvykle byly dva z nich u jednotek odstraněny. Varianta A se

  u Spitrů Mk.Vc neinstalovala prakticky nikdy. Významnou změ-

  nou byla instalace kanónů Hispano Mk.II s pásovými podavači

  nábojů, které umožňovaly nést vyšší zásobu munice (120 ná-

  bojů na hlaveň oproti šedesáti u starších kanónů Hispano Mk.I

  s bubnovým zásobníkem). Tyto kanóny měly také menší tendenci

  k zasekávání. Vnějším znakem jejich instalace je chybě-

  jící spodní boule pod kanónovou šachtou, která se u Spitrů

  Mk.Vb vyskytovala ve dvou provedeních – rovném symetrickém

  u starších strojů a ledvinovitém asymetrickém u novějších. Hor-

  ní boule nad kanónovou šachtou se naopak u Mk.Vc vyskytuje

  nejméně ve třech známých provedeních podle předpokládané

  varianty výzbroje a byla předmětem jisté variability a vlastní

  tvorby u jednotek.

  Naprosto zásadní změnou byla rekonstrukce podvozku se zpev-

  něným uchycením podvozkových nohou se změněným úhlem

  jejich pozice vůči ose křídla. To posunulo kola oproti starším

  verzím Spitru o pět centimetrů vpřed, což zlepšilo stabilitu

  letounu při pohybu na zemi a opticky se projevilo v novém, elip-

  tickém tvaru podvozkové šachty. Zatahování podvozku už bylo

  HISTORIE

  INFO Eduard8

  Prosinec 2025

• Strana 9

  Modernizace Spitfirů Mk.V

  Během více než dva a půl roku trvající výroby byly Spitry Mk.V

  postupně vyvíjeny a zdokonalovány. Již při náběhu výroby měly

  oproti verzím Mk.I a Mk.II silnější pancéřování. Poměrně rychle

  došlo k výměně olejového chladiče za větší s kruhovým vstu-

  pem, který byl posléze zpětně namontován i na první Spitry

  Mk.V vzniklé konverzí z Mk.I a Mk.II. Větší chladič se tím stal

  jedním z rozpoznávacích znaků Spitrů Mk.V. Stejně rychle byla

  opuštěna výzbroj sestávající z osmi kulometů Browning ráže 7,7

  mm. Takto vyzbrojených Mk.Va bylo vyrobeno pouhých 94 kusů,

  zatímco Mk.Vb a Mk.Vc se dvěma kanóny Hispano ráže 20 mm

  a čtyřmi kulomety Browning ráže 7,7 mm vzniklo 6370 kusů.

  Kabina

  Změnou prošel čelní štítek, který měl pancéřové sklo monto-

  váno vně čelního štítku. U pozdějších pětek již bylo pancéřové

  sklo integrováno do čelního štítku, z něhož při pohledu zvenčí

  nevystupovalo. Změny doznal i odsuvný kryt kabiny, který byl u

  pozdějších výrobních sérií vypouklý nejen směrem nahoru, ale

  i do stran (Malcolm Hood, modikace č. 461). Tento kryt už ne-

  měl boční výklopné okénko. Většina Spitrů Mk.V byla vybavena

  laminátovou sedačkou pilota.

  Radiovybavení

  První Spitry Mk.V, konvertované ze Spitrů Mk.I, byly stále vy-

  baveny krátkovlnnými radiostanicemi TR.9D s drátěnou anté-

  nou nataženou mezi anténními sloupky za kabinou a na vrcholu

  směrovky. Během náběhu výroby už byly nové stroje vybavo-

  vány novými VHF radiostanicemi TR.1133 a později TR.1143,

  které od léta 1941 nahrazovaly starší radiostanice. TR.1133

  a 1143 už neměly drátěnou anténu a sériové stroje jimi vyba-

  vované už tedy neměly anténní stožárek na směrovce. Obdobně

  měly první konvertované pětky identikační přístroj IFF R.3002,

  záhy nahrazovaný novějším IFF přístrojem ARI 5000. Oba měly

  drátěné antény mezi boky trupu a náběžnou hranou výškovky.

  Anténa IFF byla na pozdějších Spitrech umístěna na spodní

  ploše pravé poloviny křídla. Od listopadu 1941 byl postupně za-

  váděn také radionavigační systém A.1271 pro navádění na při-

  stání rádiovým paprskem.

  Modifikace motoru

  Do Spitrů Mk.V bylo montováno několik variant motoru. Kromě

  základního Merlinu 45 to byl výškový Merlin 46 s větším kompre-

  sorem, který dával vyšší plnicí tlak ve velkých výškách. Protože

  se ale nenaplnil původní předpoklad, že se boje s Luftwae

  přesunou do vyšších výšek, a mnoho bojových operací se naopak

  odehrávalo v nižších letových hladinách, byla vyvinuta hloubko-

  vá varianta Merlin 45M s optimálním výkonem v těchto výškách.

  Samostatnou kapitolou je vývoj karburátoru. Původní nectnost

  typu SU A.V.T.40 montovaného na motory Merlin III, kterou bylo

  krátkodobé přerušení přívodu paliva při manévrech s negativ-

  ním přetížením, se sice podařilo částečně vyřešit zavedením

  takzvaného RAE restriktoru, zvaného též „Tillina dírka“ podle

  jeho vynálezkyně Beatrice Shillingové, ale nebylo to řešení do-

  konalé. Problém plně vyřešil až membránový karburátor (Anti-G

  carburetor), vyvinutý rmou Rolls-Royce a zavedený do výroby

  v prosinci 1942. Byly jím vybavovány motory řady Merlin 50 a 55,

  montované především do Spitrů Mk.Vc.

  Vrtule

  Spitry Mk.V vyráběné mateřskou rmou Supermarine se povět-

  šinou držely vrtulí De Havilland Hydromatic Type 5/29A, 5/39,

  45/1 a 45/4, lišících se především úhlem nastavení listů. Tyto

  vrtule byly velmi háklivé na pečlivou údržbu a měly tenden-

  ci k zamrzání stavěcího mechanismu ve vyšších výškách. Stej-

  né vrtule byly instalovány i do Spitrů Mk.V z produkce rmy

  Westland. Spitry Mk.V z produkce továrny CBAF byly tradič-

  ně vystrojovány spolehlivějšími a oblíbenějšími vrtulemi Rotol

  RX5/14 a RX5/24 s kovovými listy, později pak vrtulemi RX5/10

  s dřevěnými listy Jablo o mírně zmenšeném průměru (3,12 m

  oproti 3,28 m u kovových listů). Ve druhé polovině války se vy-

  skytovaly i Spitry Mk.Vc vybavené čtyřlistými vrtulemi.

  Výfuky

  První Spitry Mk.V měly stejné výfuky s rovným oválným ústím

  jako Spitry Mk.I. Ty byly poměrně rychle nahrazeny novými

  výfuky se zploštělým ústím typu rybí ocas – shtail. Je známo

  několik variant těchto výfuků. Se zavedením kanónů Hispano

  ráže 20 mm do výzbroje Spitrů Mk.Vb se ukázalo, že stáva-

  jící vytápění palubních zbraní teplým vzduchem přivedeným

  z chladiče nepostačuje a kanóny ve vyšších výškách zamrzají.

  Vytápění bylo proto posíleno teplým vzduchem ohřívaným ve

  výfucích, kterými procházela trubka, která za poslední výfuko-

  vou rourou ústila do trupu před palivovou nádrží a dále vedla

  trupem a náběžnou hranou křídla až ke kanónům. Tyto trubky

  jsou charakteristické pro Spitry Mk.Vb. Spitry Mk.Vc dostaly

  elektrické vytápění palubních zbraní, proto by na jejich výfu-

  cích tato trubka topení být neměla. Je to ale jen teorie, proto-

  že na mnoha fotograích Spitrů Mk.Vc je najdete. Jde zřejmě

  o Mk.Vc konvertované z Mk.Vb instalací nových křídel typu C

  na staré trupy Spitrů Mk.Vb.

  Křidélka

  U Spitrů Mk.V přetrvávaly problémy s plátnem potaženými kři-

  délky, známé ze Spitrů Mk.I a Mk.II. Ačkoli byla celokovová

  křidélka vyvinuta a odzkoušena již na konci roku 1940, ještě

  v polovině roku 1941 nebyla běžně instalována na sériové stroje

  opouštějící výrobní linky. Proto nejen Mk.V konvertované z Mk.I

  a Mk.II měly plátnem potažená křidélka, ale měly je dokon-

  ce první sériově vyráběné pětky. Teprve po zásahu Air Ministry

  v červnu 1941 byla kovová křidélka zavedena do sériové výroby,

  což významně zlepšilo vlastnosti jimi vybavených Spitrů v ma-

  névrovém boji. Tento případ ilustruje těžkopádnost, s níž byla

  mnohá technická zlepšení zaváděna do sériové výroby. Situa-

  ce byla tak vážná, že vedla k paradoxní situaci, kdy americké

  jednotky vyzbrojené Spitry Mk.V údajně nahrazovaly plátěná

  křidélka vlastním provedením s překližkovým potahem.

  Spitfire Mk.Vc

  Spitre Mk.Vc byl logickým vyústěním postupných modikací

  původní konstrukce Spitru. Kromě modernizované vypouklé

  kabiny a čelního štítku s uvnitř integrovaným pancéřovým sklem

  bylo nejvýznamnější a zásadní změnou nově zkonstruované

  a zesílené křídlo. Za jeho zásadní výhodu je tradičně považová-

  na možnost variabilní instalace zbraní, zahrnující osm kulome-

  tů (varianta A), dva kanóny a čtyři kulomety (varianta B) nebo

  čtyři kanóny (varianta C). Z nich naprosto převládala varianta

  B, tedy dva kanóny a čtyři kulomety. Varianta C se používala

  zřídka, protože těžké kanóny významně zhoršovaly letové para-

  metry letounů, a pokud byly instalovány čtyři kanóny ve výrobě,

  obvykle byly dva z nich u jednotek odstraněny. Varianta A se

  u Spitrů Mk.Vc neinstalovala prakticky nikdy. Významnou změ-

  nou byla instalace kanónů Hispano Mk.II s pásovými podavači

  nábojů, které umožňovaly nést vyšší zásobu munice (120 ná-

  bojů na hlaveň oproti šedesáti u starších kanónů Hispano Mk.I

  s bubnovým zásobníkem). Tyto kanóny měly také menší tendenci

  k zasekávání. Vnějším znakem jejich instalace je chybě-

  jící spodní boule pod kanónovou šachtou, která se u Spitrů

  Mk.Vb vyskytovala ve dvou provedeních – rovném symetrickém

  u starších strojů a ledvinovitém asymetrickém u novějších. Hor-

  ní boule nad kanónovou šachtou se naopak u Mk.Vc vyskytuje

  nejméně ve třech známých provedeních podle předpokládané

  varianty výzbroje a byla předmětem jisté variability a vlastní

  tvorby u jednotek.

  Naprosto zásadní změnou byla rekonstrukce podvozku se zpev-

  něným uchycením podvozkových nohou se změněným úhlem

  jejich pozice vůči ose křídla. To posunulo kola oproti starším

  verzím Spitru o pět centimetrů vpřed, což zlepšilo stabilitu

  letounu při pohybu na zemi a opticky se projevilo v novém, elip-

  tickém tvaru podvozkové šachty. Zatahování podvozku už bylo

  u všech Spitrů Mk.V standardně hydraulické, s hydraulickým

  čerpadlem poháněným náhonem od motoru. Konstrukce křídla

  i trupu byla zpevněna zavedením silnějšího potahového plechu

  a pozdější série Mk.Vc měly díly zadní části trupu spojovány

  nýty se zapuštěnými hlavami. Pozdější stroje měly také výškov-

  ky s upraveným rohovým vyvážením, přetlakové palivové nádr-

  že, ponorné čerpadlo ve spodní palivové nádrži a šest samostat-

  ných výfukových rour na každé straně motoru

  Spitry Mk.Vc pozdějších sérií byly téměř výhradně poháněny

  motory Merlin řady 50 a 55/56 s membránovým karburátorem.

  Motory Merlin 55/56 měly navíc dělené bloky válců. Jejich jed-

  notlivé verze se lišily kompresory a vyladěním pro optimální

  výkon v různých operačních výškách.

  Krátké křídlo /

  hloubkové Spitfiry LF Mk.V

  V průběhu roku 1942 narůstal podíl defenzivních i ofenzivních

  operací, prováděných v malých výškách. To vedlo k požadavku

  na konstrukční úpravu Spitrů Mk.V, optimalizující jejich vý-

  kony v těchto letových hladinách. Hloubkové Spitry LF Mk.Vb

  a LF Mk.Vc dostaly motory Merlin řady M (Merlin 45M, 50M

  a 55M) se zmenšeným průměrem kompresoru, který dával mo-

  toru nejvyšší výkon v nízkých letových hladinách. V případě

  motoru Merlin 45M to bylo 1182 kW (1585 hp) ve výšce 838 m.

  Druhá úprava spočívala ve zpevnění konstrukce křídla dvěma

  plůtky na horní ploše křídla na úrovni podvozkové šachty. Část

  Spitrů LF Mk.V dostala křídlo se zkráceným rozpětím na 9,8 m

  (clipped wing). Tato úprava zlepšovala výkony letounu při vý-

  krutech a mírně zvyšovala maximální rychlost. Koncové oblouky

  byly variabilní, bylo možno montovat jak krátké, tak dlouhé

  konce křídel. Krátké konce křídel proto nejsou jednoznačným

  identikátorem verze LF.

  Přídavné nádrže

  Pro prodloužení doletu Spitrů Mk.V bylo vyvinuto několik typů

  přídavných nádrží různých objemů. Nejmenší byla 30galonová

  (136l) nádrž zavedená do služby v září 1941, prodlužující dolet

  na 1167 km. Následně byla vyvinuta i větší nádrž o objemu 45

  galonů (204,5 l). Obě nádrže byly takzvaného blistrového typu

  (Blister type nebo také Slipper type) s vypouklou spodní částí

  nádrže, která svou rovnou horní částí přiléhala přímo k trupu

  a centroplánu křídla. Obě byly odhazovatelné. Používány byly

  také válcové nádrže rovněž o objemu 45 galonů. Na Maltě byly

  používány válcové nádrže z Hurricanů Mk.II o objemu 44 galonů

  (200 l), nesené pod trupem v páru vedle sebe. Na konci roku

  1941 byla zavedena neodhazovatelná přeletová nádrž o objemu

  90 galonů (409 l), s níž se dolet prodloužil na 1988 km. V roce

  1942 pak přišla dokonce 170galonová (773l) přeletová nádrž,

  s níž dolet dosáhl 2334 km, ovšem za cenu značně zhoršených

  letových vlastností. Obě tyto nádrže byly také blistrového typu,

  existovala ale ještě válcová přeletová nádrž o objemu 170 galo-

  nů. V praxi se od poloviny roku 1942 využívala také kombinace

  trupové přídavné nádrže o objemu 29 galonů (132 l) montova-

  né v trupu za kabinou a podtrupové 170galonové nádrže. Tato

  kombinace dávala dolet 2615 km v maximální přeletové výšce

  4575 m.

  Tropické filtry

  V prašném prostředí tropických a subtropických oblastí hrozilo

  poškození motoru nasátým prachem. Pro snížení tohoto nebez-

  pečí byl rmou Vokes vyvinut rozměrný kapotovaný ltr, tvořící

  typický podbradek pod přídí letounu. Zhoršená aerodynamika

  takto upravených letounů anižší tlak nasávaného vzduchu ved-

  ly k poklesu maximální rychlosti zhruba o 12 km/h, což byla

  ovšem lepší hodnota, než předpokládaný pokles rychlosti o 37

  km/h. Takto tropikalizované stroje doznaly značného rozšíření

  jak ve Středomoří, tak na Dálném Východě.

  Spitre Mk.V z rané produkce, vyrobený v říjnu 1941, se symetrickými spodními boulemi pod kanónovými šachtami, zvětšeným

  chladičem a starším typem překrytu kabiny s vnějším pancéřováním. Letoun ještě nemá výzbroj a je vybaven vrtulí De Havilland

  a novějším typem rádia Tr1133 (foto: Simon Erland).

  HISTORIE

  INFO Eduard

  9

  Prosinec 2025

• Strana 10

  Tropikalizované stroje procházející údržbou u No. 103 Main-

  tenance Unit v egyptském Aboukiru dostávaly u této servisní

  jednotky vyráběné ltry typu Aboukir. Byly lépe aerodynamicky

  tvarované a na nasávacím otvoru vybavené žaluzií, která ltr

  uzavírala pouze v kritických režimech letu, kdy hrozilo nasátí

  většího objemu prachu. Jsou známa dvě provedení tohoto l-

  tru. Druhá, patrně pozdější verze, měla změněný i spodní krycí

  plech motoru před ltrem. Většina letounů vybavených ltrem

  Aboukir byla verze Mk.Vc, a během úpravy u No. 103 MU obvyk-

  le dostala také zkrácené koncové oblouky křídla a vrtule Rotol.

  Zkrácené koncové oblouky montované v Aboukiru měly jiný tvar

  než klasické zkrácené koncové oblouky verze LF Mk.Vb a Vc

  a neměly instalovaná poziční světla. Některé stroje zůstaly v

  původním provedení křídel s klasickými koncovými oblouky a

  jsou známy také stroje s prodlouženými koncovými oblouky,

  známé z pozdějších výškových Spitrů HF Mk.IX.

  Trocha tvrdé pravdy na závěr

  Z následujícího grackého znázornění technického vývoje Spit-

  rů Mk.V lze nabýt dojmu, že byl vývoj logický, na výrobních

  linkách střídala jedna přesně denovaná verze druhou, výko-

  ny a užitné vlastnosti postupně pěkně rostly. Zkrátka taková

  ukázková evoluce s jasně denovanými evolučními kroky. Bo-

  hužel, není tomu tak... Jak už tomu bývá, realita je mnohem

  barvitější než idealizovaná teorie. Ve skutečnosti se atributy

  jednotlivých verzí prolínají. Vývoj zdaleka nebyl přímočarý. Na-

  opak, byl až turbulentní. Stroje se upgradovaly postupně při ge-

  nerálních i běžných opravách. Najdeme tak již zmíněné Mk.Vc

  s trubkami vytápění palubních zbraní na výfucích, které by

  Mk.Vc v žádném případě neměly mít, nebo Mk.Vc s hladkou ná-

  běžnou hranou pouze s vystupující hlavní kanónu Hispano, což

  je atribut verze Mk.Vb. Rozdělení Spitrů Mk.Vb na rané, střed-

  ní a pozdní (Early, Mid, Late) také není přesné a jednoznačné.

  Ve skutečnosti bylo mnoho strojů s integrovaným pancéřovým

  sklem, považovaných za Mk.Vb Late, vyrobeno dříve, než řada

  strojů s předsazeným pancéřovým sklem, označovaných jako

  Mk.Vb Mid. Stejně tak integrované pancéřové sklo implicitně

  neznamená, že stroj musí mít vypouklý odsuvný překryt kabiny

  typu Malcolm Hood. Jsou i stroje s kombinací čelního štítku

  s integrovaným pancéřovým sklem a starší kabinou se zploště-

  lými boky a větracím okénkem. Podobně je tomu kupříkladu

  u tropických Spitrů. Teoreticky byla naprostá většina Spitrů

  Mk.Vb a Mk.Vc konvertovaných u No. 103 MU v Aboukiru kon-

  vertována na verzi LF Mk.Vb/c se zkráceným křídlem. Ve sku-

  tečnosti mnoha těmto strojům zůstalo klasické oválné křídlo,

  a jsou známy i stroje s prodlouženým křídlem pro výškové lety,

  známé z pozdějších Spitrů HF Mk.VIII a Mk.IX. Slušný zmatek

  panuje také kolem výztuh potahu křídla nad podvozkovou ša-

  chtou. Tyto výztuhy dostávaly stroje v pozdějším období služby,

  kdy už se projevovala degradace potahu a únavové trhliny. Tyto

  stroje pak většinově patří mezi zachovalé muzejní exempláře.

  Z toho důvodu jsou mnohdy výztuhy považovány za standardní

  prvek konstrukce nejen Spitrů Mk.V, ale i jiných verzí jako Mk.I

  a Mk.II. Ani tomu tak nebylo. Ve skutečnosti je velmi obtížné,

  ne-li nemožné, najít tyto výztuhy na válečných Spitrech v ope-

  rační službě u bojových jednotek. Ve vyjmenovávání podobných

  nestandardností bychom mohli pokračovat téměř donekonečna.

  Zakončeme tedy tuto stať o technickém vývoji Spitru Mk.V

  konstatováním, že v případě tohoto letadla není nic nemožné

  a pokud jde o výskyt atributů, které na daném stroji podle jeho

  verze nemají co dělat, stává se nemožné možným překvapivě

  často. A jak už to v našem světě bývá, čím víc na jih se daný

  stroj vyskytoval, tím víc podivuhodností na něm lze najít. C´est

  la vie!

  Ale není to jen život, je to i válka. Válka je pravým důvodem

  tohoto zdánlivého chaosu. Chaos je to ale z našeho dnešního

  pohledu, z pohledu lidí, v jejichž světě jde technický pokrok

  sice stále velmi rychle kupředu, přesto v mezích pravidel, no-

  rem a řečeno slovy klasika, v mezích zákona. Za války to bylo

  úplně jiné. Veškerý život společnosti, chod továren i životy jed-

  notlivců byly podřízeny jedinému cíli: vítězství. Byl to cíl, meta,

  Spitre Mk.Vc vyzbrojený čtveřicí kanonů Hispano Mk.II. Vrtule je De Havilland, překryt kabiny nového stylu s vnitřním pancéřo-

  vým čelním štítkem a posuvným překrytem s vybou¬lenými boky. Zdá se, že tento letoun je vybaven starším typem rádia Tr.9D

  (foto: Simon Erland).

  HISTORIE

  INFO Eduard10

  Prosinec 2025

• Strana 11

  Tropikalizované stroje procházející údržbou u No. 103 Main-

  tenance Unit v egyptském Aboukiru dostávaly u této servisní

  jednotky vyráběné ltry typu Aboukir. Byly lépe aerodynamicky

  tvarované a na nasávacím otvoru vybavené žaluzií, která ltr

  uzavírala pouze v kritických režimech letu, kdy hrozilo nasátí

  většího objemu prachu. Jsou známa dvě provedení tohoto l-

  tru. Druhá, patrně pozdější verze, měla změněný i spodní krycí

  plech motoru před ltrem. Většina letounů vybavených ltrem

  Aboukir byla verze Mk.Vc, a během úpravy u No. 103 MU obvyk-

  le dostala také zkrácené koncové oblouky křídla a vrtule Rotol.

  Zkrácené koncové oblouky montované v Aboukiru měly jiný tvar

  než klasické zkrácené koncové oblouky verze LF Mk.Vb a Vc

  a neměly instalovaná poziční světla. Některé stroje zůstaly v

  původním provedení křídel s klasickými koncovými oblouky a

  jsou známy také stroje s prodlouženými koncovými oblouky,

  známé z pozdějších výškových Spitrů HF Mk.IX.

  Trocha tvrdé pravdy na závěr

  Z následujícího grackého znázornění technického vývoje Spit-

  rů Mk.V lze nabýt dojmu, že byl vývoj logický, na výrobních

  linkách střídala jedna přesně denovaná verze druhou, výko-

  ny a užitné vlastnosti postupně pěkně rostly. Zkrátka taková

  ukázková evoluce s jasně denovanými evolučními kroky. Bo-

  hužel, není tomu tak... Jak už tomu bývá, realita je mnohem

  barvitější než idealizovaná teorie. Ve skutečnosti se atributy

  jednotlivých verzí prolínají. Vývoj zdaleka nebyl přímočarý. Na-

  opak, byl až turbulentní. Stroje se upgradovaly postupně při ge-

  nerálních i běžných opravách. Najdeme tak již zmíněné Mk.Vc

  s trubkami vytápění palubních zbraní na výfucích, které by

  Mk.Vc v žádném případě neměly mít, nebo Mk.Vc s hladkou ná-

  běžnou hranou pouze s vystupující hlavní kanónu Hispano, což

  je atribut verze Mk.Vb. Rozdělení Spitrů Mk.Vb na rané, střed-

  ní a pozdní (Early, Mid, Late) také není přesné a jednoznačné.

  Ve skutečnosti bylo mnoho strojů s integrovaným pancéřovým

  sklem, považovaných za Mk.Vb Late, vyrobeno dříve, než řada

  strojů s předsazeným pancéřovým sklem, označovaných jako

  Mk.Vb Mid. Stejně tak integrované pancéřové sklo implicitně

  neznamená, že stroj musí mít vypouklý odsuvný překryt kabiny

  typu Malcolm Hood. Jsou i stroje s kombinací čelního štítku

  s integrovaným pancéřovým sklem a starší kabinou se zploště-

  lými boky a větracím okénkem. Podobně je tomu kupříkladu

  u tropických Spitrů. Teoreticky byla naprostá většina Spitrů

  Mk.Vb a Mk.Vc konvertovaných u No. 103 MU v Aboukiru kon-

  vertována na verzi LF Mk.Vb/c se zkráceným křídlem. Ve sku-

  tečnosti mnoha těmto strojům zůstalo klasické oválné křídlo,

  a jsou známy i stroje s prodlouženým křídlem pro výškové lety,

  známé z pozdějších Spitrů HF Mk.VIII a Mk.IX. Slušný zmatek

  panuje také kolem výztuh potahu křídla nad podvozkovou ša-

  chtou. Tyto výztuhy dostávaly stroje v pozdějším období služby,

  kdy už se projevovala degradace potahu a únavové trhliny. Tyto

  stroje pak většinově patří mezi zachovalé muzejní exempláře.

  Z toho důvodu jsou mnohdy výztuhy považovány za standardní

  prvek konstrukce nejen Spitrů Mk.V, ale i jiných verzí jako Mk.I

  a Mk.II. Ani tomu tak nebylo. Ve skutečnosti je velmi obtížné,

  ne-li nemožné, najít tyto výztuhy na válečných Spitrech v ope-

  rační službě u bojových jednotek. Ve vyjmenovávání podobných

  nestandardností bychom mohli pokračovat téměř donekonečna.

  Zakončeme tedy tuto stať o technickém vývoji Spitru Mk.V

  konstatováním, že v případě tohoto letadla není nic nemožné

  a pokud jde o výskyt atributů, které na daném stroji podle jeho

  verze nemají co dělat, stává se nemožné možným překvapivě

  často. A jak už to v našem světě bývá, čím víc na jih se daný

  stroj vyskytoval, tím víc podivuhodností na něm lze najít. C´est

  la vie!

  Ale není to jen život, je to i válka. Válka je pravým důvodem

  tohoto zdánlivého chaosu. Chaos je to ale z našeho dnešního

  pohledu, z pohledu lidí, v jejichž světě jde technický pokrok

  sice stále velmi rychle kupředu, přesto v mezích pravidel, no-

  rem a řečeno slovy klasika, v mezích zákona. Za války to bylo

  úplně jiné. Veškerý život společnosti, chod továren i životy jed-

  notlivců byly podřízeny jedinému cíli: vítězství. Byl to cíl, meta,

  Spitre Mk.Vc vyzbrojený čtveřicí kanonů Hispano Mk.II. Vrtule je De Havilland, překryt kabiny nového stylu s vnitřním pancéřo-

  vým čelním štítkem a posuvným překrytem s vybou¬lenými boky. Zdá se, že tento letoun je vybaven starším typem rádia Tr.9D

  (foto: Simon Erland).

  znamení vzývané v zemích vítězné koalice desetiletí po válce

  až dodnes. Od vypuknutí války, kdy mnozí z počátku naivně

  předpokládali, že bude krátká a snadná, bylo jasné, že zvítězí

  ten houževnatější, výkonnější a kreativnější. Je tomu tak od

  nepaměti v každé válce, jen z nějakých záhadných důvodů na

  to lidé, včetně vysoce postavených osobností, stále dokola za-

  pomínají a během nových válek si to znovu dokola připomínají

  a uvědomují. Druhá světová válka v tom nebyla jiná, výjimečná

  ovšem byla svým rozsahem, zarputilostí a mírou napáchaných

  škod a hrůz. Odhodlaní, zarputilí a houževnatí v ní byli všich-

  ni, všechny zúčastněné národy si sáhly na dno svých sil, vůle

  a odhodlání, byť výše ztrát na životech a míra utrpení vojáků

  i civilního obyvatelstva byly různé. Jak známo, čím dál na vý-

  chod, tím to bylo horší. Letecký průmysl a dění v něm je odra-

  zem doby, a to bylo také na obou bojujících stranách stejné. To,

  co vidíme ve vývoji Spitru, najdeme naprosto identicky i ve

  vývoji Messerschmittu Bf 109. Stejné motivy, stejné cíle, stejné

  potíže, stejné výsledky. Cílem bylo vyrobit co nejvíce letadel

  s co nejvyššími výkony a překonat protivníka jak kvantitativně,

  tak kvalitativně. Protože snaha obou stran byla stejná, šlo o zá-

  vod kdo s koho. Každá inovace na jedné straně vedla k inovaci

  na straně druhé, každé zvýšení výkonů na jedné straně přimělo

  z dnešního pohledu k bleskové reakci i stranu druhou. Pokud

  tento princip promítneme do soupeření Spitru a Bf 109, je to

  naprosto jasné. Jen rozsah potíží ve výrobě měl opačný vývoj

  v čase. S notnou mírou zjednodušení můžeme konstatovat, že

  zatímco v Británii, potažmo na spojenecké straně, byly největší

  problémy ve výrobě na začátku války s kulminací v letech 1940

  až 1942, s postupujícím časem se výroba srovnávala a s blíží-

  cím se koncem války už byla materiální převaha jednoznačně

  na straně spojenců. Samozřejmě v tom sehrál naprosto zásadní

  roli ekonomický potenciál Spojených států, ale byla by chyba

  snižovat význam britského průmyslu a jeho podíl na spojenec-

  kém výrobním úsilí. Na straně Osy byl vývoj opačný. Německo

  bylo ze všech zúčastněných zemí na válku nejlépe připraveno,

  v roce 1940 bylo na vlně euforie a žilo v představě, že jeho

  průmysl dokáže ozbrojené síly zásobovat bez větších potíží až

  do vítězného konce. I zde přišel bod zlomu ve druhé polovině

  roku 1942, ovšem s opačným trendem než na spojenecké straně.

  Ač výkon německého průmyslu stále rostl, za výkonem spoje-

  neckým už soustavně zaostával a zásobování vlastních boju-

  jících armád se zhoršovalo úměrně k lepšícímu se zásobování

  armád spojeneckých.

  Z tohoto úhlu pohledu už začínají být některé zdánlivé nelogič-

  nosti srozumitelnější. Příkladem mohou být již několikrát zmi-

  ňovaná plátnem potažená křidélka Spitrů Mk.I a Mk.V, držící

  se ve výrobě dávno poté, co byla vyvinuta nová, výrazně účin-

  nější křidélka s kovovým potahem. Ta byla schválena do výroby

  v prosinci 1941, ale ještě téměř po celou první polovinu roku

  1941 vycházely z výroby Spitry s plátěnými křidélky, přičemž

  u bojových jednotek jich byla ještě celá řada v pozdním létě

  a na podzim 1941. Zmiňovaní Američané, kteří se svojí typickou

  pragmatičností bez nějakého složitého schvalování potahovali

  křidélka svých Spitrů překližkou, to dělali právě v této době.

  Tedy téměř rok po tom, co měla celokovová křidélka ve výrobě

  bezodkladně nahradit křidélka plátěná. Mimochodem, představ-

  te si, že by něco takového nějaká jednotka udělala dnes! Pokud

  si tento případ zasadíme do kontextu doby, budeme mít celkem

  jasno. Co se dělo? V zimě 1940/41 pokračovaly německé nálety

  na Británii, které trvaly po celé jaro. Pro výrobu Spitrů byl ale

  zásadní již nálet z 26. září 1940, kdy byly těžce zasaženy zá-

  vody rmy Supermarine ve Wolstonu a Itchenu. Následně došlo

  k reorganizaci výroby, výroba komponent se rozptylovala mezi

  řadu menších subdodavatelů a do nových prostor se přesouvala

  i kompletace vyrobených letadel. To samozřejmě přineslo řadu

  potíží nejen ve výrobě, ale i v logistice, a ty bylo třeba operativ-

  ně řešit. Znovunastartování výroby Spitrů Mk.I ještě před kon-

  cem roku 1940 je z tohoto pohledu (ne)malý zázrak, umocněný

  faktem, že vyráběné stroje byly nadále průběžně vylepšovány.

  Po Novém roce 1941 už nabíhala výroba verze Mk.V. Cílem bylo

  zvýšit výkony Spitrů jako nejvýkonnější stíhačky RAF, protože

  na frontu začaly přicházet Bf 109F a brzy se objevily ještě lepší

  a nebezpečnější Fw 190A. Zároveň rostly ztráty RAF po zahájení

  permanentní ofenzivy RAF na jaře 1941, což přineslo enormní

  tlak na doplňování ztrát. V takové situaci nabývá převahy kvan-

  titativní hledisko nad kvalitativním, výroba pod tlakem dává

  přednost plnění dodávek za každou cenu. Požadavek zněl dodat

  stroje se silnějším motorem a silnější výzbrojí, a to v dosta-

  tečném počtu nutném k udržení bojeschopnosti. To výroba spl-

  nila, ovšem za cenu nezměrných potíží. Byl nedostatek všeho,

  od pracovních sil přes materiál až po potřeby denní spotřeby.

  A ze všeho nejvíc chyběl čas. V téhle situaci byla nějaká plátěná

  křidélka pro výrobu nepodstatným problémem. Jejich výroba

  běžela, byla to lety prověřená klasika, plátno na konstrukci šily

  zkušené pracovnice, výroba tohoto typu továrnu nezatěžovala.

  Celokovová křidélka už byla jiná káva, jejich okamžité zave-

  dení by odebralo kapacitu výrobě draků. Pokud by se stávající

  oddělení přeškolovalo na jinou technologii, znamenalo by to

  výpadek dodávek, protože by po nějakou dobu nebyla žádná

  křidélka… Ona ochota personálu měnit technologie také nikdy

  nebyla valná, už od dob průmyslové revoluce to byl zádrhel

  a zádrhel je to dodnes. Lidi neradi mění něco, co jim fungu-

  je a dokážou klást změnám houževnatý a ranovaný odpor.

  Pokud jste manažer, jste pod tlakem odběratele, a nechcete

  brzy skončit na ARO, minimalizujete problémy tím, že řešíte

  nejprve velké problémy a až po nich ty malé. Velký problém

  představovala instalace nových motorů a silnější výzbroje.

  To se vyřešit muselo, to bylo zásadní. Křidélka představovala

  naopak malý problém. Výroba fungovala a letadla s tím létala,

  takže se to nechalo, jak to bylo. Letectvo mělo se zaváděním

  prvních „Pětek“ do výzbroje také svoje trable, jako přehřívá-

  ní motorů, zamrzání zbraní atd., takže křidélka a jejich limity

  moc neřešilo. Když byly tyto úvodní štrapáce v létě 1941 vyře-

  šeny, zůstala ta zpropadená křidélka a letectvo se začalo ozývat

  a dožadovalo se důsledné výměny plátěných křidélek za celo-

  kovová u všech Spitrů ve službě. Takže výrobě nezbylo, než

  se přizpůsobit a změnu konečně provést. Dává vám to smysl?

  Mě ano, znám to jak své boty. U nás je to se zaváděním tech-

  nologických novinek do výroby úplně stejné, s výjimkou toho,

  že nám nikdo nehází na hlavy bomby a místo RAF na nás křičí

  modeláři, když něco hned napoprvé nefunguje ideálně. A ono

  napoprvé nefunguje ideálně nic.

  Mohli bychom tak brát případ po případu a vždy to bude stejný

  příběh. Mluvit o chaosu a neschopnosti přitom není na místě.

  To vidíme jen my lidé z budoucnosti, z naší perspektivy blaho-

  bytných, přemoudřelých a přeregulovaných jedinců, kteří mají

  jen velmi vágní a povětšinou moderní kinematograí zkreslenou

  představu o podmínkách, v nichž naši předkové žili a o rozsahu

  problémů, které museli řešit. Pokud se s těmi podmínkami dů-

  kladně seznámíme a dáme si do souvislostí všechny historické

  procesy a reálie, které jinak máme tendenci vidět a posuzovat

  izolovaně, náš názor se změní. Pak nám nezbývá, než se našim

  předkům za to, co dokázali, hluboce poklonit. A to prosím bez

  ohledu na to, k jakému národu náležíme. Je jedno, zda mluví-

  me o Britech, Američanech, Němcích, Japoncích, Češích nebo

  Rusech. Ty příběhy jsou v principu vždy stejné. Mějme k našim

  předkům úctu a respekt a starejme se, abychom se o blahobyt,

  dosažený díky jejich práci a obětem vlastní hloupostí a namyš-

  leností nepřipravili.

  Následujících 47 obrazů vás provede technickým vývojem Spit-

  ru Mk.V zobrazením charakteristických atributů každé vývojové

  verze. Vždy jsou zobrazeny především změny oproti předcho-

  zí verzi, charakteristické pro verzi popisovanou v dané guře.

  Atributy sdílené s předchozí verzí obvykle označované a komen-

  tované nejsou, i když v některých případech najdete výjimky.

  Přejeme vám podnětné studium následujícího materiálu!

  HISTORIE

  INFO Eduard

  11

  Prosinec 2025

• Strana 12

  SPITFIRE Mk.V TECHNICKÝ VÝVOJ

  Figura 1:

  1. Automaticky stavitelná vrtule De Havilland Hydromatic Type

  5/39

  2. Výfuky s rovnými výfukovými rourami stejného typu jako u Mk.I

  a Mk.II

  3. Vnější pancéřové sklo tloušťky 50,8 mm (2 palce) na čelním

  štítku kabiny

  4. Zpětné zrcátko

  Figura 2:

  Tento pohled představuje Spitre Mk.V konvertovaný ze Spitru Mk.Ia instalací motoru Merlin 45 do draku Spitru Mk.Ia

  10. Motory Merlin 45 již neměly pyrotechnický startér systému

  Cowman, kryt motoru bez bouličky krytu startéru

  5. Odsuvný překryt kabiny s větracím okénkem

  6. Transformátor na trupové přepážce za záhlavníkem

  7. Anténní stožárky pro drátěnou anténu radiostanice TR.9D.

  Některé stroje byly ještě vybaveny těmito radiostanicemi,

  jiné již byly vybaveny novými stanicemi TR.1133 bez drátěné

  antény

  8. Elektrická zásuvka 12 V

  9. Původní menší chladič se vstupem vzduchu tvaru U

  Spitfire Mk.Va

  Spitre Mk.Va

  Spitre Mk.Va

  HISTORIE

  INFO Eduard12

  Prosinec 2025

• Strana 13

  SPITFIRE Mk.V TECHNICKÝ VÝVOJ

  Figura 1:

  1. Automaticky stavitelná vrtule De Havilland Hydromatic Type

  5/39

  2. Výfuky s rovnými výfukovými rourami stejného typu jako u Mk.I

  a Mk.II

  3. Vnější pancéřové sklo tloušťky 50,8 mm (2 palce) na čelním

  štítku kabiny

  4. Zpětné zrcátko

  Figura 2:

  Tento pohled představuje Spitre Mk.V konvertovaný ze Spitru Mk.Ia instalací motoru Merlin 45 do draku Spitru Mk.Ia

  10. Motory Merlin 45 již neměly pyrotechnický startér systému

  Cowman, kryt motoru bez bouličky krytu startéru

  5. Odsuvný překryt kabiny s větracím okénkem

  6. Transformátor na trupové přepážce za záhlavníkem

  7. Anténní stožárky pro drátěnou anténu radiostanice TR.9D.

  Některé stroje byly ještě vybaveny těmito radiostanicemi,

  jiné již byly vybaveny novými stanicemi TR.1133 bez drátěné

  antény

  8. Elektrická zásuvka 12 V

  9. Původní menší chladič se vstupem vzduchu tvaru U

  Spitfire Mk.Va

  Spitre Mk.Va

  Spitre Mk.Va

  Figura 3:

  11. Plátnem potažená křidélka. Velká část Spitrů Mk.Va a Mk.Vb

  ze začátku výroby měla ještě plátnem potažená křidélka. Měla

  je také velká část Spitrů Mk.V, konvertovaných ze Spitrů Mk.I

  14. Osm kulometů Browning ráže 7,7 mm

  Spitre Mk.Va,

  konverze z Mk.Ia

  Spitre Mk.Va

  (foto: Simon Erland)

  HISTORIE

  INFO Eduard

  13

  Prosinec 2025

• Strana 14

  Figura 4:

  9. Původní menší chladič se vstupem vzduchu tvaru U

  11. Plátnem potažená křidélka

  12. Výdechy horkovzdušného vytápění palubních zbraní

  Spitre Mk.Va,

  konverze z Mk.Ia

  Spitre Mk.Va s tropickým ltrem Vokes

  (foto: Simon Erland)

  HISTORIE

  INFO Eduard14

  Prosinec 2025

• Strana 15

  Figura 4:

  9. Původní menší chladič se vstupem vzduchu tvaru U

  11. Plátnem potažená křidélka

  12. Výdechy horkovzdušného vytápění palubních zbraní

  Spitre Mk.Va,

  konverze z Mk.Ia

  Spitre Mk.Va s tropickým ltrem Vokes

  (foto: Simon Erland)

  Figura 5:

  13. Celokovová křidélka

  Spitfire Mk.Vb, raná verze (early)

  14. Osm kulometů Browning ráže 7,7 mm

  15. Větší chladič oleje s kruhovým vstupem vzduchu.

  Figura 6:

  1. Vrtule Rotol RX5/24; automaticky stavitelná vrtule De Havilland

  Hydromatic Type 5/39

  2. Výfuky s rovnými výfukovými rourami stejného typu jako u Mk.I

  a Mk.II, Později byly nahrazovány výfuky se zploštělými konci

  typu shtail.

  3. Vnější pancéřové sklo tloušťky 50,8 mm (2 palce) na čelním

  štítku kabiny

  4. Odsuvný překryt kabiny s větracím okénkem

  5. Anténní stožár radiostanice TR.1133 bez drátěné antény

  6. Směrové kormidlo bez anténního stožárku

  7. Kanóny Hispano Mk.1 ráže 20 mm

  8. Starší menší chladič oleje se vstupem tvaru U. Tyto chladiče byly

  ve výrobě brzy nahrazeny novými většími chladiči s kruhovým

  vstupem vzduchu, které byly zpětně namontovány i na stroje

  původně vyrobené s menšími chladiči.

