Markingy pro Bf 109G-10 ELRA 1/72
COL A
W.Nr. 151556, 13./JG 301, Stendal, Německo, únor 1945
IV. Gruppe byla založena 24. listopadu 1944 v Gardelegenu. Odsud ihned začala podnikat svoje letecké protiútoky proti sovětským silám, které se snažily o přechod řeky Odry. Poté, co se jim to podařilo, byla IV. Gruppe zapojena do letecké obrany Berlína, ale po velkých ztrátách pilotů a techniky byla jednotka 19. března 1945 rozpuštěna. Došlo k tomu opět v Gardelegenu. V důsledku intenzivních bojů se piloti na letounech střídali a bílá 44 tak patřila k těm strojům, které byly využívány více piloty. W.Nr 151556 je příkladem Bf 109G-10 série 151, vyrobeného továrnou Erla v Lipsku. Tyto stroje byly charakteristické křídlem s velkými boulemi nad podvozkovou šachtou. Další podrobnosti o tomto stroji nejsou známy.
COL B
W.Nr. 490617, Uffz. Gerhard Reiher, 8./JG 3, Alperstedt, Německo, listopad 1944
Dne 2. listopadu 1944 utrpěla celá JG 3 těžké ztráty během útoku Sturmjägerů od IV.(Sturm)/JG 3 na formaci B-17 od 91st BG severozápadně od Halle. Nejhůře dopadla II. Gruppe, která během chvíle přišla o patnáct stodevítek a dalších jedenáct jich bylo poškozeno. Během útoku amerických stíhačů zahynulo 12 pilotů. Jedním ze strojů, které měly tyto rány zacelit, byl i tento Messerschmitt Bf 109G-10, vyrobený v továrně Erla v Lipsku, který byl přidělen Uffz. Reiherovi a obdržel označení modrá 2. Marking stroje dále doplnil i znak jednotky na obou stranách přídě a bílý pás, obepínající záď trupu, což bylo označení strojů JG 3 v rámci Obrany říše.
COL C
2./JG 27, Grossenhain, Německo, duben 1945
Piloti a pozemní personál od 2./JG 27 se i se svou technikou tak jako mnoho dalších jednotek Luftwaffe od počátku roku 1945 neustále stěhovali podle situace a intenzity bojů na frontě. Postupně ustupovali od Rýna přes celou německou Říši a v dubnu 1945 se objevili i v Praze-Kbely. V květnu zakončili boje druhé světové války v Salzburku odchodem do amerického zajetí. Černá 13 byla letounem z produkce 151XXX s kamufláží v barvách RLM 81 a RLM 82. Spodní plochy křídla měly mnohé části v barvě kovu. Řada autorů uvádí číslo 13 jako červené, na obtiskovém aršíku naleznete obě varianty, tedy jak červené, tak černé.
COL D
I./KG(J) 6, Bad Aibling, Německo, květen 1945
Rozhodnutí o rozpuštění bombardovacích jednotek Luftwaffe, které bylo přijato v září 1944, a s tím související přesun pilotů bombardérů ke stíhacím úkolům, si vynutily vznik přeškolovacích útvarů. V listopadu 1944 vznikla v Gerstungenu I./KG(J) 6 z KG 77. Ta zde odevzdala své bombardovací stroje a přesunula se spolu se štábem do Protektorátu Čechy a Morava na letiště Praha-Kbely. Spolu s ní došlo k přesunu zbývajících jednotek KG(J) 6, a to Gruppe II./KG(J) 6 na letiště Praha-Klecany a III./KG(J) 6 na letiště Praha-Ruzyně. Zde se piloti seznamovali s Bf 109G nebo Bf 109K a proudovými Me262. Přestože se německý průmysl na začátku roku 1945 potýkal s mnoha problémy v důsledku spojeneckých náletů a nepříznivého vývoje na bojištích, obdržela I./KG(J) 6 ještě v březnu 1945 nové stroje Bf 109G/K a III. /KG(J) 6 převzala dokonce i Me 262. Od počátku března 1945 američtí stíhači, kteří doprovázeli bombardovací svazy, využili všechny příležitosti k útokům na pražská letiště. Výcvik u KG(J) 6 tím byl značně omezen a němečtí piloti byli nuceni podstoupit ostré bojové akce při ochraně vlastních letišť. Na konci dubna a počátkem května 1945 pak začal přesun letuschopných strojů do Bad Aiblingu. Stroje KG(J) 6 měly na trupu červeno černý kostkovaný pruh a velké bílé číslice.
COL E
Lt. Friedrich-Wilhelm Schenk, 2./JG 300, Borkheide, Německo, únor 1945
Schenkovi přátelé z řad leteckého personálu vymysleli tomuto pilotovi přezdívku Timo-Schenko. Měl to být žert využívající jméno sovětského maršála Semjona Konstantinoviče Timošenka, který se však rychle ujal a mechanici tuto přezdívku namalovali i na trup Schenkova stroje. Friedrich-Wilhelm Schenk létal u JG 300 od července 1944 až do března 1945, kdy byl převelen k JG 7, u níž pilotoval proudové stíhačky Me 262. Během bojů 2. světové války dosáhl celkem sedmi sestřelů a po jejím skončení létal u společnosti Lufthansa.
COL F
W.Nr. 491353, Cap. Ugo Drago, 4a Squadriglia, 2o Gruppo, ANR, Aviano, Itálie, únor 1945
Italská sociální republika byla loutkovým státem pod vedením Benita Mussoliniho. Byla vytvořena na území Itálie, obsazeném německou brannou mocí dne 18. září 1943 a mohla si vytvořit i vlastní armádu o síle čtyř divizí. Její letecká složka, nesoucí název Aeronautica Nazionale Repubblicana, sestávala ze dvou stíhacích skupin (Gruppo Caccia), torpédové skupiny (Gruppo Aerosiluranti Buscaglia) a několika transportních letek. Obě stíhací skupiny létaly v roce 1945 s Messerschmitty Bf 109G-6/G-10/G-14. Velitelem 4a squadriglia, nesoucí název Gigi Tre Osei, byl v té době Capitano Ugo Drago, který dosáhl sedmnácti sestřelů a v dubnu 1945 obdržel německý Rytířský kříž. Po válce emigroval do Argentiny, kde se živil jako instruktor létání, ale v roce 1953 se vrátil zpět do Itálie a byl přijat k letecké společnosti Alitalia, u níž létal až do roku 1973. Zemřel v Římě 22. dubna 2007.
Ke konci války už nebylo ze strojů používaných ANR většinou odstraňováno označení v podobě křížů na trupu a na křídle, pouze svastika na kýlovce byla zastříkána a nahrazena označením v podobě italské vlajky olemované žlutými trojúhelníky, které bylo doplněno i na boky trupu.