  Spitre Mk.Va,

  nová výroba

  Spitre Mk.Vb, ranná verze

  (early) - konverze z Mk.Ia

  HISTORIE

  INFO Eduard

  15

  Prosinec 2025

• Strana 16

  Figura 7:

  7. Kanóny Hispano ráže 20 mm

  8. Starší menší chladič oleje se vstupem tvaru U

  9. Plátnem potažená křidélka

  10. Protáhlé úzké symetrické boule na spodním krytu kanónové

  zbraňové šachty

  11. Kulomety Vickers ráže 7,7 mm

  Spitre Mk.Vb, ranná verze

  (early) – konverze z Mk.Ia

  Spitre Mk.Vb early

  (foto: Simon Erland)

  HISTORIE

  INFO Eduard16

  Prosinec 2025

• Strana 17

  Figura 7:

  7. Kanóny Hispano ráže 20 mm

  8. Starší menší chladič oleje se vstupem tvaru U

  9. Plátnem potažená křidélka

  10. Protáhlé úzké symetrické boule na spodním krytu kanónové

  zbraňové šachty

  11. Kulomety Vickers ráže 7,7 mm

  Spitre Mk.Vb, ranná verze

  (early) – konverze z Mk.Ia

  Spitre Mk.Vb early

  (foto: Simon Erland)

  Figura 8

  12. Celokovová křidélka

  13. Větší chladič oleje s kruhovým vstupem vzduchu.

  Figura 9

  14. Boule na horním krytu kanónové zbraňové šachty

  Malá boulička na krytu zbraňové šachty

  je u verze Mk.Vb pouze u levého kanonu.

  Na pravé polovině křídla stavebnic Spitru Mk.Vb

  je tedy třeba tuto bouličku odbrousit.

  Spitre Mk.Vb, ranná verze

  (early) - nová výroba

  Spitre Mk.Vb,

  ranná verze

  (early) - nová výroba

  HISTORIE

  INFO Eduard

  17

  Prosinec 2025

• Strana 18

  Spitfire Mk.Vb, střední verze (mid)

  Figura 10

  1. Automaticky stavitelná vrtule Rotol RX5/24

  2. Výfuky se zploštěnými konci typu shtail

  3. Vnější pancéřové sklo tloušťky 50,8 mm (2 palce) na čelním

  štítku kabiny

  4. Odsuvný překryt kabiny s větracím okénkem

  5. Anténní stožár radiostanice TR.1133 bez drátěné antény

  6. Směrové kormidlo bez anténního stožárku

  7. Kanóny Hispano Mk.1 ráže 20 mm

  8. Větší chladič oleje s kruhovým vstupem vzduchu

  Figura 11

  9. Celokovová křidélka

  10. Boule na horním krytu kanónové zbraňové šachty

  Spitre Mk.Vb,

  střední verze (mid)

  Spitre Mk.Vb,

  střední verze (mid)

  HISTORIE

  INFO Eduard18

  Prosinec 2025

• Strana 19

  Spitfire Mk.Vb, střední verze (mid)

  Figura 10

  1. Automaticky stavitelná vrtule Rotol RX5/24

  2. Výfuky se zploštěnými konci typu shtail

  3. Vnější pancéřové sklo tloušťky 50,8 mm (2 palce) na čelním

  štítku kabiny

  4. Odsuvný překryt kabiny s větracím okénkem

  5. Anténní stožár radiostanice TR.1133 bez drátěné antény

  6. Směrové kormidlo bez anténního stožárku

  7. Kanóny Hispano Mk.1 ráže 20 mm

  8. Větší chladič oleje s kruhovým vstupem vzduchu

  Figura 11

  9. Celokovová křidélka

  10. Boule na horním krytu kanónové zbraňové šachty

  Spitre Mk.Vb,

  střední verze (mid)

  Spitre Mk.Vb,

  střední verze (mid)

  Figura 12:

  8. Větší chladič oleje s kruhovým vstupem vzduchu

  11. Asymetrické boule na spodním krytu kanónové zbraňové šachty

  Spitre Mk.Vb,

  střední verze (mid)

  Spitre Mk.Vb mid

  (foto: Simon Erland)

  HISTORIE

  INFO Eduard

  19

  Prosinec 2025

• Strana 20

  Figura 13

  12. Zkrácené koncové oblouky křídla (LF Mk.Vb). Byly používané

  pro všechny verze Spitrů

  Spitfire Mk.Vb, pozdní verze (late)

  Figura 14

  1. Automaticky stavitelná vrtule Rotol RX5/24. Byly používány růz-

  né typy vrtulí.

  2. Výfuky se zploštěnými konci typu shtail a trubkou přívodu tep-

  lého vzduchu pro vytápění zbraní. Byly používány různé typy

  výfuků.

  3. Vnitřní (integrované) pancéřové sklo na čelním štítku kabiny

  4. Větší zpětné zrcátko. Byly používány různé typy zrcátek.

  5. Vypouklý odsuvný překryt kabiny bez větracího okénka (Malcolm

  hood)

  6. Anténní stožár radiostanice TR.1133 bez drátěné antény

  7. Směrové kormidlo bez anténního stožárku

  8. Kanóny Hispano ráže 20 mm

  9. Větší chladič oleje s kruhovým vstupem vzduchu

  Spitre LF Mk.Vb,

  střední verze (mid)

  Spitre Mk.Vb,

  pozdní verze (late)

  HISTORIE

  INFO Eduard20

  Prosinec 2025

• Strana 21

  Figura 13

  12. Zkrácené koncové oblouky křídla (LF Mk.Vb). Byly používané

  pro všechny verze Spitrů

  Spitfire Mk.Vb, pozdní verze (late)

  Figura 14

  1. Automaticky stavitelná vrtule Rotol RX5/24. Byly používány růz-

  né typy vrtulí.

  2. Výfuky se zploštěnými konci typu shtail a trubkou přívodu tep-

  lého vzduchu pro vytápění zbraní. Byly používány různé typy

  výfuků.

  3. Vnitřní (integrované) pancéřové sklo na čelním štítku kabiny

  4. Větší zpětné zrcátko. Byly používány různé typy zrcátek.

  5. Vypouklý odsuvný překryt kabiny bez větracího okénka (Malcolm

  hood)

  6. Anténní stožár radiostanice TR.1133 bez drátěné antény

  7. Směrové kormidlo bez anténního stožárku

  8. Kanóny Hispano ráže 20 mm

  9. Větší chladič oleje s kruhovým vstupem vzduchu

  Spitre LF Mk.Vb,

  střední verze (mid)

  Spitre Mk.Vb,

  pozdní verze (late)

  Figura 15:

  9. Větší chladič oleje s kruhovým vstupem vzduchu

  10. Asymetrické boule na spodním krytu kanónové zbraňové šachty

  Spitfire Mk.Vb Trop pozdní verze (late) s protiprachovým filtrem Vokes

  Figura 16:

  1. Protiprachový ltr typu Vokes. Filtry Vokes byly používány na

  všech verzích Spitrů Mk.Vb a Mk.Vc.

  2. Velký tropický olejový chladič

  Spitre Mk.Vb,

  pozdní verze (late)

  Spitre Mk.Vb Trop s chladičem

  typu Vokes, pozdní verze (late)

  HISTORIE

  INFO Eduard

  21

  Prosinec 2025

• Strana 22

  Figura 17:

  1. Protiprachový ltr typu Vokes

  2. Velký tropický olejový chladič

  Spitfire Mk.Vb Trop pozdní verze (late) s protiprachovým filtrem Aboukir

  1. provedení

  Figura 18:

  1. Protiprachový ltr typu Aboukir 1. (staršího) provedení

  2. Přední spodní kapota motoru beze změny

  3. Velký tropický olejový chladič

  Spitre Mk.Vb Trop s chladičem

  typu Vokes, pozdní verze (late)

  Spitre Mk.Vb Trop, pozdní

  verze (late) s chladičem

  typu Aboukir - 1. provedení

  HISTORIE

  INFO Eduard22

  Prosinec 2025

• Strana 23

  Figura 17:

  1. Protiprachový ltr typu Vokes

  2. Velký tropický olejový chladič

  Spitfire Mk.Vb Trop pozdní verze (late) s protiprachovým filtrem Aboukir

  1. provedení

  Figura 18:

  1. Protiprachový ltr typu Aboukir 1. (staršího) provedení

  2. Přední spodní kapota motoru beze změny

  3. Velký tropický olejový chladič

  Spitre Mk.Vb Trop s chladičem

  typu Vokes, pozdní verze (late)

  Spitre Mk.Vb Trop, pozdní

  verze (late) s chladičem

  typu Aboukir - 1. provedení

  Figura 19:

  1. Protiprachový ltr typu Aboukir 1. (staršího) provedení

  2. Přední spodní kapota motoru beze změny

  3. Velký tropický olejový chladič

  Figura 20

  1. Prodloužené koncové oblouky pro výškové lety (HF Mk.Vb)

  Spitre Mk.Vb Trop, pozdní

  verze (late) s chladičem

  typu Aboukir - 1. provedení

  Spitre HF Mk.Vb Trop,

  pozdní verze (late) s chladičem

  typu Aboukir - 1. provedení

  HISTORIE

  INFO Eduard

  23

  Prosinec 2025

• Strana 24

  Figura 21:

  1. Prodloužené koncové oblouky pro výškové lety (HF Mk.Vb)

  Spitfire Mk.Vb Trop pozdní verze (late) s protiprachovým filtrem Aboukir

  2. provedení

  Figura 22:

  1. Protiprachový ltr typu Aboukir 2. (novějšího) provedení

  2. Modikovaná spodní kapota motoru

  3. Zkrácené koncové oblouky křídla typu Aboukir pro operace

  v nižších letových hladinách (LF Mk.Vb).

  4. Velký tropický olejový chladič

  Spitre Mk.Vb Trop,

  pozdní verze (late)

  s protiprachovým ltrem

  typu Aboukir - 2. provedení

  a se zkráceným křídlem

  Spitre HF Mk.Vb Trop,

  pozdní verze (late) s chladičem

  typu Aboukir - 1. provedení

  HISTORIE

  INFO Eduard24

  Prosinec 2025

• Strana 25

  Figura 21:

  1. Prodloužené koncové oblouky pro výškové lety (HF Mk.Vb)

  Spitfire Mk.Vb Trop pozdní verze (late) s protiprachovým filtrem Aboukir

  2. provedení

  Figura 22:

  1. Protiprachový ltr typu Aboukir 2. (novějšího) provedení

  2. Modikovaná spodní kapota motoru

  3. Zkrácené koncové oblouky křídla typu Aboukir pro operace

  v nižších letových hladinách (LF Mk.Vb).

  4. Velký tropický olejový chladič

  Spitre Mk.Vb Trop,

  pozdní verze (late)

  s protiprachovým ltrem

  typu Aboukir - 2. provedení

  a se zkráceným křídlem

  Spitre HF Mk.Vb Trop,

  pozdní verze (late) s chladičem

  typu Aboukir - 1. provedení

  Figura 23:

  1. Protiprachový ltr typu Aboukir 2. (novějšího) provedení

  3. Zkrácené koncové oblouky křídla pro operace v nižších leto-

  vých hladinách (LF Mk.Vb). Koncové oblouky, vyráběné v depu

  v Aboukiru měly specický tvar a nebyly vybaveny pozičním

  světlem

  4. Velký tropický olejový chladič

  Spitre LF Mk.Vb Trop,

  pozdní verze (late)

  s chladičem typu

  Aboukir - 2. provedení

  a se zkráceným křídlem

  Spitre LF Mk.Vb s tropickými ltry a zkrácenými koncovými

  oblouky křídla typu Aboukir (foto: IWM via Wikimedia Commons)

  HISTORIE

  INFO Eduard

  25

  Prosinec 2025

• Strana 26

  Figura 24

  3. Zkrácené koncové oblouky křídla pro operace v nižších leto-

  vých hladinách (LF Mk.Vb) typu Aboukir

  Spitre LF Mk.Vb Trop,

  pozdní verze (late)

  s chladičem typu

  Aboukir - 2. provedení

  a se zkráceným křídlem

  POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...

  Spitre Mk.Vb R6923 od 92. perutě RAF, 19. 5. 1941.

  Povšimněte si malé bouličky na dvířkách zbraňové

  šachty kanonu na levé polovuně křídla, která

  na pravé straně chybí. (foto: IWM)

  HISTORIE

  INFO Eduard26

  Prosinec 2025

• Strana 27

  Figura 24

  3. Zkrácené koncové oblouky křídla pro operace v nižších leto-

  vých hladinách (LF Mk.Vb) typu Aboukir

  Spitre LF Mk.Vb Trop,

  pozdní verze (late)

  s chladičem typu

  Aboukir - 2. provedení

  a se zkráceným křídlem

  POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...

  Spitre Mk.Vb R6923 od 92. perutě RAF, 19. 5. 1941.

  Povšimněte si malé bouličky na dvířkách zbraňové

  šachty kanonu na levé polovuně křídla, která

  na pravé straně chybí. (foto: IWM)

• Strana 28

  NOVÝ ONLINE

  MAGAZÍN!

  PLACENÁ PŘÍLOHA

  INFA EDUARD

  Se zakoupením každého čísla magazínu Eduard Modeller´s Den

  získáte 10% slevu na nákup v e-shopu Eduard!

  Z obsahu EMD 08/2025 (7. 11. 2025)

  NULTÉ ČÍSLO ZDARMA

  Protiletadlový systém IRIS

  -

  T

  Aktualita / Petr Uzsák

  Často diskutovaným tématem posledních týdnů jsou ruské provokace prováděné

  leteckými prostředky za hranicemi okolních států, tedy těch evropských zemí,

  které jsou součástí Severoatlantické aliance.

  Důležitou součástí jasné odpovědi jsou vlastní systémy protivzdušné obrany.

  Nejčastěji skloňovaným – také vzhledem k válce na Ukrajině – je americký

  systém MIM-104 Patriot. V evropském prostoru to však není jediný prostředek

  ochrany aliančního území proti vzdušným zásahům zvenčí, jak ozřejmí aktualita

  Petra Uzsáka.

  Současné francouzské námořnictvo

  Světové námořní síly / Petr Uzsák

  Námořní síly země galského kohouta disponují velmi dlouhou tradicí, nepřetržitě

  trvající bezmála 400 let. Francouzské vojenské námořnictvo bylo založeno v roce

  1626 za vlády Ludvíka XIII. a od té doby má na svém kontě velmi slavné i zajímavé

  momenty. Stačí si připomenout proslavené zámořské výpravy důstojníků Jeana Ri-

  baulta, Louise Antoina de Bougainville nebo Jean-Francoise de Galup de Laperou-

  se. Stejně tak je možno uvést, že francouzské námořní síly byly průkopníkem při

  zavádění novinek do praxe, namátkou například lodí s ocelovým trupem, obrněných

  křižníků, prvního nosiče hydroplánů nebo první mechanicky poháněné ponorky.

• Strana 29

  Plastos – Historie plastikového

  modelářství u nás i ve světě

  Díl druhý – Tenkrát na východě / Vladimír Šulc

  Příchod bývalých britských Frogů na východní modelářský trh významně

  akceleroval mezinárodní barterovou výměnu mezi modeláři. Tak jak se

  v Československu rozvíjela průmyslová výroba klasických plastikových

  stavebnic i garážová výroba epoxidových stavebnic a na ně navázaný obchod,

  tak se v Sovětském svazu rozvíjela výroba stavebnic z forem Frogu a na ně

  navázaný obchod. A to jak oficiální, něco z té výroby se určitě dostávalo do

  obchodní sítě, i když svědectví z té doby říkají, že sovětské obchody perma-

  nentně zely prázdnotou. Hlavní ale byla opět šedá ekonomika. Leccos, co se

  vyrobilo se ukradlo, propašovalo z fabriky a prodalo. A leccos, co se dostalo

  do obchodní sítě, spadlo pod pult a dostali se k tomu jen někteří. Tito držitelé

  klíčů, ti u zdroje, pak hledali kontakt na Západ. A z pohledu zemí Sovětského

  svazu byl Západ hned za hranicí, Západ bylo i Polsko, Maďarsko a samozřej-

  mě Československo

  Zkáza flotily

  Historie / Chris Goss

  V rámci operace Torch se 8. listopadu 1942 vylodily spojenecké síly v Maroku

  a Alžírsku. Odpověď Luftwaffe měla krycí název Stockdorf a řada bojových

  jednotek se rychle, byť dočasně přesunula do jihozápadní Francie, která byla

  v té době pod kontrolou vichistické vlády, aby reagovala na předpokládanou

  hrozbu invaze do jižní Francie a zajistila letiště a vojenské sklady a také

  aby varovala Francouze ve vichistické části země před snahami připojit

  se k Spojencům…

  Stanisław Skalski

  Model & Story / Vladimír Šulc, Jan Baranec

  Nejúspěšnější polský stíhací pilot nebyl rozhodně vzorným vojákem. Již před

  válkou dostal několik kázeňských trestů mimo jiné dva za urážku nadřízené-

  ho, a jeden poněkud kuriózní za pokus vstoupit do Čínské armády a zúčastnit

  se války s Japonskem. 1. října 1938 byl jmenován podporučíkem, zařazen

  k 4. leteckému pluku v Toruni a přidělen jako pilot k 142. stíhací peruti, vy-

  zbrojené slavnými polskými hornoplošníky PZL P-11c.

  Hned prvního dne druhé světové války, 1. září 1939, zaútočil na Henschel

  Hs 126, jehož sestřel byl přiznán jeho kolegovi Marianu Pisarkovi. Skalski

  pak přistál vedle sestřeleného letounu, pomohl zraněným členům osádky

  a zařídil jejich převoz do vojenské nemocnice, čímž je patrně zachránil před

  lynčem ze strany civilního obyvatelstva. Následujícího dne, 2. září, se v rámci

  formace devíti PZL-11 od 142. perutě podílel na souboji s formací Dornierů

  Do 17. Poláci sestřelili sedm bombardérů, z toho Skalski dva. Druhá světová

  válka pro také něj teprve začínala…

• Tornado ECR 46+38

  Na letošním NATO Tiger Meetu v portugalské Beji působila 1. letka německého křídla Taktisches Luftwaffengeschwader 51 z německého Schleswigu se šesti letouny Tornado v obou provozovaných verzích – IDS i ECR. Letoun s trupovým číslem 46+38 byl opatřen matným nástřikem pískových barev reflektujících téma pouštního tygra (Desert Tiger). Kamufláž byla velmi líbivá, v celkovém hodnocení tygřích zbarvení skončila na druhém místě hned za domácí F-16.

  REPORTÁŽ

  NATO Tiger Meet 2025 Beja

  Ing. Jaroslav Špaček

  Foto: Jaroslav Špaček,

  Uli Metternich a TLG 51.

  Na letošním NATO Tiger Meetu v portugalské

  Beji působila 1. letka německého křídla Taktis-

  ches Luftwaffengeschwader 51 z německého

  Schleswigu se šesti letouny Tornado v obou

  provozovaných verzích – IDS i ECR. Letoun

  s trupovým číslem 46+38 byl opatřen matným

  nástřikem pískových barev reflektujících téma

  pouštního tygra (Desert Tiger). Kamufláž byla

  velmi líbivá, v celkovém hodnocení tygřích

  zbarvení skončila na druhém místě hned za

  domácí F-16.

  Tornado ECR vzniklo úpravou draku útočné

  verze IDS, do něhož bylo zastavěno sofistiko-

  vané elektronické vybavení pro potlačování

  nepřátelských systémů protivzdušné obrany

  (mise SEAD

  –

  Suppression of Enemy Air De-

  fence). Do prostoru, kde má normální útočná

  verze IDS umístěny kanóny, byl zabudován

  systém ELS (Emitter Location System), který

  umí detekovat, určovat polohu a klasifiko-

  vat různé zdroje elektromagnetického záření

  v podobě radarů a komunikačních systémů.

  Jeho antény jsou umístěny i v kořenech křídla.

  V pouzdře pod přídí umístěný infračervený sys-

  tém FLIR (Forward Looking Infra-Red) pomáhá

  posádce při navigaci i vyhledávání cílů v noci

  a za ztížených povětrnostních podmínek. Jeho

  obraz je přenášen do obou kokpitů. Primární

  výzbrojí Tornad ECR jsou protiradiolokační ří-

  zené rakety AGM-88 HARM (High Speed Anti

  Radiation Missile). Tato sice již letitá, ale stále

  velmi účinná vysoce nadzvuková zbraň s dosa-

  hem 25 až 150 km, podle výšky odpalu, dokáže

  sama (a to i po odpálení z letounu-nosiče) vy-

  hledávat, identifikovat a navádět se na všechny

  možné druhy zdrojů elektromagnetického zá-

  ření. Raketa HARM v kombinaci s informacemi

  z ELS činí z Tornada velmi efektivní prostředek

  ničení nepřátelské PVO.

  Luftwaffe získala celkem 247 Tornad, z toho

  35 kusů verze ECR. Ty byly všechny nově vy-

  robeny v letech 1990 až 1992. V současné době

  jsou Tornada v počtu cca 93 kusů provozována

  již jen u dvou jednotek – TaktLwG 33 v Büchel

  a právě 1. tygří letkou TaktLwG 51 „Immelmann“

  ve Schleswigu. Verze ECR je však v počtu 21

  kusů používána pouze u TaktLwG 51. V roce

  2022 bylo oznámeno, že flotila Tornad bude na-

  hrazena 35 letouny F-35A Lightning II v úderné

  roli a od roku 2030 nahradí nová verze letounu

  Typhoon EK také Tornada ECR.

  Počínaje rokem 2000 dostala německá Tor-

  nada modernizační balíček ASSTA 1 (Avionics

  System Software Tornado in Ada 1) obsahující

  nový zbraňový počítač, moderní navigační sys-

  tém GPS a laserový inerciální navigační sys-

  tém. Mimo raket HARM umožnil nový zbraňový

  počítač integraci nových střel Taurus KEPD

  350, pouzdra s laserovým značkovačem Rafael

  Litening II a laserem naváděné bomby Pave-

  way III. V roce 2005 pak byla zahájena moder-

  nizace ASSTA 2, která obsahuje zástavbu dal-

  ších digitálních avionických systémů a nového

  vybavení pro radioelektronický boj. Nicméně

  na standard ASSTA 2 bylo modernizováno pou-

  ze 85 Tornad, z toho 20 verze ECR. Důvodem je

  pokračující nahrazování Tornad letouny Euro-

  fighter Typhoon.

  Balíček ASSTA 3.1 představil zavedení ba-

  revných multifunkčních obrazovek a integraci

  systému Link 16, což významně zvýšilo situač-

  ní povědomí posádky a výměnu dat mezi ostat-

  ními prostředky NATO. V současnosti u Tornad

  ECR probíhá integrace ASSTA 4.1 a následná

  úprava softwaru ASSTA 4.2, což umožní pou-

  žití moderních střel AGM-88E AARGM (Advan-

  ced Anti-Radiation Guided Missile), což bylo

  úspěšně vyzkoušeno v dubnu 2025 na střelnici

  US Navy v China Lake.

  Fotografie doprovázející článek ukazují de-

  taily kamufláže Pouštního tygra z Beji. Ten byl

  opatřen nástřikem spíše matné pískové barvy

  s tmavšími hnědozelenými pruhy. Ty jsou i ze-

  spodu trupu, shora u vstupů vzduchu a na části

  trupu mezi nimi i na výškovce. Na levé je při

  pohledu zleva shora velká číslice „51“, na hřbe-

  tě trupu je pak opět černý panter. Na směrov-

  ce je z obou stran kresba černého tygra (nebo

  spíš pískového pantera?) na jejím kořeni nápis

  „Tiger since 1994“. Na pravé přídavné nádrži je

  nápis „TIGRE DO DESERTO“, na levé pak „TIGRE

  TIGRE TIGRE“. Na obou stranách dvířek před-

  ního podvozku jsou kresbičky tygrovaného ko-

  houta, na předních dvířkách je pak hlava tygra

  s nápisem „Team Paint“, nad ní a pod ní jména

  „DIGITAL HANSI ALEX DANE TURAN ANNA a níže

  SLIP ROCKY SPALKI“.

  Letoun během cvičení nosil na pravém vněj-

  ším závěsníku šedý kontejner s výmetnicemi

  klamných cílů a výstražným systémem rada-

  rového ozáření FDS (Future Dispenser Systém),

  pod levým pak TSPJ (Tornado Self Protection

  Jammer). Při odletu měl na podtrupových zá-

  věsnících značně olétané standardní šedé pří-

  davné nádrže.

  INFO Eduard30

  Prosinec 2025

• Strana 31

  REPORTÁŽ

  INFO Eduard

  31

  Prosinec 2025

• Strana 32

  REPORTÁŽ

  INFO Eduard32

  Prosinec 2025

• Strana 33

  REPORTÁŽ

  INFO Eduard

  33

  Prosinec 2025

• Strana 34

  REPORTÁŽ

  INFO Eduard34

  Prosinec 2025

• Strana 35

  REPORTÁŽ

  INFO Eduard

  35

  Prosinec 2025

• Strana 36

• Strana 37

• SVĚT PLASTIKOVÉHO MODELÁŘSTVÍ

  Zdravím vás z Brna! V době, kdy vychází prosincové číslo Infa, jsme v polovině trvání výstavy Svět plastikového modelářství, která probíhá v brněnském Technickém muzeu od 17. 9. 2025 do 22. 3. 2026. Celkový počet modelů se ustálil na neuvěřitelných 1 352 ks od 111 modelářů.

  REPORTÁŽ

  SVĚT PLASTIKOVÉHO SVĚT PLASTIKOVÉHO

  MODELÁŘSTVÍMODELÁŘSTVÍ

  Petr Vacek

  Zdravím vás z Brna! V době, kdy vychází

  prosincové číslo Infa, jsme v polovině trvání

  výstavy Svět plastikového modelářství, která

  probíhá v brněnském Technickém muzeu od

  17. 9. 2025 do 22. 3. 2026. Celkový počet mo-

  delů se ustálil na neuvěřitelných 1 352 ks od

  111 modelářů.

  Zaslechl jsem názor …

  “ty modely znám ze

  soutěží, co bych tam viděl“

  … , ovšem modely

  bez tlačenic, vystavené na skleněných policích

  v různých výškách, včetně výšky očí a s dob-

  rým světlem, neuvidíte nikde na soutěži. Tam

  jsou převážně modely nahuštěny těsně vedle

  sebe, na nízkých stolech, s omezeným světlem

  a viditelné jen z jedné strany. Ještě vás tlačí

  dav s baťůžky na zádech a telefony v ruce….

  V Technickém muzeu v Brně je to jinak – klid,

  světlo, modely k vidění tak jak běžně vidět ne-

  jsou a k tomu prostory s dalšími expozicemi,

  které rovněž stojí za vidění. Vše ještě potrhuje

  příjemná restaurace, do které se dostanete

  přímo z expozice parních strojů a leteckých

  motorů.

  Aktuálně v centru Brna probíhají jedny z nej-

  větších vánočních trhů celkově na pěti náměs-

  tích, a to také stojí za vidění. Není nad to spojit

  příjemné s ještě příjemnějším a vyvést rodinu

  k nám do Brna právě v tento čas, zajít na výsta-

  vu a ještě nasát vánoční atmosféru.

  O víkendech narazíte v Technickém mu-

  zeu, v improvizované modelářské pracovně

  přímo v expozici naší výstavy, také na kolegy

  (o nedělích i na mě) přímo při práci. Můžeme

  probrat mnohé modelářské záležitosti, může-

  te se dozvědět o neobvyklých modelářských

  technikách nebo i o tom, jak nejlépe začít, či se

  k tomuto koníčku po letech vrátit. Například

  v průběhu listopadu jsme stavěli nové Avie

  S-199 z edice Hybrid.

  Průměrná denní návštěvnost je cca 230

  lidí, navíc má díky počasí stoupající tendenci.

  Výstava je otevřena ve dnech středa – pátek

  9:00 – 17:00 h a v sobotu – neděli 10:00 – 18:00

  h. Od jejího otevření v září až do dnešního dne

  výstavu navštívilo přes 10 000 návštěvníků…

  To by bylo, aby se mezi nimi nenašli noví (sta-

  ronoví) modeláři…!

  PS:

  V improvizované pracovně přímo v expozici

  výstavy jsou aktuálně k vidění pomůcky jako

  například modelářské lampy, které si samo-

  zřejmě můžete vyzkoušet. V průběhu prosince

  bychom měli testovat ultrazvukový bezdráto-

  vý nůž na „ořezávání“ 3D tištěných dílů – tento

  nastupující trend v našem hobby je pravděpo-

  dobně nezvratný. Velká část doplňků je v pod-

  statě vyrobena technologií 3D tisku. Několik

  firem už vyrábí 3D tiskem i celé stavebnice.

  Po zkušenostech se stavebnicí Avie S-199

  z edice Hybrid, jsme s kolegou usoudili, že

  ultrazvukový nůž bude do budoucna nedílnou

  součástí modelářského stolu. A kde jinde než

  některý víkend v Technickém muzeu si můžete

  nůž vyzkoušet a podělit se o zkušenosti. Infor-

  mace o dění i mimo klasické víkendové mode-

  laření najdete vždy na FB stránce – Výstava

  Svět plastikového modelářství. Chtěl bych také

  poděkovat všem kolegům, kteří nám modely na

  výstavu poskytli.

  INFO Eduard38

  Prosinec 2025

• Strana 39

  REPORTÁŽ

  INFO Eduard

  39

  Prosinec 2025

• Strana 40

  REPORTÁŽ

  INFO Eduard40

  Prosinec 2025

• Strana 41

  REPORTÁŽ

  INFO Eduard

  41

  Prosinec 2025

• Strana 42

  REPORTÁŽ

  INFO Eduard42

  Prosinec 2025

• Strana 43

  REPORTÁŽ

  INFO Eduard

  43

  Prosinec 2025

• Strana 44

  REPORTÁŽ

  INFO Eduard44

  Prosinec 2025

• Strana 45

  REPORTÁŽ

  INFO Eduard

  45

  Prosinec 2025

• Strana 46

  REPORTÁŽ

  INFO Eduard46

  Prosinec 2025

• Strana 47

  REPORTÁŽ

  INFO Eduard

  47

  Prosinec 2025

• Strana 48

  REPORTÁŽ

• Strana 49

  REPORTÁŽ

  Podstatná část realizačního týmu výstavy z KPM Brno.

  Momentka z instalace výstavy.

  Jedna z vitrin návštěvníkům ukazuje vliv měřítka na vyznění

  postaveného modelu. Vysvětleno to je na Spitfire Mk.IX

  v měřítcích 1/144 .. 72 .. 48 .. 32 .. 24.

  INFO Eduard

  49

  Prosinec 2025

• Strana 50

  REPORTÁŽ

  Série fotografií na

  této a následující

  stránce návštěvníkům

  přibližuje proces vzniku

  plastikového modelu

  od stavebnice k finální

  maketě letadla.

  INFO Eduard50

  Prosinec 2025

• Strana 51

  REPORTÁŽ

  Přímo na výstavě, před očima návštěvníků, vznikalo několik modelů Avia S-199

  z nové řady stavebnic Eduardu Hybrid, kombinující klasické výlisky a 3D tisk.

  INFO Eduard

  51

  Prosinec 2025

• Strana 52

  REPORTÁŽ

  Spojte si výstavu Svět plastikového modelářství s návštěvou

  nezapomenutelných Vánočních trhů v Brně.

  Zve Petr Vacek a KPM Brno!

  www.vanocebrno.cz

  INFO Eduard52

  Prosinec 2025

• Strana 53

  REPORTÁŽ

  INFO Eduard

  53

  Prosinec 2025

• Letecká vojna na Ukrajine - V hlavnej úlohe F-16

  Ukrajinské stíhačky Su-27 a MiG-29 stále lietajú a bojujú, vrátane tých, ktoré boli dodané zo Slovenska a Poľska. Čoraz väčší význam pre ukrajinské letectvo však má vojenská pomoc zo Západu. Stíhačky F-16 nesú v posledných mesiacoch hlavnú ťarchu bojov a absolvujú až 80 percent misií ukrajinských vzdušných síl.

  Miro Barič

  V hlavnej úlohe F-16

  Ukrajinské stíhačky Su-27 a MiG-29 stále lietajú a bojujú, vrátane tých,

  ktoré boli dodané zo Slovenska a Poľska. Čoraz väčší význam pre

  ukrajinské letectvo však má vojenská pomoc zo Západu. Stíhačky F-16

  nesú v posledných mesiacoch hlavnú ťarchu bojov a absolvujú až 80

  percent misií ukrajinských vzdušných síl.

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  V sledovanom období od 1. 10. do 31. 10. 2025

  sa ruské sily snažili útočiť na viacerých mies-

  tach – od Kupiansku na hraniciach Charkovskej

  oblasti, cez Pokrovsk v Doneckej oblasti až po

  Záporožskú oblasť na juhu. Postup ruských

  vojsk uľahčovalo čoraz masívnejšie nasadenie

  kĺzavých bômb, proti ktorým ukrajinskí obran-

  covia stále nenašli účinný recept. Ruské letec-

  tvo sa ich navyše snaží neustále vylepšovať.

  V priebehu októbra bolo prvýkrát zaznamena-

  né použitie takýchto bômb s prídavným raketo-

  vým motorom. Odhaduje sa, že takto upravená

  bomba so 100 kg výbušnou hlavicou má dolet

  200 km. To umožňuje ruským lietadlám odhad-

  zovať ich v bezpečnej vzdialenosti od frontovej

  línie a úplne sa vyhnúť ukrajinskej protivzduš-

  nej obrane.

  Rekordné počty

  V hĺbke ukrajinského územia zas pokračova-

  li ruské nálety na energetickú infraštruktúru.

  Ich cieľom je terorizovať civilné obyvateľstvo

  odopieraním elektrickej energie a vykurovania

  v zime. V októbri Rusko vypustilo na Ukrajinu

  5298 dronov dlhého doletu a 270 rakiet a striel

  s plochou dráhou letu. Počet rakiet bol naj-

  vyšší od začiatku roku 2023, kedy Kyjev začal

  zverejňovať každodenné štatistiky. Pre porov-

  nanie, v septembri tohto roka mierilo na Ukra-

  jinu 185 rakiet a striel. V októbri teda došlo

  k nárastu o 46 percent.

  Už v noci na piatok 3. 10. vyslali Rusi 381 dro-

  nov a 35 striel a rakiet. Celý masívny útok ne-

  mieril na žiadny vojenský objekt, ale výhradne

  na energetickú infraštruktúru. V noci na ne-

  deľu 5. 10. prišiel ďalší veľký nálet. Na západnú

  Ukrajinu mierilo 496 dronov a 53 striel a rakiet.

  Z celkového počtu 549 projektilov zneškodni-

  la ukrajinská obrana 478. Tie ostatné dopadli

  prevažne na energetické zariadenia v Ivano-

  -Frankivsku a v Ľvove. V druhom menovanom

  meste bol zasiahnutý aj veľký sklad poľských

  odevných značiek. Pri celom útoku prišlo o ži-

  vor najmenej deväť ľudí. Pri Ľvove jeden ruský

  projektil dopadol na dom, v ktorom zabil štvor-

  člennú rodinu vrátane 15-ročného dievčaťa.

  Energetická infraštruktúra

  Ukrajina dlhodobo úspešne útočí na ruské

  rafinérie, čo viedlo k poklesu produkcie ben-

  zínu o milión ton mesačne. Útokom na energe-

  tickú infraštruktúru, ako sú elektrárne, roz-

  vodne či teplárne, sa doteraz zväčša vyhýbala.

  Po tom, čo Rusko vystupňovalo svoje nálety,

  začala sa aj Ukrajina snažiť oplácať Rusku

  rovnakou mincou. K veľkému ukrajinskému

  dronovému útoku došlo v noci na pondelok

  6. 10. Bola pri ňom zasiahnutá elektrická

  sústava pri Belgorode a tepláreň pri Briansku.

  Okrem toho ukrajinské drony mierili na rop-

  ný terminál vo Feodosii na Kryme, rafinériu

  v Tuapse, muničnú továreň pri Nižnom Novgo-

  rode, letisko v Saki a ďalšie ciele. Pri útokoch

  na ruské rafinérie, ktoré pokračovali aj v ďal-

  ších dňoch, osobitne spomenieme zásah rafi-

  nérie v Ťumeni v utorok 7. 10. Došlo k nemu totiž

  až 2 000 km od ukrajinských hraníc.

  Z ruskej strany prišiel ďalší veľký nálet

  v noci na piatok 10. 10., po ktorom sa celkom

  deväť ukrajinských oblastí ocitlo bez dodávok

  Ukrajinské vzdušné sily zverejnili sériu letových záberov F-16.

  UKRAJINA

  INFO Eduard54

  Prosinec 2025

• Strana 55

  elektriny a teplej vody. Rusi vyslali 465 kami-

  kadze dronov a 32 striel a rakiet. V Záporoží

  bol zasiahnutý aj panelák, v ktorom zomrel se-

  demročný chlapec – syn ukrajinského vojaka,

  ktorý sa len nedávno vrátil z ruského zajatia.

  V utorok 14. 10. Rusi zasiahli v Chersonskej

  oblasti dve riadne označené vozidlá Svetového

  potravinového programu OSN, ktoré viezli hu-

  manitárnu pomoc. Ich vodiči našťastie vyviazli

  bez zranení.

  V noci na stredu 22. 10. si ruský nálet vy-

  žiadal najmenej šesť obetí na životoch. V Ky-

  jeve dopadol ruský projektil na rodinný dom,

  v ktorom zabil ženu a dve deti vo veku šesť

  mesiacov a 12 rokov. Celkom Rusko vypustilo

  405 dronov a 28 rakiet a striel s plochou drá-

  hou letu.

  V noci na sobotu 25. 10. dopadlo na Kyjev

  deväť balistických rakiet. Štyri z nich mierili

  na teplárne. O život prišli dvaja ľudia a 12 bolo

  zranených. V noci na nedeľu 26. 10 boli cieľom

  útokov v Kyjeve nasledujúce „vojenské“ ob-

  jekty – sklad liekov, pražiareň kávy a bytový

  dom, v ktorom zomreli najmenej traja civilisti

  a 32 bolo zranených. Najväčší útok v sledo-

  vanom období však prišiel až na jeho konci,

  v noci na štvrtok 30. 10. Rusko vyslalo doko-

  py 653 dronov a 52 rakiet a striel. Ukrajin-

  ská obrana zostrelila 592 kamikadze dronov

  a 31 zo 43 striel s plochou dráhou letu.

  Z deviatich rakiet Iskander M a Kinžal sa však

  nepodarilo zostreliť ani jednu. Zasiahnutá bola

  energetická infraštruktúra, no žiaľ opäť aj pa-

  neláky, v ktorých umierali civilisti.

  Horiaci sklad s odevmi, ktorý bol 5. 10. zasiahnutý vo Ľvove. Rusi 14. 10. v Chersonskej oblasti zničili vozidlá Svetového potravinového programu OSN.

  Požiare po útoku na Kyjev 26. 10. pomáhala hasiť helikoptéra Eurocopter EC225 Super Puma ukrajinského ministerstva vnútra.

  UKRAJINA

  INFO Eduard

  55

  Prosinec 2025

• Strana 56

  Ťažný kôň

  Pri odvracaní týchto útokov hrajú veľkú rolu

  stíhačky ukrajinských vzdušných síl. A medzi

  nimi hrajú čoraz väčšiu rolu stroje dodané zo

  Západu. Podľa najnovších štatistík absolvujú

  lietadlá F-16 až 80 percent všetkých bojových

  misií. Stíhačky MiG-29 a Su-27 sú stále dôle-

  žité, ale ich počet počas vojny klesá, kým F-16

  má stále potenciál na ďalšie dodávky.

  Veliteľstvo ukrajinských vzdušných síl in-

  formovalo, že od dodania prvých kusov F-16

  v auguste 2024 zničili tieto stroje viac ako 1300

  nepriateľských vzdušných cieľov. Išlo najmä

  o strely s plochou dráhou letu, na ktorých niče-

  ní sa podieľajú aj francúzske stíhačky Mirage

  2000 dodané v tomto roku. Okrem vzdušných

  cieľov sa F-16 zúčastňujú aj na misiách na pod-

  poru pozemných vojsk. S navádzanými bomba-

  mi zasiahli viac ako 300 ruských pozemných

  cieľov. V tomto prípade sú to najmä vozidlá, ve-

  liteľské stanovištia, sklady munície, logistické

  centrá a tiež stanovištia operátorov dronov.

  UKRAJINA

  Ukrajinské vzdušné sily zverejnili sériu letových záberov F-16.

  Zábery z videa ukrajinskej stíhačky Mirage 2000-5F. Číslo stroja je vyretušované (veľké pod kabínou a malé nad výsostným znakom na chvoste),

  na ľavej strane trupu však vidno symboly zostrelených striel s plochou dráhou letu.

  INFO Eduard56

  Prosinec 2025

• Strana 57

  UKRAJINA

  Ďalšie Mirage, F-16, ale i Gripeny

  V sledovanom období sa objavilo niekoľko

  dobrých správ ohľadom budúcnosti ukrajin-

  ského letectva. Francúzsko potvrdilo, že dodá

  ďalšie stíhačky Mirage 2000. Belgicko prevza-

  lo prvé lietadlá F-35, čo bolo podmienkou pre

  uvoľnenie starších strojov F-16 pre Ukrajinu.

  Okrem stíhačiek z Dánska, Holandska a Nór-

  ska tak Ukrajina čoskoro obdrží ďalšie F-16 aj

  z Belgicka.

  Najvýznamnejšou sa však javí dohoda, ktorú

  v Linköpingu v stredu 22. 10. uzavreli ukrajin-

  ský prezident Volodymyr Zelenskyj a švédsky

  premiér Ulf Kristersson. Ide o predbežný do-

  kument o zámere obstarať stíhačky JAS 39

  Gripen. Odvtedy obe strany intenzívne pracujú

  na detailoch finálnej dohody.

  Ukrajina by mala získať 100 až 150 Gripenov,

  pričom väčšina z nich by mala byť dodaná až

  po očakávanom skončení vojny a mala by sa

  stať súčasťou obnovy a modernizácie povoj-

  nových ukrajinských vzdušných síl. Časť Gri-

  penov by mala byť ale dodaná už v roku 2026

  a ukrajinskí piloti i pozemný personál sa na ne

  už cvičia. V tomto prípade pôjde celkom určite

  o staršie stroje vo verzii JAS 39 C/D.

  Neskôr by mala Ukrajina získať najnovšie

  stíhačky vo verzii JAS 39 E. Výcvik pilotov

  na túto verziu by sa mal začať na budúci rok.

  Od roku 2033 sa plánuje aj zapojenie ukrajin-

  Popri západných strojoch naďalej slúžia ukrajinské stíhačky Su-27... …a MiG-29, ako tento zo 40. brigády taktického letectva.

  Naďalej bojuje aj tento ex-slovenský MiG-29AS (všimnite si anténu za kabínou),

  hoci jeho povrch je už poriadne olietaný.

  Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a švédsky premiér Ulf Kristersson podpisujú dohodu

  o zámere obstarať stíhačky JAS 39 Gripen.

  Kým stíhačky zostreľujú najmä ruské strely s plochou dráhou letu,

  na drony Shahed sa sústreďuje pozemná obrana.

  INFO Eduard

  57

  Prosinec 2025

• Strana 58

  ského priemyslu do ich výroby. Na Ukrajine

  by mala vznikať časť dielov pre tieto lietadlá.

  To je však hudba vzdialenej budúcnosti. Dovte-

  dy treba vyriešiť aj financovanie tohto veľkého

  nákupu. Významná časť pôjde z ukrajinského

  povojnového rozpočtu, Švédsko však zvažuje

  aj ďalšie alternatívy, ako sú napríklad zmra-

  zené ruské aktíva alebo financovanie z balíka

  vojenskej pomoci vyčlenenej pre Ukrajinu.

  Priateľská paľba

  Zatiaľ však na Ukrajine stále prebieha vojna

  a jej súčasťou sú aj boje vo vzduchu. V období,

  ktoré sleduje tento článok, nebola známa žia-

  dna potvrdená strata ukrajinských vzdušných

  síl. Naopak, ruské letectvo prišlo o viacero

  strojov. A niektoré zdroje naznačujú, že o časť

  ruských strát sa postarala vlastná protivzduš-

  ná obrana.

  Prvá známa ruská strata v októbri však

  s bojmi priamo nesúvisí. Došlo k nej totiž ďa-

  leko od ukrajinských hraníc, v Čaplyginskom

  okrese na severe Lipeckej oblasti. Vo štvrtok

  9. 10. sa tam v podvečerných hodinách zrúti-

  la stíhačka MiG-31. Stroj bol podľa oficiálnych

  ruských zdrojov na cvičnom lete a neniesol

  žiadnu výzbroj. Keď sa pri návrate chystal

  pristáť na základni, nevysunula sa ľavá pod-

  vozková noha. Posádka preto naviedla lietadlo

  do neobývanej oblasti a katapultovala sa. Oba-

  ja letci prežili.

  Hneď nasledujúci deň, v piatok 10. 10.,

  sa zrútil ruský vrtuľník Kamov Ka-52. Okol-

  nosti ani miesto havárie tentoraz neboli zve-

  rejnené. Ruské kanály však potvrdili, že ten-

  toraz obaja členovia posádky prišli o život.

  Nadporučík Alexander Dubrovin i nadporučík

  Alexander Možarov boli príslušníkmi 15. brigá-

  dy armádneho letectva.

  O týždeň neskôr, v piatok 17. 10., sa na Kryme

  zrútila stíhačka Su-30SM zo 43. samostatného

  útočného pluku námorného letectva. Stroj sa

  podieľal na odrážaní ukrajinského dronového

  útoku. Po vypustení rakety na ukrajinský dron

  vypukol na palube stíhačky požiar. Keď sa ho

  posádke nepodarilo uhasiť, obaja letci sa ka-

  tapultovali a vzápätí boli zachránení pátracou

  helikoptérou. Príčina vzniku požiaru nie je

  zatiaľ známa. Ruské zdroje však spomínajú

  v podstate tri možnosti – technickú poruchu,

  zrážku s troskami dronu alebo zásah raketou

  vlastnej protivzdušnej obrany.

  Streľba do vlastných radov sa spomína aj

  v prípade straty ďalšej helikoptéry Ka-52,

  ku ktorej došlo v pondelok 27. 10. Ruská PVO

  si podľa niektorých informácií splietla vlast-

  ný vrtuľník s útočiacim ukrajinským dronom.

  Dvojčlenná posádka neprežila.

  Spálili smeti aj s vrtuľníkom

  Ako vlastný gól možno označiť aj zničenie

  dvoch ľahkých lietadiel, ku ktorému došlo nie-

  UKRAJINA

  Na útoky v hĺbke ruského územia používa Ukrajina

  aj tieto drony E-300.

  Ilustračná snímka ruského ministerstva obrany zachytáva vrtuľník Ka-52. V sledovanom období Rusi stratili dve

  helikoptéry tohto typu.

  Nad Doneckom zostrelili Rusi 29. 10. vlastný dron Gerbera,

  no propaganda tvrdila, že bola zostrelená ukrajinská raketa.

  INFO Eduard58

  Prosinec 2025

• Strana 59

  UKRAJINA

  kedy pred utorkom 21. 10., kedy bolo zverejnené

  video z útoku. Významným dielom k tomu pris-

  pela ruská propagandistická televízia. Rusi to-

  tiž začali v boji proti dronom používať ukrajin-

  skú taktiku a nasadili ľahké lietadlá, z ktorých

  druhý člen posádky strieľa na drony ručnými

  zbraňami z kokpitu. Ruská televízia o tom pri-

  šla nakrútiť reportáž, v ktorej ukázali nielen

  Jak-52 s registráciou RA-1874G od jednotky

  Bars-Sarmat, ale aj detaily letiska, z ktorého

  operoval. To sa vzápätí podarilo identifikovať

  ako pôvodne súkromné letisko Korsak pri obci

  Pryazovskoje, 20 km juhovýchodne od okupo-

  vaného Melitopolu a len 80 km od frontovej lí-

  nie. Toto letisko bolo nedávno zrekonštruované

  a Rusi ho začali využívať ako základňu na boj

  proti ukrajinským dronom. Lenže ukrajinské

  drony okamžite po zverejnení ruskej reportáže

  prileteli na návštevu a zničili minimálne dve

  lietadlá – jeden Jak-52 a jeden hornoplošný

  stroj, pravdepodobne Cessna 172. Tento typ sa

  v spomínanej reportáži objavil tiež. Namiesto

  strelca v kokpite však nesie dva guľomety za-

  vesené v mieste napojenia vzpier na trup.

  Ku ďalšej strate došlo už dávnejšie, no po-

  tvrdená bola až teraz. Zo súdnych dokumentov

  vyplynulo, že na výcvikovom letisku pri Novo-

  čerkassku v Rostovskej oblasti zhorela 4. 9.

  2024 helikoptéra Mi-8 patriaca ruskej federál-

  nej národnej garde Rosgvardia. Došlo k tomu

  za tragikomických okolností. Kapitán Nikolaj

  Novoselov prikázal spáliť smeti uložené vo vy-

  kopanej jame, hoci predpisy takýto postup za-

  kazovali. Od horiacich smetí sa v silnom vetre

  chytila aj suchá tráva a od nej vrtuľník. Ten bol

  natankovaný palivom a naložený záchranným,

  parašutistickým a pyrotechnickým vybavením.

  Celá helikoptéra aj s nákladom zhorela do tla.

  Rosgvardija vyčíslila škodu na 574 miliónov

  rubľov (7,3 milióna dolárov) a žiadala súdnou

  cestou náhradu od Novoselova. Súd však ža-

  lobe nevyhovel a dal kapitánovi pokutu len

  350-tisíc rubľov (4 400 dolárov). Odôvodnil to

  tým, že toľko peňazí by Novoselov aj tak nikdy

  nemohol zaplatiť.

  Ruská propaganda sa pochválila používaním ľahkých lietadiel Jak-52 proti dronom.

  Prezradila pritom aj presnú lokalitu letiska.

  Reakcia ukrajinských dronov na seba nenechala dlho čakať.

  INFO Eduard

  59

  Prosinec 2025

• Strana 60

  UKRAJINA

  Reakcia ukrajinských dronov na seba nenechala dlho čakať.

  Rusko používa proti dronom

  aj lietadlá Cessna 172

  s guľometmi zavesenými

  na vzperách pri trupe.

  Ukrajina používa lietadlá Jak-52 proti dronom už dlhšie.

  Každý z týchto strojov má iné sfarbenie, často pôvodné civilné.

  Zábery Jak-52M v tomto sfarbení sú nové, zverejnili ich až teraz.

  O tom, že ukrajinské helikoptéry Mi-8 používajú proti

  ruským dronom guľomety M134 Minigun, sme už informovali.

  Teraz sa objavil záber umiestnenia tohto guľometu

  v bočných dverách Mi-8.

  INFO Eduard60

  Prosinec 2025

• Strana 61

  ®

  The Premier Source for Eduard in the USA

  AIRCRAFT | ARMOR | SHIPS | FIGURES | SCI-FI | BOOKS | PAINT

  Now Located Near Chattanooga, TN

  www.squadron.com

  Introducing the Latest

  In Quality Airbrush Paint

  Since 1968 Squadron has been offering model kits

  and accessories from top manufacturers from

  around the world. Today, now located in Ringgold, GA

  Squadron continues the tradition of quality selection

  and service for today’s model Kit building community.

  Head over to Squadron.com to see why modelers

  choose Squadron time and time again!

• Finucanův Spitfire

  Irský stíhací pilot Brendan Finucane patří mezi nejznámější osobnosti historie leteckých bojů z období druhé světové války. Nejen jeho bojová činnost a tragická smrt je opředena řadou otazníků, ale i jeden z jeho Spitfirů si při přípravě stavebnice a boxartu vyžádal důkladnou revizi dosud zveřejněných podkladů. Nestandardní schéma horních ploch, zobrazené na boxartu Piotra Forkasiewicze již vyvolalo v modelářské komunitě diskusi. Proto bude užitečné podrobněji vysvětlit, jak jsme k této interpretaci došli.

  Finucanův SpitreFinucanův Spitre

  Michal Krechowski

  Titulní ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Irský stíhací pilot Brendan Finucane patří mezi nejznámější osobnosti historie

  leteckých bojů z období druhé světové války. Nejen jeho bojová činnost a tragická

  smrt je opředena řadou otazníků, ale i jeden z jeho Spitfirů si při přípravě stavebnice

  a boxartu vyžádal důkladnou revizi dosud zveřejněných podkladů. Nestandardní

  schéma horních ploch, zobrazené na boxartu Piotra Forkasiewicze již vyvolalo

  v modelářské komunitě diskusi. Proto bude užitečné podrobněji vysvětlit, jak jsme

  k této interpretaci došli.

  Dochované dobové fotografie Spitfiru BM124

  na první pohled naznačují velkou anomálii

  zbarvení horních ploch oproti standardním

  kamuflážím. Důvod, proč byly pro horní plochy

  Spitfiru BM124 ve stavebnici nakonec zvoleny

  odstíny Temperate Sea Scheme, se pokusím ve

  stručnosti vysvětlit, protože rozklíčování ba-

  revného schématu z černobílých fotografií je

  v některých případech téměř alchymistická

  záležitost a přináší občas překvapivá rozuz-

  lení.

  Spitfire BM124 byl zcela nový letoun, da-

  rovaný Británii královnou Salote z Tongy

  a přidělený speciálně S/Ldr Finucanovi. Dne

  14. března 1942 byl dodán k No. 602 Squadron,

  již v novém kamuflážním schématu DFS v od-

  stínech Dark Green/Ocean Grey/Medium Sea

  Grey. Z nějakého důvodu byl krátce po převzetí

  na horních plochách kompletně překamuflo-

  ván novým maskovacím schématem. Vše je

  dobře zdokumentováno na mnoha černobílých

  fotografiích pořízených v Kenley 26. března

  1942 fotografem časopisu Life. Fotografie zob-

  razují Finucanův BM124 s malým kontrastem

  barev tolik podobných, jako mají při bližším

  prozkoumání „námořní“ odstíny Dark Slate

  Grey/Extra Dark Sea Grey. Náběžná hrana kří-

  dla má nestandardní vlnkovaný přechod mezi

  horní a spodní částí kamufláže, na horní straně

  křídla chybí charakteristické černé chodníčky

  a popisky, ty jsou přebarveny novou kamufláž-

  ní barvou. Spodní plochy zůstaly v odstínu Me-

  dium Sea Grey včetně zachovaných továrních

  popisek.

  Další tři fotografie BM124 uchovává archiv

  IWM pod čísly CH5575, CH5576, CH5577. Foto-

  grafie byly pořízeny 21. května 1942 kdy Mini-

  sterstvo vnitra zorganizovalo pořízení snímků

  pro propagandistické účely a distribuci médiím

  v Tonze. Za tímto účelem byl na levou stra-

  nu krytu nádrže namalován nápis „QUEEN of

  SALOTE“. Jak se později ukázalo, nápis nebyl

  napsán gramaticky správně a Ministerstvo le-

  tectví následně požadovalo úpravu nápisu na

  fotografiích z „QUEEN of SALOTE“ na „QUEEN

  HISTORY

  INFO Eduard62

  Prosinec 2025

• Strana 63

  HISTORY

  SALOTE“. Proto bylo z negativů slovo „of“ se-

  škrábáno a na všech třech fotografiích jsou

  zřejmé výrazné retuše. Brendan Finucane

  tak zcela jistě létal s BM124 s nesprávným

  názvem „QUEEN of SALOTE“. Kromě nápisu

  „QUEEN of SALOTE“ zobrazují fotografie i umís-

  tění znaku perutě na motorovém krytu. Jedná

  se o vzpřímeného červeného skotského lva ve

  žlutém erbu. Finucane, s respektem k půvo-

  du a tradicím No. 602 Squadron, nechal tento

  znak umístit na kryty motorů Spitfirů No. 602

  Squadron. Fotografie opět zobrazují přebar-

  vení horních ploch, které se historicky mylně

  vykládají tak, že byl Spitfire kamuflován s "ob-

  rácenou" kamufláží OG/DG, což je i vzhledem

  k detailním fotografiím z č asopisu Life naprostý

  nesmysl. Takto podobně přebarvených Spitfirů

  No. 602 Squadron z období podzim 1941 - jaro

  1942 je fotograficky doloženo více (zajímavé,

  že všechny jsou z "B" Flight).

  Důležitým detailem pro finální zjištění nej-

  pravděpodobnějšího schématu bylo určit, ja-

  kým fotografickým filtrem byly dané fotografie

  pořízeny a následně je porovnat s fotografiemi

  se stejným filtrem jiných strojů, které se logic-

  ky nabízejí. V tomto případě to byl červený filtr.

  Při porovnání různých kamuflážních možností

  pak vychází finálním porovnáním nejlépe stro-

  je BM124 oproti letounu PA103, BM124 s NX890,

  BM124 s NX857, BM124 s EP200. Ve stejném

  barevném spektru se jeví jako zbarvení Tem-

  perate Sea Scheme.

  Jaký byl důvod pro překamuflování nově do-

  daného letounu? Nejpravděpodobnější vysvět-

  lení je popsáno Paulem Lucasem v publikaci

  Colour Conundrum RAF Day Fighter Schemes

  1941 - 1943 vol 2:

  "Důvod, proč by kamuflážní vzor Tempe-

  rate Sea Scheme mohl být přijat některými

  stíhacími perutěmi, lze vysvětlit operačními

  požadavky na doprovod a podporu Blenheimů

  No. 2 Group Bomber Command při nízkých ná

  -

  letech na lodě, které byly prováděny v rámci

  operace Channel Stop. V rámci této operace

  přijaly bombardéry Blenheim z No. 2 Group od

  26. července 1941 pro své horní povrchy sché-

  ma Temperate Sea Scheme, jak je popsáno

  v červnovém vydání SAM z roku 2018. Pokud

  jde o to, proč mohlo být Fighter Command

  motivováno přijmout stejný kamuflážní vzor,

  zpráva RAF Intelligence ze dne 18. srpna 1941

  uvádí, že ‚No. 602 Squadron hlásí novou ka

  -

  mufláž na bombardérech jako velmi účinnou,

  protože je obtížné je udržet v dohledu‘. Kromě

  toho stíhací letouny samotné přebíraly v roce

  1941 stále větší úlohu v boji proti lodím, přičemž

  letouny Hurricane byly pro tento účel upraveny

  tak, aby mohly nést dvě 250lb univerzální nebo

  poloprůbojné bomby. Tyto útoky stíhacích le

  -

  tounů byly považovány za tak úspěšné, zejmé-

  na s ohledem na mnohem nižší utrpěné ztráty

  bombardérů Hurricane ve srovnání s Blenhei

  -

  my, že od 9. října 1941 začalo Fighter Command

  přebírat odpovědnost za operaci Channel Stop,

  přičemž Bomber Command bylo od 25. listopa

  -

  du zcela zbaveno svých závazků v rámci této

  operace. Použití kamufláže Temperate Sea

  Scheme na horních plochách denních stíhaček

  zapojených do těchto útoků by tedy mělo tak

  -

  tický smysl."

  Z výše uvedeného vyplývá, proč byl nový

  stroj BM124 ihned po dodání k No. 602 Squad-

  ron překamuflován na horních plochách. Měl

  lepší maskování při doprovodech v nízké leto-

  vé hladině a při operacích Rhubarb.

  Detailní pohled na nápis QUEEN SALOTE

  na Spitfiru BM124. slovo „of“ bylo z negativů odstraněno.

  (Foto: Imperial War Museum)

  F/Sgt. W.W.J. Bill Loud u Spitfiru BM124 který darovala Británii královna Salote z Tongy. Byl dodán 14. března

  1942 No. 602 Squadron. Fotografie pořízená 21. května 1942 na letišti Kenley potvrzuje, že křídla nemají černé

  chodníčky ani popisky a je naprosto evidentní, že horní plochy trupu a křídel jsou z "nějakého důvodu" kom

  -

  pletně nově překamuflovány. (Foto: Imperial War Museum)

  Flight Lieutenant Brendan 'Paddy' Finucane DFC. (Foto: Imperial War Museum)

  INFO Eduard

  63

  Prosinec 2025

• Strana 64

  #11187BOXART STORY

  Boxarty stavebnic limitovaných edicí obvyk-

  le nepřinášejí konkrétní příběh či situaci. Mají

  navodit atmosféru a vizuálně připravit modelá-

  ře na to, co ho v krabici čeká. Tím spíše, jde-li

  o stavebnici stylu Dual Combo, kde je výběr

  nabízených markingů velmi pestrý a na krabici

  zobrazené letouny mohou být vztaženy k váleč-

  ným oblastem i značně vzdáleným.

  Stejně je tomu tak u Dual Comba Kittyha-

  wku, kde spolu nad pouští letí Kittyhawk RAF

  z afrického bojiště a stroj RAAF z oblasti jižního

  Pacifiku.

  Přesto mají oba letouny mnoho společného.

  V neposlední řadě elegantní a bojovný výraz,

  vlastní všem P-40.

  Britové a letci z dalších zemí Commonweal-

  thu používali Tomahawky (P-40B/C) a Kittyha-

  wky (P-40D

  -

  N) v Africe s velkým úspěchem.

  V severoafrickém pouštním tažení sehrály tyto

  letouny významnou roli tažných koní. Kromě

  RAF s nimi létali Australané, Novozélanďa-

  né, Jihoafričani a Kanaďané (ti v Africe neměli

  vlastní perutě RCAF a jejich piloti byli zařazení

  do perutí RAF).

  Tyto letouny nebyly nejrychlejší ani nejlepší

  ve vyšších hladinách, ale svou pevnou kon-

  strukcí, která vydržela značné poškození v boji,

  a schopností plnit i úkoly útoků proti pozemním

  cílům, se staly pro spojence v severní Africe ne-

  postradatelnými.

  Patrně nejvýraznější jednotkou, používající

  Kittyhawky v Africe a Středomoří obecně, byla

  112. peruť RAF. Proslula nejen velkými bojový-

  mi úspěchy (ke konci války její piloti nárokovali

  206 letounů protivníka zničených ve vzduchu

  a 62 na zemi), ale také typickou žraločí tla-

  mou, namalovanou na chladičích ve spodní

  části přídí svých strojů. Tento prvek převzaly

  od amerických Létajících Tygrů (1st American

  Volunteer Group), působících v letech 1941 – 42

  v čínsko-japonské válce. Oba zmíněné výskyty

  „sharkmouth“ vytvořily jakýsi trademark, vizuál,

  neodmyslitelně spojený s letounem P-40.

  Ke zmíněné 112. peruti RAF patřil i první z le-

  tounů ve dvojici na obrázku – Kittyhawk ET789,

  se kterým v roce 1942 létal australský pilot Sgt.

  Wallace Daniel Hogg. S tímto letounem se mimo

  jiné v dubnu 1942 zúčastnil velkého boje s ně-

  meckými Ju 87 při kterém byl jeho Kittyhawk

  vážně poškozen. Sgt. Hogg se přesto dokázal

  dostat domů a bojoval i po následující měsíce,

  až do 21. října 1942, kdy byl sestřelen a zajat.

  Zbytek války strávil v zajateckém táboře Stalag

  Luft 3 v Saganu.

  Také pilot druhého Kittyhawku z boxartu byl

  Australan. Na rozdíl od Hogga sloužil v čistě

  australské jednotce (75. peruť RAAF) a také

  mnohem blíže k domovu. Hvězdné období této

  perutě spadá do jara 1942, kdy sloužila na No-

  emfoor Island v jižním Pacifiku, kde působila

  především v roli obránce přístavu Port Mores-

  by. Během o málo více než šest týdnů trvajících

  bojů peruť sestřelila 35 nepřátelských letounů

  a takřka 60 jich poškodila. Sama však také měla

  nemalé ztráty. V bojích a při haváriích ztratila

  12 pilotů a 22 strojů. Většina jejích Kittyhaw-

  ků byla na konci tohoto období ztracena nebo

  vážně poškozena. Dne 3. května 1942 byla peruť

  stažena z bojů a vrátila se zpět na australskou

  pevninu. Po znovuvybavení letouny a novými

  piloty byla dislokována na Milne Bay, nedaleko

  svého předchozího působiště. Z různých zákla-

  den v oblasti Papua – New Guinea pak působila

  až do prosince 1944.

  Do daného období, konkrétně srpna 1944,

  pak spadá i příběh druhého zobrazeného le-

  tounu. Kittyhawk s RAAF označením A29-521

  pilotoval F/O T. R. Jacklin ze 75. perutě RAAF.

  Dne 9. srpna 1944 utržil Jacklin vážné poško-

  zení v boji, přičemž levá polovina křídla byla

  z více než čtvrtiny zničena. Levé křidélko chy-

  bělo úplně. S takto poškozeným strojem doká-

  zal F/O Jacklin doletět více než 200 mil až na

  Noemfoor Island a přistát na své základně.

  V obou tak rozdílných oblastech bojů, poušt-

  ním prostředí severní Afriky, i značně humidním

  klimatu jižního Pacifiku, Kittyhawky značně

  trpěly, ovšem bez ztráty bojové hodnoty. Ná-

  ročné klimatické podmínky se projevovaly ne-

  jen na draku, přístrojovém vybavení, zbraních

  a pohonných jednotkách, ale také na povrchu.

  Kamuflážní nátěry v těchto oblastech znač-

  ně bledly a oprýskávaly. O to zajímavější jsou

  dnes pro modeláře. K tomu přispívají také četné

  kresby a nosearty, kterými Kittyhawky, a obec-

  ně letouny P-40, oplývají.

  Text: Jan Zdiarský

  Ilustrace: Gareth Hector

  Kittyhawky dvou světadílů

  INFO Eduard64

  Prosinec 2025

• Strana 65

  #84208

  BOXART STORY

  Plováková varianta letounu Zero, jež nesla ozna-

  čení A6M2-N a spojenecké kódové označení Rufe,

  patří mezi nejelegantnější letecké konstrukce, jež

  vznikly během druhé světové války. Úkolem tohoto

  stroje bylo hájit ostrovní letecké základny během

  jejich výstavby a provádět průzkumné, hlídkové

  a stíhací lety. S podrobnou historií vývoje a na-

  sazení tohoto hydroplánu se můžete seznámit ve

  dvoudílném článku Rufe v dubnovém a červnovém

  vydání magazínu INFO Eduard z roku 2023.

  Hydroplány Rufe nebyly součástí výzbroje ja-

  ponských válečných lodí. Na jejich palubách převa-

  žovaly dvoumístné pozorovací stroje. Letoun Rufe

  totiž nebyl určen pro start pomocí katapultu. Proto

  jediným plavidlem, z jehož paluby tento typ opero-

  val, je nosič hydroplánů Kamikawa Maru.

  Tato loď byla dokončena v roce 1936 jako zaoce-

  ánský parník pro společnost Kawasaki Kisen K. K.

  Line. Jméno Kamikawa Maru nesla i třída hydroplá-

  nových nosičů, v rámci níž byly uvedeny do provo-

  zu ještě tři další plavidla. Po zahájení agrese proti

  Číně byla Kamikawa Maru v září 1937 zabavena

  námořnictvem a od října téhož roku byla vybavena

  několika hydroplány E8N2 (během druhé světové

  války označované spojeneckým kódovým jménem

  Dave). Do bojů tyto stroje zasáhly v prosinci 1937.

  Kamikawa Maru se podílela na zajištění vylodění

  na řece Yangtze 4. července 1938. Během října té-

  hož roku operovala u Šanghaje, před koncem roku

  loď oficiálně převzalo námořnictvo a podílela se na

  operacích u Kantonu.

  V listopadu 1939 byla dokončena její přestavba

  na nosič hydroplánů. Loď měla výtlak 6 853 tun,

  rychlost 17 uzlů a její výzbroj tvořilo šest děl ráže

  120 mm. Na palubě nesla čtyři hydroplány E7K Alf

  a osm strojů E8N2 Dave.

  V polovině listopadu se její dosavadní velitel,

  námořní kapitán Ichihei Yokogawa, stal velitelem

  letadlové lodi Hiryū a jeho pozici převzal námořní

  kapitán (pozdější kontradmirál) Shigeki Andō, kte-

  rý dříve působil ve funkci výkonného důstojníka

  letadlové lodi Hōshō. Během téhož měsíce se loď

  opět zapojila do operací u Kantonu a účastnila se

  jich až do léta 1940. Do čínských vod se vrátila krát-

  ce v dubnu 1941 během operací v oblasti Šanghaje.

  Od 7. prosince 1941 se Kamikawa Maru podílela

  na bojových operacích v Malajsii, v té době byla

  její letecká jednotka vyzbrojena letouny E13A Jake

  a F1M Pete. Prvního úspěchu v leteckém boji do-

  sáhla již 7. prosince jedna osádka hydroplánu

  E13A, které se podařilo poškodit Catalinu z No. 205

  Squadron RAF. Zasažený letoun s vyřazenou radio-

  stanicí později padl za oběť armádním stíhačům.

  Výraznějšího úspěchu docílili její letci 17. pro-

  since, když donutili s letounem F1M k přistání na

  hladinu nizozemský Dornier Do 24 „X-34“ z GVT-7.

  Dva spojenečtí letci v boji přišli o život. Po jednom

  vítězství si osádky hydroplánů F1M připsaly ještě

  19. a 20. prosince. V obou případech jim padl za oběť

  nizozemský Glenn Martin B-10 VIG

  -

  I. Během bojů

  o nizozemskou východní Indii se letci z Kamikawa

  Maru úspěšně střetávali i s dalšími stroji protivní-

  ka, včetně Hawkerů Hurricane.

  Na počátku května 1942 zajišťovala Kamikawa

  Maru krytí pro vylodění na ostrovech Santa Isa-

  bel, Tulagi a Guadalcanal. Během bitvy u Midway

  měla tato loď na palubě čtrnáct strojů F1M2 a čtyři

  E8N2, které měly na ostrově zůstat po jeho dobytí.

  V červnu a červenci byla nasazena v oblasti Aleut,

  jak kvůli transportu letounů jiných jednotek, tak

  i kvůli hlídkové činnosti prováděné vlastní leteckou

  jednotkou.

  Kamikawa Maru se v září 1942 s letouny Rufe

  a Pete připojila k hydroplánovým jednotkám, kte-

  ré se podílely na boji o Guadalcanal. Ze základny

  Shortland u Bougainvillu letouny Rufe operovaly

  od 4. září 1942 a prvního vítězství dosáhla dvoji-

  ce letců 13. září. V ten den odstartovali vrch. podd.

  Jirō Kawai a praporčík Makio Kawamura z Rekaty.

  Měli za úkol zjistit, zda je letiště Henderson Field

  na Guadalcanalu zpět v japonských rukou. Japon-

  ské jednotky sice na základně nezpozorovali, ale

  narazili na osamělý SBD Dauntless z VMSB-231.

  Podařilo se jim jej sestřelit a pak zaútočili na

  pozemní cíle. Oba američtí letci zahynuli, jedním

  z nich byl střelec Cpl. Horace B. Thomas, který pře-

  žil bitvu o Midway u VMSB 241. Závěrečné okamžiky

  tohoto nečekaného leteckého boje jsou zachyceny

  na boxartu Piotra Forkasiewicze.

  Stíhací jednotka lodi Kamikawa Maru do 7. listo-

  padu 1942 provedla celkem 360 bojových letů

  při 211 akcích. Nárokovala sestřelení čtrnácti le-

  tounů, ale devět pilotů bylo zabito. Po tomto datu

  její zbývající letouny Rufe převzala Kōkūtai 802.

  Kamikawa Maru nadále pokračovala v ope-

  rační činnosti s dvouplošníky Pete a na počátku

  března 1943 byla její letecká jednotka sloučena

  s jednotkou ze sesterského plavidla Kunikawa Maru.

  Z obou útvarů vznikla Kōkūtai 938. Kamikawa Maru

  byla těžce poškozena 28. května 1943 v poledne

  u Kaviengu třemi torpédy z ponorky USS Scamp.

  Plavidlo se podařilo udržet na hladině, ale americ-

  ká ponorka loď krátce po půlnoci zasáhla znovu a

  Kamikawa Maru byla definitivně ztracena.

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Kamikawa Maru

  Text: Jan Bobek

  INFO Eduard

  65

  Prosinec 2025

• Strana 66

  #70205BOXART STORY

  Premiérovou edicí nové stavebnice Spitfiru

  v měřítku 1/72 je raná verze Mk.Vb. Takto vý-

  znamný počin si přímo říkal o zobrazení výjimeč-

  ného letounu a některého z legendárních pilotů

  na box artu. Variant bylo několik, ale je více

  než symbolické, že volba padla na stroj W3320

  a Donalda Ernesta Kingabyho – jediného přísluš-

  níka RAF, který během války třikrát obdržel Dis-

  tinguished Flying Medal (DFM).

  Donald Ernest Kingaby se narodil 7. ledna 1920

  v Holloway v Londýně jako syn duchovního. Před

  válkou pracoval v pojišťovnictví a studoval na

  King's Ely.

  Do Royal Air Force Volunteer Reserve vstou-

  pil v dubnu 1939 a v červnu 1940, již jako seržant

  a pilot, nastoupil k No. 266 Squadron, vyzbrojené

  Spitfiry Mk.I. V úvodní fázi bitvy o Británii poško-

  dil dva Junkersy Ju 88 a jeden Bf 110. V září 1940

  byl převelen k No. 92 Squadron. Již 27. září ná-

  rokoval poškození jednoho Bf 109 a o tři dny poz-

  ději tento úspěch zopakoval. Během října přidal

  tři jistá vítězství, jeden sestřel v podílu s dalšími

  pěti piloty, jeden letoun sestřelený pravděpodob-

  ně a jeden poškozený. V listopadu pak sestřelil

  čtyři stodevítky a jednu zničil pravděpodobně,

  většinu z těchto úspěchů docílil během jediného

  dne – 15. listopadu.

  V lednu 1941 město Darlington v hrabství Dur-

  ham darovalo Ministerstvu obrany částku 5 082

  liber, za kterou byl o několik měsíců později poří-

  zen Spitfire Mk.Vb W3320, oficiálně pojmenovaný

  The Darlington Spitfire. Tento letoun se stal jed-

  ním z nejúspěšnějších Spitfirů celé války – cel-

  kem jej pilotovalo více než padesát pilotů na 212

  operačních letech, dohromady 337,35 letových

  hodin.

  Piloti se shodovali, že Darlington Spitfire měl

  „něco do sebe“. A stejně tak jeho letci – především

  Flight Sergeant Don Kingaby, který s ním absol-

  voval první bojový let 20. července 1941 a později

  na tomto stroji odlétal 37 bojových letů a připsal

  si tři potvrzené sestřely, tři pravděpodobné a je-

  den letoun poškodil.

  Později W3320 sloužil u No. 54, 118, 64, 611,

  234 a nakonec 63 Squadron RAF. Kariéra

  W3320 skončila 28. října 1944, kdy byl na sto-

  jánce základny North Weald zničen při kolizi

  se Spitfirem československé „třistadesítky.“ Na

  letišti došlo současně ke dvěma kolizím. The Dar-

  ligton Spitfire se stal obětí srážky se Spitfirem

  „NN

  -

  T“ (MA228), za jehož řízením seděl F/Sgt.

  Václav Nikl. V té době šlo o nejstarší stále slou-

  žící Spitfire verze Mk.V. Tomuto ikonickému le-

  tounu se věnuje webová stránka http://www.ro-

  gerdarlington.me.uk/Spitfire.html a rovněž kniha,

  jejímž autorem je Peter Caygill.

  Rok 1941 přinesl změnu taktiky – stíhací letec-

  tvo RAF přešlo do ofenzivy a podnikalo sweepy

  nad okupovanou Evropou. Kingaby u 92. perutě

  během těchto akcí sestřelil asi tucet nepřátel-

  ských strojů a tisk jej brzy začal označovat jako

  „specialistu na stodevítky“.

  Dne 22. listopadu 1941 získal nouzovou důstoj-

  nickou hodnost pilot officer (probationary) a byl

  na čas stažen z bojových operací.

  V březnu 1942 se vrátil k operačnímu létá-

  ní u No. 111 Squadron. O měsíc později přešel

  k No. 64 Squadron, kde opět skóroval dvěma se-

  střely a dvěma poškozenými letouny.

  Dne 30. června byl povýšen na Flying Officer

  (válečná hodnost), v listopadu 1942 byl přidělen

  k No. 122 Squadron jako její velitel a stál v jejím

  čele až do dubna 1943. Během března jako jeho

  číslo létal československé stíhací eso Otto Smik.

  Po období odpočinku na velitelství stíhacího

  letectva se v létě 1944 opět vrací jako velitel kří-

  del – tentokrát nad invazními plážemi v Norman-

  dii. Svůj poslední sestřel (podíl 0,50) získal stále

  ještě na Spitfiru Mk.Vb dne 30. června. Jeho cel-

  kové skóre se tak ustálilo na 21 vítězstvích, dvou

  letounech zničených ve spolupráci, 6 něpřátel-

  ských strojů zničil pravděpodobně a 11 poškodil.

  Dne 24. července byl povýšen na Squadron

  Leader (war substantive) a poté působil jako

  instruktor střelby na Advanced Gunnery School

  RAF Catfoss, kde zůstal až do konce války.

  Po válce velel jako acting Wing Commander

  a 15. května 1945 obdržel Distinguished Flying

  Cross Spojených států, 15. června pak Croix de

  guerre od belgické vlády.

  Po válce získal trvalou služební hodnost Fli-

  ght Lieutenant (od 29. listopadu 1946 se zpětnou

  platností od 1. září 1945) a válečnou hodnost

  Squadron Leader si podržel až do 1. ledna 1948.

  Po krátkém návratu k hodnosti Flight Lieute-

  nant byl 1. ledna 1949 povýšen na stálou hodnost

  Squadron Leader.

  Od února 1949 do dubna 1952 velel No. 72

  Squadron, vyzbrojené proudovými de Havilland

  Vampires. Dne 5. června 1952 obdržel Air Force

  Cross.

  V RAF sloužil až do svého odchodu do výslužby

  29. září 1958, kdy si ponechal hodnost Wing Co-

  mmander. Následně se s manželkou přestěhoval

  do Spojených států za svými dcerami, kde žil až

  do své smrti 31. prosince 1990 ve Westfieldu ve

  státě Massachusetts.

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  The Darlington Spitfire

  INFO Eduard66

  Prosinec 2025

• Strana 67

  Dunstable Business Centre, Office Suite No.2, Blackburn Road, Houghton Regis, Bedfordshire LU5 5BQ

  Tel: +44 (0)1582 668411, Email: kim@guidelinepublications.co.uk

  All major credit cards accepted.

  Orders can be placed by mail, telephone, email or through the website.

  (www.guidelinepublications.co.uk) Plus postage and packing on all

  orders. Overseas readers pay postage at air mail printed paper rate.

  Warpaint on the web

  For more information and secure ordering please visit:

  www.guidelinepublications.co.uk

  1 Bristol Beaufighter £13.00

  2 Blackburn Buccaneer £13.00

  3 Junkers Ju 87 Stuka £13.00

  4 North American F-100 Super Sabre £13.00

  5 Hawker Typhoon £13.00

  6 Avro Shackleton £14.00

  7 Junkers Ju 88 £13.00

  8 Hawker Hunter £17.00

  9 Grumman F4F Wildcat/Martlet £13.00

  10 Vickers Wellington £13.00

  11 de Havilland Sea Vixen £13.00

  12 Fairey Swordfish £15.00

  13 Focke Wolfe Fw 200 Condor £14.00

  14 BAC Lightning £18.00

  15 Short Stirling £14.00

  16 Hawker Sea Fury £13.00

  17 Gloster Javelin £14.00

  18 Douglas Skyraider £14.00

  19 de Havilland Hornet and Sea Hornet £14.00

  20 Supermarine Seafire (Griffon engine) £15.00

  21 Armstrong Whitworth Whitley £14.00

  22 Gloster Meteor £20.00

  23 Fairey Gannet £15.00

  24 Dornier Do 217 £14.00

  25 Short Sunderland £14.00

  26 Bristol Blenheim £15.00

  27 de Havilland Vampire £20.00

  28 Fairey Firefly £17.00

  29 Hawker Sea Hawk £15.00

  30 Avro Vulcan £16.00

  31 RAF/RN Phantoms £17.00

  32 Douglas A-20 Boston/Havoc £17.00

  33 Heinkel He 177 £14.00

  34 Avro Lincoln £16.00

  35 Fairey Barracuda £15.00

  36 Handley Page Victor £16.00

  37 Gloster Gladiator £17.00

  38 Republic F-105 Thunderchief £15.00

  39 Supermarine Walrus £13.00

  40 Canadair/Commonwealth Sabre £16.00

  41 Fairey Fulmar £15.00

  42 Boulton Paul Defiant £13.00

  43 Lockheed F-104 Starfighter £18.00

  44 de Havilland Venom £15.00

  45 Martin B-57 Canberra £16.00

  46 Handley Page Halifax £17.00

  47 McDonnell F-101 Voodoo £15.00

  48 Westland Lysander £15.00

  49 Fiat G.91 £15.00

  50 Bristol Beaufort £15.00

  51 Lockheed Neptune £16.00

  52 Fairey Albacore £15.00

  53 Avro Anson £16.00

  54 Westland Whirlwind F.Mk I £13.00

  55 Hawker Tempest £14.00

  56 Blackburn Firebrand £14.00

  57 Handley Page Hampden £14.00

  58 Supermarine Swift £14.00

  59 Lockheed Hudson £14.00

  60 English Electric Canberra £20.00

  61 Savoia Marchetti S.79 Sparviero £14.00

  62 Handley Page Hastings £14.00

  63 Vickers Valiant £14.00

  64 Convair F-102 £15.00

  65 Westland Wessex £17.00

  66 Bristol Bulldog £13.00

  67 Folland Gnat and Ajeet £13.00

  68 Bristol Brigand £13.00

  69 Martin B-26 Marauder £14.00

  70 Vought Corsair £18.00

  71 Armstrong Whitworth 650/660 Argosy £14.00

  72 Vickers Supermarine Merlin Seafire £14.00

  73 North American B-25 Mitchell £15.00

  74 Hawker Siddeley Harrier £17.00

  75 BAe Sea Harrier £15.00

  76 Grumman Tracker/Trader/Tracer £17.00

  77 Curtiss P-40 £15.00

  78 Aer Macchi C.202-205 Folgore-Veltro £15.00

  79 Consolidated PBY Catalina £17.00

  80 Saab Draken £17.00

  81 Junkers Ju 52 £14.00

  82 BAC Jet Provost £17.00

  83 Fairey Battle £17.00

  84 Grumman F6F Hellcat £18.00

  85 Supermarine Scimitar £15.00

  86 Vickers Wellesley £15.00

  87 Grumman Avenger £18.00

  88 Lockheed T-33A £15.00

  89 Avro Lancaster £18.00

  90 Boeing B-17 £18.00

  91 Mikoyan-Gurevich MiG-21 'Fishbed' £27.00

  92 Grumman HU-16 Albatross £17.00

  93 Messerschmitt Me 262 £15.00

  94 Supermarine Attacker £15.00

  95 Westland Sea King £18.00

  96 Consolidated B-24 Liberator £27.00

  97 North American RA-5C Vigilante £18.00

  98 Avro York £17.00

  99 McDonnell Demon £17.00

  100 Republic F-84F and RF-84F £20.00

  101 de Havilland D.H.82 Tiger Moth £16.00

  102 Convair B-36 £16.00

  103 Avro Manchester £14.00

  104 General Dynamics F-111 & EF-111A £20.00

  105 Sopwith Pup £14.00

  106 Sikorsky S-55/H-19 & Westland Whirlwind £18.00

  107 Ilyushin Il-2 ‘Sturmovik’ £15.00

  108 Martin Mariner and Marlin £17.00

  109 Douglas C-54/R5D Skymaster & DC-4 £21.00

  110 Westland Scout & Wasp £16.00

  111 Vought OS2U Kingfisher £16.00

  112 Douglas A3D Skywarrior £20.00

  113 Panavia Tornado ADV £17.00

  114 McDonnell F-4 Phantom II £25.00

  115 Armstrong Whitworth Albemarle £14.00

  116 Hawker Fury and Nimrod £17.00

  117 Douglas F4D/F-6 Skyray & F5D Skylancer £15.00

  118 NAA B-45 Tornado £16.00

  119 Grumman F9F Panther £15.00

  120 Mikoyan-Gurevich MiG-15 £17.00

  121 Douglas A-4 Skyhawk £26.00

  122 Albatros D.I - D.III £16.00

  123 de Havilland (Canada) Chipmunk £15.00

  124 Mikoyan-Gurevich MiG-17 £17.00

  125 Bristol Britannia, Argus and Yukon £17.00

  126 Grumman F-14 Tomcat £26.00

  127 Cessna T-37 A/B/C and A-37 A/B £21.00

  128 Bristol Scout £15.00

  129 Mikoyan-Gurevich MiG-3 £18.00

  130 Ilyushin Il-28 £18.00

  131 Auster

  in British Military & foreign air arm service

  £18.00

  132 Boeing B-52 Stratofortress £25.00

  133 Douglas C-47 Skytrain/Dakota £25.00

  134 Aero L-29 Delfin £21.00

  135 DH.89 Dragon Rapide & Dominie £17.00

  136 Airspeed Oxford & Consul £18.00

  137 Douglas SBD Dauntless £28.00

  138 Lockheed F-117 Nighthawk £18.00

  139 de Havilland (Canada) DHC-2 Beaver £18.00

  140 North American OV-10 Bronco £28.00

  141 Vickers Viking, Valetta & Varsity £19.00

  142 Dassault Mirage F1 £19.00

  143 Boeing B-29 and B-50 Superfortress £25.00

  144 Mil Mi-4 Hound £20.00

  145 H-P Pembroke, Prince and Sea Prince £17.00

  146 Grumman A-6 Intruder & EA-6B Prowler £19.00

  147 Nakajima Ki-43 Hayabusa/Oscar £17.00

  148 Dassault Mystère & Super Mystère £15.00

  Warpaint Specials

  No.1 Republic P-47 Thunderbolt £19.00

  No.2 Messerschmitt Bf 109 £25.00

  No.3 de Havilland Mosquito £25.00

  No.4 Cessna Bird Dog £12.00

  No.5 NAA P-51 Mustang and Derivatives £22.00

  No.6 Dambusters and the Lancaster £20.00

  This latest Warpaint title covers the Aero L-39 Albatros, a a Czech-designed jet

  trainer and light attack aircraft developed by Aero Vodochody during the 1960s as a

  successor to the L-29 Delfín. It first flew in 1968 and entered service in 1972, becoming

  the standard jet trainer for Warsaw Pact nations. With over 2,900 units built, the L-39

  became one of the most widely used jet trainers globally, praised for its reliability, ease

  of maintenance, and versatility. Building on this legacy, the L-159 ALCA (Advanced Light

  Combat Aircraft) was introduced in the late 1990s, developed to replace aging Soviet-era

  fighters in the Czech Air Force, first flying in 1997 and entering service in 2000. This

  authoritative and highly relevant title includes all the regular Warpaint features with

  historical text and images, a full breakdown of the aircraft’s widespread global service,

  and artwork an scale drawings by Petr Kolmann.

  Aero

  LL--3399,, LL--5599,, LL--113399

  &&

  LL--115599 AAllbbaattrrooss

  By Jakub Fojtík

  Ph.D.

  Due to the withdrawal of the type from Czech and Slovak air forces and

  problems with delivery to Egypt, Tunisia became the sole operator of

  the L-59 worldwide. A more advanced variant of the L-39 Albatros,

  designed for the training and light attack roles, Tunisia operated a

  small fleet of L-59Ts, often used for pilot training and tactical missions.

  In January 2023, the very last L-59T flight took place, and the type was

  decommissioned after nearly thirty years of service.

  WARPAINT SERIES No.149

  _Warpaint Master 27/08/2025 10:54 Page 82

  The Curtiss SB2C Helldiver was one of those aircraft that was either loved or hated- there

  was no middle ground. Forged in a hurry for the forthcoming war the Helldiver was designed

  in a hurry, built by mostly by under skilled personnel while being bombarded by the customer

  with their extra changes and demands. Even under this pressure Curtiss managed to

  produce a prototype that flew, even though it would soon reveal strength and build

  problems. This is what prototypes are for, however, the first production model, the Dash-1,

  was beset by many problems that saw one carrier captain demanding that the Helldivers

  be removed and the off loaded Douglas Dauntless dive bombers be reinstated. From the

  SB2C-3 onwards, after undergoing a full modification programme, a competent combat

  aircraft would emerge. Used throughout 1944/45 the Helldiver squadrons, now operating

  from the fast carriers, took the war to the Japanese all the way to Tokyo. Post 1945 the

  Helldiver would stay on active service until replaced by the Douglas AD-1 Skyraider.

  Overseas usage would see later build models being operated by France, Greece, Italy

  ,Portugal and Thailand. The Royal Navy also formed a single squadron that would

  never deploy on active service. Undergoing flight testing in Britain, Eric ‘Winkle’ Brown

  would declare that the Helldiver was the worst aircraft he had ever flown. Wriiten by

  Kev Darling with artwork and scale drawings by Sam Pearson.

  All these titles are available in printed format via our on demand printing service. Please contact our office for further information.

  £20.00

  Orders from the world’s book

  and hobby trade are invited

  Previous Warpaint titles

  £25.00

  Warpaint Special No.7

  Curtiss

  S

  S

  B

  B

  2

  2

  C

  C

  H

  H

  e

  e

  l

  l

  l

  l

  d

  d

  i

  i

  v

  v

  e

  e

  r

  r

  G

  G

  U

  U

  I

  I

  D

  D

  E

  E

  L

  L

  I

  I

  N

  N

  E

  E

  P

  P

  U

  U

  B

  B

  L

  L

  I

  I

  C

  C

  A

  A

  T

  T

  I

  I

  O

  O

  N

  N

  S

  S

  L

  L

  I

  I

  M

  M

  I

  I

  T

  T

  E

  E

  D

  D

  Curtiss

  SSBB22CC

  HHEELLLLDDIIVVEERR

  Written by Kev Darling

  Artwork by Sam Pearson

  WARPAINT SPECIAL No.7

  arpaint Special No7 Helldiver.qxp_Warpaint Master 07/07/2025 15:11 Page 114

  New

  release

  Aero L

  L

  -

  -

  3

  3

  9

  9

  ,

  ,

  L

  L

  -

  -

  5

  5

  9

  9

  ,

  ,

  L

  L

  -

  -

  1

  1

  3

  3

  9

  9

  &

  &

  L

  L

  -

  -

  1

  1

  3

  3

  9

  9

  A

  A

  l

  l

  b

  b

  a

  a

  t

  t

  r

  r

  o

  o

  s

  s

  Warpaint series No.149

  Warpaint 149 L-39 + Sp 7 Helldiver.qxp_Warpaint Advert 27/08/2025 13:32 Page 1

• Strana 68

  #11187

  KITTYHAWK DUAL COMBO

  1/48

  Stavebnice amerického druhoválečného stíhacího letounu Kittyhawk Mk.Ia (P-40E)

  a Kittyhawk Mk.IV (P-40N), edice Limited Edition v měřítku 1/48. Stavebnice nabízí

  10 Kittyhawků sloužících u RAF, RAAF, RNZAF a SAAF.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 10

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  STAVEBNICE 12/2025

  stránka produktu

  INFO Eduard68

  Prosinec 2025

• Strana 69

  ET789, Sgt. Wallace D. Hogg, No. 112 Squadron (RAF), LG91 Amriyha, Egypt, říjen 1942

  AK759, F/Sgt. Phillips, No. 94 Squadron (RAF), Gasr El Arid, Libya, březen 1942

  Letoun označený D-123 byl do Izraele dodán

  28. července na palubě letu Balak č. 79 a do bojů

  se zapojil 15. srpna 1948. Měsíc předtím nakreslil

  bývalý pilot USAAF Stan Andrews znak 101. ta-

  jeset v podobě okřídlené lebky smrti v letecké

  přilbě a brýlích. Lebka symbolizuje židovskou

  víru v povstání mrtvých, kteří vytvoří velkou

  armádu, až na zem přijde mesiáš. Insignie byla

  natištěna na plakátový papír a nalepena na

  levou stranu přídě letounů 101. tajeset. V rám-

  ci příprav na operaci „Deset ran“ (15.–22. října

  1948), později přejmenovanou na „Yoav“, získaly

  stíhací letouny 101. tajeset označení sestávají-

  cí z červených vrtulových kuželů a červených

  a bílých pruhů na směrových kormidlech, aby se

  odlišily od egyptských Spitfirů. K dalšímu odli-

  šení izraelských stíhacích letounů byly poprvé

  použity výsostné znaky s Davidovou hvězdou na

  horních plochách křídla. Během operace „Yoav“

  si Rudi Augarten na D-123 nárokoval v první den

  ofenzívy, tedy 16. října, sestřelení Spitfiru Mk.IXc

  Egyptského královského letectva. Sestřel nebyl

  zpravodajskou službou IAF potvrzen a je tak po-

  važován pouze za poškození. V listopadu dostal

  D-123 v rámci zavedení nového systému ozna-

  čování vojenských letounů číslo 1905. Na foto-

  grafiích je patrné, že byly na několika místech

  provedeny opravy tmavší barvou. To vedlo ně-

  které badatele k domněnce, že letoun dostal na

  horních plochách dvoubarevnou kamufláž. Jed-

  ná se však pouze o kontrast staršího a novějšího

  nátěru přibližně stejného odstínu zelené barvy.

  No. 94 Squadron nebyla typickým provozovate-

  lem Kittyhawků. Měla je totiž ve výzbroji pou-

  hých dvanáct týdnů od poloviny února do polovi-

  ny května. Jejich kódové označení bylo změněno

  z GO na FZ v únoru 1942 a potom zpět na GO na

  konci dubna. Letouny si ovšem ponechávaly svá

  individuální písmena. Za tak krátkou dobu se

  u jednotky vystřídalo 53 letounů, tedy počet od-

  povídající zhruba třem squadronám… Od 11. květ-

  na již předávala své Kittyhawky No. 2 Squadron

  SAAF a sama přezbrojovala na Hurricany. Nově

  zformovaná No. 94 Squadron vzlétla na svou

  první bojovou misi 15. února 1942. Cílem útoku

  byla německá základna Martuba, ze které se

  podařilo vzlétnout pouze Offw. Otto Schulzovi.

  Ten během desetiminutového boje sestřelil čtyři

  Kittyhawky včetně Squadron Leadera Ernesta

  Masona. Letoun AK759 akci přežil, ale na konci

  února havaroval. Po opravě u něj došlo v dub-

  nu stejně jako u ostatních letounů k odstranění

  červeno-bílé šachovnice na kormidle. Tu nama-

  lovali příslušníci squadrony na směrová kormi-

  dla zřejmě ještě před zmíněnou první operační

  misí, protože se Němci domnívali, že na ně úto-

  čí polská jednotka RAF. S tímto letounem létal

  F/Sgt Phillips od února do dubna 1942.

  STAVEBNICE 12/2025

  INFO Eduard

  69

  Prosinec 2025

• Strana 70

  STAVEBNICE 12/2025

  NZ3007, F/O Peter Gifford, No. 14 Squadron (RNZAF), Masterton, Nový Zéland, únor 1943

  AK702, F/O W. P. Pictorius, No. 4 Squadron SAAF, Gambut II, Lybie, 1942

  Peter Gifford se narodil 14. dubna 1915 v Chris-

  tchurch. Na začátku kariéry létal u No. 100

  Squadron RAF s Vildebeesty v Singapuru, poz-

  ději byl převelen k No. 488 Squadron RNZAF,

  kde usedal do kokpitů Buffal a Hurricanů. V té

  době si připsal dvě poškození bombardovacích

  Ki-21 Sally. Poté, co byla jednotka přeznačena

  na No. 14 Squadron, přezbrojila na Kittyhawky.

  Gifford si v kokpitu tohoto typu nárokoval jeden

  pravděpodobný sestřel Zera a po ukončení první

  operační túry s No. 14 Squadron absolvoval dvě

  další s No. 19 Squadron kde pokračoval na Kitty-

  hawku a poté létal s Corsairy. Celkem odlétal

  112 bojových misí. Zemřel 16. prosince 2001. Le-

  toun NZ3007 nesl na přídi nápis Magnolia Mu-

  fflewurt, což byla ženská postava z komiksu,

  uveřejňovaného australským magazínem Man.

  Byl dodán ve standardním britském kamufláž-

  ním schématu s použitím amerických barev Du-

  Pont, ekvivalentů bristkých Dark Green a Dark

  Earth na horních a Sky na spodních plochách.

  Novozélanďané poté přebarvovali letouny, které

  byly odesílány k bojům mimo Nový Zéland, buď

  barvou Olive Drab, nebo pouze nahradili pole

  nevyhovující Dark Earth vlastní barvou Ocean

  Blue. Tak tomu bylo pravděpodobně také u to-

  hoto stroje. Spodní plochy mohly být ponechány

  v barvě Sky, případně mohlo dojít rovněž k jejich

  přetření lokální barvou Sky Grey. No. 14 Squad-

  ron RNZAF byla zformována byla v dubnu 1942

  z personálu No. 488 Squadron, kterému se

  podařilo uniknout po pádu Singapuru a Jávy

  v březnu. Po výcviku se v dubnu 1943 přesunu-

  la na Espiritu Santo, již v červnu ale operovala

  z Guadalcanalu, kde vydržela do 25. července

  1943 a přes Espiritu Santo se vrátila na Nový

  Zéland. Na svém kontě měla 22 sestřelených ne-

  přátel při vlastní ztrátě čtyř letounů a tří pilotů.

  Po odpočinku se na začátku listopadu přesu-

  nula na Novou Georgii v Šalamounových ostro-

  vech, odkud vzlétali její piloti již s Kittyhawky III

  (P-40K).

  Ke zformování No. 4 Squadron jihoafrického le-

  tectva došlo v dubnu 1939 v Durbanu. Zpočátku

  měla ve výzbroji Hawkery Hartbee, Fury a Wa-

  piti. Už v prosinci toho roku byla rozpuštěna

  a 24. března 1941 opět obnovena na základně

  Waterkloof, kde převzala Hurricany. Operační

  výcvik probíhal v Keni, kde jednotka chránila

  zemi před možnými italskými útoky ze Somali-

  landu (neuznaná republika na severu Somálska).

  Zde si její piloti také poprvé vyzkoušeli Tomaha-

  wky. Od 1. září 1941 se peruť přesouvala do Egyp-

  ta, kde plně přezbrojila na Tomahawky. S nimi

  absolvovala první operační misi 12. listopadu

  a v Egyptě zůstala, aby se zúčastnila všech

  pouštních bitev od operace Crusader až po

  El Alamein. Peruť také podporovala postup do

  Tuniska a invaze na Sicílii a do Itálie. V červen-

  ci 1943 vyměnila své Kittyhawky III za Spitfiry

  a v srpnu se přesunula na Sicílii. Odtud zamíři-

  la na italskou pevninu, odkud až do konce bojů

  prováděla útoky na pozemní cíle. Letouny ve

  standardní pouštní kamufláži doplňoval na le-

  tounech symbol antilopy v zeleném, žlutě lemo-

  vaném poli ve tvaru afrického kontinentu.

  INFO Eduard70

  Prosinec 2025

• Strana 71

  STAVEBNICE 12/2025

  AK961, F/Sgt Lloyd Boardman, No. 3 Squadron (RAAF), červen 1942

  NZ3237, Allan Watson, No. 19 Squadron (RNZAF), Torokina, 1944

  Flight Sergeant Lloyd „Danny“ Boardman

  prošel leteckým výcvikem v Jižní Rhodesii,

  když mu bylo dvacet let. Nejprve absolvoval

  u No. 26 EFTS na základně Guinea Fowl základní

  výcvik, který dokončil 20. května 1941. Pokračo-

  vací výcvik absolvoval u No. 22 SFTS v Thorn-

  hillu a po bojovém výcviku se stal 16. února 1942

  pilotem No. 3 Squadron RAAF, která se nachá-

  zela tou dobou v Gambutu. Přezdívku Danny

  si vysloužil za to, jak procítěně zpíval známou

  irskou píseň Danny Boy. Jeho bojové zkuše-

  nosti a schopnost velet mu navzdory hodnosti

  seržanta vynesly uznání v podobě velení Flightu

  a dokonce při několika misích i celé squadroně

  ve vzduchu. Tehdejší velitel squadrony Bobby

  Gibbes si uvědomoval, že hodnost není pro ve-

  lení v boji důležitá, a tak neváhal svěřit operační

  velení i seržantům. Boardmanův Kittyhawk oz-

  dobila kresbička psíka, odcházejícího spokojeně

  od znaku Afrikakorpsu, tedy palmy s hákovým

  křížem, který zřejmě úspěšně počůral…

  Allan Archibald “Skip“ Watson se narodil 31.

  ledna 1922. Po pilotním výcviku sloužil nejprve

  jeden turnus u No. 19 Squadron a poté tři další

  z No. 22 Squadron. Celkem odlétal 188 misí

  a 351 hodin. Povyšování až do hodnosti Squadron

  Leadera si vysloužil mimo jiné i díky své roz-

  hodnosti v boji. Například 29. ledna 1945 vedl

  svou sekci v nízké výšce do útoku na nepřátel-

  ské protiletadlové pozice a zcela umlčel japon-

  skou palbu, takže další letouny mohly provést

  bombardování beze ztrát. Jen o tři dny později

  vedl útok na nepřátelská zařízení v Kaviengu

  a navzdory prudké protiletadlové palbě, kte-

  rá poškodila jeho letoun, dotáhl útok do konce

  a přímým zásahem zničil hangár. V té době již

  vedl No. 22 Squadron. Po ukončení bojů se vě-

  noval ragby, stal se záložníkem týmu Grammar

  a vyhrál s ním Auckland Rugby Union senior pre-

  mier league. Následně u ragby setrval jako roz-

  hodčí a působil i na mezinárodní úrovni. Běhal

  také maratony a byl prý vynikajícím zpěvákem.

  Zemřel pouhé tři týdny před svými 90. naroze-

  ninami v roce 2012. Svůj Warhawk pojmenoval

  Esma Lee podle své tehdejší přítelkyni. Nako-

  nec si vzal jinou dívku jménem Nancy Hickling,

  k tomu ale došlo až v roce 1948…

  INFO Eduard

  71

  Prosinec 2025

• Strana 72

  STAVEBNICE 12/2025

  A29-521, F/O T. R. Jacklin, No. 75 Squadron (RAAF), Noemfoor Island, srpen 1944

  FX609, S/L Murray P. Nash, No. 3 Squadron RAAF, Itálie, 1944

  Australská No. 75 Squadron, známá také jako

  Magpies, byla zformována v Townsville v Queen-

  slandu 4. března 1942 a své první Kittyhawky ob-

  držela 21. března, přičemž následujících 44 dní

  působila v roli jediného obránce Port Moresby

  proti nepřátelským náletům. O intenzitě bojů

  během prvních šesti týdnů svědčí 35 zničených

  a 58 poškozených nepřátelských letadel při ztrá-

  tě dvanácti vlastních pilotů a až na dvě výjimky

  byly všechny KIttyhjawky, se kterými squadrona

  na ostrov přiletěla, zničené nebo neletuschopné

  kvůli poškození. Později se No. 75 Squadron pře-

  sunula do Milne Bay a poté na Borneo, kde její

  piloti kryli australské síly během bitvy o Balik-

  papan v posledních týdnech války. Dne 9. srpna

  1944 s tímto letounem dostal Jacklin zásah do

  levého křídla. Přišel o nejen o balanční křidélko,

  poškození zasáhlo více než 25 procent plochy

  křídla. S těžce poškozeným strojem musel jeho

  pilot absolvovat přes 350 km nad mořem, než

  mohl přistát vyčerpaný na své základně. Jeho

  přistání zdokumentoval pohotový kameraman

  a na základě tohoto materiálu byl rekonstruo-

  ván vzhled letounu. Světlé fleky na přídi jsme

  identifikovali jako na kov smytou barvu. Letoun

  má také viditelně světlejší barvu na spodní stra-

  ně křídla. Je známa fotografie letounu ještě bez

  omytých polí barvy na přídi a s bílými náběžný-

  mi hranami křídla. V mezidobí tedy zřejmě došlo

  také k výměně křídla, zřejmě z jiného letounu

  s vybledlým nátěrem Neutral Grey (možná kvůli

  uskladnění na slunci).

  Murray Percival Nash se narodil v severním

  Melbourne 21. října 1919 jako syn strojního inže-

  nýra. Po dokončení technické školy začal praco-

  vat pro svého otce v jeho strojírenské firmě ale

  kvůli vypuknutí války v Evropě se rozhodl vstou-

  pit do RAAF a v roce zahájil 1940 vojenský výcvik

  jako pilot v rámci programu Empire Air Training

  Scheme v Point Cook. V roce 1941 absolvoval in-

  struktorský kurz a následně se věnoval výcviku

  nových pilotů. Začátkem roku 1943 se připojil

  k No. 3 Squadron, se kterou se přesunul

  do severní Afriky a poté na Maltu. Letouny

  No. 3 Squadron RAAF byly prvními spojeneckými

  stroji, které přistály v Itálii. S Warhawkem FX609

  se Nash zúčastnil 16. listopadu 1944 poslední bo-

  jové mise, kterou squadrona s tímto typem ab-

  solvovala. Letoun zdědil po předchozím veliteli

  squadrony Rexovi Baylym. Byl to také jeho první

  stroj s kódem CV P. Následně, po přezbrojení na

  Mustangy, používal Nash stejné označení i na

  tomto typu. Nashovy pilotní i velitelské schop-

  nosti byly podle dobových záznamů výjimečné.

  Například 8. ledna 1945 útočil na nepřátelská

  transportní vozidla v tak nízké výšce, že si

  o strom urazil koncový oblouk křídla. Díky svým

  zkušenostem a schopnostem byl přizván na

  konci války do speciálního kursu taktiky vzduš-

  ného boje pro velitele Squadron v Tangmere.

  Po jeho ukončení opět převzal velení

  No. 3 Squadron a vedl ji v italském tažení až do

  konce války. PO ní se vrátil do otcovy strojíren-

  ské firmy, poté se věnoval farmaření. Zemřel

  v roce 2009.

  INFO Eduard72

  Prosinec 2025

• Strana 73

  STAVEBNICE 12/2025

  A29-512, S/L Adam H. Brydon, No. 78 Squadron (RAAF), Noemfoor Island, 1944

  FX781, Kittyhawk Mk.IV, No. 250 Sqn RAF, Iesi, Itálie, 1944

  Adam Howie „Curley“ Brydon se narodil 14. dub-

  na 1921 at Armidale a už v 18 letech, druhý den

  poté, co Austrálie vstoupila do války, se přihlásil

  do řad RAAF. O rok později se stal příslušníkem

  No. 1 Squadron kde létal s bombardovacími Hud-

  sony. Jednalo se o první australskou jednotku,

  která bojovala mimo domovské území a 1. srp-

  na 1943 se stal jejím velitelem. Ve věku 22 let

  byl nejmladším Squadron Leaderem v řadách

  australského letectva. Od 30. prosince 1943 už

  byl členem No. 78 Squadron a od 1. července

  do 12. října 1944 jednotce velel. Následně byl

  od 26. července 1945 umístěn v hodnosti poru-

  číka k Royal Australian Navy Volunteer Reserve

  a létal se Supermarine Seafire na letadlových

  lodích HMS Indefatigable a HMS Implacable

  (jako příslušník Fleet Air Arm). Celkem nalétal

  operačně 470 hodin během 138 misí, zahrnují-

  cích i 52 útoků na pozemní cíle. Řady Royal Aus-

  tralian Navy opustil 18. července 1946 a věno-

  val se automobilovým závodům. Během služby

  u No. 78 Sqn létal celkem s 19 různými Kitty-

  hawky, Pistol Packin’ Mama byl jedním z nich.

  Stroj převzatý USAAF pod číslem 42-105360 byl

  ozdoben kresbou Alberta Vargase. Z fotogra-

  fií je zřejmé, že se jednalo o výstřižek posteru

  z magazínu Esquire, který byl zřejmě na kapotu

  nalepen. Tmavý lem mohl a být vrstva lepidla,

  kterým byly zatřeny okraje.

  No. 250 Squadron byla zformována 10. května

  1918 jako průzkumná a protiponorková jednotka

  a o 12 měsíců později byla rozpuštěna. Za dru-

  hé světové války byla v dubnu 1941 na základně

  Aqir reaktivována jako stíhací. Obdržela letou-

  ny Tomahawk a působila v Palestině. V květnu

  zahájila operace nad Sýrií a v červnu v Africe.

  Po přezbrojení na KIttyhawky se v dubnu vráti-

  la do Afriky jako stíhací bombardovací jednotka

  a poskytovala podporu 8. armádě, s níž postupo-

  vala přes Libyi do Tuniska, kde ukončila severo-

  africké tažení. V červenci 1943 se jeí příslušníci

  přesunuli i s technikou na Maltu, aby podpořili

  vylodění na Sicílii. V polovině září se přesu-

  nula do Itálie. V srpnu 1945 byla rozpuštěna

  No. 260 Sqn a předala své Mustangy No. 250 Sqn.

  Ta s nimi létala až do svého rozpuštění 30. pro-

  since 1946 v Trevisu v Itálii. Kittyhawk FX781 nsl

  typické zbarvení britských Kittyhawků IV, které

  byly dodány v americké Olive Drab na horních

  plochách. Tu Britové doplnili kamuflážními poli

  Dark Earth. Obě barvy byly na tomto stroji znač-

  ně vyšisovány. Kresba dívky na přídi byla na poli

  čerstvé barvy Dark Geen. Kryt motoru s touto

  kresbou byl použit na více letounech.

  INFO Eduard

  73

  Prosinec 2025

• Strana 74

  STAVEBNICE 12/2025

  481155 P-40E landing flaps (fotolept)

  FE1498 P-40E seatbelts STEEL (fotolept)

  644295 P-40E LööK (Brassin)

  644298 P-40E w/ rounded exhaust stacks LööKplus (Brassin)

  644300 P-40E w/ fishtail exhaust stacks LööKplus (Brassin)

  6481057 P-40E wheels diamond tread (Brassin)

  6481058 P-40E wheels cross tread (Brassin)

  6481059 P-40E wheels block tread (Brassin)

  6481060 P-40 exhaust stacks rounded PRINT (Brassin)

  6481061 P-40 exhaust stacks fishtail PRINT (Brassin)

  6481064 P-40 seat w/ integral belts Type 1 PRINT (Brassin)

  6481065 P-40 seat w/ integral belts Type 2 PRINT (Brassin)

  6481067 P-40 wheel bays PRINT (Brassin)

  6481068 P-40 wheel bays with canvas PRINT (Brassin)

  6481069 P-40E engine PRINT (Brassin)

  6481074 P-40E undercarriage legs PRINT (Brassin)

  6481075 P-40E gun bays PRINT(Brassin)

  6481077 P-40 250lb Mk.2 British bomb PRINT (Brassin)

  6481078 P-40 30lb frag bombs PRINT (Brassin)

  6481080 P-40 500lb GP British bomb PRINT (Brassin)

  6481081 P-40 250lb Mk.1 British bomb PRINT (Brassin)

  6481082 P-40 250lb MC British bombs PRINT (Brassin)

  6481084 P-40 75gal drop tank PRINT (Brassin)

  6481085 P-40 52gal drop tank PRINT (Brassin)

  6481096 P-40E cockpit PRINT (Brassin)

  6481097 P-40E radiators upgrade set PRINT (Brassin)

  6481100 P-40E tail wheel bay PRINT (Brassin)

  6481124 P-40E cockpit w/ late seat PRINT(Brassin)

  6481098 P-40 cold weather exhaust stacks fishtail PRINT (Brassin)

  6481099 P-40 cold weather exhaust stacks rounded PRINT (Brassin)

  3DL48208 P-40E SPACE (3D obtisk)

  EX1089 P-40E TFace (maska)

  481167 P-40N landing flaps (fotolept)

  FE1541 P-40N seatbelts STEEL (fotolept)

  644316 P-40N LööK (Brassin)

  644317 P-40N-25+ LööK (Brassin)

  644322 P-40N LööKplus (Brassin)

  644324 P-40N-25+ LööKplus (Brassin)

  6481130 P-40N engine PRINT (Brassin)

  6481131 P-40N gun bays (6 guns) (Brassin)

  6481132 P-40N cockpit PRINT (Brassin)

  6481133 P-40N radio compartment PRINT (Brassin)

  6481134 P-40N wheels diamond tread (Brassin)

  6481135 P-40N wheels cross tread (Brassin)

  6481136 P-40N wheels block tread (Brassin)

  6481142 P-40N undercarriage legs PRINT (Brassin)

  6481143 P-40N tail wheel bay PRINT (Brassin)

  6481144 P-40N radiators upgrade set PRINT (Brassin)

  3DL48238 P-40N SPACE (3D obtisk)

  3DL48239 P-40N seatbelts SPACE (3D obtisk)

  EX1130 P-40N TFace (maska)

  EX1134 P-40N US national insignia (maska)

  Pro P-40E a N Warhawk 1/48

  DOPORUČUJEME:

  OVERTREES OVERTREES

  #82241X

  P-40E Warhawk

  1/48

  #82242X

  P-40N Warhawk

  1/48

  OVERLEPT OVERLEPT

  #11187-LEPT1

  KITTYHAWK

  1/48

  #11187-LEPT2

  KITTYHAWK

  1/48

  stránka produktu stránka produktu stránka produktu stránka produktu

  #6481069

  #6481132

  #644316

  INFO Eduard74

  Prosinec 2025

• Strana 75

  STAVEBNICE 12/2025

  #82157

  Spitfire Mk.Vb mid

  1/48

  Stavebnice britského druhoválečného stíhacího letounu Spitfire Mk.Vb v měřítku

  1/48; edice ProfiPACK. Všechny Spitfiry jsou v tzv. středním provedení s pancéřovým

  štítkem před čelním štítkem a asymetrickými boulemi pod dolní polovinou křídla.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 7

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  INFO Eduard

  75

  Prosinec 2025

• Strana 76

  STAVEBNICE 12/2025

  BL336, W/Cdr Robert S. Tuck, Biggin Hill Wing, RAF Biggin Hill, Velká Británie, prosinec 1941 - leden 1942

  BM124, S/Ldr Brendan E. F. Finucane, No. 602 Squadron, RAF Kenley, Velká Británie, duben 1942

  W/Cdr Robert Stanford „Bob“ Tuck, je s 29 po-

  tvrzenými sestřely jedním z nejúspěšnějších

  stíhačů RAF. Svých prvních sestřelů dosáhl

  u No. 92 Squadron nad Dunkirkem. Do 11. září

  1940, kdy byl jmenován velitelem No. 257

  Squadron, měl na svém kontě už 14 sestřelů.

  Předpokládá se, že jednou z jeho obětí se stalo

  23. září 1940 budoucí hvězdné eso Luftwaffe

  Hans-Joachim Marseille. Počátkem prosince

  1941 byl Tuck jmenován velitelem elitního křídla

  v Biggin Hillu. Dne 28. ledna 1942 však byl jeho

  Spitfire BL336 RS

  -

  T zasažen flakem a Tuck mu-

  sel nouzově přistát u Boulogne sur Mer, kde byl

  následně zajat. V táboře Stalag Luft III v Saganu

  se podílel na přípravách Velkého útěku, ale těs-

  ně před jeho provedením byl přemístěn do po-

  bočného tábora Belaria. Dne 1. února 1945 upr-

  chl během evakuace tábora a přidal se k Rusům.

  Z RAF odešel v padesátých letech a věnoval se

  farmaření. Při natáčení filmu Bitva o Británii se

  spřátelil s Adolfem Gallandem, jehož synovi byl

  za kmotra. Zemřel ve věku 70 let dne 5. května

  1987.

  Spitfire s/n BM124 byl prezentační letoun daro-

  vaný Británii královnou Salote z Tongy a přidě-

  lený speciálně S/Ldr Brendonu Finucaneovi. Byl

  dodán 14. března 1942 a Finucane s ním nepře-

  tržitě létal až do 18. června 1942, kdy při přistání

  v Redhillu narazil koncem křídla do země. Le-

  tadlo bylo těžce poškozeno, a ačkoli bylo po

  rozsáhlé opravě vráceno jednotce, Finucane

  s ním už nelétal. V jeho kokpitu získal svá po-

  slední vítězství: dva potvrzené sestřely, dva

  sdílené, čtyři pravděpodobné a čytři poškození.

  Finucaneův BM124 byl stejně jako jeho před-

  chozí Spitfiry přebarven na horních plochách

  námořními odstíny Dark Slate Grey/Extra Dark

  Sea Grey, spodní plochy zůstaly v odstínu Me-

  dium Sea Grey. Náběžná hrana měla vlnkovaný

  přechod mezi horní a spodní částí kamufláže.

  Pod čelním štítkem měl nakreslen osobní em-

  blém Shamrock a trupové písmeno W. Pro pro-

  pagandistické účely byl v květnu na kryt nádr-

  že namalován nápis QUEEN of SALOTE. Jak se

  později ukázalo, nápis nebyl napsán správně

  a ministerstvo letectví zadalo pozměňovací

  návrh požadující úpravu pořízených fotografií

  z „QUEEN of SALOTE“ na „QUEEN SALOTE“. Slovo

  „of“ tak bylo z negativů hrubě seškrábáno. S res-

  pektem k původu a tradicím No. 602 Squadron ne-

  chal Finucane umístit na kryty motorů u Spitfirů

  No. 602 Squadron znak perutě — vztyčené-

  ho červeného skotského lva ve žlutém erbu.

  Za svoji válečnou kariéru dosáhl Finucane 32

  sestřelů a stal se tak třetím nejúspěšnějším pi-

  lotem Spitfirů během 2. světové války.

  INFO Eduard76

  Prosinec 2025

• Strana 77

  BL299, S/Ldr Michael G. F. Pedley, No. 131. Squadron, RAF Lianbedr, Velká Británie, leden - duben 1942

  BL594, F/O Eugeniusz Horbaczewski, No. 303. Squadron, RAF Kirton-in-Lindsey,

  Velká Británie, červen 1942

  Michael Pedley nastoupil do RAF v roce 1935

  a sloužil u 2. (armádní) letky až do roku 1939, kdy

  se stal instruktorem. V listopadu 1941 převzal

  velení No. 131 Squadron. Během operace Jubilée

  (vylodění u Dieppe) dosáhl dvou sestřelů. V září

  mu bylo uděleno vyznamenání DFC a byl povýšen

  na velitele No. 323 Wing, se kterým se zúčastnil

  operace Torch v severozápadní Africe. V lednu

  1944 převzal velení No. 337 Wing v Egyptě a poz-

  ději v Řecku. Během válečných let dosáhl pěti

  sestřelů. Po válce zůstal v RAF a v roce 1956 byl

  jmenován členem Řádu britského impéria (OBE)

  za práci při řízení a velení ofenzivních leteckých

  operací proti teroristům v Malajsku. V roce 1957

  odešel do výslužby. Zajímavostí Spitfiru BM420,

  se kterým S/Ldr Pedley létal u No. 131 Squadron,

  je nestandardní velikost spodních výsosných

  znaků a čerstvá aplikace výsostného označení

  typu C, pod kterým prosvítá původní znak typu A.

  Nápis Spirit of Kent poukazuje na hrabství Kent

  ve Velké Británii, které zaplatilo celou letku

  Spitfirů. Hlavní zásluhu na sbírce obyvatel hrab-

  ství Kent měl Lord Cornwallis, který se obrátil

  s výzvou na obyvatele Kentu a po zasedání vá-

  lečného nouzového výboru byl založen Kent

  County Spitfire Fund. Obyvatelé Kentu a okol-

  ních měst mezi sebou začali brzy soutěžit o to,

  kdo vybere nejvíce peněz a do listopadu 1941 se

  podařilo nashromáždit více než 100 000 liber,

  což bylo dost na celou letku Spitfirů.

  BL594 byl dodán No. 242 Squadron v dubnu 1942,

  ale již v květnu byl poškozen při nehodě, násled-

  ně opraven a dodán k No. 303 (Polish) Squadron,

  která tou dobou operovala z letiště Kirton-in-

  -Lindsey. Zde byl opatřen kódy RF

  -

  G a stal se

  osobním strojem F/O Horbaczewskiho, který si

  na trup nechal nakreslit dosavadní skóre čtyř

  potvrzených sestřelů a osobní emblém poněkud

  divoce vypadajícího Pegasa. Na začátku února

  1943 se No. 303 Squadron přesunula do Hestonu,

  ale BL594 zůstal na letišti v Kirton-in-Lindsey

  a stal se osobním letounem velitele No. 2 Polish

  Wing, W/Cdr Alexandra Gabszewicze opatřen

  novými kódy G

  -

  WX.

  STAVEBNICE 12/2025

  INFO Eduard

  77

  Prosinec 2025

• Strana 78

  STAVEBNICE 12/2025

  BL829, F/Lt John Plagis, No. 64 Squadron, Coltishall, Velká Británie, březen - září 1943

  BL547, F/O Rick R. Richards, No. 402 Squadron, RAF Horne, Velká Británie, červen 1944

  John Plagis se narodil 10. března 1919 v Hartley

  v Jižní Rhodesii. Po vypuknutí války se přihlá-

  sil k rhodesijskému letectvu, ale byl odmítnut,

  protože byl oficiálně řeckým občanem. Proto se

  v roce 1940 přihlásil do RAF. Na konci června

  se nejprve připojil k No. 65 Squadron, následně

  se přesunul k No. 266 Squadron. Na konci ledna

  1942 byl převelen na Střední východ a 7. března

  se stal jedním z prvních pilotů, kteří přeletěli

  Spitfiry na Maltu z HMS Eagle během opera-

  ce Spotter. Zpočátku létal u No. 249 Squadron,

  u které mezi březnem a květnem sestřelil devět

  letounů, z toho dva sdílené. Následně byl pře-

  velen k No. 185 Squadron jako velitel A Flightu

  a do konce června sestřelil další tři protivní-

  ky. Počátkem července se vrátil zpět do Velké

  Británie a byl převelen k No. 53 OTU. K operační

  činnosti se vrátil v dubnu 1943 s No. 64 Squad-

  ron se kterou se v září účastnil klamné operace

  Starkey a do konce roku dosáhl dalších dvou

  sestřelů. V červenci 1944 převzal velení No. 126

  Squadron a během vylodění v Normandii dosá-

  hl dalších tří sestřelů. V prosinci jednotka pře-

  zbrojila na Mustangy a Plagis byl povýšen na

  velitele Wingu. Po válce velel No. 234 Squadron

  a No. 266 Squadron na Meteorech Mk.III. Z RAF

  odešel v květnu 1948 a vrátil se zpět do Rho-

  desie. Za války sestřelil 15 letadel samostatně,

  dva ve spolupráci a stal se tak nejúspěšnějším

  řeckém pilotem války.

  V Den D měla No. 402 Squadron ve své výzbroji

  směsici starších Spitfirů verze Vb a Vc a velelo

  jí známé eso S/Ldr G. W. Northcott. Squadrona

  byla součástí No. 142 Wing, který pod velením

  dalšího známého kanadského esa W/Cdr Joh-

  na Milne Checkettse operoval jako součást

  protivzdušné obrany Velké Británie, i když pod

  operačním řízením 2 TAF v roli stíhacích bom-

  bardérů. Na Spitfiry Mk.IX byla No. 402 Squad-

  ron znovu přezbrojena v červenci, ale jejich

  působení u jednotky bylo krátké. Počátkem

  srpna 1944 došlo k přesunu do Hawkinge, kde

  byla squadrona přezbrojena na nové výkonné

  Spitfiry Mk.XIV se kterými se okamžitě zapojila

  do boje proti létajícím pumám V-1. Koncem září

  1944 byla přemístěna k 2 TAF v Belgii a připojila

  se k No. 125 Wing. V prosinci se stala součástí

  No. 126 Wing RCAF, kde létala po boku Spitfirů

  Mk.IX. Konec války zastihl jednotku na německé

  půdě ve Wunstorfu s celkovým skóre 49,5 zniče-

  ných nepřátelských letadel ve vzduchu. Jedním

  ze Spitfirů Vb působících u No. 402 Squadron

  během Dne D byl i stroj sériového čísla BL547

  který byl opatřen trupovými kódy AE

  -

  R. Nejčas-

  těji s ním létal F/O Rick Richards, který si nechal

  na příď svého Spitfiru namalovat kresbu Black

  Rufe, což byla postavička z komiksového časopi-

  su Li’l Abner. Pod pilotní kabinou nesl standardní

  označení většiny Spitfirů No. 402 Squadron, tedy

  červený kanadský list v bílém erbu s bílým nápi-

  sem City of Winnipeg.

  INFO Eduard78

  Prosinec 2025

• Strana 79

  FE1207 Spitfire Mk.V seatbelts STEEL (fotolept)

  644113 Spitfire Mk.V LööK (Brassin)

  648640 Spitfire Mk.V engine (Brassin)

  648663 Spitfire Mk.V cockpit (Brassin)

  648664 Spitfire Mk.V wheels (Brassin)

  648667 Spitfire Mk.V three-stacks exhausts rounded (Brassin)

  648668 Spitfire Mk.V three-stacks exhausts fishtail (Brassin)

  648669 Spitfire Mk.V six-stacks exhausts fishtail (Brassin)

  648670 Spitfire Mk.Va/b undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648738 Spitfire Mk.V landing flaps PRINT (Brassin)

  3DL48031 Spitfire Mk.V SPACE (3D obtisk)

  D48088 Spitfire Mk.V stencils (obtisk)

  D48101 Spitfire Mk.V national insignia (obtisk)

  EX914 Spitfire Mk.V TFace (maska)

  Pro Spitfire Mk.Vb mid 1/48

  DOPORUČUJEME:

  OVERTREES

  #82159X

  Spitfire Mk.Vb mid

  1/48

  OVERLEPT

  #82157-LEPT1

  Spitfire Mk.Vb mid

  1/48

  stránka produktu stránka produktu

  STAVEBNICE 12/2025

  BL255, Lt. Don S. Gentile, 336

  th

  FS, 4

  th

  FG, 8

  th

  AF, Debden, Velká Británie, listopad 1942

  No. 133 (Eagle) Squadron byla zformována v čer-

  venci 1941 na základně RAF Coltishall a v roce

  1942 byla jako první z amerických squadron

  přezbrojena na Spitfiry Mk.IX. O dvanáct nových

  devítek ale přišla pouhé tři dny před převedením

  Eagle squadron pod velení USAAF při doprovodu

  B-17 nad Morlaix. Po svém začlenění do svazku

  8th USAAF dne 29. září 1942, kdy se z No. 133

  (Eagle) Squadron RAF stala 336

  th

  FS, 4

  th

  FG, lé-

  tala nadále se starými dobrými Spitfiry Mk.Vb.

  Stroj BL255, pojmenovaný Buckeye Don, byl

  osobním letounem Dona Gentileho, pozdějšího

  nejúspěšnějšího stíhače 8

  th

  AF s 19 sestřelenými,

  třemi poškozenými a šesti na zemi zničenými

  nepřátelskými letouny. Dalších dvou sestřelů

  dosáhl ještě jako příslušník RAF nad Dieppe

  19. srpna 1942. Stejný emblém jako BL255 nesl

  později slavný P-51B Shangri La a tento emblém

  se dostal i do znaku 334

  th

  FS.

  #648640

  #648663

  INFO Eduard

  79

  Prosinec 2025

• Strana 80

  #70205

  Spitfire Mk.Vb early

  1/72

  Stavebnice britského druhoválečného stíhacího letounu Spitfire

  Mk.Vb v měřítku 1/72; edice ProfiPACK. Všechny Spitfiry jsou

  v tzv. raném provedení s pancéřovým štítkem před čelním

  štítkem a symetrickými boulemi pod dolní polovinou křídla.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 6

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 12/2025

  INFO Eduard80

  Prosinec 2025

• Strana 81

  P8699, F/Lt John Bisdee, No. 609 Squadron, RAF Biggin Hill, Velká Británie, červenec 1941

  W3257, F/Lt Eric S. Lock, No. 611 Squadron, RAF Hornchurch, Velká Británie, červenec-srpen 1941

  John Bisdee se narodil ve Weston-super-Mare

  v Somersetu. Po vypuknutí 2. světové války byl

  povolán do služby v RAF. Po ukončení výcviku

  byl přidělen k No. 609 Squadron, se kterou se

  účastnil Bitvy o Británii a dosáhl řady vzdušných

  vítězství. V roce 1942 byl odvelen na Maltu jako

  velitel No. 601 Squadron. Po přesunu do severní

  Afriky, se zapojil do kampaně v Západní poušti.

  V roce 1943 byl jmenován vojenským guverné-

  rem Lampedusy. Většinu ze zbytku své válečné

  služby strávil výcvikem a jako velitel No. 323

  Wing v Itálii. V červnu 1945 obdržel Řád britské-

  ho impéria. Během války dosáhl deseti sestřelů,

  z toho dvou ve spolupráci, dalších čtyř prav-

  děpodobně a čtyři letouny nepřítele poškodil.

  Stejně jako všechny Bisdeeho předchozí Spitfiry,

  i P8699 měl pod čelním štítkem jeho osobní em-

  blém, liliový květ s korunkou. V srpnu 1941 pře-

  vzal P8699 S/Ldr George „Kemp“ Gilroy a dosáhl

  s ním čtyř ze svých 24 sestřelů.

  Nejúspěšnější pilot Bitvy o Británii Eric Stan-

  ley Lock letěl se Spitfirem W3257 poprvé

  14. července 1941. Nový letoun pokřtil sestřelem

  Bf 109F, kterým dosáhl svého posledního vzduš-

  ného vítězství. O necelé tři týdny později, 3. srp-

  na, zaútočil při návratu z akce typu Rhubarb na

  německou kolonu u Pas de Calais a od té doby

  je nezvěstný. Předpokládá se, že byl sestřelen

  protiletadlovou palbou a zřítil se do moře. Jeho

  Spitfire Mk.V W3257 ani Lock sám nebyli nikdy

  nalezeni. Na kontě měl 26 sestřelů, dosažených

  během 25 týdnů operačního nasazení v průběhu

  jednoho roku, z něhož ovšem strávil šest měsíců

  v nemocnicích. Spitfire Mk.Vb W3257 byl zbarven

  standardní kamufláží Dark Green / Dark Earth /

  Sky. Kódová písmena E

  -

  FY byla v barvě Sky, což

  byl standardní barevný odstín kódových písmen

  Spitfirů hornchurchského wingu. Sériové číslo

  bylo namalováno v nestandardní velikosti za

  trupovým pruhem Sky nad VOP.

  STAVEBNICE 12/2025

  3DL72078 Spitfire Mk.Vb SPACE (3D obtisk)

  Pro Spitfire Mk.Vb early 1/72

  DOPORUČUJEME:

  #3DL72078

  INFO Eduard

  81

  Prosinec 2025

• Strana 82

  STAVEBNICE 12/2025

  W3320, P/O Donald E. Kingaby, No. 92 Squadron, RAF Biggin Hill, Velká Británie, červenec-srpen 1941

  P8783, Sgt Donald R. Morrison, No. 401 Squadron RCAF, RAF Biggin Hill,

  Velká Británie, listopad 1941 – únor 1942

  Donald Ernest „Don“ Kingaby byl jedním z nej-

  úspěšnějších stíhačů RAF na Spitfirech. Prv-

  ních úspěchů dosáhl již během Bitvy o Británii

  v řadách No. 266 a No. 92 Squadron a do kon-

  ce roku 1940 měl na kontě osm sestřelů. Další

  úspěchy rychle přibývaly a do léta 1941 měl již

  na kontě 14 vzdušných vítězství. Spitfire W3320,

  pojmenovaný The Darlington Spitfire, byl jeho

  posledním osobním Spitfirem u No. 92 Squadron.

  Létal s ním od 20. července 1941 do 16. října 1941

  a absolvoval v jeho kokpitu 33 operačních letů

  při kterých sestřelil tři Bf 109F jistě, další tři

  pravděpodobně a jeden poškodil. K operačnímu

  létání se vrátil v březnu 1942 u No. 111 Squadron

  a následně jako velitel letky u No. 64 Squadron.

  Na podzim 1942 převzal velení No. 122 Squadron.

  Během invaze v Normandii působil na velitelství

  Fighter Command a válku zakončil jako velitel

  Advanced Gunnery School v Catfossu. Celkem

  dosáhl 23 sestřelů. Na zakoupení Spitfiru Mk.Vb

  W3320 The Darlington Spitfire, přispěli částkou

  5082 liber občané města Darlington v hrabství

  Durham v severovýchodní Anglii. Po 15. srpnu

  1941 byla na W3320 přebarvena pole Dark Earth

  tmavě šedou barvou Mixed Grey, na spodních

  plochách pak dostal letoun nátěr barvou Medi-

  um Sea Grey.

  Donald Morrison se narodil 2. června 1921 v To-

  rontu v Ontariu. Vystudoval North Toronto Colle-

  giate a v říjnu 1940 vstoupil do RCAF. V červenci

  1941 dokončil výcvik a odjel do Velké Británie. Byl

  přidělen k No. 122 Squadron a o dva měsíce poz-

  ději k No. 401 Squadron RCAF, u které se začal

  rychle prosazovat. Do konce února 1942 dosáhl

  tří potvrzených sestřelů. V dubnu 1942 byl na

  stáži v Ústřední dělostřelecké škole Witteringu

  a poté se vrátil na své místo u No. 401 Squadron.

  Dne 19. srpna 1942 byl při souboji s Fw 190 se-

  střelen, vyskočil ze zasaženého letounu a na pa-

  dáku se snesl do Lamanšského průlivu, z něhož

  byl zachráněn. Během záchranné akce obsluho-

  val na člunu kulomety a střílel na útočící nepřá-

  telská letadla. Dne 8. listopadu byl znovu sestře-

  len a vážně zraněn šrapnelem. Němečtí lékaři

  mu byly nuceni amputovat nohu. Kvůli svému

  postižení byl repatriován zpět do Velké Britá-

  nie. Do Kanady se vrátil v listopadu a v květnu

  1944 se stal instruktorem u No. 20 EFTS. Z RCAF

  odešel 14. března 1945. V roce 1947 se vrátil do

  Velké Británie a vstoupil do RAF, kde sloužil do

  roku 1951. Později pracoval pro Trans Canadian

  Airways. Celkem měl za svoji válečnou karié-

  ru na svém kontě sedm potvrzených sestřelů,

  z toho tři společné, čtyři další pravděpodobně

  sestřel a pět poškodil. Postavičku Jiggse, kte-

  rou vytvořil karikaturista George McManus, měl

  Sgt Don Morrison nakreslenu na každém letadle,

  se kterým pravidelně létal u No. 401 Squadron.

  Prvním Spitfirem na kterém byla tato postavička

  nakreslena, byl Spitfire P8783.

  INFO Eduard82

  Prosinec 2025

• Strana 83

  STAVEBNICE 12/2025

  W3774, P/O William V. Crawford Compton, No. 485 Squadron, RAF Kenley, Velká Británie,

  listopad 1941– březen 1942

  P8537, Sgt Jaroslav Hloužek, No. 313 Squadron, RAF Hornchurch, Velká Británie,

  listopad 1941 -březen 1942

  Jedním z nejúspěšnějších pilotů RAF byl No-

  vozélanďan William Vernon Crawford-Compton.

  Do RAF vstoupil v roce 1939 jako mechanik,

  následně byl přijat do leteckého výcviku, který

  dokončil v roce 1940. V březnu 1941 byl přidělen

  k nově vytvořené jednotce No. 485 Sqn. a od

  srpna 1942 sloužil velice úspěšně jako velitel B

  Flightu u No. 611 Sqn. Koncem roku 1942 převzal

  velení No. 64 Sqn. a vedl ji do konce března ná-

  sledujícího roku. Po období štábních povinností

  se v polovině roku 1943 stal velitelem stíhacího

  křídla Hornchurch a vedl ho až do konce roku.

  Po ukončení operačního turnusu přednášel tři

  měsíce ve Spojených státech o operacích RAF.

  Do aktivní služby se vrátil jako velitel No. 145

  Wing, který vedl v útočných operacích před

  a po operaci Overlord. Po válce zastával řadu

  vyšších funkcí v RAF a koncem roku 1968 odešel

  do výslužby v hodnosti Air vice-marshal. Ze-

  mřel v lednu 1988 ve věku 72 let. Celkem dosáhl

  22 sestřelů, čtyř pravděpodobných a dalších

  13 letounů poškodil. Zobrazený Spitfire W3774

  byl jeho prvním osobním letounem a dosáhl na

  něm čtyř sestřelů. Na levé straně pod kabinou

  měl vyobrazenou kresbu hořící svastiky a nad ní

  pánev s hlavou Hitlera. Levou stranu krytu ná-

  drže zdobil nápis Auckland 1 “Waiuku”. Na pravé

  straně pod kabinou byl darovací nápis Samson.

  W3774 dostal nové zbarvení platné od 16. srpna

  1941. Fotografie dokladují použití velmi tmavého

  odstínu Mixed Grey (pravděpodobně Extra Dark

  Sea Grey) na místech původní Dark Earth, pás

  Sky byl na spodní ploše přemalován novým od-

  stínem spodních ploch Medium Sea Grey.

  Spitfire Mk.Vb P8537 sloužil operačně u No. 313

  Squadron od 2. listopadu 1941 do 28. března 1942.

  Nejčastěji do jeho kokpitu usedali piloti Sgt

  J. Hloužek, F/L K. Vykoukal a F/S K. Foglar. Po-

  stavička koníka Horáce, kterou na tento Spitfire

  namaloval plzeňský rodák, vyučený písmoma-

  líř a autor všech kreseb na Spitfirech No. 313

  Squadron Sgt Karel Pavlík, byla na tomto Spit-

  firu dlouhá léta určitou záhadou, protože z foto-

  grafií byla známa pouze polovina kresby. Až dvě

  neoříznuté fotografie z archivu po mechaniku

  F/O Ing. Karlu Beinhauerovi pomohly rozřešit,

  jak vypadala druhá polovina. Spitfire P8537

  byl přestříkán do nových kamuflážních odstínů

  platných od 16. srpna 1941. Dochované fotografie

  dokladují kompletní změnu všech kamuflážních

  ploch Spitfiru. Na místech původní Dark Earth

  bylo použito velmi světlého odstínu Mixed Grey

  a pás barvy Sky Blue byl na spodní ploše pře-

  třen novým odstínem spodních ploch Medium

  Sea Grey. Kódová písmena RY

  -

  Z byla v odstínu

  Sky Blue, stejně jako vrtulový kužel a prstenec

  před VOP.

  OVERTREES

  #70205X

  Spitfire Mk.Vb

  early

  1/72

  OVERLEPT

  #70205-LEPT1

  Spitfire Mk.Vb

  early

  1/72

  stránka produktu stránka produktu

  INFO Eduard

  83

  Prosinec 2025

• Představujeme … Spitfire Mk.Vb ProfiPACK 1/72

  A je to tady, nový dvaasedmdesátkový Spitfire od Eduardu je venku! Ve zcela novém kabátě, z forem kompletně vyrobených v Eduardu, na rozdíl od Spitfire Mk.IX 1/72, na kterého byla část forem vyrobena v Číně.

  STAVEBNICE 12/2025

  Představujeme …

  Spitfire Mk.Vb ProfiPACK 1/72

  #70205

  Jakub Nademlejnský

  A je to tady, nový dvaasedmdesátkový Spitfire od Eduardu je venku! Ve zcela novém

  kabátě, z forem kompletně vyrobených v Eduardu, na rozdíl od Spitfire Mk.IX 1/72, na

  kterého byla část forem vyrobena v Číně. Stavebnice se skládá ze 3 větších rámečků

  a jednoho středního s čirými díly. Celý projekt je koncipován jako rodina Spitfirů Mk.I,

  Mk.II a Mk.V, proto některé rámečky obsahují společné díly pro všechny tyto verze

  i jejich subverze, a tak najdeme v rámečcích několik dílů, které na stavbu vybrané

  verze nepoužijeme. Nebudu vás již déle napínat, pojďme se společně podívat na to,

  co stavebnice obsahuje.

  Formy byly opět navrženy tak, aby vhodně využily spodní vtoky. To se týká především dílů trupu a křídel. Spodní vtoky umožňují čistější oddělení dílů

  a neničí povrchové detaily. Díly polovin trupů jsou uchyceny do rámečku pouze šesti vtoky, poloviny křídel dokonce pouze třemi vtoky.

  INFO Eduard84

  Prosinec 2025

• Strana 85

  STAVEBNICE 12/2025

  Povrch trupu je onýtován jemnými negativními i pozitivními nýty,

  přesně podle předlohy. Rytí je jemné a ostré.

  Paneláž a kryty na polovině křídel odpovídají verzi Mk.Vb. Pro jednotlivé verze Spitfiru verzí Mk.I až Mk.V bude stavebnice vždy obsahovat odpovídající

  díl křídla.

  Stavebnice obsahuje 6 (!!!) typů vrtulí. To je nejspíš rekord, myslím, že v žádném z předchozích modelů jsme nedávali modelářům na výběr

  z tolika typů. Jsou samozřejmě umístěné na rámečcích společných pro verze Mk.I až Mk.V.

  INFO Eduard

  85

  Prosinec 2025

• Strana 86

  STAVEBNICE 12/2025

  Stavebnice obsahuje také 2 typy bočnic pravé strany kokpitu...

  …4 typy výfuků, jak šestitrubkové,

  tak třítrubkové varianty…

  … 3 typy trupových přepážek za sedačkou pilota...

  ...2 typy pedálů..

  INFO Eduard86

  Prosinec 2025

• Strana 87

  STAVEBNICE 12/2025

  ...nebo 3 typy sedaček.

  Stavebnice umožňuje postavit kola s pětipaprskovým diskem

  anebo s diskem zakrytým poklicí.

  ...4 typy spodních krytů motoru, s chladičem i bez chladiče…

  INFO Eduard

  87

  Prosinec 2025

• Strana 88

  STAVEBNICE 12/2025

  Na rámečcích můžeme také najít mnoho drobných dílů, které jsou přinejmenším zdvojené. Jedná se například o díly kniplu, různé snímače tlaků,

  antény nebo zrcátka. Pokud tedy některý z drobných dílů ztratíte, nemusíte je (mnohdy bezvýsledně) hledat v koberci.

  Velice pěkně a ostře jsou ztvárněné mřížky

  do křídelního chladiče.

  Modeláři mají na výběr také z více typů dveří, mohou použít verzi

  s pajcrem nebo bez pajcru.

  INFO Eduard88

  Prosinec 2025

• Strana 89

  STAVEBNICE 12/2025

  Rámeček s čirými díly je na měřítko 1/72 obrovský, obsahuje 5 verzí překrytů kabin a 3 verze čelních štítků.

  V rámečcích nalezneme také 2 typy podtrupových nádrží typu slipper tank.

  INFO Eduard

  89

  Prosinec 2025

• Strana 90

  STAVEBNICE 12/2025

  INFO Eduard90

  Prosinec 2025

• Strana 91

  STAVEBNICE 12/2025

  INFO Eduard

  91

  Prosinec 2025

• Strana 92

  #84208

  A6M2-N Rufe

  1/48

  Stavebnice japonského plovákového stíhacího letounu A6M2-N (ve spojeneckém

  kódu Rufe) v měřítku 1/48; edice Weekend. Stavebnice představuje stroje

  působící u japonského císařského námořnictva během 2.světové války.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 12/2025

  INFO Eduard92

  Prosinec 2025

• Strana 93

  letecká jednotka nosiče hydroplánů Kamikawa Maru, Shortland, září 1942

  Kōkūtai 802, základna Faisi-Poporang, Shortlandské ostrovy, únor 1943

  Vyobrazený letoun je jedním z prvních vyro-

  bených Rufe, které měly shora na hlavním

  plováku vystouplý kryt a jejichž křídlo mělo

  sklápěcí koncové oblouky. Kamikawa Maru byla

  dokončena v roce 1936 jako zaoceánský parník,

  ale o rok později byla přestavěna na nosič hyd-

  roplánů a až do jara 1941 byla bojově nasazena

  v agresi proti Číně. Na počátku bojů v Pacifiku

  byla její letecká jednotka vybavena hydroplány

  E13A1 Jake a F1M2 Pete, ale od září 1942 byla

  nasazena v oblasti Šalamounových ostrovů s je-

  denácti letouny A6M2-N a dvěma F1M2. Hlavními

  úkoly jejích letců byla ochrana základen, dopro-

  vody konvojů a také útoky na pozemní jednotky

  na Guadalcanalu. Mimo střetnutí s letouny B-17

  a letci z Cactus Air Force se letci z Kamikawa

  Maru dostali také do boje s letouny z USS Hor-

  net (CV-8). Letoun je na boxartu zobrazen při

  leteckém boji, k němuž došlo 13. září 1942 nad

  Guadalcanalem. V té době již měl pravděpodob-

  ně žlutý identifikační nátěr na náběžné hraně

  křídla.

  Tento letoun patřil mezi nové stroje, které

  Kōkūtai 802 převzala v Japonsku počátkem roku

  1943. U jednotky letoun dostal nátěr tmavě ze-

  lenou barvou a měl pravděpodobně pozdní pro-

  vedení výrobní tabulky na trupu. Ocasní plochy

  nesly vodorovný červený pruh, který byl zřejmě

  identifikačním prvkem jednotky. Je pravděpo-

  dobné, že se letoun zúčastnil leteckých bojů

  13. a 14. února 1943 při obraně Shortlandských

  ostrovů a Buinu, při nichž americké letecké jed-

  notky utrpěly poměrně výrazné ztráty. Po pře-

  sunu do oblasti Marshallových ostrovů v březnu

  1943 se Kōkūtai 802 pod vedením podporučíka

  Yamazakiho zabývala především hlídkovou čin-

  ností, protiponorkovými patrolami a stíháním

  čtyřmotorových bombardérů. Dálkový průzkum

  prováděla další část této jednotky, která byla

  vyzbrojena stroji H8K Emily. V říjnu byla stíha-

  cí jednotka Kōkūtai 802 začleněna do Kōkūtai

  902 a v listopadu se dostala do střetu s letouny

  US Navy při náletu na Truk.

  STAVEBNICE 12/2025

  INFO Eduard

  93

  Prosinec 2025

• Strana 94

  STAVEBNICE 12/2025

  ppor. Toshio Araki, Kōkūtai 452, jezero Bettobi, ostrov Shumshu, Kurily, léto 1943

  Kōkūtai 934, ostrov Ambon, Moluky, březen 1944

  Letouny této stíhací jednotky nesly postup-

  ně nejméně čtyři různá označení na ocasních

  plochách podle toho, jak byly přeznačovány

  a podřízeny různým velitelstvím. Po evakuaci

  z aleutských ostrovů do Japonska byla jednot-

  ka nasazena v oblasti Kuril pod velením Toshio

  (Shunji) Arakiho. Zobrazený letoun s výrazným

  označením mohl být jeho osobním strojem.

  Tento důstojník absolvoval 67. ročník námořní

  akademie v červenci 1939. Po službě na palu-

  bě ponorky I-10 zahájil svou leteckou kariéru u

  Kashima Kōkūtai. Během bojových operací Kō-

  kūtai 452 se jeho piloti střetávali hlavně s le-

  touny B-25 a B-24. Araki byl velmi důsledným

  a přísným důstojníkem. Miloval hru na hous-

  le, kterou někdy poněkud stresoval své okolí.

  V severských podmínkách Kuril pozvedával mo-

  rálku gramodeskami, které byly jeho koníčkem.

  Později sloužil u Sukumo Kōkūtai, poté u Kōkūtai

  453 a nakonec se stal velitelem jednotky Zer

  u Kōkūtai 302 při obraně Japonska. Zahynul

  16. února 1945 při pokusu o nouzové přistání po boji

  s Hellcaty nad základnou Atsugi.

  Tento letoun byl dokončen v pozdním provede-

  ní s továrním nátěrem tmavě zelenou barvou.

  U jednotky byly přetřeny bílé lemy u Hinomaru

  kvůli snížení viditelnosti stroje. Označení stroje

  34-125 je v některých publikacích interpretová-

  no jako 34-135 a uvádí jeho provedení v červené

  barvě. Kōkūtai 934 byla na počátku roku 1944

  vyzbrojena pozorovacími letouny E13A Jake,

  F1M Pete a stíhacími letouny Rufe a N1K Rex. Je-

  jími častými protivníky byly osádky Beaufighterů

  z No. 31 Sqn. RAAF. Jeden ze stíhačů Kōkūtai 934,

  podd. 2. tř. Hidenori Matsunaga, si ve spoluúčasti

  připsal přibližně deset sestřelených Beaufighte-

  rů. Velitelem stíhací peruti byl podpor. Toshiharu

  Ikeda, který si s Rufe připsal vítězství nad Spit-

  firem. Ikeda se později stal velitelem Hikōtai

  603 a padl 23. června 1944 na Saipanu.

  INFO Eduard94

  Prosinec 2025

• Strana 95

• Strana 96

  U příležitosti 85. výročí bitvy o Británii před-

  stavuje tým Plastic Invasion nový knižní projekt

  na platformě Indiegogo – Wings Over Britain –

  A Tribute to the Few.

  Publikace propojuje vojenskou historii, studio-

  vé fotografie dobového vybavení a uniforem

  s plastikovým modelářstvím. Ústředním moti-

  vem knihy jsou legendární Spitfire Mk.I a muži,

  kteří na těchto strojích bojovali.

  Kniha, vzniklá na základě naší stavebnice Spit-

  fire Mk. I v měřítku 1/48, nabízí podrobný foto-

  grafický průvodce stavbou, barvením a patinou

  modelu. Součástí knihy je také fotografická

  studie výstroje pilotů RAF a dobové reference,

  které čtenáře přenesou do autentické atmosféry

  roku 1940. Výsledkem je publikace, která spojuje

  praktický modelářský návod s vizuálním vyprá-

  věním, propojujícím historii s tvůrčím procesem.

  Kniha je v kampani k dispozici ve verzích Stan-

  dard a Limited Indiegogo Edition, doplněných

  o možnost podepsaných výtisků a sběratelský

  plakát Bitvy o Británii ve formátu A2.

  Zájemci, kteří se zapojí včas, mohou navíc využít

  zvýhodněnou Early Bird cenu.

  Wings Over Britain – A Tribute to the Few je pre-

  cizní a vizuálně poutavá publikace pro všechny,

  kteří si cení řemeslné kvality, historické přes-

  nosti a poctivého modelářského přístupu.

  Wings Over Britain – Pocta The Few

  Reklama - kniha Battle of Britain

• Strana 97

• Strana 98

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Sea Hurricane Mk.II

  v měřítku 1/32. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Revell

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro P-47D Razorback

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Miniart

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  634051

  Sea Hurricane Mk.II LööK

  1/32 Revell

  644330

  P-47D Razorback LööK

  1/48 MiniArt

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard98

  Prosinec 2025

• Strana 99

  644335

  MiG-21F turquiose LööK

  1/48 Eduard

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro MiG-21F v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro AV-8B Harrier v měřítku

  1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Uma Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  644336

  AV-8B Harrier Plus LööK

  1/48 UMA Models

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  99

  Prosinec 2025

• Strana 100

  BRASSIN

  674047

  Mosquito NF Mk. XXX LööK

  1/72 Revell

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro Mosquito NF Mk.XXX

  v měřítku 1/72. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Special Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 5 součástek

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro Mosquito PR Mk.XVI

  v měřítku 1/72. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Special Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  stránka produktu

  stránka produktu

  674046

  Mosquito PR Mk. XVI LööK

  1/72 Revell

  INFO Eduard100

  Prosinec 2025

• Strana 101

  BRASSIN

  644331

  Jaguar GR.1 LööKplus

  1/48 Airfix

  Soubor 4 sad pro Jaguar GR.1 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  - sada LööK (barvená Brassin palubní

  deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - vystřelovací sedačka

  - TFace maska na stříkání

  Soubor 4 sad pro Jaguar GR.1A v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - vystřelovací sedačka

  - TFace maska na stříkání

  644332

  Jaguar GR.1A LööKplus

  1/48 Airfix

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  101

  Prosinec 2025

• Strana 102

  BRASSIN

  635041

  H39 French Light Tank equipment PRINT

  1/35 Tamiya

  Brassinová sada - nářeadí pro H39 French Light Tank

  v měřítku 1/35. Sada obsahuje nářadí a samostatné přezky.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 18 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  Soubor 3 sad pro MiG-21F v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - TFace maska na stříkání

  stránka produktu

  644333

  MiG-21F grey LööKplus

  1/48 Eduard

  INFO Eduard102

  Prosinec 2025

• Strana 103

  BRASSIN

  632209

  Hurricane Mk.II cockpit door PRINT

  1/32 Revell

  Brassinová sada - boční dvířka kokpitu pro Hurricane

  Mk.II v měřítku 1/32. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu. Vyrobeno

  přímým 3D tiskem. Doporučená stavebnice: Revell

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  Brassinová sada - hlavně kanonů pro Hurricane

  Mk.II v měřítku 1/32. Sada obsahuje 2 typy hlavní.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Revell

  Sada obsahuje:

  - resin: 8 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  632210

  Hurricane Mk.IIc gun barrels

  1/32 Revell

  stránka produktu

  INFO Eduard

  103

  Prosinec 2025

• Strana 104

  BRASSIN

  Brassinová sada - sada pro vylepšení kokpitu pro P-47D

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje pedály směrového řízení,

  zaměřovač a SPACE pásy na sedačku. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Miniart

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  - 3D obtisk: ano

  stránka produktu

  6481156

  P-47D Razorback cockpit upgrade set PRINT

  1/48 MiniArt

  6481157

  P-47D undercarriage legs PRINT

  1/48 MiniArt

  Brassinová sada - podvozkové nohy pro P-47D

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Miniart

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  INFO Eduard104

  Prosinec 2025

• Strana 105

  BRASSIN

  6481161

  P-51D undercarriage legs PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - podvozkové nohy pro P-51D

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součátky

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  Brassinová sada - sedačky s integrovaným pásy

  pro Mosquito v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu do

  modelu. Doporučená stavebnice: Special Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  672428

  Mosquito seats w/ integral belts PRINT

  1/72 Special Hobby

  stránka produktu

  INFO Eduard

  105

  Prosinec 2025

• Strana 106

  BRASSIN

  Brassinová sada - výtoková tryska motoru

  pro F-35C v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  672430

  F-35C exhaust nozzle PRINT

  1/72 Tamiya

  672431

  F-35C ejection seat PRINT

  1/72 Tamiya

  Brassinová sada - vystřelovací sedačka pro F-35C

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje 1 sedačku. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  stránka produktu

  INFO Eduard106

  Prosinec 2025

• Strana 107

  BRASSIN

  stránka produktu

  Soubor 5 sad pro P-40N v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - kokpit

  - radiostanice

  - kola podvozku

  - podvozkové nohy

  - přídavná palivová nádrž

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN648145

  P-40N ESSENTIAL

  1/48 Eduard

  INFO Eduard

  107

  Prosinec 2025

• Strana 108

  BRASSIN

  stránka produktu

  Soubor 3 sad pro Jaguar GR.1 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  - kokpit

  - kola podvozku

  - výtokové trysky motorů

  - výstražné pásky Remove Before Flight

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN648146

  Jaguar GR.1

  1/48 Airfix

  INFO Eduard108

  Prosinec 2025

• Strana 109

  MASKY

  TA SEDÍ!

  EX1146 Hs 129B

  1/48 Takom

  EX1147 Hs 129B TFace

  1/48 Takom

  EX1148 Beaufighter Mk.VI

  1/48 Revell

  EX1149 Beaufighter Mk.VI TFace

  1/48 Revell

  EX1150 Kittyhawk Mk.Ia TFace

  1/48 Eduard

  EX1151 Kittyhawk Mk.IV TFace

  1/48 Eduard

  EX1147 Hs 129B TFace

  EX1147 Hs 129B TFace

  EX1146 Hs 129B

  EX1146 Hs 129B

  EX1149 Beaufighter Mk.VI TFace

  EX1149 Beaufighter Mk.VI TFace

  EX1148 Beaufighter Mk.VI

  EX1148 Beaufighter Mk.VI

  EX1149 Beaufighter Mk.VI TFace

  EX1149 Beaufighter Mk.VI TFace

  EX1147 Hs 129B TFace

  EX1147 Hs 129B TFace

  INFO Eduard

  109

  Prosinec 2025

• Strana 110

  FOTOLEPTY

  PROSINEC 2025

  FV 622 Stalwart

  1/35 Airfix

  #36538

  INFO Eduard110

  Prosinec 2025

• Strana 111

  FOTOLEPTY

  Tornado GR.1 exterior

  Tornado GR.1 interior

  1/32 Italeri

  1/32 Italeri

  #32497

  #321029

  #33387

  #33388

  INFO Eduard

  111

  Prosinec 2025

• Strana 112

  FOTOLEPTY

  Tornado GR.1 undercarriage

  1/32 Italeri

  #321030

  Beaufighter Mk.VI landing flaps

  1/48 Revell

  #481179

  INFO Eduard112

  Prosinec 2025

• Strana 113

• Strana 114

  snadná

  aplikace

  3DL32038 Tornado GR.1 SPACE 1/32 Italeri

  3DL32039

  Tornado GR.1 seatbelts SPACE 1/32 Italeri

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard114

  Prosinec 2025

• Strana 115

  snadná

  aplikace

  SPACE

  3DL48255 Hs 129B SPACE 1/48 Takom

  3DL48256

  Beaufighter Mk.VI SPACE 1/48 Revell

  SPACE

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  115

  Prosinec 2025

• Strana 116

  SPACE

  3DL48257 F6F seatbelts SPACE 1/48 Eduard

  3DL48258

  P-51B/C seatbelts SPACE 1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard116

  Prosinec 2025

• Strana 117

  SPACE

  3DL48259 Kittyhawk Mk.Ia SPACE 1/48 Eduard

  3DL48260

  Kittyhawk Mk.IV SPACE 1/48 Eduard

  SPACE

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  117

  Prosinec 2025

• Strana 118

  SPACE

  3DL72077 Bf 109G seatbelts SPACE 1/72

  3DL72078

  Spitfire Mk.Vb SPACE 1/72 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard118

  Prosinec 2025

• Strana 119

  SPACE

  3DL72079 B-24D nose & radio compartment SPACE 1/72 Airfix

  SPACE

  stránka produktu

• Strana 120

  BIG ED

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG49464 B-26F Marauder PART I 1/48 ICM

  BIG49465

  B-26F Marauder PART II 1/48 ICM

  491552 B-26F Marauder 1/48

  FE1553 B-26F Marauder seatbelts STEEL 1/48

  EX1136 B-26F Marauder 1/48

  481172 B-26F Marauder exterior 1/48

  481173 B-26F Marauder bomb bay 1/48

  491553 B-26F Marauder rear interior 1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard120

  Prosinec 2025

• Strana 121

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG ED

  BIG49466 Spitfire Tr.9 1/48 Airfix

  BIG72187

  B-24J 1/72 Hasegawa

  481174 Spitfire Tr.9 landing flaps 1/48

  491550 Spitfire Tr.9 1/48

  FE1551 Spitfire Tr.9 seatbelts STEEL 1/48

  EX1139 Spitfire Tr.9 1/48

  72749 B-24J undercarriage & engines 1/72

  72750 B-24J bomb bay 1/72

  73854 B-24J 1/72

  CX220 B-24J 1/72

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  121

  Prosinec 2025

• Strana 122

  BIG-EDBIG-ED

  NOVINKY

  PROSINEC 2025

  STAVEBNICE

  FOTOLEPTY

  ZOOMY

  MASKY

  11187 KITTYHAWK DUAL COMBO 1/48 Limited

  82157 Spitfire Mk.Vb mid 1/48 ProfiPACK

  70205 Spitfire Mk.Vb early 1/72 ProfiPACK

  84208 A6M2-N Rufe 1/48 Weekend

  32497 Tornado GR.1 exterior 1/32 Italeri

  321029 Tornado GR.1 interior 1/32 Italeri

  321030 Tornado GR.1 undercarriage 1/32 Italeri

  36538 FV 622 Stalwart 1/35 Airfix

  481176 Beaufighter Mk.VI landing flaps 1/48 Revell

  481177 S-199 upgrade set 1/48 Eduard

  491560 Hs 129B 1/48 Takom

  491561 Beaufighter Mk.VI 1/48 Revell

  33387 Tornado GR.1 1/32 Italeri

  33388 Tornado GR.1 seatbelts STEEL 1/32 Italeri

  FE1560 Hs 129B seatbelts STEEL 1/48 Takom

  FE1561 Beaufighter Mk.VI 1/48 Revell

  FE1562 Beaufighter Mk.VI seatbelts STEEL 1/48 Revell

  FE1563 A6M2-N Rufe Weekend 1/48 Eduard

  EX1146 Hs 129B 1/48 Takom

  EX1147 Hs 129B TFace 1/48 Takom

  EX1148 Beaufighter Mk.VI 1/48 Revell

  EX1149 Beaufighter Mk.VI TFace 1/48 Revell

  EX1150 Kittyhawk Mk.Ia TFace 1/48 Eduard

  EX1151 Kittyhawk Mk.IV TFace 1/48 Eduard

  BIG ED

  BIG49464 B-26F Marauder PART I 1/48 ICM

  BIG49465 B-26F Marauder PART II 1/48 ICM

  BIG49466 Spitfire Tr.9 1/48 Airfix

  BIG72187 B-24J 1/72 Hasegawa

  INFO Eduard122

  Prosinec 2025

• Strana 123

  NOVINKY

  BRASSIN

  LöökPLUS

  BIGSIN

  SPACE

  634051 Sea Hurricane Mk.II LööK 1/32 Revell

  644330 P-47D Razorback LööK 1/48 MiniArt

  644335 MiG-21F turquoise LööK 1/48 Eduard

  644336 AV-8B Harrier Plus LööK 1/48 UMA Models

  674046 Mosquito PR Mk. XVI LööK 1/72 Special Hobby

  674047 Mosquito NF Mk. XXX LööK 1/72 Special Hobby

  632209 Hurricane Mk.II cockpit door PRINT 1/32 Revell

  632210 Hurricane Mk.IIc gun barrels 1/32 Revell

  635041 H39 French Light Tank equipment PRINT 1/35 Tamiya

  6481156 P-47D Razorback

  cockpit upgrade set PRINT 1/48 MiniArt

  6481157 P-47D undercarriage legs PRINT 1/48 MiniArt

  6481161 P-51D undercarriage legs PRINT 1/48 Eduard

  672428 Mosquito seats w/ integral belts PRINT 1/72 Special Hobby

  672430 F-35C exhaust nozzle PRINT 1/72 Tamiya

  672431 F-35C ejection seat PRINT 1/72 Tamiya

  644331 Jaguar GR.1 LööKplus 1/48 Airfix

  644332 Jaguar GR.1A LööKplus 1/48 Airfix

  644333 MiG-21F grey LööKplus 1/48 Eduard

  SIN648145 P-40N ESSENTIAL 1/48 Eduard

  SIN648146 Jaguar GR.1 1/48 Airfix

  3DL32038 Tornado GR.1 SPACE 1/32 Italeri

  3DL32039 Tornado GR.1 seatbelts SPACE 1/32 Italeri

  3DL48255 Hs 129B SPACE 1/48 Takom

  3DL48256 Beaufighter Mk.VI SPACE 1/48 Revell

  3DL48257 F6F seatbelts SPACE 1/48 Eduard

  3DL48258 P-51B/C seatbelts SPACE 1/48 Eduard

  3DL48259 Kittyhawk Mk.Ia SPACE 1/48 Eduard

  3DL48260 Kittyhawk Mk.IV SPACE 1/48 Eduard

  3DL72077 Bf 109G seatbelts SPACE 1/72

  3DL72078 Spitfire Mk.Vb SPACE 1/72 Eduard

  3DL72079 B-24D nose & radio compartment SPACE 1/72 Airfix

  PROSINEC 2025

  INFO Eduard

  123

  Prosinec 2025

• Strana 124

• Strana 125

• Strana 126

  POSTAVENO

  postavil Jan Baranec

  #948011

  MARKING A

  1/48

  AVIA S-199 ERLA canopy

  INFO Eduard126

  Prosinec 2025

• Strana 127

  POSTAVENO

  101. tajeset, Cheyl Ha´avir, Chazor, Izrael, říjen 1948

  Letoun označený D-123 byl do Izraele dodán

  28. července na palubě letu Balak č. 79 a do

  bojů se zapojil 15. srpna 1948. Měsíc předtím

  nakreslil bývalý pilot USAAF Stan Andrews

  znak 101. tajeset v podobě okřídlené lebky

  smrti v letecké přilbě a brýlích. Lebka symbo-

  lizuje židovskou víru v povstání mrtvých, kteří

  vytvoří velkou armádu, až na zem přijde me-

  siáš. Insignie byla natištěna na plakátový pa-

  pír a nalepena na levou stranu přídě letounů

  101. tajeset. V rámci příprav na operaci „Deset

  ran“ (15.–22. října 1948), později přejmenovanou

  na „Yoav“, získaly stíhací letouny 101. tajeset

  označení sestávající z červených vrtulových

  kuželů a červených a bílých pruhů na směro-

  vých kormidlech, aby se odlišily od egyptských

  Spitfirů. K dalšímu odlišení izraelských stíha-

  cích letounů byly poprvé použity výsostné zna-

  ky s Davidovou hvězdou na horních plochách

  křídla. Během operace „Yoav“ si Rudi Augarten

  na D-123 nárokoval v první den ofenzívy, tedy

  16. října, sestřelení Spitfiru Mk.IXc Egyptského

  královského letectva. Sestřel nebyl zpravodaj-

  skou službou IAF potvrzen a je tak považován

  pouze za poškození. V listopadu dostal D-123

  v rámci zavedení nového systému označování

  vojenských letounů číslo 1905. Na fotografiích

  je patrné, že byly na několika místech prove-

  deny opravy tmavší barvou. To vedlo některé

  badatele k domněnce, že letoun dostal na hor-

  ních plochách dvoubarevnou kamufláž. Jedná

  se však pouze o kontrast staršího a novějšího

  nátěru přibližně stejného odstínu zelené barvy.

  stránka produktu

  INFO Eduard

  127

  Prosinec 2025

• Strana 128

  ENSTROM 480

  postavil Jan Novotný

  #972011

  MARKING A

  1/72

  POSTAVENO

  INFO Eduard128

  Prosinec 2025

• Strana 129

  POSTAVENO

  Enstrom 480B

  -

  G, CLV Pardubice, letiště Pardubice, Česká republika, 2025

  Když se v roce 2017 začala hledat náhrada za

  dosluhující vrtulníky Mi-2, které byly používány

  při výcviku budoucích armádních pilotů vrtul-

  níků, přihlásila se do soutěže i firma Enstrom

  se svým typem 480B

  -

  G. Tento vrtulník nakonec

  v soutěži zvítězil a od poloviny roku 2018 byl

  zařazen do Centra leteckého výcviku, sídlícího

  na pardubickém letišti a spadajícího pod stát-

  ní podnik LOM Praha. V současnosti provozuje

  CLV Pardubice již devět těchto vrtulníků. Jed-

  ním z prvních Enstromů dodaných do Pardubic

  byl vrtulník evidenčního čísla 0473, pojmeno-

  vaný Pernštejn, který obdržel standardní NATO

  kamufláž se žlutými barevnými doplňky

  INFO Eduard

  129

  Prosinec 2025

• Strana 130

  POSTAVENO

  1/48

  postavil Robert Szwarc

  #11190

  MARKING G

  INFO Eduard130

  Prosinec 2025

• Strana 131

  POSTAVENO

  MiG-21FR, v. č. 161105, 3. letka, 4. stíhací letecký pluk, letiště Pardubice, Československo, květen 1975

  Leteckou část přehlídky 9. května 1975 vedl

  velitelský Tu-134A 1407 doprovázený na každé

  straně dvojicí pardubických MiGů-21F od 3. let-

  ky 4. slp. Formace startovala z Pardubického

  letiště a o celé akci vznikl barevný dokumen-

  tární film s názvem Proveďte průlet. Pardubic-

  ký útvar za organizaci letecké přehlídky obdr-

  žel čestný název Útvar Slovenského národního

  povstání. Pravděpodobně pro barevný soulad

  s dopravním Tu-134A byly MiGy-21 opatřeny

  bleděmodrými doplňky provedené smytelnými

  barvami. Letoun byl upraven na průzkumnou

  verzi a jeho provoz v československém letec-

  tvu byl ukončen 22. prosince 1987 s náletem

  1234 hodin.

  INFO Eduard

  131

  Prosinec 2025

• Strana 132

  POSTAVENO

  1/48

  postavil Paolo Portuesi

  #11194

  MARKING D

  stránka produktu

  INFO Eduard132

  Prosinec 2025

• Strana 133

  POSTAVENO

  W.Nr. 140206, Hptm. Heinrich Paepcke, Stab II./KG 77, Gerbini, Itálie, říjen 1942

  Heinrich Paepcke se narodil 11. prosince 1910 ve

  vestfálském Wattescheidu. V květnu 1929 zapo-

  čala jeho kariéra u obchodního loďstva, v čer-

  venci 1934 vstoupil do řad armády, v roce 1935

  se přihlásil k Luftwaffe, jíž zůstal věrný až do

  své smrti. Po leteckém výcviku byl v prosinci

  1939 zařazen ke KG 30, vyzbrojené Junkersy

  Ju 88. V dubnu 1940 byl jmenován velitelem

  7. Staffel, v září 1940 byl dekorován Rytířským

  křížem. K 1. říjnu 1941 byl povýšen do hodnos-

  ti Hauptmann a jmenován velitelem II. Gruppe

  KG 77, v té době na odpočinku a přezbrojení

  na letišti Ansbach a připravující se na nasa-

  zení na jižní frontě. Na sicilské letiště Comiso

  byla Paepckeho jednotka přesunuta v lednu

  1942, odtud podnikala útoky na Maltu a proti do-

  pravě zásob na tento ostrov. Dne 17. října 1942

  byl v zobrazeném stroji Hptm. Paepcke spolu

  se svou osádkou zabit během čelní srážky se

  Spitfirem přibližně 15 km od pobřeží Malty bě-

  hem náletu na letiště Luqa. Heinrich Paepcke

  byl posmrtně dekorován Dubovou ratolestí

  k Rytířskému kříži a povýšen do hodnosti Major.

  Kamufláže jeho stroje, tvořená lomenými poli

  v barvách RLM 70 a 71 na bočních a horních plo-

  chách, byla doplněna o skvrny barvami RLM 65

  a RLM 79.

  INFO Eduard

  133

  Prosinec 2025

• Strana 134

  ON APPROACH

  LEDEN 2026

  634052

  Bf 109K LööK

  1/32 Kotare

  644334

  Hs 129B LööK

  1/48 Takom

  BIG33169 Bf 109K-4 1/32 Kotare

  BIG33170 Hs 123A 1/32 ICM

  BIG49467 Bf 109E-4/7 1/48 Tamiya

  BIG72188 F-35C 1/72 Tamiya

  634052 Bf 109K LööK 1/32 Kotare

  644334 Hs 129B LööK 1/48 Takom

  644337 Avia S-199 LööK 1/48 Eduard

  644338 Beaufighter Mk.VI LööK 1/48 Revell

  674054 F-35C LööK 1/72 Tamiya

  674057 Spitfire Mk.Vb LööK 1/72 Eduard

  674058 P-51D LööK 1/72 Arma Hobby

  632211 Bf 109K-4 gun barrels PRINT 1/32 Kotare

  6481013 B-26B/C engines PRINT 1/48 ICM

  6481160 MiG-21F ejection seat w/ integral seat belts PRINT 1/48 Eduard

  6481163 Beaufighter Mk.VI wheels 1/48 Revell

  6481170 Bf 109G undercarriage legs PRINT 1/48 Eduard

  6481174 A6M undercarriage legs PRINT 1/48 Eduard

  672429 F-35C wheels 1/72 Tamiya

  672432 F-35C cockpit PRINT 1/72 Tamiya

  672434 Spitfire Mk.V wheels 1/72 Eduard

  672435 Spitfire Mk.V six-stacks exhaust fishtail PRINT 1/72 Eduard

  672440 Spitfire Mk.V three-stacks exhaust fishtail PRINT 1/72 Eduard

  672441 Spitfire Mk.V three-stacks exhaust rounded PRINT 1/72 Eduard

  672442 P-51D wheels block tread 1/72 Arma Hobby

  672448 P-51D seat w/ integral seat belts PRINT 1/72 Arma Hobby

  644340 Ki-115 Tsurugi LööKplus 1/48 Eduard

  644341 P-47D Razorback LööKplus 1/48 MiniArt

  674059 Fw 190D LööKplus 1/72 IBG

  SIN648147 Jaguar GR.1A 1/48 Eduard

  SIN648148 P-40N ADVANCED 1/48 Airfix

  BIG ED (leden)

  BRASSIN (leden)

  LöökPlus (leden)

  BIGSIN (leden)

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová

  deska a STEEL pásy na sedačku pro Hs 129B

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Takom

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Bf 109K-4 v měřítku

  1/32. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Kotare

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  644337

  Avia S-199 LööK

  1/48 Eduard

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová

  deska a STEEL pásy na sedačku pro S-199

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  PRELIMINARY IMAGES

  INFO Eduard134

  Prosinec 2025

• Strana 135

  ON APPROACHLEDEN 2026

  644338

  Beaufighter Mk.VI LööK

  1/48 Revell

  674054

  F-35C LööK

  1/72 Tamiya

  674057

  Spitfire Mk.Vb LööK

  1/72 Eduard

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro Beaufighter Mk.VI

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Revell

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro F-35C v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová

  deska a STEEL pásy na sedačku pro Spitfire Mk.Vb

  v měřítku 1/72. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  INFO Eduard

  135

  Prosinec 2025

• Strana 136

  ON APPROACH

  LEDEN 2026

  674058

  P-51D LööK

  1/72 Arma Hobby

  632211

  Bf 109K-4 gun barrels PRINT

  1/32 Kotare

  6481013

  B-26B/C engines PRINT

  1/48 ICM

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová

  deska a STEEL pásy na sedačku pro P-51D

  v měřítku 1/72. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - hlavně zbraní pro Bf 109K-4

  v měřítku 1/32. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Kotare

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - motory pro B-26B nebo C Marauder

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje 2 motory. Vyrobeno

  přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: ICM

  Sada obsahuje:

  - resin: 26 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  INFO Eduard136

  Prosinec 2025

• Strana 137

  6481160

  MiG-21F ejection seat w/ integral seat belts PRINT

  1/48 ICM

  6481163

  Beaufighter Mk.VI wheels

  1/48 Revell

  6481170

  Bf 109G undercarriage legs PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - vystřelovací sedačka pro MiG-21F

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro Beaufigher Mk.VI

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a příďové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Revell

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - podvozkové nohy pro Bf 109G

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součátky

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  ON APPROACHLEDEN 2026

  INFO Eduard

  137

  Prosinec 2025

• Strana 138

  ON APPROACH

  6481174

  A6M undercarriage legs PRINT

  1/48 Eduard

  672429

  F-35C wheels

  1/72 Tamiya

  672432

  F-35C cockpit PRINT

  1/72 Tamiya

  Brassinová sada - podvozkové nohy pro A6M Zero

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součátky

  - resin: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro F-35C

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a příďové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - kokpit pro F-35C v měřítku 1/72.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 7 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  LEDEN 2026

  INFO Eduard138

  Prosinec 2025

• Strana 139

  672434

  Spitfire Mk.V wheels

  1/72 Eduard

  672435

  Spitfire Mk.V six-stacks exhaust fishtail PRINT

  1/72 Eduard

  672440

  Spitfire Mk.V three-stacks exhaust fishtail PRINT

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - kola podvozku pro Spitfire Mk.V

  v měřítku 1/72. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - výfuky pro Spitfire Mk.V

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - výfuky pro Spitfire Mk.V

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  ON APPROACHLEDEN 2026

  INFO Eduard

  139

  Prosinec 2025

• Strana 140

  ON APPROACH

  672441

  Spitfire Mk.V three-stacks exhaust rounded PRINT

  1/72 Eduard

  672442

  P-51D wheels block tread

  1/72 Arma Hobby

  672448

  P-51D seat w/ integral seat belts PRINT

  1/72 Arma Hobby

  Brassinová sada - výfuky pro Spitfire Mk.V

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-51D

  v měřítku 1/72. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - sedačka s integrovaným pásy

  pro P-51D v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  LEDEN 2026

  INFO Eduard140

  Prosinec 2025

• Strana 141

  ON APPROACH

  644341

  P-47D Razorback LööKplus

  1/48 MiniArt

  674059

  Fw 190D LööKplus

  1/72 IBG

  Soubor 4 sad pro P-47D Razorback v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Miniart

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - pedály, zaměřovač, SPACE upíncí pásy

  - TFace maska na stříkání

  Soubor 4 sad pro Fw 190D v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: IBG models

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - výfuky

  - maska na stříkání

  644340

  Ki-115 Tsurugi LööKplus

  1/48 Eduard

  Soubor 3 sad pro Ki-115 Tsurugi v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - 800kg puma

  LEDEN 2026

  INFO Eduard

  141

  Prosinec 2025

• Strana 142

  ON APPROACH

  SIN648147

  Jaguar GR.1A

  1/48 Airfix

  Soubor 4 sad pro Jaguar GR.1A v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  - kokpit

  - kola podvozku

  - výtokové trysky motorů

  - výstražné pásky Remove Before Flight

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  LEDEN 2026

  INFO Eduard142

  Prosinec 2025

• Strana 143

  SIN648148

  P-40N ADVANCED

  1/48 Eduard

  Soubor 3 sad pro P-40N v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - podvozkové šachty

  - zbraňové šachty

  - motor

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  ON APPROACHLEDEN 2026

  INFO Eduard

  143

  Prosinec 2025

• Strana 144

  FOTOLEPTY

  481178 A-4C air brakes 1/48 Hobby Boss

  481179 P-400 landing flaps 1/48 Arma Hobby

  491564 A-4C 1/48 Hobby Boss

  491566 P-400 1/48 Arma Hobby

  491568 P-47N 1/48 MiniArt

  73863 P-51D 1/72 Arma Hobby

  73864 Mosquito B.35 1/72 Airfix

  73865 Mosquito TT.35 1/72 Airfix

  ZOOMY

  FE1564 A-4C 1/48 Hobby Boss

  FE1565 A-4C seatbelts STEEL 1/48 Hobby Boss

  FE1566 P-400 1/48 Arma Hobby

  FE1567 P-400 seatbelts STEEL 1/48 Arma Hobby

  FE1568 P-47N 1/48 MiniArt

  FE1569 P-47N seatbelts STEEL 1/48 MiniArt

  FE1570 P-51B/C Weekend 1/48 Eduard

  SS864 Mosquito B.35 1/72 Airfix

  SS865 Mosquito TT.35 1/72 Airfix

  MASKY

  EX1152 A-4C 1/48 Hobby Boss

  EX1153 A-4C TFace 1/48 Hobby Boss

  EX1154 P-47N 1/48 MiniArt

  EX1155 P-47N TFace 1/48 MiniArt

  EX1156 F-35A RAM coating early 1/48 Italeri

  EX1157 F-35A RAM coating late 1/48 Italeri

  EX1158 S-199 bubble canopy TFace 1/48 Eduard

  CX702 Mosquito B.35 1/72 Airfix

  CX703 Mosquito TT.35 1/72 Airfix

  SPACE

  3DL48261 A-4C 1/48 Hobby Boss

  3DL48262 P-400 1/48 Arma Hobby

  3DL48263 P-47N 1/48 MiniArt

  3DL72080 P-51D 1/72 Arma Hobby

  3DL72081 Mosquito B.35 SPACE 1/72 Airfix

  3DL72082 Mosquito TT.35 SPACE 1/72 Airfix

  ON APPROACH

  LEDEN 2026

  INFO Eduard144

  Prosinec 2025

• Strana 145

  FOTOLEPTY

  481178 A-4C air brakes 1/48 Hobby Boss

  481179 P-400 landing flaps 1/48 Arma Hobby

  491564 A-4C 1/48 Hobby Boss

  491566 P-400 1/48 Arma Hobby

  491568 P-47N 1/48 MiniArt

  73863 P-51D 1/72 Arma Hobby

  73864 Mosquito B.35 1/72 Airfix

  73865 Mosquito TT.35 1/72 Airfix

  ZOOMY

  FE1564 A-4C 1/48 Hobby Boss

  FE1565 A-4C seatbelts STEEL 1/48 Hobby Boss

  FE1566 P-400 1/48 Arma Hobby

  FE1567 P-400 seatbelts STEEL 1/48 Arma Hobby

  FE1568 P-47N 1/48 MiniArt

  FE1569 P-47N seatbelts STEEL 1/48 MiniArt

  FE1570 P-51B/C Weekend 1/48 Eduard

  SS864 Mosquito B.35 1/72 Airfix

  SS865 Mosquito TT.35 1/72 Airfix

  MASKY

  EX1152 A-4C 1/48 Hobby Boss

  EX1153 A-4C TFace 1/48 Hobby Boss

  EX1154 P-47N 1/48 MiniArt

  EX1155 P-47N TFace 1/48 MiniArt

  EX1156 F-35A RAM coating early 1/48 Italeri

  EX1157 F-35A RAM coating late 1/48 Italeri

  EX1158 S-199 bubble canopy TFace 1/48 Eduard

  CX702 Mosquito B.35 1/72 Airfix

  CX703 Mosquito TT.35 1/72 Airfix

  SPACE

  3DL48261 A-4C 1/48 Hobby Boss

  3DL48262 P-400 1/48 Arma Hobby

  3DL48263 P-47N 1/48 MiniArt

  3DL72080 P-51D 1/72 Arma Hobby

  3DL72081 Mosquito B.35 SPACE 1/72 Airfix

  3DL72082 Mosquito TT.35 SPACE 1/72 Airfix

  ON APPROACH

  SPITFIRE STORY: THE SWEEPS 1/72

  2154

  W3457, F/O James E. Johnson,

  No. 616 Squadron, RAF Tangmere,

  Velká Británie, srpen 1941

  EN824, F/Lt John Yarra,

  No. 453 Squadron RAAF, RAF Ipswich,

  Suffolk, Velká Británie, prosinec 1942

  W3518, S/Ldr hrabě Franz

  F. Colloredo-Mansfeld,

  No. 132 Squadron, RAF Newchurch,

  Kent, Velká Británie, září 1943

  EN921, F/O Jackson E. Sheppard,

  No. 401 Squadron RCAF, RAF Biggin

  Hill, Velká Británie, říjen 1943

  EP829, S/Ldr John J. Lynch,

  No. 249 Squadron, Krendi, Malta,

  květen 1943

  BM324, F/Lt Bernard Dupérier

  (baron Léon Sternberg de Armella),

  No. 340 (Free French) Squadron,

  RAF Westhampnett, West Sussex,

  Velká Británie, červenec 1942

  BM564, P/O André M. A. F. Plisnier,

  No. 350 (Belgium) Squadron,

  RAF Redhill, Surrey, Velká Británie,

  léto - podzim 1942

  EN951, S/Ldr Jan Zumbach,

  No. 303 (Polish) Squadron,

  RAF Kirton in Lindsey, Lincolnshire,

  Velká Británie, září 1942

  W3817, S/Ldr Richard M. Milne,

  No. 92 squadron, RAF Gravessend,

  Velká Británie, srpen - prosinec 1941

  BL973, F/Lt Stanislav Fejfar, No. 313

  (Czechoslovak) Squadron, RAF Hornchurch,

  Velká Británie, březen - květen 1942

  BM124, S/Ldr Brendan E. F. Finucane,

  No. 602 Squadron, RAF Kenley,

  Velká Británie, duben 1942

  LEDEN 2026

  INFO Eduard

  145

  Prosinec 2025

• Strana 146

  ON APPROACH

  Avia S-199 bubble canopy

  1/48

  #948012

  S-199.???, Bezpečnostní letectvo, Brno nebo Olomouc,

  Československo 1949

  S-199.165, npor. Vladislav Petráš, 1. letka,

  18. lp, Plzeň-Skvrňany, Československo, červenec 1952

  S-199.340, ppor. František Kratochvíla, 3. letka,

  51. letecký pluk, Mladá, Československo, červenec 1952

  S-199.210, Letecký pluk 5, Plzeň-Bory,

  Československo, 1950

  S-199.310, svob. Josef Mucha, 5. letecký školní pluk,

  Zvolen (Sliač), Československo, srpen

  S-199.531, por. Václav Dvořák, 2. letka, 3. letecký stíhací

  pluk, Brno-Černovice, Československo, duben 1953

  LEDEN 2026

  INFO Eduard146

  Prosinec 2025

• Strana 147

  P-51B-5-NA, s/n 43-6315, Lt. Col. James Howard,

  CO 354th FG, 9th AF, Lashenden, Velká Británie,

  duben 1944

  P51B-10-NA, s/n 43-7099, Maj. Alvan C. Gillem II,

  307th FS, 31st FG, 15th AF, Nettuno, Italy,

  únor 1944

  P51B-5-NA, s/n 42-106471, Lt. Col. John C. Meyer,

  CO 487th FS, 352th FG, 8th AF, Bodney,

  Velká Británie, květen 1944

  P-51B-15-NA, s/n 42-106971,

  Capt. Benjamin H. Ashmore, 26th FS,

  51st FG, Nanning, China, podzim 1944

  ON APPROACH

  P-51B/C Mustang Birdcage canopy 1/48

  #84209

  LEDEN 2026

  INFO Eduard

  147

  Prosinec 2025

• Strana 148

  ON APPROACH

  Fw 190A-8 Reedice

  1/48

  #82147

  W.Nr. 350189, 12./JG 5, Herdla, Norsko, jaro 1945

  W.Nr. 960542, Stab/JG 4, Jüterbog-Damm, Německo, jaro 1945

  Ofhr. Walter Köhne, 3./JG 1, Bad Lippspringe,

  Německo, květen 1944

  W. Nr. 171180, 6./JG 300, München-Neubiberg,

  Německo, duben - květen 1945

  W.Nr. 172733, Uffz. Ernst Schröder, 5./JG 300,

  Löbnitz, Německo, říjen - listopad 1944

  LEDEN 2026

  INFO Eduard148

  Prosinec 2025

• Strana 149

  Při přípravě článku o výstavě v Technickém

  muzeu v Brně uvnitř tohoto čísla, a přede-

  vším při mnoha konverzacích s návštěvníky

  výstavy mi přišla na mysl úvaha smyslu tako-

  vých výstav a smyslu modelářských soutěží.

  Pro její rozvinutí se musím vrátit o něko-

  lik let zpět. Myšlenka udělat velkou výstavu

  založenou na plastikových modelech a tom,

  co toto hobby potřebuje a obnáší, má u mě

  dlouhou historii (navíc KPM BRNO pořádalo

  ve spolupráci s Technickým muzeem dvě po-

  dobné velké výstavy v 80. letech) a vedlo mě

  k tomu nepřímo takové pokračování „našeho“

  MODELLBRNA. To také nebyla klasická mode-

  lářská výstava – vždy jsme se na MODELLBR-

  NU snažili soutěžení spíše upozadit a dát co

  největší prostor klubovým stolům i tematic-

  kým výstavám. Mezi prvními jsme dělali ve-

  řejné workshopy nazvané MODELLBRNO XXL,

  to hlavně proto, abychom nové trendy dostali

  mezi co nejvíce modelářů a díky prostorům na

  BVV to bylo možné. K tomu patřil maximální

  možný doprovodný program. A velmi mě těší,

  že dnes je tento trend součástí téměř každé

  výstavy, setkání nebo soutěže. Díky povídání

  při víkendovém modelaření s návštěvníky ak-

  tuální výstavy v Technickém muzeu (a to jsou

  nemodeláři i modeláři, kteří nikde svoje mo-

  dely neukazují) se dovídáme, že oni na soutěž

  jet nemůžou, protože to neumí a přitom když

  mi ukazují fotky svých výtvorů, klidně by mohli.

  Celý problém vidím v názvu soutěží a myslím,

  že je načase otevřít se s tímto koníčkem širší

  veřejnosti, systém soutěží předělat na setkání

  a výstavy. Je super že třeba E

  -

  DAY má v ná-

  zvu MEZINÁRODNÍ MODELÁŘSKÁ VÝSTAVA.

  To, že modeláři (komise modelářů) na výsta-

  vě vyberou v některých kategoriích tzv. BEST

  OF, je asi v pořádku. A také to, že především

  mladí dostanou nějakou vzpomínku/ocenění,

  ale když slýchávám, že někdo nedostal cenu

  a že už nepřijede … to je až úsměvné. Přestaň-

  me závodit, pojďme se bavit - modelařením.

  Proti mistrovské soutěži nic nemám, ale to

  je jiná, tak trošku uzavřená záležitost. Jasně

  daná pravidla, proškolení rozhodčí, modely

  jsou konfrontovány s podklady a další speci-

  fika. OK, může být. Klidně i součástí větší vý-

  stavy….

  Hlavně je to hobby a každý modelář dělá mo-

  del jak nejlépe umí, setkáními a výstavami

  s workshopy se i takoví modeláři mohou po-

  souvat dál. Ano, někomu stačí jak to dělá, ale

  mnoho modelářů vůbec neví, jak na co jít,

  nezná nové technologie, byť by je zvládl.

  Především je třeba začít, to vidím aktuálně

  o víkendech strávených na naší výstavě.

  Perfektně se k tomu hodí kniha PSPM 1, kte-

  rou vydal Kuba Vilingr, a kterou i díky jemu

  a propojení na nakladatele máme v omezeném

  počtu k prodeji – u vydavatele už není ani jedi-

  ný kus. Možná by stálo za úvahu časem knihu

  zaktualizovat a vydat rozšířené vydaní… Čas

  i v našem hobby letí a i tato „Kubova kuchař-

  ka“ je na pultech už nějaký ten rok. Stejně tak

  by modelářská škola mohla vycházet v mode-

  lářských periodikách, anebo zkusit tuto knihu

  přepracovat do podoby živé kuchařky, třeba na

  Youtube, a to včetně nových trendů. Legislativa

  a přístup školství našemu hobby také nepomá-

  há, přitom každý modelář je tak trošku historik,

  umělec, konstruktér, architekt. Rozvíjí mnoho

  schopností, dovedností – trpělivost, pečlivost,

  zručnost, a to všechno by nová generace po-

  třebovala. Měli bychom se, dokud nás je ještě

  hodně, pokusit nastartovat novou modelář-

  skou krev. To je hlavní důvod aktuální výstavy

  v Technickém muzeu - ukázat naše hobby ši-

  roké veřejnosti.

  POST SCRIPTUM K VÝSTAVĚ SVĚT

  PLASTIKOVÉHO MODELÁŘSTVÍ Text: Petr Vacek

  INFO Eduard

  149

  Prosinec 2025

• Strana 150

  Conventio

  n

  Kyšice

  13/12

  2025

  od 8:00

  Obec Kyšice

  Pořádají: Partneři:

  KPM Plzeň

  KPM Plzeň a obec Kyšice

  Vás zvou na XXII. ročník veřejné soutěže

  a výstavy plastikových modelů

  Akce proběhne v sobotu 13.12.2025

  (8:00-13:00)

  ve Velkém sále Kulturního domu v Kyšicích.

  Vstupné je dobrovolné

  Bližší informace na www.kpmplzen.cz

• Strana 151

  Convention

  Kyšice

  13/12

  2025

  od 8:00

  Obec Kyšice

  Pořádají: Partneři:

  KPM Plzeň

  KPM Plzeň a obec Kyšice

  Vás zvou na XXII. ročník veřejné soutěže

  a výstavy plastikových modelů

  Akce proběhne v sobotu 13.12.2025

  (8:00-13:00)

  ve Velkém sále Kulturního domu v Kyšicích.

  Vstupné je dobrovolné

  Bližší informace na www.kpmplzen.cz

• Úvodník

  
  

  Vážení přátelé,

  nebudete tomu věřit, ale opět jsme místo stavebnice nějakého významného, pro modeláře zajímavého a pokud možno dosud nevydaného typu letadla vydali dalšího, okoukaného, a bůhví kolikátého už Spitfira. Máme tak na kontě další promarněnou šanci, kdybychom nebyli tak zaťatými milovníky nudných a nezajímavých Spitfirů, mohli jsme vydat třeba Sea Vixena nejlépe ve verzi D.3 a v měřítku 1/48. No jo, co naděláte. Jiné už to nebude. Držíme se našeho plánu, kterým není nic jiného než zmenšit do měřítka 1/72 všechny stavebnice, které jsme dosud vydali a ještě vydáme v měřítku 1/48. To není jednoduchý plán. Ve skutečnosti je to nesplnitelný plán, jak jistě chápete. Je to tak nějak jako s tím zajícem, co nikdy nedohoní želvu, ale stejně jako zajíc děláme, co můžeme. Nového Spitfira Mk.Vb tak lze chápat jako součást této snahy, ale také se můžete na nějaké chápání vykašlat a prostě si toho Spitfira užít, protože to je sakra hezká a zábavná stavebnice. Ostatně, není to žádné přemílání starých stavebnic, je to první z rodiny dvaasedmdesátinových Spitfirů Mk.I, II a V, a to je nový projekt, který nemá se staršími Spitfiry Mk.IX a Mk.VIII téměř nic společného. Jo jo, je to samozřejmě Spitfire, a jde o verze, které vývojově Devítky a Osmičky předcházely, ale u stavebnic je to naopak. U nás stavebnice Devítek předcházejí Pětky i Jedničky, jdeme tak nějak proti proudu času, a to novým stavebnicím svědčí. Největší slabinou stavebnic Devítek (a Osmiček) jsou drobné díly. Před dvanácti lety to byla součást projektu, kterým jsme chtěli navýšit kapacitu výroby dvaasedmdesátin tím, že si necháme formy na rámečky s drobnými díly vyrobit v Číně, v Šen-čenu (Shenzhen). Byla to velmi dobrodružná záležitost, ten plán jsme dotáhli do konce a formy na dvě stavebnice, Spitfiry Mk.IX a Fw 190 A, jsme v Číně opravdu vyrobili. Díly trupů a křídel nebo všeobecně díly draku letadel jsme vyrobili my sami, formy na drobné díly pak přijely lodí z Číny a máme je dodnes.  A schválně nepíšu, že to bylo úspěšné, bylo to takové typické Pyrhovo vítězství, ty formy měly daleko k našemu standardu a na výliscích z nich je to vidět. Po pravdě řečeno jsem nikdy tohoto výsledku nepřestal litovat.  Tím příběhem vás ale dnes nebudu zatěžovat, můžete si ho za čas přečíst v seriálu Plastos o historii výroby plastikových stavebnic v Čechách, který vychází v EMD. Pro dnešek je důležitý fakt, že Spitfire Mk.Vb 1/72 má vše vyrobené u nás, a i to je na té stavebnici vidět. Nejde ale jen o drobné díly, kterých je samozřejmě opět hodně, protože Spitfiry prostě měly hodně vývojových variant, to je stejné jako u Bf 109 F a G, a my, protože chceme ty stavebnice dělat pořádně, do nich dáváme všechny možné varianty kdejakého dílu, s plným vědomím faktu, že se stejně nezavděčíme, že vždycky nějaký recenzent někde napíše, že ty stavebnice jsou složité a že Tamiya to má jednodušší, což je samozřejmě pravda a nic s tím neuděláme, a nějaký jiný odborník zase napíše, že tam chybí osmá verze vrtule, která je naprosto ale fakt naprosto zásadně důležitá, protože létala na Spitfirech operujících z letiště v Berševě a protože jsme tu vrtuli neudělali, tak jsme mu způsobili celoživotní trauma. Což je samozřejmě blbost, ale taky s tím nic neuděláme. Pokud byste chtěli na těch drobných dílech najít chybu, tak vám poradím. Jsou tam propady na výfucích. Docela díry, stejně jako je to u čtvrtkových Spitfirů Mk.V. Bohužel se nám ty propady nedaří eliminovat, takže nezbývá než vás požádat o shovívavost. Buď si to zatmelte, nebo to nechte, nebo si tu stavebnici nekupujte. To by ale zase bylo škoda, ten zbytek je moc pěkný a řadu titěrných dílků vám tam dáváme dvakrát i třikrát, kdyby vám, jak už to u takových cerepetiček bývá, některý z nich ucvrnknul z pinzety a zmizel v nenávratnu. Berte to jako kompenzaci toho problému s výfuky.  

  Nejde jen o drobné díly. Vývojem prošly i díly draku, přeci jen naše technologické schopnosti, bez ohledu na ty díry z boku výfuků, za poslední desetiletí značně pokročily, a je to na nich také vidět. Na zadní části trupu jsou i pozitivní nýty, u dvaasedmy celkem rarita řekl bych, a ač nejsou na první ani druhý pohled úplně patrné a lze je snadno přehlédnout, jsou půvabné a pokud je dokážete nějak decentně zvýraznit, tak budete mít ve vitríně moc pěkný a svým způsobem unikátní model. Ono dvaasedmdesátin s dobře vypadajícími pozitivními nýty na trhu moc nenajdete. K tomu, jak už je u nás zvykem, máte na výběr slušnou řádku verzí zbarvení, a kdybyste mi zase někdo chtěl psát, že obtisky mají tlustý lak, posunutý soutisk, vyblité barvy, a že se máme vrátit k obtiskům od Cartografu, tak mi to prosím vás nepište. K obtiskům od Cartografu se nevrátíme, protože do Profipacků a Weekendů jsme je stejně nikdy nedávali, žádný tlustý lak ani posunutý soutisk nemají a barvy jsou taky v pořádku. Uznávám, že jsme v minulosti některé odstíny úplně netrefili, ale snažíme se, aby se to neopakovalo. Jak stavebnice vypadá a jaké nabízí výrobní varianty a k nim alternativní díly, se dozvíte z článku Jakuba Nademlejnského. Model, jehož fotografie jsou součástí Jakubova článku, postavil konstruktér stavebnice Láďa Jonáš, aby si ověřil, že mu všechno vyšlo tak, jak si to představoval. Zdá se, že vyšlo. Pokud si chcete oživit znalosti technické historie, nabízíme vám dnes také opakování mého článku o technickém vývoji Spitfirů Mk.V. Dnes je tu první díl, věnovaný Spitfirům Mk.Va a Mk.Vb, v lednovém čísle Infa bude druhá část věnovaná Spitfirům Mk.Vc. Ten článek už jsme jednou vydali, někdy v roce 2020 tuším, při premiéře Spitfirů Mk.I, II a V v měřítku 1/48. Rozhodli jsme se ho zopakovat, protože jednak je opakování matkou moudrosti, a jednak se ty informace mohou někomu hodit. Přeci jen, množina modelářů stavějících dvaasedmy se od té stavějících čtvrtky liší, i když se obě částečně prolínají. Slibuji, že někdy na jaře dopíšu i článek o vývoji kamufláží Spitfirů Mk.V. Ty články budeme vydávat tak, jak budeme vydávat různé verze dvaasedmdesátinových Spitfirů. Jak už jsem zmínil, vydáváme je jaksi proti proudu času, začínáme Pětkami a skončíme Jedničkami, což je jiný postup, než jaký jsme zvolili u čtvrtek nebo dvaasedmdesátinových Devítek. Nicméně, pokud jde o výběr verzí zbarvení do dvaasedmdesátinových stavebnic, i pokud jde o vydávací schéma, kde bude opět řada tématických limitek, tak v tom malé stavebnice v podstatě kopírují vydávací schéma i skladbu markingů svých větších předchůdců. Pětkami v tomto případě začínáme proto, že se chceme vyhnout kolizi s kolegy z IBG, kteří nedávno začali vydávat stavebnice Spitfirů Mk.I také v měřítku 1/72, a my jim do toho nechceme lézt, když už to pro nedostatek mezinárodní koordinace dopadlo tak, že jsme my i oni zkonstruovali stejný typ letadla. Chtěl jsem napsat stejnou věc, ale ony to stejné stavebnice nejsou. Děláme to podobně, ale rozdíly najdete.

  Kdyby vás zajímalo, proč jsme v tomto případě vydali premiérovou stavebnici celé rodiny Spitfirů Mk.I v poněkud neobvykle v řadě Profipack, tak je to proto, že jsme ji chtěli mít hotovou do začátku listopadu, abychom ji mohli vzít s sebou do Telfordu. Připravit stavebnici řady Profipack je jednodušší, než připravit stavebnici řady Limited, navíc Dual Combo. Ono to bohužel nakonec nevyšlo, byl to až příliš ambiciózní plán. K dokončení poslední formy a tím i celé stavebnice nám v době konání výstavy v Telfordu chyběly ještě dva týdny. Ale stihli jsme další dvě stavebnice, které jsme do Telfordu dovezli, Kittyhawka v řadě Limited 1/48 a Spitfira Mk.Vb Mid v řadě Profipack 1/48. Obě stavebnice jsou také prosincové novinky, stejně jako A6M2-N Rufe v řadě Weekend 1/48. Můžete si je všechny prohlédnout v dnešním Infu, pokud už jste je samozřejmě neviděli na našem Facebooku případně třeba o víkendu v Bratislavě. Já tedy předpokládám, že někde už jste je viděli, ale stejně vám je ukážeme ještě jednou, ne-li víckrát.

  Dnes nemám jen dobré zprávy. Jedna špatná souvisí s mojí zmínkou o seriálu Plastos, že si tam můžete jednou přečíst, jak to bylo s dvaasedmdesátinovými stavebnicemi, na které jsme vyrobili formy Číně. Spousta z vás si řekne, co to je za blbost, já přece EMD nekupuju, tak jak si to asi přečtu? V tom je právě problém. EMD kupuje málo modelářů, nás na druhu stranu stojí velké úsilí ho připravit a vydat. Výsledek je, že se nám tento projekt nevyplácí, a proto raději to úsilí věnujeme něčemu úspěšnějšímu. Takže EMD v současné podobě skončí, poslední číslo vyjde v lednu. Předplatitelé dostanou e-mail s informací, jak vypořádáme jejich předplatné. Nicméně, protože všechno zlé bývá k něčemu dobré, EMD nezanikne úplně. Vrátíme se k původní myšlence, že bude placenou přílohou Infa. Do ní převedeme články, o které zájem je, a to se bude týkat i Plastos. Jak to bude celé vypadat a fungovat vám vysvětlíme po Novém roce.

  Abych nekončil špatnými zprávami, tak na závěr ještě jednu dobrou. Finišujeme s Alienem. Víte, o co jde, že? Česká Mi-24V zbarvená ve stylu filmového Vetřelce. Pracujeme na tom projektu už dlouho, asi tak dlouho, že jste možná ztratili víru, že ho někdy dokončíme, ale dokončíme ho. Kdyby chtěl někdo protestovat, že spolupracujeme s ruskou Zvezdou, podporující Putinův režim a válku proti Ukrajině, a že jsme pěkně falešní a tváříme se, že podporujeme Ukrajinu, tak aby bylo jasno, podporujeme Ukrajinu. A články o letecké válce na Ukrajině přes různé ataky a hejty nevzdáváme a nevzdáme, jak se můžete přesvědčit na dalších stránkách dnešního Infa, a se Zvezdou neobchodujeme. Máme jen stále schované výlisky z předválečného nákupu. Máme jich asi 1 000 zazděných v prvním patře skladu výlisků, a myslíme si, že je čas tu zeď otevřít a výlisky využít. Ostatně, Alien dnes válčí na Ukrajině v řadách ukrajinského letectva. Protože máme omezený počet výlisků, nepůjde tato stavebnice do volného prodeje, prodá se pouze přes předplatné. Nedostanou ji ani všichni obchodníci. Další věc, kterou byste měli vědět je, že to bude drahá stavebnice. Ne proto, že jsme hamižní, ale proto, že to je náročný a drahý projekt, jak konstrukčně, tak výrobně. Vzhledem k charakteru jeho zbarvení to bude náročný projekt i pro případné stavitele, dostat na model ten obtisk bude vyžadovat zručnost, zkušenost a trpělivost. Ty obtisky budou specifické nejen svým designem, ale i technickým provedením – to vám teď neprozradím, najdete to v informaci o obsahu stavebnice při spuštění předprodeje. Ten začne 12. prosince a skončí na Štědrý večer, 24. prosince. Tak se těšte!

  Přátelé, modeláři, děkuji vám za vaši celoroční přízeň, trpělivost, kritiku i podporu! Přeji vám hezké Vánoční svátky, veselého Silvestra a hlavně hodně štěstí, zdraví a krásných modelů v roce 2026!

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

   

  PS: Abych nezapomněl tradiční, krásné a věhlasné eduardí PF 2026 bude letos opět k dostání na našem e-shopu! 

• Tornado ECR 46+38

  
  

  NATO Tiger Meet 2025 Beja

  Text: Ing. Jaroslav Špaček

  Foto: Jaroslav Špaček, Uli Metternich a TLG 51.  

  
  

  Na letošním NATO Tiger Meetu v portugalské Beji působila 1. letka německého křídla Taktisches Luftwaffengeschwader 51 z německého Schleswigu se šesti letouny Tornado v obou provozovaných verzích – IDS i ECR. Letoun s trupovým číslem 46+38 byl opatřen matným nástřikem pískových barev reflektujících téma pouštního tygra (Desert Tiger). Kamufláž byla velmi líbivá, v celkovém hodnocení tygřích zbarvení skončila na druhém místě hned za domácí F-16.

  Tornado ECR vzniklo úpravou draku útočné verze IDS, do něhož bylo zastavěno sofistikované elektronické vybavení pro potlačování nepřátelských systémů protivzdušné obrany (mise SEAD – Suppression of Enemy Air Defence). Do prostoru, kde má normální útočná verze IDS umístěny kanóny, byl zabudován systém ELS (Emitter Location System), který umí detekovat, určovat polohu a klasifikovat různé zdroje elektromagnetického záření v podobě radarů a komunikačních systémů. Jeho antény jsou umístěny i v kořenech křídla. V pouzdře pod přídí umístěný infračervený systém FLIR (Forward Looking Infra-Red) pomáhá posádce při navigaci i vyhledávání cílů v noci a za ztížených povětrnostních podmínek. Jeho obraz je přenášen do obou kokpitů. Primární výzbrojí Tornad ECR jsou protiradiolokační řízené rakety AGM-88 HARM (High Speed Anti Radiation Missile). Tato sice již letitá, ale stále velmi účinná vysoce nadzvuková zbraň s dosahem 25 až 150 km, podle výšky odpalu, dokáže sama (a to i po odpálení z letounu-nosiče) vyhledávat, identifikovat a navádět se na všechny možné druhy zdrojů elektromagnetického záření. Raketa HARM v kombinaci s informacemi z ELS činí z Tornada velmi efektivní prostředek ničení nepřátelské PVO.

  Luftwaffe získala celkem 247 Tornad, z toho 35 kusů verze ECR. Ty byly všechny nově vyrobeny v letech 1990 až 1992. V současné době jsou Tornada v počtu cca 93 kusů provozována již jen u dvou jednotek – TaktLwG 33 v Büchel a právě 1. tygří letkou TaktLwG 51 „Immelmann“ ve Schleswigu. Verze ECR je však v počtu 21 kusů používána pouze u TaktLwG 51. V roce 2022 bylo oznámeno, že flotila Tornad bude nahrazena 35 letouny F-35A Lightning II v úderné roli a od roku 2030 nahradí nová verze letounu Typhoon EK také Tornada ECR.

  Počínaje rokem 2000 dostala německá Tornada modernizační balíček ASSTA 1 (Avionics System Software Tornado in Ada 1) obsahující nový zbraňový počítač, moderní navigační systém GPS a laserový inerciální navigační systém. Mimo raket HARM umožnil nový zbraňový počítač integraci nových střel Taurus KEPD 350, pouzdra s laserovým značkovačem Rafael Litening II a laserem naváděné bomby Paveway III. V roce 2005 pak byla zahájena modernizace ASSTA 2, která obsahuje zástavbu dalších digitálních avionických systémů a nového vybavení pro radioelektronický boj. Nicméně na standard ASSTA 2 bylo modernizováno pouze 85 Tornad, z toho 20 verze ECR. Důvodem je pokračující nahrazování Tornad letouny Eurofighter Typhoon.

  Balíček ASSTA 3.1 představil zavedení barevných multifunkčních obrazovek a integraci systému Link 16, což významně zvýšilo situační povědomí posádky a výměnu dat mezi ostatními prostředky NATO. V současnosti u Tornad ECR probíhá integrace ASSTA 4.1 a následná úprava softwaru ASSTA 4.2, což umožní použití moderních střel AGM-88E AARGM (Advanced Anti-Radiation Guided Missile), což bylo úspěšně vyzkoušeno v dubnu 2025 na střelnici US Navy v China Lake.

   

  Fotografie doprovázející článek ukazují detaily kamufláže Pouštního tygra z Beji. Ten byl opatřen nástřikem spíše matné pískové barvy s tmavšími hnědozelenými pruhy. Ty jsou i zespodu trupu, shora u vstupů vzduchu a na části trupu mezi nimi i na výškovce. Na levé je při pohledu zleva shora velká číslice „51“, na hřbetě trupu je pak opět černý panter. Na směrovce je z obou stran kresba černého tygra (nebo spíš pískového pantera?) na jejím kořeni nápis „Tiger since 1994“. Na pravé přídavné nádrži je nápis „TIGRE DO DESERTO“, na levé pak „TIGRE TIGRE TIGRE“. Na obou stranách dvířek předního podvozku jsou kresbičky tygrovaného kohouta, na předních dvířkách je pak hlava tygra s nápisem „Team Paint“, nad ní a pod ní jména „DIGITAL HANSI ALEX DANE TURAN ANNA a níže SLIP ROCKY SPALKI“.

  Letoun během cvičení nosil na pravém vnějším závěsníku šedý kontejner s výmetnicemi klamných cílů a výstražným systémem radarového ozáření FDS (Future Dispenser Systém), pod levým pak TSPJ (Tornado Self Protection Jammer). Při odletu měl na podtrupových závěsnících značně olétané standardní šedé přídavné nádrže. 

• SVĚT PLASTIKOVÉHO MODELÁŘSTVÍ

  
  

  Text: Petr Vacek

   

  Zdravím vás z Brna! V době, kdy vychází prosincové číslo Infa, jsme v polovině trvání výstavy Svět plastikového modelářství, která probíhá v brněnském Technickém muzeu od 17. 9. 2025 do 22. 3. 2026. Celkový počet modelů se ustálil na neuvěřitelných 1 352 ks od 111 modelářů.

  Zaslechl jsem názor …“ty modely znám ze soutěží, co bych tam viděl“… , ovšem modely bez tlačenic, vystavené na skleněných policích v různých výškách, včetně výšky očí a s dobrým světlem, neuvidíte nikde na soutěži. Tam jsou převážně modely nahuštěny těsně vedle sebe, na nízkých stolech, s omezeným světlem a viditelné jen z jedné strany. Ještě vás tlačí dav s baťůžky na zádech a telefony v ruce….

  V Technickém muzeu v Brně je to jinak – klid, světlo, modely k vidění tak jak běžně vidět nejsou a k tomu prostory s dalšími expozicemi, které rovněž stojí za vidění. Vše ještě potrhuje příjemná restaurace, do které se dostanete přímo z expozice parních strojů a leteckých motorů.

  Aktuálně v centru Brna probíhají jedny z největších vánočních trhů celkově na pěti náměstích, a to také stojí za vidění. Není nad to spojit příjemné s ještě příjemnějším a vyvést rodinu k nám do Brna právě v tento čas, zajít na výstavu a ještě nasát vánoční atmosféru.

  O víkendech narazíte v Technickém muzeu, v improvizované modelářské pracovně přímo v expozici naší výstavy, také na kolegy (o nedělích i na mě) přímo při práci. Můžeme probrat mnohé modelářské záležitosti, můžete se dozvědět o neobvyklých modelářských technikách nebo i o tom, jak nejlépe začít, či se k tomuto koníčku po letech vrátit. Například v průběhu listopadu jsme stavěli nové Avie S-199 z edice Hybrid.

   Průměrná denní návštěvnost je cca 230 lidí, navíc má díky počasí stoupající tendenci. Výstava je otevřena ve dnech středa – pátek 9:00 – 17:00 h a v sobotu – neděli 10:00 – 18:00 h. Od jejího otevření v září až do dnešního dne výstavu navštívilo přes 10 000 návštěvníků… To by bylo, aby se mezi nimi nenašli noví (staronoví) modeláři…!

  
  

  PS:

  V improvizované pracovně přímo v expozici výstavy jsou aktuálně k vidění pomůcky jako například modelářské lampy, které si samozřejmě můžete vyzkoušet. V průběhu prosince bychom měli testovat ultrazvukový bezdrátový nůž na „ořezávání“ 3D tištěných dílů – tento nastupující trend v našem hobby je pravděpodobně nezvratný. Velká část doplňků je v podstatě vyrobena technologií 3D tisku. Několik firem už vyrábí 3D tiskem i celé stavebnice. Po zkušenostech se stavebnicí Avie S-199 z edice Hybrid, jsme s kolegou usoudili, že ultrazvukový nůž bude do budoucna nedílnou součástí modelářského stolu. A kde jinde než některý víkend v Technickém muzeu si můžete nůž vyzkoušet a podělit se o zkušenosti. Informace o dění i mimo klasické víkendové modelaření najdete vždy na FB stránce – Výstava Svět plastikového modelářství. Chtěl bych také poděkovat všem kolegům, kteří nám modely na výstavu poskytli. 

• Letecká vojna na Ukrajine

  Ukrajinské vzdušné sily zverejnili sériu letových záberov F-16.

  
  

  V hlavnej úlohe F-16

   

  Text: Miro Barič

  
  

  Ukrajinské stíhačky Su-27 a MiG-29 stále lietajú a bojujú, vrátane tých, ktoré boli dodané zo Slovenska a Poľska. Čoraz väčší význam pre ukrajinské letectvo však má vojenská pomoc zo Západu. Stíhačky F-16 nesú v posledných mesiacoch hlavnú ťarchu bojov a absolvujú až 80 percent misií ukrajinských vzdušných síl.

   

  V sledovanom období od 1. 10. do 31. 10. 2025 sa ruské sily snažili útočiť na viacerých miestach – od Kupiansku na hraniciach Charkovskej oblasti, cez Pokrovsk v Doneckej oblasti až po Záporožskú oblasť na juhu. Postup ruských vojsk uľahčovalo čoraz masívnejšie nasadenie kĺzavých bômb, proti ktorým ukrajinskí obrancovia stále nenašli účinný recept. Ruské letectvo sa ich navyše snaží neustále vylepšovať. V priebehu októbra bolo prvýkrát zaznamenané použitie takýchto bômb s prídavným raketovým motorom. Odhaduje sa, že takto upravená bomba so 100 kg výbušnou hlavicou má dolet 200 km. To umožňuje ruským lietadlám odhadzovať ich v bezpečnej vzdialenosti od frontovej línie a úplne sa vyhnúť ukrajinskej protivzdušnej obrane.

   

  Rekordné počty

  V hĺbke ukrajinského územia zas pokračovali ruské nálety na energetickú infraštruktúru. Ich cieľom je terorizovať civilné obyvateľstvo odopieraním elektrickej energie a vykurovania v zime. V októbri Rusko vypustilo na Ukrajinu 5298 dronov dlhého doletu a 270 rakiet a striel s plochou dráhou letu. Počet rakiet bol najvyšší od začiatku roku 2023, kedy Kyjev začal zverejňovať každodenné štatistiky. Pre porovnanie, v septembri tohto roka mierilo na Ukrajinu 185 rakiet a striel. V októbri teda došlo k nárastu o 46 percent.

  Už v noci na piatok 3. 10. vyslali Rusi 381 dronov a 35 striel a rakiet. Celý masívny útok nemieril na žiadny vojenský objekt, ale výhradne na energetickú infraštruktúru. V noci na nedeľu 5. 10. prišiel ďalší veľký nálet. Na západnú Ukrajinu mierilo 496 dronov a 53 striel a rakiet. Z celkového počtu 549 projektilov zneškodnila ukrajinská obrana 478. Tie ostatné dopadli prevažne na energetické zariadenia v Ivano-Frankivsku a v Ľvove. V druhom menovanom meste bol zasiahnutý aj veľký sklad poľských odevných značiek. Pri celom útoku prišlo o živor najmenej deväť ľudí. Pri Ľvove jeden ruský projektil dopadol na dom, v ktorom zabil štvorčlennú rodinu vrátane 15-ročného dievčaťa.

   

  Energetická infraštruktúra

  Ukrajina dlhodobo úspešne útočí na ruské rafinérie, čo viedlo k poklesu produkcie benzínu o milión ton mesačne. Útokom na energetickú infraštruktúru, ako sú elektrárne, rozvodne či teplárne, sa doteraz zväčša vyhýbala. Po tom, čo Rusko vystupňovalo svoje nálety, začala sa aj Ukrajina snažiť oplácať Rusku rovnakou mincou. K veľkému ukrajinskému dronovému útoku došlo v noci na pondelok 6. 10. Bola pri ňom zasiahnutá elektrická sústava pri Belgorode a tepláreň pri Briansku. Okrem toho ukrajinské drony mierili na ropný terminál vo Feodosii na Kryme, rafinériu v Tuapse, muničnú továreň pri Nižnom Novgorode, letisko v Saki a ďalšie ciele. Pri útokoch na ruské rafinérie, ktoré pokračovali aj v ďalších dňoch, osobitne spomenieme zásah rafinérie v Ťumeni v utorok 7. 10. Došlo k nemu totiž až 2 000 km od ukrajinských hraníc.

  Z ruskej strany prišiel ďalší veľký nálet v noci na piatok 10. 10., po ktorom sa celkom deväť ukrajinských oblastí ocitlo bez dodávok elektriny a teplej vody. Rusi vyslali 465 kamikadze dronov a 32 striel a rakiet. V Záporoží bol zasiahnutý aj panelák, v ktorom zomrel sedemročný chlapec – syn ukrajinského vojaka, ktorý sa len nedávno vrátil z ruského zajatia.

  V utorok 14. 10. Rusi zasiahli v Chersonskej oblasti dve riadne označené vozidlá Svetového potravinového programu OSN, ktoré viezli humanitárnu pomoc. Ich vodiči našťastie vyviazli bez zranení.

  V noci na stredu 22. 10. si ruský nálet vyžiadal najmenej šesť obetí na životoch. V Kyjeve dopadol ruský projektil na rodinný dom, v ktorom zabil ženu a dve deti vo veku šesť mesiacov a 12 rokov. Celkom Rusko vypustilo 405 dronov a 28 rakiet a striel s plochou dráhou letu.

  V noci na sobotu 25. 10. dopadlo na Kyjev deväť balistických rakiet. Štyri z nich mierili na teplárne. O život prišli dvaja ľudia a 12 bolo zranených. V noci na nedeľu 26. 10 boli cieľom útokov v Kyjeve nasledujúce „vojenské“ objekty – sklad liekov, pražiareň kávy a bytový dom, v ktorom zomreli najmenej traja civilisti a 32 bolo zranených.

  Najväčší útok v sledovanom období však prišiel až na jeho konci, v noci na štvrtok 30. 10. Rusko vyslalo dokopy 653 dronov a 52 rakiet a striel. Ukrajinská obrana zostrelila 592 kamikadze dronov a 31 zo 43 striel s plochou dráhou letu. Z deviatich rakiet Iskander M a Kinžal sa však nepodarilo zostreliť ani jednu. Zasiahnutá bola energetická infraštruktúra, no žiaľ opäť aj paneláky, v ktorých umierali civilisti.

   Horiaci sklad s odevmi, ktorý bol 5. 10. zasiahnutý vo Ľvove.

  Rusi 14. 10. v Chersonskej oblasti zničili vozidlá Svetového potravinového programu OSN.

  Požiare po útoku na Kyjev 26. 10. pomáhala hasiť helikoptéra Eurocopter EC225 Super Puma ukrajinského ministerstva vnútra.

  
  

  Ťažný kôň

  Pri odvracaní týchto útokov hrajú veľkú rolu stíhačky ukrajinských vzdušných síl. A medzi nimi hrajú čoraz väčšiu rolu stroje dodané zo Západu. Podľa najnovších štatistík absolvujú lietadlá F-16 až 80 percent všetkých bojových misií. Stíhačky MiG-29 a Su-27 sú stále dôležité, ale ich počet počas vojny klesá, kým F-16 má stále potenciál na ďalšie dodávky.

  Veliteľstvo ukrajinských vzdušných síl informovalo, že od dodania prvých kusov F-16 v auguste 2024 zničili tieto stroje viac ako 1300 nepriateľských vzdušných cieľov. Išlo najmä o strely s plochou dráhou letu, na ktorých ničení sa podieľajú aj francúzske stíhačky Mirage 2000 dodané v tomto roku. Okrem vzdušných cieľov sa F-16 zúčastňujú aj na misiách na podporu pozemných vojsk. S navádzanými bombami zasiahli viac ako 300 ruských pozemných cieľov. V tomto prípade sú to najmä vozidlá, veliteľské stanovištia, sklady munície, logistické centrá a tiež stanovištia operátorov dronov.

   Ukrajinské vzdušné sily zverejnili sériu letových záberov F-16.

  Zábery z videa ukrajinskej stíhačky Mirage 2000-5F. Číslo stroja je vyretušované (veľké pod kabínou a malé nad výsostným znakom na chvoste), na ľavej strane trupu však vidno symboly zostrelených striel s plochou dráhou letu.

  Popri západných strojoch naďalej slúžia ukrajinské stíhačky Su-27...

  …a MiG-29, ako tento zo 40. brigády taktického letectva.

  Naďalej bojuje aj tento ex-slovenský MiG-29AS (všimnite si anténu za kabínou), hoci jeho povrch je už poriadne olietaný.

  Kým stíhačky zostreľujú najmä ruské strely s plochou dráhou letu, na drony Shahed sa sústreďuje pozemná obrana.

  
  

  Ďalšie Mirage, F-16, ale i Gripeny

  V sledovanom období sa objavilo niekoľko dobrých správ ohľadom budúcnosti ukrajinského letectva. Francúzsko potvrdilo, že dodá ďalšie stíhačky Mirage 2000. Belgicko prevzalo prvé lietadlá F-35, čo bolo podmienkou pre uvoľnenie starších strojov F-16 pre Ukrajinu. Okrem stíhačiek z Dánska, Holandska a Nórska tak Ukrajina čoskoro obdrží ďalšie F-16 aj z Belgicka.

  Najvýznamnejšou sa však javí dohoda, ktorú v Linköpingu v stredu 22. 10. uzavreli ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a švédsky premiér Ulf Kristersson. Ide o predbežný dokument o zámere obstarať stíhačky JAS 39 Gripen. Odvtedy obe strany intenzívne pracujú na detailoch finálnej dohody.

  Ukrajina by mala získať 100 až 150 Gripenov, pričom väčšina z nich by mala byť dodaná až po očakávanom skončení vojny a mala by sa stať súčasťou obnovy a modernizácie povojnových ukrajinských vzdušných síl. Časť Gripenov by mala byť ale dodaná už v roku 2026 a ukrajinskí piloti i pozemný personál sa na ne už cvičia. V tomto prípade pôjde celkom určite o staršie stroje vo verzii JAS 39 C/D.

  Neskôr by mala Ukrajina získať najnovšie stíhačky vo verzii JAS 39 E. Výcvik pilotov na túto verziu by sa mal začať na budúci rok. Od roku 2033 sa plánuje aj zapojenie ukrajinského priemyslu do ich výroby. Na Ukrajine by mala vznikať časť dielov pre tieto lietadlá. To je však hudba vzdialenej budúcnosti. Dovtedy treba vyriešiť aj financovanie tohto veľkého nákupu. Významná časť pôjde z ukrajinského povojnového rozpočtu, Švédsko však zvažuje aj ďalšie alternatívy, ako sú napríklad zmrazené ruské aktíva alebo financovanie z balíka vojenskej pomoci vyčlenenej pre Ukrajinu.

   Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a švédsky premiér Ulf Kristersson podpisujú dohodu o zámere obstarať stíhačky JAS 39 Gripen.

  Počas podpisu dohody v Linköpingu 22. 10. sa jeden Gripen predviedol aj vo vzduchu.

  
  

  Priateľská paľba

  Zatiaľ však na Ukrajine stále prebieha vojna a jej súčasťou sú aj boje vo vzduchu. V období, ktoré sleduje tento článok, nebola známa žiadna potvrdená strata ukrajinských vzdušných síl. Naopak, ruské letectvo prišlo o viacero strojov. A niektoré zdroje naznačujú, že o časť ruských strát sa postarala vlastná protivzdušná obrana.

  Prvá známa ruská strata v októbri však s bojmi priamo nesúvisí. Došlo k nej totiž ďaleko od ukrajinských hraníc, v Čaplyginskom okrese na severe Lipeckej oblasti. Vo štvrtok 9. 10. sa tam v podvečerných hodinách zrútila stíhačka MiG-31. Stroj bol podľa oficiálnych ruských zdrojov na cvičnom lete a neniesol žiadnu výzbroj. Keď sa pri návrate chystal pristáť na základni, nevysunula sa ľavá podvozková noha. Posádka preto naviedla lietadlo do neobývanej oblasti a katapultovala sa. Obaja letci prežili.

  Hneď nasledujúci deň, v piatok 10. 10., sa zrútil ruský vrtuľník Kamov Ka-52. Okolnosti ani miesto havárie tentoraz neboli zverejnené. Ruské kanály však potvrdili, že tentoraz obaja členovia posádky prišli o život. Nadporučík Alexander Dubrovin i nadporučík Alexander Možarov boli príslušníkmi 15. brigády armádneho letectva.

  O týždeň neskôr, v piatok 17. 10., sa na Kryme zrútila stíhačka Su-30SM zo 43. samostatného útočného pluku námorného letectva. Stroj sa podieľal na odrážaní ukrajinského dronového útoku. Po vypustení rakety na ukrajinský dron vypukol na palube stíhačky požiar. Keď sa ho posádke nepodarilo uhasiť, obaja letci sa katapultovali a vzápätí boli zachránení pátracou helikoptérou. Príčina vzniku požiaru nie je zatiaľ známa. Ruské zdroje však spomínajú v podstate tri možnosti – technickú poruchu, zrážku s troskami dronu alebo zásah raketou vlastnej protivzdušnej obrany.

  Streľba do vlastných radov sa spomína aj v prípade straty ďalšej helikoptéry Ka-52, ku ktorej došlo v pondelok 27. 10. Ruská PVO si podľa niektorých informácií splietla vlastný vrtuľník s útočiacim ukrajinským dronom. Dvojčlenná posádka neprežila.

   Na útoky v hĺbke ruského územia používa Ukrajina aj tieto drony E-300.

  Nad Doneckom zostrelili Rusi 29. 10. vlastný dron Gerbera, no propaganda tvrdila, že bola zostrelená ukrajinská raketa.

  Ilustračná snímka ruského ministerstva obrany zachytáva vrtuľník Ka-52. V sledovanom období Rusi stratili dve helikoptéry tohto typu.

  
  

  Spálili smeti aj s vrtuľníkom

  Ako vlastný gól možno označiť aj zničenie dvoch ľahkých lietadiel, ku ktorému došlo niekedy pred utorkom 21. 10., kedy bolo zverejnené video z útoku. Významným dielom k tomu prispela ruská propagandistická televízia. Rusi totiž začali v boji proti dronom používať ukrajinskú taktiku a nasadili ľahké lietadlá, z ktorých druhý člen posádky strieľa na drony ručnými zbraňami z kokpitu. Ruská televízia o tom prišla nakrútiť reportáž, v ktorej ukázali nielen Jak-52 s registráciou RA-1874G od jednotky Bars-Sarmat, ale aj detaily letiska, z ktorého operoval. To sa vzápätí podarilo identifikovať ako pôvodne súkromné letisko Korsak pri obci Pryazovskoje, 20 km juhovýchodne od okupovaného Melitopolu a len 80 km od frontovej línie. Toto letisko bolo nedávno zrekonštruované a Rusi ho začali využívať ako základňu na boj proti ukrajinským dronom. Lenže ukrajinské drony okamžite po zverejnení ruskej reportáže prileteli na návštevu a zničili minimálne dve lietadlá – jeden Jak-52 a jeden hornoplošný stroj, pravdepodobne Cessna 172. Tento typ sa v spomínanej reportáži objavil tiež. Namiesto strelca v kokpite však nesie dva guľomety zavesené v mieste napojenia vzpier na trup.

  Ku ďalšej strate došlo už dávnejšie, no potvrdená bola až teraz. Zo súdnych dokumentov vyplynulo, že na výcvikovom letisku pri Novočerkassku v Rostovskej oblasti zhorela 4. 9. 2024 helikoptéra Mi-8 patriaca ruskej federálnej národnej garde Rosgvardia. Došlo k tomu za tragikomických okolností. Kapitán Nikolaj Novoselov prikázal spáliť smeti uložené vo vykopanej jame, hoci predpisy takýto postup zakazovali. Od horiacich smetí sa v silnom vetre chytila aj suchá tráva a od nej vrtuľník. Ten bol natankovaný palivom a naložený záchranným, parašutistickým a pyrotechnickým vybavením. Celá helikoptéra aj s nákladom zhorela do tla. Rosgvardija vyčíslila škodu na 574 miliónov rubľov (7,3 milióna dolárov) a žiadala súdnou cestou náhradu od Novoselova. Súd však žalobe nevyhovel a dal kapitánovi pokutu len 350-tisíc rubľov (4 400 dolárov). Odôvodnil to tým, že toľko peňazí by Novoselov aj tak nikdy nemohol zaplatiť.

  Ruská propaganda sa pochválila používaním ľahkých lietadiel Jak-52 proti dronom. Prezradila pritom aj presnú lokalitu letiska.

  Reakcia ukrajinských dronov na seba nenechala dlho čakať.

  Rusko používa proti dronom aj lietadlá Cessna 172 s guľometmi zavesenými na vzperách pri trupe.

  Ukrajina používa lietadlá Jak-52 proti dronom už dlhšie. Každý z týchto strojov má iné sfarbenie, často pôvodné civilné. Zábery Jak-52M v tomto sfarbení sú nové, zverejnili ich až teraz.

  O tom, že ukrajinské helikoptéry Mi-8 používajú proti ruským dronom guľomety M134 Minigun, sme už informovali. Teraz sa objavil záber umiestnenia tohto guľometu v bočných dverách Mi-8.

  
  

• Finucanův Spitfire

  
  

  Text: Michal Krechowski

  Titulní ilustrace: Piotr Forkasiewicz

    

  Irský stíhací pilot Brendan Finucane patří mezi nejznámější osobnosti historie leteckých bojů z období druhé světové války. Nejen jeho bojová činnost a tragická smrt je opředena řadou otazníků, ale i jeden z jeho Spitfirů si při přípravě stavebnice a boxartu vyžádal důkladnou revizi dosud zveřejněných podkladů. Nestandardní schéma horních ploch, zobrazené na boxartu Piotra Forkasiewicze již vyvolalo v modelářské komunitě diskusi. Proto bude užitečné podrobněji vysvětlit, jak jsme k této interpretaci došli.

   

  Dochované dobové fotografie Spitfiru BM124 na první pohled naznačují velkou anomálii zbarvení horních ploch oproti standardním kamuflážím. Důvod, proč byly pro horní plochy Spitfiru BM124 ve stavebnici nakonec zvoleny odstíny Temperate Sea Scheme, se pokusím ve stručnosti vysvětlit, protože rozklíčování barevného schématu z černobílých fotografií je v některých případech téměř alchymistická záležitost a přináší občas překvapivá rozuzlení.

  Spitfire BM124 byl zcela nový letoun, darovaný Británii královnou Salote z Tongy a přidělený speciálně S/Ldr Finucanovi. Dne 14. března 1942 byl dodán k No. 602 Squadron, již v novém kamuflážním schématu DFS v odstínech Dark Green/Ocean Grey/Medium Sea Grey. Z nějakého důvodu byl krátce po převzetí na horních plochách kompletně překamuflován novým maskovacím schématem. Vše je dobře zdokumentováno na mnoha černobílých fotografiích pořízených v Kenley 26. března 1942 fotografem časopisu Life. Fotografie zobrazují Finucanův BM124 s malým kontrastem barev tolik podobných, jako mají při bližším prozkoumání „námořní“ odstíny Dark Slate Grey/Extra Dark Sea Grey. Náběžná hrana křídla má nestandardní vlnkovaný přechod mezi horní a spodní částí kamufláže, na horní straně křídla chybí charakteristické černé chodníčky a popisky, ty jsou přebarveny novou kamuflážní barvou. Spodní plochy zůstaly v odstínu Medium Sea Grey včetně zachovaných továrních popisek.

  Další tři fotografie BM124 uchovává archiv IWM pod čísly CH5575, CH5576, CH5577. Fotografie byly pořízeny 21. května 1942 kdy Ministerstvo vnitra zorganizovalo pořízení snímků pro propagandistické účely a distribuci médiím v Tonze. Za tímto účelem byl na levou stranu krytu nádrže namalován nápis „QUEEN of SALOTE“. Jak se později ukázalo, nápis nebyl napsán gramaticky správně a Ministerstvo letectví následně požadovalo úpravu nápisu na fotografiích z „QUEEN of SALOTE“ na „QUEEN SALOTE“. Proto bylo z negativů slovo „of“ seškrábáno a na všech třech fotografiích jsou zřejmé výrazné retuše. Brendan Finucane tak zcela jistě létal s BM124 s nesprávným názvem „QUEEN of SALOTE“. Kromě nápisu „QUEEN of SALOTE“ zobrazují fotografie i umístění znaku perutě na motorovém krytu. Jedná se o vzpřímeného červeného skotského lva ve žlutém erbu. Finucane, s respektem k původu a tradicím No. 602 Squadron, nechal tento znak umístit na kryty motorů Spitfirů No. 602 Squadron. Fotografie opět zobrazují přebarvení horních ploch, které se historicky mylně vykládají tak, že byl Spitfire kamuflován s "obrácenou" kamufláží OG/DG, což je i vzhledem k detailním fotografiím z časopisu Life naprostý nesmysl. Takto podobně přebarvených Spitfirů No. 602 Squadron z období podzim 1941 - jaro 1942 je fotograficky doloženo více (zajímavé, že všechny jsou z "B" Flight).

  Důležitým detailem pro finální zjištění nejpravděpodobnějšího schématu bylo určit, jakým fotografickým filtrem byly dané fotografie pořízeny a následně je porovnat s fotografiemi se stejným filtrem jiných strojů, které se logicky nabízejí. V tomto případě to byl červený filtr. Při porovnání různých kamuflážních možností pak vychází finálním porovnáním nejlépe stroje BM124 oproti letounu PA103, BM124 s NX890, BM124 s NX857, BM124 s EP200. Ve stejném barevném spektru se jeví jako zbarvení Temperate Sea Scheme.

  Jaký byl důvod pro překamuflování nově dodaného letounu? Nejpravděpodobnější vysvětlení je popsáno Paulem Lucasem v publikaci Colour Conundrum RAF Day Fighter Schemes 1941 - 1943 vol 2:

  "Důvod, proč by kamuflážní vzor Temperate Sea Scheme mohl být přijat některými stíhacími perutěmi, lze vysvětlit operačními požadavky na doprovod a podporu Blenheimů No. 2 Group Bomber Command při nízkých náletech na lodě, které byly prováděny v rámci operace Channel Stop. V rámci této operace přijaly bombardéry Blenheim z No. 2 Group od 26. července 1941 pro své horní povrchy schéma Temperate Sea Scheme, jak je popsáno v červnovém vydání SAM z roku 2018. Pokud jde o to, proč mohlo být Fighter Command motivováno přijmout stejný kamuflážní vzor, zpráva RAF Intelligence ze dne 18. srpna 1941 uvádí, že ‚No. 602 Squadron hlásí novou kamufláž na bombardérech jako velmi účinnou, protože je obtížné je udržet v dohledu‘. Kromě toho stíhací letouny samotné přebíraly v roce 1941 stále větší úlohu v boji proti lodím, přičemž letouny Hurricane byly pro tento účel upraveny tak, aby mohly nést dvě 250lb univerzální nebo poloprůbojné bomby. Tyto útoky stíhacích letounů byly považovány za tak úspěšné, zejména s ohledem na mnohem nižší utrpěné ztráty bombardérů Hurricane ve srovnání s Blenheimy, že od 9. října 1941 začalo Fighter Command přebírat odpovědnost za operaci Channel Stop, přičemž Bomber Command bylo od 25. listopadu zcela zbaveno svých závazků v rámci této operace. Použití kamufláže Temperate Sea Scheme na horních plochách denních stíhaček zapojených do těchto útoků by tedy mělo taktický smysl."

  Z výše uvedeného vyplývá, proč byl nový stroj BM124 ihned po dodání k No. 602 Squadron překamuflován na horních plochách. Měl lepší maskování při doprovodech v nízké letové hladině a při operacích Rhubarb.

  Detailní pohled na nápis QUEEN SALOTE na Spitfiru BM124. slovo „of“ bylo z negativů odstraněno. (Foto: Imperial War Museum)

  F/Sgt. W.W.J. Bill Loud u Spitfiru BM124 který darovala Británii královna Salote z Tongy. Byl dodán 14. března 1942 No. 602 Squadron. Fotografie pořízená 21. května 1942 na letišti Kenley potvrzuje, že křídla nemají černé chodníčky ani popisky a je naprosto evidentní, že horní plochy trupu a křídel jsou z "nějakého důvodu" kompletně nově překamuflovány. (Foto: Imperial War Museum)

  Flight Lieutenant Brendan 'Paddy' Finucane DFC (Foto: Imperial War Museum)

• Kittyhawky dvou světadílů

  Text: Jan Zdiarský 

  Ilustrace: Gareth Hector

  Kat. č. 11187

   

  Boxarty stavebnic limitovaných edicí obvykle nepřinášejí konkrétní příběh či situaci. Mají navodit atmosféru a vizuálně připravit modeláře na to, co ho v krabici čeká. Tím spíše, jde-li o stavebnici stylu Dual Combo, kde je výběr nabízených markingů velmi pestrý a na krabici zobrazené letouny mohou být vztaženy k válečným oblastem i značně vzdáleným.

  Stejně je tomu tak u Dual Comba Kittyhawku, kde spolu nad pouští letí Kittyhawk RAF z afrického bojiště a stroj RAAF z oblasti jižního Pacifiku. Přesto mají oba letouny mnoho společného. V neposlední řadě elegantní a bojovný výraz, vlastní všem P-40.

  Britové a letci z dalších zemí Commonwealthu používali Tomahawky (P-40B/C) a Kittyhawky (P-40D - N) v Africe s velkým úspěchem. V severoafrickém pouštním tažení sehrály tyto letouny významnou roli tažných koní. Kromě RAF s nimi létali Australané, Novozélanďané, Jihoafričani a Kanaďané (ti v Africe neměli vlastní perutě RCAF a jejich piloti byli zařazení do perutí RAF).

  Tyto letouny nebyly nejrychlejší ani nejlepší ve vyšších hladinách, ale svou pevnou konstrukcí, která vydržela značné poškození v boji, a schopností plnit i úkoly útoků proti pozemním cílům, se staly pro spojence v severní Africe nepostradatelnými.

  Patrně nejvýraznější jednotkou, používající Kittyhawky v Africe a Středomoří obecně, byla 112. peruť RAF. Proslula nejen velkými bojovými úspěchy (ke konci války její piloti nárokovali 206 letounů protivníka zničených ve vzduchu a 62 na zemi), ale také typickou žraločí tlamou, namalovanou na chladičích ve spodní části přídí svých strojů. Tento prvek převzaly od amerických Létajících Tygrů (1st American Volunteer Group), působících v letech 1941 – 42 v čínsko-japonské válce. Oba zmíněné výskyty „sharkmouth“ vytvořily jakýsi trademark, vizuál, neodmyslitelně spojený s letounem P-40.

  Ke zmíněné 112. peruti RAF patřil i první z letounů ve dvojici na obrázku – Kittyhawk ET789, se kterým v roce 1942 létal australský pilot Sgt. Wallace Daniel Hogg. S tímto letounem se mimo jiné v dubnu 1942 zúčastnil velkého boje s německými Ju 87 při kterém byl jeho Kittyhawk vážně poškozen. Sgt. Hogg se přesto dokázal dostat domů a bojoval i po následující měsíce, až do 21. října 1942, kdy byl sestřelen a zajat. Zbytek války strávil v zajateckém táboře Stalag Luft 3 v Saganu.

  Také pilot druhého Kittyhawku z boxartu byl Australan. Na rozdíl od Hogga sloužil v čistě australské jednotce (75. peruť RAAF) a také mnohem blíže k domovu. Hvězdné období této perutě spadá do jara 1942, kdy sloužila na Noemfoor Island v jižním Pacifiku, kde působila především v roli obránce přístavu Port Moresby. Během o málo více než šest týdnů trvajících bojů peruť sestřelila 35 nepřátelských letounů a takřka 60 jich poškodila. Sama však také měla nemalé ztráty. V bojích a při haváriích ztratila 12 pilotů a 22 strojů. Většina jejích Kittyhawků byla na konci tohoto období ztracena nebo vážně poškozena. Dne 3. května 1942 byla peruť stažena z bojů a vrátila se zpět na australskou pevninu. Po znovuvybavení letouny a novými piloty byla dislokována na Milne Bay, nedaleko svého předchozího působiště. Z různých základen v oblasti Papua – New Guinea pak působila až do prosince 1944.

  Do daného období, konkrétně srpna 1944, pak spadá i příběh druhého zobrazeného letounu. Kittyhawk s RAAF označením A29-521 pilotoval F/O T. R. Jacklin ze 75. perutě RAAF. Dne 9. srpna 1944 utržil Jacklin vážné poškození v boji, přičemž levá polovina křídla byla z více než čtvrtiny zničena. Levé křidélko chybělo úplně. S takto poškozeným strojem dokázal F/O Jacklin doletět více než 200 mil až na Noemfoor Island a přistát na své základně.

  V obou tak rozdílných oblastech bojů, pouštním prostředí severní Afriky, i značně humidním klimatu jižního Pacifiku, Kittyhawky značně trpěly, ovšem bez ztráty bojové hodnoty. Náročné klimatické podmínky se projevovaly nejen na draku, přístrojovém vybavení, zbraních a pohonných jednotkách, ale také na povrchu. Kamuflážní nátěry v těchto oblastech značně bledly a oprýskávaly. O to zajímavější jsou dnes pro modeláře. K tomu přispívají také četné kresby a nosearty, kterými Kittyhawky, a obecně letouny P-40, oplývají. 

• Kamikawa Maru

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Kat. č. 84208

   

  Plováková varianta letounu Zero, jež nesla označení A6M2-N a spojenecké kódové označení Rufe, patří mezi nejelegantnější letecké konstrukce, jež vznikly během druhé světové války. Úkolem tohoto stroje bylo hájit ostrovní letecké základny během jejich výstavby a provádět průzkumné, hlídkové a stíhací lety. S podrobnou historií vývoje a nasazení tohoto hydroplánu se můžete seznámit ve dvoudílném článku Rufe v dubnovém a červnovém vydání magazínu INFO Eduard z roku 2023. 

  Hydroplány Rufe nebyly součástí výzbroje japonských válečných lodí. Na jejich palubách převažovaly dvoumístné pozorovací stroje. Letoun Rufe totiž nebyl určen pro start pomocí katapultu. Proto jediným plavidlem, z jehož paluby tento typ operoval, je nosič hydroplánů Kamikawa Maru.

  Tato loď byla dokončena v roce 1936 jako zaoceánský parník pro společnost Kawasaki Kisen K. K. Line. Jméno Kamikawa Maru nesla i třída hydroplánových nosičů, v rámci níž byly uvedeny do provozu ještě tři další plavidla. Po zahájení agrese proti Číně byla Kamikawa Maru v září 1937 zabavena námořnictvem a od října téhož roku byla vybavena několika hydroplány E8N2 (během druhé světové války označované spojeneckým kódovým jménem Dave). Do bojů tyto stroje zasáhly v prosinci 1937.

  Kamikawa Maru se podílela na zajištění vylodění na řece Yangtze 4. července 1938. Během října téhož roku operovala u Šanghaje, před koncem roku loď oficiálně převzalo námořnictvo a podílela se na operacích u Kantonu.

  V listopadu 1939 byla dokončena její přestavba na nosič hydroplánů. Loď měla výtlak 6 853 tun, rychlost 17 uzlů a její výzbroj tvořilo šest děl ráže 120 mm. Na palubě nesla čtyři hydroplány E7K Alf a osm strojů E8N2 Dave.

  V polovině listopadu se její dosavadní velitel, námořní kapitán Ichihei Yokogawa, stal velitelem letadlové lodi Hiryū a jeho pozici převzal námořní kapitán (pozdější kontradmirál) Shigeki Andō, který dříve působil ve funkci výkonného důstojníka letadlové lodi Hōshō. Během téhož měsíce se loď opět zapojila do operací u Kantonu a účastnila se jich až do léta 1940. Do čínských vod se vrátila krátce v dubnu 1941 během operací v oblasti Šanghaje.

  Od 7. prosince 1941 se Kamikawa Maru podílela na bojových operacích v Malajsii, v té době byla její letecká jednotka vyzbrojena letouny E13A Jake a F1M Pete. Prvního úspěchu v leteckém boji dosáhla již 7. prosince jedna osádka hydroplánu E13A, které se podařilo poškodit Catalinu z No. 205 Squadron RAF. Zasažený letoun s vyřazenou radiostanicí později padl za oběť armádním stíhačům.

  Výraznějšího úspěchu docílili její letci 17. prosince, když donutili s letounem F1M k přistání na hladinu nizozemský Dornier Do 24 „X-34“ z GVT-7. Dva spojenečtí letci v boji přišli o život. Po jednom vítězství si osádky hydroplánů F1M připsaly ještě 19. a 20. prosince. V obou případech jim padl za oběť nizozemský Glenn Martin B-10 VIG-I. Během bojů o nizozemskou východní Indii se letci z Kamikawa Maru úspěšně střetávali i s dalšími stroji protivníka, včetně Hawkerů Hurricane.

  Na počátku května 1942 zajišťovala Kamikawa Maru krytí pro vylodění na ostrovech Santa Isabel, Tulagi a Guadalcanal. Během bitvy u Midway měla tato loď na palubě čtrnáct strojů F1M2 a čtyři E8N2, které měly na ostrově zůstat po jeho dobytí. V červnu a červenci byla nasazena v oblasti Aleut, jak kvůli transportu letounů jiných jednotek, tak i kvůli hlídkové činnosti prováděné vlastní leteckou jednotkou.

  Kamikawa Maru se v září 1942 s letouny Rufe a Pete připojila k hydroplánovým jednotkám, které se podílely na boji o Guadalcanal. Ze základny Shortland u Bougainvillu letouny Rufe operovaly od 4. září 1942 a prvního vítězství dosáhla dvojice letců 13. září. V ten den odstartovali vrch. podd. Jirō Kawai a praporčík Makio Kawamura z Rekaty. Měli za úkol zjistit, zda je letiště Henderson Field na Guadalcanalu zpět v japonských rukou. Japonské jednotky sice na základně nezpozorovali, ale narazili na osamělý SBD Dauntless z VMSB-231. Podařilo se jim jej sestřelit a pak zaútočili na pozemní cíle. Oba američtí letci zahynuli, jedním z nich byl střelec Cpl. Horace B. Thomas, který přežil bitvu o Midway u VMSB 241. Závěrečné okamžiky tohoto nečekaného leteckého boje jsou zachyceny na boxartu Piotra Forkasiewicze.

  Stíhací jednotka lodi Kamikawa Maru do 7. listopadu 1942 provedla celkem 360 bojových letů

  při 211 akcích. Nárokovala sestřelení čtrnácti letounů, ale devět pilotů bylo zabito. Po tomto datu její zbývající letouny Rufe převzala Kōkūtai 802.

  Kamikawa Maru nadále pokračovala v operační činnosti s dvouplošníky Pete a na počátku března 1943 byla její letecká jednotka sloučena s jednotkou ze sesterského plavidla Kunikawa Maru. Z obou útvarů vznikla Kōkūtai 938. Kamikawa Maru byla těžce poškozena 28. května 1943 v poledne u Kaviengu třemi torpédy z ponorky USS Scamp. Plavidlo se podařilo udržet na hladině, ale americká ponorka loď krátce po půlnoci zasáhla znovu a Kamikawa Maru byla definitivně ztracena. 

• The Darlington Spitfire

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Kat. č. 70205

   

  Premiérovou edicí nové stavebnice Spitfiru v měřítku 1/72 je raná verze Mk.Vb. Takto významný počin si přímo říkal o zobrazení výjimečného letounu a některého z legendárních pilotů na box artu. Variant bylo několik, ale je více než symbolické, že volba padla na stroj W3320 a Donalda Ernesta Kingabyho – jediného příslušníka RAF, který během války třikrát obdržel Distinguished Flying Medal (DFM).

  Donald Ernest Kingaby se narodil 7. ledna 1920 v Holloway v Londýně jako syn duchovního. Před válkou pracoval v pojišťovnictví a studoval na King's Ely.

  Do Royal Air Force Volunteer Reserve vstoupil v dubnu 1939 a v červnu 1940, již jako seržant a pilot, nastoupil k No. 266 Squadron, vyzbrojené Spitfiry Mk.I. V úvodní fázi bitvy o Británii poškodil dva Junkersy Ju 88 a jeden Bf 110. V září 1940 byl převelen k No. 92 Squadron. Již 27. září nárokoval poškození jednoho Bf 109 a o tři dny později tento úspěch zopakoval. Během října přidal tři jistá vítězství, jeden sestřel v podílu s dalšími pěti piloty, jeden letoun sestřelený pravděpodobně a jeden poškozený. V listopadu pak sestřelil čtyři stodevítky a jednu zničil pravděpodobně, většinu z těchto úspěchů docílil během jediného dne – 15. listopadu.

  V lednu 1941 město Darlington v hrabství Durham darovalo Ministerstvu obrany částku 5 082 liber, za kterou byl o několik měsíců později pořízen Spitfire Mk.Vb W3320, oficiálně pojmenovaný The Darlington Spitfire. Tento letoun se stal jedním z nejúspěšnějších Spitfirů celé války – celkem jej pilotovalo více než padesát pilotů na 212 operačních letech, dohromady 337,35 letových hodin.

  Piloti se shodovali, že Darlington Spitfire měl „něco do sebe“. A stejně tak jeho letci – především Flight Sergeant Don Kingaby, který s ním absolvoval první bojový let 20. července 1941 a později na tomto stroji odlétal 37 bojových letů a připsal si tři potvrzené sestřely, tři pravděpodobné a jeden letoun poškodil.

  Později W3320 sloužil u No. 54, 118, 64, 611, 234 a nakonec 63 Squadron RAF. Kariéra W3320 skončila 28. října 1944, kdy byl na stojánce základny North Weald zničen při kolizi se Spitfirem československé „třistadesítky.“ Na letišti došlo současně ke dvěma kolizím. The Darligton Spitfire se stal obětí srážky se Spitfirem „NN-T“ (MA228), za jehož řízením seděl F/Sgt. Václav Nikl. V té době šlo o nejstarší stále sloužící Spitfire verze Mk.V. Tomuto ikonickému letounu se věnuje webová stránka http://www.rogerdarlington.me.uk/Spitfire.html a rovněž kniha, jejímž autorem je Peter Caygill.

  Rok 1941 přinesl změnu taktiky – stíhací letectvo RAF přešlo do ofenzivy a podnikalo sweepy nad okupovanou Evropou. Kingaby u 92. perutě během těchto akcí sestřelil asi tucet nepřátelských strojů a tisk jej brzy začal označovat jako „specialistu na stodevítky“.

  Dne 22. listopadu 1941 získal nouzovou důstojnickou hodnost pilot officer (probationary) a byl na čas stažen z bojových operací.

  V březnu 1942 se vrátil k operačnímu létání u No. 111 Squadron. O měsíc později přešel k No. 64 Squadron, kde opět skóroval dvěma sestřely a dvěma poškozenými letouny.

  Dne 30. června byl povýšen na Flying Officer (válečná hodnost), v listopadu 1942 byl přidělen k No. 122 Squadron jako její velitel a stál v jejím čele až do dubna 1943. Během března jako jeho číslo létal československé stíhací eso Otto Smik.

  Po období odpočinku na velitelství stíhacího letectva se v létě 1944 opět vrací jako velitel křídel – tentokrát nad invazními plážemi v Normandii. Svůj poslední sestřel (podíl 0,50) získal stále ještě na Spitfiru Mk.Vb dne 30. června. Jeho celkové skóre se tak ustálilo na 21 vítězstvích, dvou letounech zničených ve spolupráci, 6 něpřátelských strojů zničil pravděpodobně a 11 poškodil.

  Dne 24. července byl povýšen na Squadron Leader (war substantive) a poté působil jako instruktor střelby na Advanced Gunnery School RAF Catfoss, kde zůstal až do konce války. Po válce velel jako acting Wing Commander a 15. května 1945 obdržel Distinguished Flying Cross Spojených států, 15. června pak Croix de guerre od belgické vlády.

  Po válce získal trvalou služební hodnost Flight Lieutenant (od 29. listopadu 1946 se zpětnou platností od 1. září 1945) a válečnou hodnost Squadron Leader si podržel až do 1. ledna 1948. Po krátkém návratu k hodnosti Flight Lieutenant byl 1. ledna 1949 povýšen na stálou hodnost Squadron Leader.

  Od února 1949 do dubna 1952 velel No. 72 Squadron, vyzbrojené proudovými de Havilland Vampires. Dne 5. června 1952 obdržel Air Force Cross.

  V RAF sloužil až do svého odchodu do výslužby 29. září 1958, kdy si ponechal hodnost Wing Commander. Následně se s manželkou přestěhoval do Spojených států za svými dcerami, kde žil až do své smrti 31. prosince 1990 ve Westfieldu ve státě Massachusetts. 

• Markingy pro Kittyhawk 1/48

  COL A

  ET789, Sgt. Wallace D. Hogg, No. 112 Squadron (RAF), LG91 Amriyha, Egypt, říjen 1942

  Letouny s typickou žraločí tlamou na přídi patřily v Africe No. 112 Squadron, která používala Kittyhawky od konce roku 1941, kdy jimi nahradila Tomahawky. Žraločí squadrona pak tento typ v několika verzích používala až do června 1944, kdy začala přezbrojovat na Mustangy. Letoun ET789 je typickým představitelem vzhledu letounů jednotky, až na podobu znaků na spodní straně křídla, u kterých byl od ruky namalován zvětšený červený střed. Ze známé fotografie není patrné, zda byla tlama uvnitř pouze červená, nebo měla také černou část s difuzním přechodem mezi barvami. Takto byla tlama provedena u více letounů No. 112 Sqn. Obtisky nabízejí obě varianty.  Sgt Wallace D. Hogg se s tímto letounem účastnil boje s velkou skupinou Ju 87 (hovoří se až o padesáti). U No. 112 Sqn od 14. dubna 1942 a měl u kolegů přezdívku „Stalin“ (nevíme proč). Ve zmíněné akci úspěch nezaznamenal a sám byl zasažen. S poškozeným letounem se ale byl schopen vrátit na základnu. Stejné štěstí už neměl 21. října toho roku, kdy byl sestřelen protileteckou palbou, když Kittyhawky od No. 112 Squadron doprovázely společně s 66th FS USAAF velkou formaci amerických B-25 útočících na německé základny. „Žraloci“ tehdy letěli poprvé do boje s novými Kittyhawky III (P-40K), zatímco Američané sedlali P-40F. Hogg byl zajat a internován až do konce války v zajateckém táboře L3 pod číslem 6283. Sestřelen byl v kokpitu Kittyhawku III FR286. 

   

  COL B

  AK759, F/Sgt. Phillips, No. 94 Squadron (RAF), Gasr El Arid, Libya, březen 1942

  No. 94 Squadron nebyla typickým provozovatelem Kittyhawků. Měla je totiž ve výzbroji pouhých dvanáct týdnů od poloviny února do poloviny května. Jejich kódové označení bylo změněno z GO na FZ v únoru 1942 a potom zpět na GO na konci dubna. Letouny si ovšem ponechávaly svá individuální písmena. Za tak krátkou dobu se u jednotky vystřídalo 53 letounů, tedy počet odpovídající zhruba třem squadronám… Od 11. května již předávala své Kittyhawky No. 2 Squadron SAAF a sama přezbrojovala na Hurricany. Nově zformovaná No. 94 Squadron vzlétla na svou první bojovou misi 15. února 1942. Cílem útoku byla německá základna Martuba, ze které se podařilo vzlétnout pouze Offw. Otto Schulzovi. Ten během desetiminutového boje sestřelil čtyři Kittyhawky včetně Squadron Leadera Ernesta Masona. Letoun AK759 akci přežil, ale na konci února havaroval. Po opravě u něj došlo v dubnu stejně jako u ostatních letounů k odstranění červeno-bílé šachovnice na kormidle. Tu namalovali příslušníci squadrony na směrová kormidla zřejmě ještě před zmíněnou první operační misí, protože se Němci domnívali, že na ně útočí polská jednotka RAF. S tímto letounem létal F/Sgt Phillips od února do dubna 1942.    

   

  COL C

  NZ3007, F/O Peter Gifford, No. 14 Squadron (RNZAF), Masterton, New Zealand, únor 1943

  Peter Gifford se narodil 14. dubna 1915 v Christchurch. Na začátku kariéry létal u No. 100 Squadron RAF s Vildebeesty v Singapuru, později byl převelen k No. 488 Squadron RNZAF, kde usedal do kokpitů Buffal a Hurricanů. V té době si připsal dvě poškození bombardovacích Ki-21 Sally. Poté, co byla jednotka přeznačena na No. 14 Squadron, přezbrojila na Kittyhawky. Gifford si v kokpitu tohoto typu nárokoval jeden pravděpodobný sestřel Zera a po ukončení první operační túry s No. 14 Squadron absolvoval dvě další s No. 19 Squadron kde pokračoval na Kittyhawku a poté létal s Corsairy. Celkem odlétal 112 bojových misí. Zemřel 16. prosince 2001. Letoun NZ3007 nesl na přídi nápis Magnolia Mufflewurt, což byla ženská postava z komiksu, uveřejňovaného australským magazínem Man. Byl dodán ve standardním britském kamuflážním schématu s použitím amerických barev DuPont, ekvivalentů bristkých Dark Green a Dark Earth na horních a Sky na spodních plochách. Novozélanďané poté přebarvovali letouny, které byly odesílány k bojům mimo Nový Zéland, buď barvou Olive Drab, nebo pouze nahradili pole nevyhovující Dark Earth vlastní barvou Ocean Blue. Tak tomu bylo pravděpodobně také u tohoto stroje. Spodní plochy mohly být ponechány v barvě Sky, případně mohlo dojít rovněž k jejich přetření lokální barvou Sky Grey. No. 14 Squadron RNZAF byla zformována byla v dubnu 1942 z personálu No. 488 Squadron, kterému se podařilo uniknout po pádu Singapuru a Jávy v březnu. Po výcviku se v dubnu 1943 přesunula na Espiritu Santo, již v červnu ale operovala z Guadalcanalu, kde vydržela do 25. července 1943 a přes Espiritu Santo se vrátila na Nový Zéland. Na svém kontě měla 22 sestřelených nepřátel při vlastní ztrátě čtyř letounů a tří pilotů. Po odpočinku se na začátku listopadu přesunula na Novou Georgii v Šalamounových ostrovech, odkud vzlétali její piloti již s Kittyhawky III (P-40K).

   

  COL D

  AK702, F/O W. P. Pictorius, No. 4 Squadron SAAF, Gambut II, Lybie, 1942

  Ke zformování No. 4 Squadron jihoafrického letectva došlo v dubnu 1939 v Durbanu. Zpočátku měla ve výzbroji Hawkery Hartbee, Fury a Wapiti. Už v prosinci toho roku byla rozpuštěna a 24. března 1941 opět obnovena na základně Waterkloof, kde převzala Hurricany. Operační výcvik probíhal v Keni, kde jednotka chránila zemi před možnými italskými útoky ze Somalilandu (neuznaná republika na severu Somálska). Zde si její piloti také poprvé vyzkoušeli Tomahawky. Od 1. září 1941 se peruť přesouvala do Egypta, kde plně přezbrojila na Tomahawky. S nimi absolvovala první operační misi 12. listopadu a v Egyptě zůstala, aby se zúčastnila všech pouštních bitev od operace Crusader až po El Alamein. Peruť také podporovala postup do Tuniska a invaze na Sicílii a do Itálie. V červenci 1943 vyměnila své Kittyhawky III za Spitfiry a v srpnu se přesunula na Sicílii. Odtud zamířila na italskou pevninu, odkud až do konce bojů prováděla útoky na pozemní cíle. Letouny ve standardní pouštní kamufláži doplňoval na letounech symbol antilopy v zeleném, žlutě lemovaném poli ve tvaru afrického kontinentu.  

   

  COL E

  AK961, F/Sgt Lloyd Boardman, No. 3 Squadron (RAAF), červen 1942

  Flight Sergeant Lloyd „Danny“ Boardman prošel leteckým výcvikem v Jižní Rhodesii, když mu bylo dvacet let. Nejprve absolvoval u No. 26 EFTS na základně Guinea Fowl základní výcvik, který dokončil 20. května 1941. Pokračovací výcvik absolvoval u No. 22 SFTS v Thornhillu a po bojovém výcviku se stal 16. února 1942 pilotem No. 3 Squadron RAAF, která se nacházela tou dobou v Gambutu. Přezdívku Danny si vysloužil za to, jak procítěně zpíval známou irskou píseň Danny Boy. Jeho bojové zkušenosti a schopnost velet mu navzdory hodnosti seržanta vynesly uznání v podobě velení Flightu a dokonce při několika misích i celé squadroně ve vzduchu. Tehdejší velitel squadrony Bobby Gibbes si uvědomoval, že hodnost není pro velení v boji důležitá, a tak neváhal svěřit operační velení i seržantům. Boardmanův Kittyhawk ozdobila kresbička psíka, odcházejícího spokojeně od znaku Afrikakorpsu, tedy palmy s hákovým křížem, který zřejmě úspěšně počůral…       

   

  COL F

  NZ3237, Allan Watson, No. 19 Squadron (RNZAF), Torokina, 1944

  Allan Archibald “Skip“ Watson se narodil 31. ledna 1922. Po pilotním výcviku sloužil nejprve jeden turnus u No. 19 Squadron a poté tři další z No. 22 Squadron. Celkem odlétal 188 misí a 351 hodin. Povyšování až do hodnosti Squadron Leadera si vysloužil mimo jiné i díky své rozhodnosti v boji. Například 29. ledna 1945 vedl svou sekci v nízké výšce do útoku na nepřátelské protiletadlové pozice a zcela umlčel japonskou palbu, takže další letouny mohly provést bombardování beze ztrát. Jen o tři dny později vedl útok na nepřátelská zařízení v Kaviengu a navzdory prudké protiletadlové palbě, která poškodila jeho letoun, dotáhl útok do konce a přímým zásahem zničil hangár. V té době již vedl No. 22 Squadron. Po ukončení bojů se věnoval ragby, stal se záložníkem týmu Grammar a vyhrál s ním Auckland Rugby Union senior premier league. Následně u ragby setrval jako rozhodčí a působil i na mezinárodní úrovni. Běhal také maratony a byl prý vynikajícím zpěvákem. Zemřel pouhé tři týdny před svými 90. narozeninami v roce 2012. Svůj Warhawk pojmenoval Esma Lee podle své tehdejší přítelkyni. Nakonec si vzal jinou dívku jménem Nancy Hickling, k tomu ale došlo až v roce 1948…

   

  COL G

  A29-521, F/O T. R. Jacklin, No. 75 Squadron (RAAF), Noemfoor Island, srpen 1944

  Australská No. 75 Squadron, známá také jako Magpies, byla zformována v Townsville v Queenslandu 4. března 1942 a své první Kittyhawky obdržela 21. března, přičemž následujících 44 dní působila v roli jediného obránce Port Moresby proti nepřátelským náletům. O intenzitě bojů během prvních šesti týdnů svědčí 35 zničených a 58 poškozených nepřátelských letadel při ztrátě dvanácti vlastních pilotů a až na dvě výjimky byly všechny KIttyhjawky, se kterými squadrona na ostrov přiletěla, zničené nebo neletuschopné kvůli poškození. Později se No. 75 Squadron přesunula do Milne Bay a poté na Borneo, kde její piloti kryli australské síly během bitvy o Balikpapan v posledních týdnech války. Dne 9. srpna 1944 s tímto letounem dostal Jacklin zásah do levého křídla. Přišel o nejen o balanční křidélko, poškození zasáhlo více než 25 procent plochy křídla. S těžce poškozeným strojem musel jeho pilot absolvovat přes 350 km nad mořem, než mohl přistát vyčerpaný na své základně. Jeho přistání zdokumentoval pohotový kameraman a na základě tohoto materiálu byl rekonstruován vzhled letounu. Světlé fleky na přídi jsme identifikovali jako na kov smytou barvu. Letoun má také viditelně světlejší barvu na spodní straně křídla. Je známa fotografie letounu ještě bez omytých polí barvy na přídi a s bílými náběžnými hranami křídla. V mezidobí tedy zřejmě došlo také k výměně křídla, zřejmě z jiného letounu s vybledlým nátěrem Neutral Grey (možná kvůli uskladnění na slunci).

   

  COL H

  FX609, S/L Murray P. Nash, No. 3 Squadron RAAF, Itálie, 1944

  Murray Percival Nash se narodil v severním Melbourne 21. října 1919 jako syn strojního inženýra. Po dokončení technické školy začal pracovat pro svého otce v jeho strojírenské firmě ale kvůli vypuknutí války v Evropě se rozhodl vstoupit do RAAF a v roce zahájil 1940 vojenský výcvik jako pilot v rámci programu Empire Air Training Scheme v Point Cook. V roce 1941 absolvoval instruktorský kurz a následně se věnoval výcviku nových pilotů. Začátkem roku 1943 se připojil k No. 3 Squadron, se kterou se přesunul do severní Afriky a poté na Maltu. Letouny No. 3 Squadron RAAF byly prvními spojeneckými stroji, které přistály v Itálii. S Warhawkem FX609 se Nash zúčastnil 16. listopadu 1944 poslední bojové mise, kterou squadrona s tímto typem absolvovala. Letoun zdědil po předchozím veliteli squadrony Rexovi Baylym. Byl to také jeho první stroj s kódem CV P. Následně, po přezbrojení na Mustangy, používal Nash stejné označení i na tomto typu. Nashovy pilotní i velitelské schopnosti byly podle dobových záznamů výjimečné. Například 8. ledna 1945 útočil na nepřátelská transportní vozidla v tak nízké výšce, že si o strom urazil koncový oblouk křídla. Díky svým zkušenostem a schopnostem byl přizván na konci války do speciálního kursu taktiky vzdušného boje pro velitele Squadron v Tangmere. Po jeho ukončení opět převzal velení No. 3 Squadron a vedl ji v italském tažení až do konce války. PO ní se vrátil do otcovy strojírenské firmy, poté se věnoval farmaření. Zemřel v roce 2009.  

   

  COL I

  A29-512, S/L Adam H. Brydon, No. 78 Squadron (RAAF), Noemfoor Island, 1944

  Adam Howie „Curley“ Brydon se narodil 14. dubna 1921 at Armidale a už v 18 letech, druhý den poté, co Austrálie vstoupila do války, se přihlásil do řad RAAF. O rok později se stal příslušníkem No. 1 Squadron kde létal s bombardovacími Hudsony. Jednalo se o první australskou jednotku, která bojovala mimo domovské území a 1. srpna 1943 se stal jejím velitelem. Ve věku 22 let byl nejmladším Squadron Leaderem v řadách australského letectva. Od 30. prosince 1943 už byl členem No. 78 Squadron a od 1. července do 12. října 1944 jednotce velel. Následně byl od 26. července 1945 umístěn v hodnosti poručíka k Royal Australian Navy Volunteer Reserve a létal se Supermarine Seafire na letadlových lodích HMS Indefatigable a HMS Implacable (jako příslušník Fleet Air Arm). Celkem nalétal operačně 470 hodin během 138 misí, zahrnujících i 52 útoků na pozemní cíle. Řady Royal Australian Navy opustil 18. července 1946 a věnoval se automobilovým závodům. Během služby u No. 78 Sqn létal celkem s 19 různými KIttyhawky, Pistol Packin’ Mama byl jedním z nich. Stroj převzatý USAAF pod číslem 42-105360 byl ozdoben kresbou Alberta Vargase. Z fotografií je zřejmé, že se jednalo o výstřižek posteru z magazínu Esquire, který byl zřejmě na kapotu nalepen. Tmavý lem mohl a být vrstva lepidla, kterým byly zatřeny okraje.

   

  COL J

  FX835, Kittyhawk Mk.IV, No. 450 Sqn RAAF, Itálie, jaro 1944

  Australská No. 450 Squadron byla aktivována v únoru 1941 na základně RAAF Station Williamtown v Novém Jižním Walesu a stala se první australskou squadronou vybudovanou v rámci programu Empire Air Training Scheme. V únoru 1942 zahájila s Kittyhawky bojovou činnost a v průběhu následujících 15 měsíců bojovala v severoafrické a tuniské kampani. Plnila jak roli stíhací, tak stíhací-bombardovací při podpoře pozemních sil. Na své konto si její piloti připsali 49 německých a italských letadel a jednotka si vysloužila přezdívku „The Desert Harassers“ (Pouštní obtěžovatelé). Po skončení africké kampaně se No 450 Sqn. zapojila do invaze na Sicílii poté, do se 13. července 1943 přesunula na RAF základnu Luqa na Maltě. Následoval přesun na Sicílii a poté se v prosinci přemístila na italskou pevninu. Až do konce války létala jednotka s Kittyhawky, na Mustangy začala přezbrojovat až po jejím ukončení v Evropě a 20. srpna 1945 byla rozpuštěna. Kittyhawk FX835 nesl typické zbarvení Kittyhawků IV, které byly dodány v americké Olive Drab na horních plochách. Ta byla doplněna kamuflážními poli Dark Earth. Obě barvy byly na tomto stroji již značně vyšisovány. Kresba dívky na přídi a nápis „No Orchids“ byly vyvedeny na poli čerstvé barvy Dark Geen. Kryt motoru s touto kresbou byl použit na více letounech.   

• Markingy pro Spitfire Mk.Vb mid 1/48

  COL A

  BL336, W/Cdr Robert S. Tuck, Biggin Hill Wing, RAF Biggin Hill, Velká Británie, prosinec 1941 - leden 1942

  W/Cdr Robert Stanford „Bob“ Tuck, je s 29 potvrzenými sestřely jedním z nejúspěšnějších stíhačů RAF. Svých prvních sestřelů dosáhl u No. 92 Squadron nad Dunkirkem. Do 11. září 1940, kdy byl jmenován velitelem No. 257 Squadron, měl na svém kontě už 14 sestřelů. Předpokládá se, že jednou z jeho obětí se stalo 23. září 1940 budoucí hvězdné eso Luftwaffe Hans-Joachim Marseille. Počátkem prosince 1941 byl Tuck jmenován velitelem elitního křídla v Biggin Hillu. Dne 28. ledna 1942 však byl jeho Spitfire BL336 RS-T zasažen flakem a Tuck musel nouzově přistát u Boulogne sur Mer, kde byl následně zajat. V táboře Stalag Luft III v Saganu se podílel na přípravách Velkého útěku, ale těsně před jeho provedením byl přemístěn do pobočného tábora Belaria. Dne 1. února 1945 uprchl během evakuace tábora a přidal se k Rusům. Z RAF odešel v padesátých letech a věnoval se farmaření. Při natáčení filmu Bitva o Británii se spřátelil s Adolfem Gallandem, jehož synovi byl za kmotra. Zemřel ve věku 70 let dne 5. května 1987.

   

  COL B

  BM124, S/Ldr Brendan E. F. Finucane, No. 602 Squadron, RAF Kenley, Velká Británie, duben 1942

  Spitfire s/n BM124 byl prezentační letoun darovaný Británii královnou Salote z Tongy a přidělený speciálně S/Ldr Brendonu Finucaneovi. Byl dodán 14. března 1942 a Finucane s ním nepřetržitě létal až do 18. června 1942, kdy při přistání v Redhillu narazil koncem křídla do země. Letadlo bylo těžce poškozeno, a ačkoli bylo po rozsáhlé opravě vráceno jednotce, Finucane s ním už nelétal. V jeho kokpitu získal svá poslední vítězství: dva potvrzené sestřely, dva sdílené, čtyři pravděpodobné a čytři poškození. Finucaneův BM124 byl stejně jako jeho předchozí Spitfiry přebarven na horních plochách námořními odstíny Dark Slate Grey/Extra Dark Sea Grey, spodní plochy zůstaly v odstínu Medium Sea Grey. Náběžná hrana měla vlnkovaný přechod mezi horní a spodní částí kamufláže. Pod čelním štítkem měl nakreslen osobní emblém Shamrock a trupové písmeno W. Pro propagandistické účely byl v květnu na kryt nádrže namalován nápis QUEEN of SALOTE. Jak se později ukázalo, nápis nebyl napsán správně a ministerstvo letectví zadalo pozměňovací návrh požadující úpravu pořízených fotografií z „QUEEN of SALOTE“ na „QUEEN SALOTE“. Slovo „of“ tak bylo z negativů hrubě seškrábáno. S respektem k původu a tradicím No. 602 Squadron nechal Finucane umístit na kryty motorů u Spitfirů No. 602 Squadron znak perutě — vztyčeného červeného skotského lva ve žlutém erbu. Za svoji válečnou kariéru dosáhl Finucane 32 sestřelů a stal se tak třetím nejúspěšnějším pilotem Spitfirů během 2. světové války.

   

  COL C

  BL299, S/Ldr Michael G. F. Pedley, No. 131. Squadron, RAF Lianbedr, Velká Británie, leden - duben 1942

  Michael Pedley nastoupil do RAF v roce 1935 a sloužil u 2. (armádní) letky až do roku 1939, kdy se stal instruktorem. V listopadu 1941 převzal velení No. 131 Squadron. Během operace Jubilée (vylodění u Dieppe) dosáhl dvou sestřelů. V září mu bylo uděleno vyznamenání DFC a byl povýšen na velitele No. 323 Wing, se kterým se zúčastnil operace Torch v severozápadní Africe. V lednu 1944 převzal velení No. 337 Wing v Egyptě a později v Řecku. Během válečných let dosáhl pěti sestřelů. Po válce zůstal v RAF a v roce 1956 byl jmenován členem Řádu britského impéria (OBE) za práci při řízení a velení ofenzivních leteckých operací proti teroristům v Malajsku. V roce 1957 odešel do výslužby. Zajímavostí Spitfiru BM420, se kterým S/Ldr Pedley létal u No. 131 Squadron, je nestandardní velikost spodních výsosných znaků a čerstvá aplikace výsostného označení typu C, pod kterým prosvítá původní znak typu A. Nápis Spirit of Kent poukazuje na hrabství Kent ve Velké Británii, které zaplatilo celou letku Spitfirů. Hlavní zásluhu na sbírce obyvatel hrabství Kent měl Lord Cornwallis, který se obrátil s výzvou na obyvatele Kentu a po zasedání válečného nouzového výboru byl založen Kent County Spitfire Fund. Obyvatelé Kentu a okolních měst mezi sebou začali brzy soutěžit o to, kdo vybere nejvíce peněz a do listopadu 1941 se podařilo nashromáždit více než 100 000 liber, což bylo dost na celou letku Spitfirů.

   

  COL D

  BL594, F/O Eugeniusz Horbaczewski, No. 303. Squadron, RAF Kirton-in-Lindsey, Velká Británie, červen 1942

  BL594 byl dodán No. 242 Squadron v dubnu 1942, ale již v květnu byl poškozen při nehodě, následně opraven a dodán k No. 303 (Polish) Squadron, která tou dobou operovala z letiště Kirton-in-Lindsey. Zde byl opatřen kódy RF-G a stal se osobním strojem F/O Horbaczewskiho, který si na trup nechal nakreslit dosavadní skóre čtyř potvrzených sestřelů a osobní emblém poněkud divoce vypadajícího Pegasa. Na začátku února 1943 se No. 303 Squadron přesunula do Hestonu, ale BL594 zůstal na letišti v Kirton-in-Lindsey a stal se osobním letounem velitele No. 2 Polish Wing, W/Cdr Alexandra Gabszewicze opatřen novými kódy G-WX.

   

  COL E

  BL829, F/Lt John Plagis, No. 64 Squadron, Coltishall, Velká Británie, březen - září 1943

  John Plagis se narodil 10. března 1919 v Hartley v Jižní Rhodesii. Po vypuknutí války se přihlásil k rhodesijskému letectvu, ale byl odmítnut, protože byl oficiálně řeckým občanem. Proto se v roce 1940 přihlásil do RAF. Na konci června se nejprve připojil k No. 65 Squadron, následně se přesunul k No. 266 Squadron. Na konci ledna 1942 byl převelen na Střední východ a 7. března se stal jedním z prvních pilotů, kteří přeletěli Spitfiry na Maltu z HMS Eagle během operace Spotter. Zpočátku létal u No. 249 Squadron, u které mezi březnem a květnem sestřelil devět letounů, z toho dva sdílené. Následně byl převelen k No. 185 Squadron jako velitel A Flightu a do konce června sestřelil další tři protivníky. Počátkem července se vrátil zpět do Velké Británie a byl převelen k No. 53 OTU. K operační činnosti se vrátil v dubnu 1943 s No. 64 Squadron se kterou se v září účastnil klamné operace Starkey a do konce roku dosáhl dalších dvou sestřelů. V červenci 1944 převzal velení No. 126 Squadron a během vylodění v Normandii dosáhl dalších tří sestřelů. V prosinci jednotka přezbrojila na Mustangy a Plagis byl povýšen na velitele Wingu. Po válce velel No. 234 Squadron a No. 266 Squadron na Meteorech Mk.III. Z RAF odešel v květnu 1948 a vrátil se zpět do Rhodesie. Za války sestřelil 15 letadel samostatně, dva ve spolupráci a stal se tak nejúspěšnějším řeckém pilotem války.

   

  COL F

  BL547, F/O Rick R. Richards, No. 402 Squadron, RAF Horne, Velká Británie, červen 1944

  V Den D měla No. 402 Squadron ve své výzbroji směsici starších Spitfirů verze Vb a Vc a velelo jí známé eso S/Ldr G. W. Northcott. Squadrona byla součástí No. 142 Wing, který pod velením dalšího známého kanadského esa W/Cdr Johna Milne Checkettse operoval jako součást protivzdušné obrany Velké Británie, i když pod operačním řízením 2 TAF v roli stíhacích bombardérů. Na Spitfiry Mk.IX byla No. 402 Squadron znovu přezbrojena v červenci, ale jejich působení u jednotky bylo krátké. Počátkem srpna 1944 došlo k přesunu do Hawkinge, kde byla squadrona přezbrojena na nové výkonné Spitfiry Mk.XIV se kterými se okamžitě zapojila do boje proti létajícím pumám V-1. Koncem září 1944 byla přemístěna k 2 TAF v Belgii a připojila se k No. 125 Wing. V prosinci se stala součástí No. 126 Wing RCAF, kde létala po boku Spitfirů Mk.IX. Konec války zastihl jednotku na německé půdě ve Wunstorfu s celkovým skóre 49,5 zničených nepřátelských letadel ve vzduchu. Jedním ze Spitfirů Vb působících u No. 402 Squadron během Dne D byl i stroj sériového čísla BL547 který byl opatřen trupovými kódy AE-R. Nejčastěji s ním létal F/O Rick Richards, který si nechal na příď svého Spitfiru namalovat kresbu Black Rufe, což byla postavička z komiksového časopisu Li’l Abner. Pod pilotní kabinou nesl standardní označení většiny Spitfirů No. 402 Squadron, tedy červený kanadský list v bílém erbu s bílým nápisem City of Winnipeg.

   

  COL G

  BL255, Lt. Don S. Gentile, 336th FS, 4th FG, 8th AF, Debden, Velká Británie, listopad 1942

  No. 133 (Eagle) Squadron byla zformována v červenci 1941 na základně RAF Coltishall a v roce 1942 byla jako první z amerických squadron přezbrojena na Spitfiry Mk.IX. O dvanáct nových devítek ale přišla pouhé tři dny před převedením Eagle squadron pod velení USAAF při doprovodu B-17 nad Morlaix. Po svém začlenění do svazku 8th USAAF dne 29. září 1942, kdy se z No. 133 (Eagle) Squadron RAF stala 336th FS, 4th FG, létala nadále se starými dobrými Spitfiry Mk.Vb. Stroj BL255, pojmenovaný Buckeye Don, byl osobním letounem Dona Gentileho, pozdějšího nejúspěšnějšího stíhače 8th AF s 19 sestřelenými, třemi poškozenými a šesti na zemi zničenými nepřátelskými letouny. Dalších dvou sestřelů dosáhl ještě jako příslušník RAF nad Dieppe 19. srpna 1942. Stejný emblém jako BL255 nesl později slavný P-51B Shangri La a tento emblém se dostal i do znaku 334th FS.

• Markingy pro Spitfire Mk.Vb early 1/72

  COL A

  P8699, F/Lt John Bisdee, No. 609 Squadron, RAF Biggin Hill, Velká Británie, červenec 1941

  John Bisdee se narodil ve Weston-super-Mare v Somersetu. Po vypuknutí 2. světové války byl povolán do služby v RAF. Po ukončení výcviku byl přidělen k No. 609 Squadron, se kterou se účastnil Bitvy o Británii a dosáhl řady vzdušných vítězství. V roce 1942 byl odvelen na Maltu jako velitel No. 601 Squadron. Po přesunu do severní Afriky, se zapojil do kampaně v Západní poušti. V roce 1943 byl jmenován vojenským guvernérem Lampedusy. Většinu ze zbytku své válečné služby strávil výcvikem a jako velitel No. 323 Wing v Itálii. V červnu 1945 obdržel Řád britského impéria. Během války dosáhl deseti sestřelů, z toho dvou ve spolupráci, dalších čtyř pravděpodobně a čtyři letouny nepřítele poškodil. Stejně jako všechny Bisdeeho předchozí Spitfiry, i P8699 měl pod čelním štítkem jeho osobní emblém, liliový květ s korunkou. V srpnu 1941 převzal P8699 S/Ldr George „Kemp“ Gilroy a dosáhl s ním čtyř ze svých 24 sestřelů.

   

  COL B

  W3257, F/Lt Eric S. Lock, No. 611 Squadron, RAF Hornchurch, Velká Británie, červenec-srpen 1941

  Nejúspěšnější pilot Bitvy o Británii Eric Stanley Lock letěl se Spitfirem W3257 poprvé 14. července 1941. Nový letoun pokřtil sestřelem Bf 109F, kterým dosáhl svého posledního vzdušného vítězství. 

  O necelé tři týdny později, 3. srpna, zaútočil při návratu z akce typu Rhubarb na německou kolonu u Pas de Calais a od té doby je nezvěstný. Předpokládá se, že byl sestřelen protiletadlovou palbou a zřítil se do moře. Jeho Spitfire Mk.V W3257 ani Lock sám nebyli nikdy nalezeni. Na kontě měl 26 sestřelů, dosažených během 25 týdnů operačního nasazení v průběhu jednoho roku, z něhož ovšem strávil šest měsíců v nemocnicích. Spitfire Mk.Vb W3257 byl zbarven standardní kamufláží Dark Green / Dark Earth / Sky. Kódová písmena E-FY byla v barvě Sky, což byl standardní barevný odstín kódových písmen Spitfirů hornchurchského wingu. Sériové číslo bylo namalováno v nestandardní velikosti za trupovým pruhem Sky nad VOP.

   

  COL C

  W3320, P/O Donald E. Kingaby, No. 92 Squadron, RAF Biggin Hill, Velká Británie, červenec-srpen 1941

  Donald Ernest „Don“ Kingaby byl jedním z nejúspěšnějších stíhačů RAF na Spitfirech. Prvních úspěchů dosáhl již během Bitvy o Británii v řadách No. 266 a No. 92 Squadron a do konce roku 1940 měl na kontě osm sestřelů. Další úspěchy rychle přibývaly a do léta 1941 měl již na kontě 14 vzdušných vítězství. Spitfire W3320, pojmenovaný The Darlington Spitfire, byl jeho posledním osobním Spitfirem u No. 92 Squadron. Létal s ním od 20. července 1941 do 16. října 1941 a absolvoval v jeho kokpitu 33 operačních letů při kterých sestřelil tři Bf 109F jistě, další tři pravděpodobně a jeden poškodil. K operačnímu létání se vrátil v březnu 1942 u No. 111 Squadron a následně jako velitel letky u No. 64 Squadron. Na podzim 1942 převzal velení No. 122 Squadron. Během invaze v Normandii působil na velitelství Fighter Command a válku zakončil jako velitel Advanced Gunnery School v Catfossu. Celkem dosáhl 23 sestřelů. Na zakoupení Spitfiru Mk.Vb W3320 The Darlington Spitfire, přispěli částkou 5082 liber občané města Darlington v hrabství Durham v severovýchodní Anglii. Po 15. srpnu 1941 byla na W3320 přebarvena pole Dark Earth tmavě šedou barvou Mixed Grey, na spodních plochách pak dostal letoun nátěr barvou Medium Sea Grey.

  
  

  COL D

  P8783, Sgt Donald R. Morrison, No. 401 Squadron RCAF, RAF Biggin Hill, Velká Británie, listopad 1941 – únor 1942

  Donald Morrison se narodil 2. června 1921 v Torontu v Ontariu. Vystudoval North Toronto Collegiate a v říjnu 1940 vstoupil do RCAF. V červenci 1941 dokončil výcvik a odjel do Velké Británie. Byl přidělen k No. 122 Squadron a o dva měsíce později k No. 401 Squadron RCAF, u které se začal rychle prosazovat. Do konce února 1942 dosáhl tří potvrzených sestřelů. V dubnu 1942 byl na stáži v Ústřední dělostřelecké škole Witteringu a poté se vrátil na své místo u No. 401 Squadron. Dne 19. srpna 1942 byl při souboji s Fw 190 sestřelen, vyskočil ze zasaženého letounu a na padáku se snesl do Lamanšského průlivu, z něhož byl zachráněn. Během záchranné akce obsluhoval na člunu kulomety a střílel na útočící nepřátelská letadla. Dne 8. listopadu byl znovu sestřelen a vážně zraněn šrapnelem. Němečtí lékaři mu byly nuceni amputovat nohu. Kvůli svému postižení byl repatriován zpět do Velké Británie. Do Kanady se vrátil v listopadu a v květnu 1944 se stal instruktorem u No. 20 EFTS. Z RCAF odešel 14. března 1945. V roce 1947 se vrátil do Velké Británie a vstoupil do RAF, kde sloužil do roku 1951. Později pracoval pro Trans Canadian Airways. Celkem měl za svoji válečnou kariéru na svém kontě sedm potvrzených sestřelů, z toho tři společné, čtyři další pravděpodobně sestřel a pět poškodil. Postavičku Jiggse, kterou vytvořil karikaturista George McManus, měl Sgt Don Morrison nakreslenu na každém letadle, se kterým pravidelně létal u No. 401 Squadron. Prvním Spitfirem na kterém byla tato postavička nakreslena, byl Spitfire P8783.

   

  COL E

  W3774, P/O William V. Crawford Compton, No. 485 Squadron, RAF Kenley, Velká Británie, listopad 1941– březen 1942

  Jedním z nejúspěšnějších pilotů RAF byl Novozélanďan William Vernon Crawford-Compton. Do RAF vstoupil v roce 1939 jako mechanik, následně byl přijat do leteckého výcviku, který dokončil v roce 1940. V březnu 1941 byl přidělen k nově vytvořené jednotce No. 485 Sqn. a od srpna 1942 sloužil velice úspěšně jako velitel B Flightu u No. 611 Sqn. Koncem roku 1942 převzal velení No. 64 Sqn. a vedl ji do konce března následujícího roku. Po období štábních povinností se v polovině roku 1943 stal velitelem stíhacího křídla Hornchurch a vedl ho až do konce roku. Po ukončení operačního turnusu přednášel tři měsíce ve Spojených státech o operacích RAF. Do aktivní služby se vrátil jako velitel No. 145 Wing, který vedl v útočných operacích před a po operaci Overlord. Po válce zastával řadu vyšších funkcí v RAF a koncem roku 1968 odešel do výslužby v hodnosti Air vice-marshal. Zemřel v lednu 1988 ve věku 72 let. Celkem dosáhl 22 sestřelů, čtyř pravděpodobných a dalších 13 letounů poškodil. Zobrazený Spitfire W3774 byl jeho prvním osobním letounem a dosáhl na něm čtyř sestřelů. Na levé straně pod kabinou měl vyobrazenou kresbu hořící svastiky a nad ní pánev s hlavou Hitlera. Levou stranu krytu nádrže zdobil nápis Auckland 1 “Waiuku”. Na pravé straně pod kabinou byl darovací nápis Samson. W3774 dostal nové zbarvení platné od 16. srpna 1941. Fotografie dokladují použití velmi tmavého odstínu Mixed Grey (pravděpodobně Extra Dark Sea Grey) na místech původní Dark Earth, pás Sky byl na spodní ploše přemalován novým odstínem spodních ploch Medium Sea Grey.

   

  COL F

  P8537, Sgt Jaroslav Hloužek, No. 313 Squadron, RAF Hornchurch, Velká Británie, listopad 1941 -březen 1942

  Spitfire Mk.Vb P8537 sloužil operačně u No. 313 Squadron od 2. listopadu 1941 do 28. března 1942. Nejčastěji do jeho kokpitu usedali piloti Sgt J. Hloužek, F/L K. Vykoukal a F/S K. Foglar. Postavička koníka Horáce, kterou na tento Spitfire namaloval plzeňský rodák, vyučený písmomalíř a autor všech kreseb na Spitfirech No. 313 Squadron Sgt Karel Pavlík, byla na tomto Spitfiru dlouhá léta určitou záhadou, protože z fotografií byla známa pouze polovina kresby. Až dvě neoříznuté fotografie z archivu po mechaniku F/O Ing. Karlu Beinhauerovi pomohly rozřešit, jak vypadala druhá polovina. Spitfire P8537 byl přestříkán do nových kamuflážních odstínů platných od 16. srpna 1941. Dochované fotografie dokladují kompletní změnu všech kamuflážních ploch Spitfiru. Na místech původní Dark Earth bylo použito velmi světlého odstínu Mixed Grey a pás barvy Sky Blue byl na spodní ploše přetřen novým odstínem spodních ploch Medium Sea Grey. Kódová písmena RY-Z byla v odstínu Sky Blue, stejně jako vrtulový kužel a prstenec před VOP.

• Markingy pro A6M2-N Rufe 1/48

  COL A

  letecká jednotka nosiče hydroplánů Kamikawa Maru, Shortland, září 1942

  Vyobrazený letoun je jedním z prvních vyrobených Rufe, které měly shora na hlavním plováku vystouplý kryt a jejichž křídlo mělo sklápěcí koncové oblouky. Kamikawa Maru byla dokončena v roce 1936 jako zaoceánský parník, ale o rok později byla přestavěna na nosič hydroplánů a až do jara 1941 byla bojově nasazena v agresi proti Číně. Na počátku bojů v Pacifiku byla její letecká jednotka vybavena hydroplány E13A1 Jake a F1M2 Pete, ale od září 1942 byla nasazena v oblasti Šalamounových ostrovů s jedenácti letouny A6M2-N a dvěma F1M2. Hlavními úkoly jejích letců byla ochrana základen, doprovody konvojů a také útoky na pozemní jednotky na Guadalcanalu. Mimo střetnutí s letouny B-17 a letci z Cactus Air Force se letci z Kamikawa Maru dostali také do boje s letouny z USS Hornet (CV-8). Letoun je na boxartu zobrazen při leteckém boji, k němuž došlo 13. září 1942 nad Guadalcanalem. V té době již měl pravděpodobně žlutý identifikační nátěr na náběžné hraně křídla.

   

  COL B

  Kōkūtai 802, základna Faisi-Poporang, Shortlandské ostrovy, únor 1943

  Tento letoun patřil mezi nové stroje, které Kōkūtai 802 převzala v Japonsku počátkem roku 1943. U jednotky letoun dostal nátěr tmavě zelenou barvou a měl pravděpodobně pozdní provedení výrobní tabulky na trupu. Ocasní plochy nesly vodorovný červený pruh, který byl zřejmě identifikačním prvkem jednotky. Je pravděpodobné, že se letoun zúčastnil leteckých bojů 13. a 14. února 1943 při obraně Shortlandských ostrovů a Buinu, při nichž americké letecké jednotky utrpěly poměrně výrazné ztráty. Po přesunu do oblasti Marshallových ostrovů v březnu 1943 se Kōkūtai 802 pod vedením podporučíka Yamazakiho zabývala především hlídkovou činností, protiponorkovými patrolami a stíháním čtyřmotorových bombardérů. Dálkový průzkum prováděla další část této jednotky, která byla vyzbrojena stroji H8K Emily. V říjnu byla stíhací jednotka Kōkūtai 802 začleněna do Kōkūtai 902 a v listopadu se dostala do střetu s letouny US Navy při náletu na Truk.

   

  COL C

  ppor. Toshio Araki, Kōkūtai 452, jezero Bettobi, ostrov Shumshu, Kurily, léto 1943

  Letouny této stíhací jednotky nesly postupně nejméně čtyři různá označení na ocasních plochách podle toho, jak byly přeznačovány a podřízeny různým velitelstvím. Po evakuaci z aleutských ostrovů do Japonska byla jednotka nasazena v oblasti Kuril pod velením Toshio (Shunji) Arakiho. Zobrazený letoun s výrazným označením mohl být jeho osobním strojem. Tento důstojník absolvoval 67. ročník námořní akademie v červenci 1939. Po službě na palubě ponorky I-10 zahájil svou leteckou kariéru u Kashima Kōkūtai. Během bojových operací Kōkūtai 452 se jeho piloti střetávali hlavně s letouny B-25 a B-24. Araki byl velmi důsledným a přísným důstojníkem. Miloval hru na housle, kterou někdy poněkud stresoval své okolí. V severských podmínkách Kuril pozvedával morálku gramodeskami, které byly jeho koníčkem. Později sloužil u Sukumo Kōkūtai, poté u Kōkūtai 453 a nakonec se stal velitelem jednotky Zer u Kōkūtai 302 při obraně Japonska. Zahynul 16. února 1945 při pokusu o nouzové přistání po boji s Hellcaty nad základnou Atsugi. 

   

  COL D

  Kōkūtai 934, ostrov Ambon, Moluky, březen 1944

  Tento letoun byl dokončen v pozdním provedení s továrním nátěrem tmavě zelenou barvou. U jednotky byly přetřeny bílé lemy u Hinomaru kvůli snížení viditelnosti stroje. Označení stroje 34-125 je v některých publikacích interpretováno jako 34-135 a uvádí jeho provedení v červené barvě. Kōkūtai 934 byla na počátku roku 1944 vyzbrojena pozorovacími letouny E13A Jake, F1M Pete a stíhacími letouny Rufe a N1K Rex. Jejími častými protivníky byly osádky Beaufighterů z No. 31 Sqn. RAAF. Jeden ze stíhačů Kōkūtai 934, podd. 2. tř. Hidenori Matsunaga, si ve spoluúčasti připsal přibližně deset sestřelených Beaufighterů. Velitelem stíhací peruti byl podpor. Toshiharu Ikeda, který si s Rufe připsal vítězství nad Spitfirem. Ikeda se později stal velitelem Hikōtai 603 a padl 23. června 1944 na Saipanu.  

• Tail End Charlie

  Post scriptum k výstavě Svět plastikového modelářství

  
  

  Text: Petr Vacek

  
  

  Při přípravě článku o výstavě v Technickém muzeu v Brně uvnitř tohoto čísla, a především při mnoha konverzacích s návštěvníky výstavy mi přišla na mysl úvaha smyslu takových výstav a smyslu modelářských soutěží. Pro její rozvinutí se musím vrátit o několik let zpět. Myšlenka udělat velkou výstavu založenou na plastikových modelech a tom, co toto hobby potřebuje a obnáší, má u mě dlouhou historii (navíc KPM BRNO pořádalo ve spolupráci s Technickým muzeem dvě podobné velké výstavy v 80. letech) a vedlo mě k tomu nepřímo takové pokračování „našeho“ MODELLBRNA. To také nebyla klasická modelářská výstava – vždy jsme se na MODELLBRNU snažili soutěžení spíše upozadit a dát co největší prostor klubovým stolům i tematickým výstavám. Mezi prvními jsme dělali veřejné workshopy nazvané MODELLBRNO XXL, to hlavně proto, abychom nové trendy dostali mezi co nejvíce modelářů a díky prostorům na BVV to bylo možné. K tomu patřil maximální možný doprovodný program. A velmi mě těší, že dnes je tento trend součástí téměř každé výstavy, setkání nebo soutěže. Díky povídání při víkendovém modelaření s návštěvníky aktuální výstavy v Technickém muzeu (a to jsou nemodeláři i modeláři, kteří nikde svoje modely neukazují) se dovídáme, že oni na soutěž jet nemůžou, protože to neumí a přitom když mi ukazují fotky svých výtvorů, klidně by mohli. Celý problém vidím v názvu soutěží a myslím, že je načase otevřít se s tímto koníčkem širší veřejnosti, systém soutěží předělat na setkání a výstavy. Je super že třeba E-DAY má v názvu MEZINÁRODNÍ MODELÁŘSKÁ VÝSTAVA. To, že modeláři (komise modelářů) na výstavě vyberou v některých kategoriích tzv. BEST OF, je asi v pořádku. A také to, že především mladí dostanou nějakou vzpomínku/ocenění, ale když slýchávám, že někdo nedostal cenu a že už nepřijede … to je až úsměvné. Přestaňme závodit, pojďme se bavit - modelařením.

  Proti mistrovské soutěži nic nemám, ale to je jiná, tak trošku uzavřená záležitost. Jasně daná pravidla, proškolení rozhodčí, modely jsou konfrontovány s podklady a další specifika. OK, může být. Klidně i součástí větší výstavy….

  Hlavně je to hobby a každý modelář dělá model jak nejlépe umí, setkáními a výstavami s workshopy se i takoví modeláři mohou posouvat dál. Ano, někomu stačí jak to dělá, ale mnoho modelářů vůbec neví, jak na co jít, nezná nové technologie, byť by je zvládl. Především je třeba začít, to vidím aktuálně o víkendech strávených na naší výstavě. Perfektně se k tomu hodí kniha PSPM 1, kterou vydal Kuba Vilingr, a kterou i díky jemu a propojení na nakladatele máme v omezeném počtu k prodeji – u vydavatele už není ani jediný kus. Možná by stálo za úvahu časem knihu zaktualizovat a vydat rozšířené vydaní… Čas i v našem hobby letí a i tato „Kubova kuchařka“ je na pultech už nějaký ten rok. Stejně tak by modelářská škola mohla vycházet v modelářských periodikách, anebo zkusit tuto knihu přepracovat do podoby živé kuchařky, třeba na Youtube, a to včetně nových trendů. Legislativa a přístup školství našemu hobby také nepomáhá, přitom každý modelář je tak trošku historik, umělec, konstruktér, architekt. Rozvíjí mnoho schopností, dovedností – trpělivost, pečlivost, zručnost, a to všechno by nová generace potřebovala. Měli bychom se, dokud nás je ještě hodně, pokusit nastartovat novou modelářskou krev. To je hlavní důvod aktuální výstavy v Technickém muzeu - ukázat naše hobby široké veřejnosti.